Ahoj Sophie! Chytrý dům v Troji naplňuje vize, které se dosud objevovaly jen ve sci-fi

Autor: David Kalista
Datum: 26. 2. 2020
Foto: BoysPlayNice

Dům v pražské Troji dalece překonává dosavadní význam pojmu chytrá domácnost. Díky unikátním technologiím a umělé inteligenci naplňuje vize, které se dosud objevovaly jen ve vědecko-fantastických filmech.

Při pohledu z ulice Villa Sophia nepůsobí nijak extravagantně. Je to moderní a vkusně navržený dům s geometrickou strukturou a působivou proporcí. Teprve ve chvíli, kdy se vám po pohlazení automaticky otevřou vchodové dveře a před vámi se objeví mimořádně světlý, puristicky zpracovaný interiér, vám dojde, že tomuto domu nevládne jen velkorysost a luxus. Dominují mu špičkové technologie a umělá inteligence, která o vás ví už s prvním došlápnutím na multi-touch podlahu.

Překročením prahu člověku hned vyvstávají nejrůznější myšlenky − třeba na Davida Bowmana, hlavního hrdinu Kubrickova slavného sci-fi filmu 2001: Vesmírná odysea, jehož osud se dostal do rukou autonomního superpočítače. Rozdíl je snad jen v tom, že nejste na cestě k Jupiteru, ale v rodinné vile, která nedávno vyrostla v pražské Troji dle návrhu architektonického studia CollColl.

Futuristická vize

Nestává se často, aby měli majitelé o charakteru svého budoucího bydlení tak jasno. Jejich cílem byl dům bez kompromisů, který by vytvářel vlastní univerzum a byl středobodem rodinného života. „Míša je povoláním kulturoložka a zbytečně neplýtvá slovy. Když už ale něco řekne, vyjádří se velmi jasně a logicky. Karel je zas coby počítačový vědec jednoznačný systematik. Někdy se může zdát, že je v tomto ohledu až příliš radikální, ale na cestě k dobrému výsledku je to obrovská výhoda. Oba dva měli navíc nekonečnou trpělivost a dobře vědí, že najít správné řešení nějakou dobu trvá. A že nejde přestat, dokud to není ono,“ vysvětluje architekt Krištof Hanzlík, který jako jediný dokázal pochopit představy majitelů. „Potkali jsme se i s jinými architekty, většinu z nich lákal rozpočet, který jsme se chystali zainvestovat, ale nikdo nebyl natolik otevřený, aby naplnil naše očekávání,“ doplňuje majitel Karel Pánek.

Pakliže pohledem z ulice působí dům až uzavřeným dojmem, pohled z jižní části zahrady přináší mnohem působivější zážitky. Právě tímto směrem se dům otevírá světu a dává na odiv svou dynamickou formu, chvílemi připomínající kosmickou loď, která právě přistála. Pozice domu přímo na hraně trojského svahu nad přírodní rezervací nabízí vskutku jedinečný výhled na metropoli v netradiční perspektivě.

Panorama začíná zelenou hvězdou dejvického hotelu International a táhne se až po bublinu libeňského plynojemu. Výhled zůstal cíleně zachován i pro sousední domy − aby ho ostatním neblokovala, je Villa Sophia na uliční straně co nejnižší. „Klesající terén umožňuje, aby se dům otevřel na jih a nabídl tři základní komponované pohledy. Z obytného prostoru se majitelům nabízí nejen přímý vstup, ale také pohled do zahrady, z ložnice je pak vidět do korun stromů. Z pracovny máte nekonečný výhled na město a můžete odtud vystoupat i na zelenou střechu,“ popisuje svůj koncept Hanzlík, se kterým na projektu spolupracovala další desítka kolegů architektů, aby bylo dosaženo optimálního výsledku.

„Měli jsme velké štěstí, že celý tým, do kterého počítám i odborníky z ČVUT a v neposlední řadě také řemeslníky na samotné stavbě, měl vůli a chuť dělat věci jinak. Všichni chtěli posouvat hranice toho, co je možné. Podařilo se nám díky tomu vybočit ze zaběhnutých kolejí a vytvořit zcela nový standard,“ tvrdí Hanzlík. Poloha na kraji přírodní rezervace majitelům přináší kromě výhledu ještě jeden příjemný benefit nepříliš typický pro město − kromě plejády různých ptáků občas na vzrostlou zahradu zabloudí i srnky.

Cit majitele domu pro vytříbenou architekturu má logický základ. Jeho tatínek byl architekt, a když zemřel, vychovával ho druhý tatínek − stavební inženýr. Jako malý kluk vyrůstal ve slavné funkcionalistické vile, kterou ve třicátých letech minulého století navrhl Franz Hruschka. „Rád bych našim dětem zprostředkoval podobné zážitky z dobře fungujícího domu, jako jsem měl já. Mimo jiné jsem si přál, aby dům uvnitř působil transparentně a my měli jeden o druhém vzájemný přehled. V domech, kde jsme žili předtím, jsme ani nevěděli, jestli je druhá osoba doma,“ vzpomíná Pánek a ukazuje na prostornou obytnou halu, kde kuchyň, jídelna a relaxační zóna tvoří jeden celek.

Obytné části jednoznačně dominuje atypické schodiště, které je zároveň masivní tribunou, protnutou bezbariérovou rampou. I zde je patrné dokonalé zpracování s důrazem na skladbu dřevěného obložení s výrazným fládrováním. Na výběr materiálů byl kladen mimořádný důraz v celém domě. V zásadě se zde objevuje jen pár poctivých materiálů, které sází na svou vizuální i haptickou opravdovost. Náhražku čehokoli byste zde hledali opravdu marně.

Výjimečnost celého projektu spočívá v integraci unikátní technologie autonomního systému s umělou inteligencí, kterou vyvíjel sám majitel. Sophia je zkrátka jakousi inovativní laboratoří překonávající zaběhnutá pravidla a představy o tom, co dnes představuje chytrá domácnost. Že vám lednice ukáže přes mobil svůj obsah nebo že vám kávovar připraví šálek espresa, když se vám spustí budík? Ve srovnání s tím, co zvládne Sophia, která pracuje s integrační platformou sysloop® a umělou inteligencí EMPYREUM®, je to jen pouhá hra na chytrou domácnost.

To člověk pochopí hned, když po elegantním točitém schodišti sestoupí do prostorného data centra − centrálního mozku domu s rozlohou středně velké garsoniéry. Panuje zde tajemná atmosféra podtržená modrým neonovým světlem, evokující nejen údiv, ale i značný respekt. Za pozornost stojí fakt, že Sophia zatím zabírá jen nepatrný zlomek z celkové kapacity serverovny. Trpělivě totiž čeká na svůj další růst a vývoj.

Mluvte spolu

Ačkoli to není na první pohled patrné, tento dům disponuje třemi tisícovkami různých čidel, která neustále monitorují vše, co se uvnitř, ale i v okolí domu děje. Například všechna světla jsou řiditelná v plném spektru (RGBW) a večer dům sám pomalu odstraní modrou složku pro dobré usínání a nerušený spánek. A když se v noci probudíte hlady, dům vás k lednici doprovodí červeným světlem jako v ponorce, abyste se úplně neprobudili. Když dorazí instalatér, nemusíte být u toho, dům ho sám pustí jen tam, kde je to třeba.

Na koncertním křídle, které se nachází dole v obytné hale, zas pro změnu dům zvládne doprovodit vaši hru a generovat přitom nové melodie pomocí vlastní umělé inteligence. Anebo, kdyby byla opravdu zima, dokáže systém sám jako doplňkový zdroj tepla použít třeba troubu, aniž byste mu to poradili.

Můžete s domem také vést i poměrně sofistikovaný dialog, a to ve všech evropských jazycích včetně češtiny! Na otázky totiž Sophia reaguje mnohem přesněji a také srozumitelněji než Google, Alexa nebo Siri − uživateli verbálně mnohem lépe rozumí z hlediska kombinace slov i větného základu. Dům přitom majitele nenutí k aktivnímu ovládání. Není třeba mu dokola říkat, co byste chtěli, učí se optimálně vyhovět často protichůdným okolnostem, zohledňuje externality, technologický pokrok i udržitelnost. Je jakousi otevřenou platformou nabízející další vývoj. Podobně jako nadané dítě s mimořádným potenciálem pro budoucnost.