Co bere dech šéfce českého Sotheby’s int. Iloně Mančíkové

Autor: Ondřej Novotný
Datum: 25. 6. 2019
Foto: archiv destinací

Stavba, která mi vzala dech, bylo Guggenheimovo muzeum v Bilbau od Franka Gehryho. Je úžasným příkladem dekonstruktivismu a fascinovala mě hlavně fasáda z titanu, která mění barvy v odlesku slunce. Je zajímavé, že stavba byla dokončena jen o rok později než pražský Tančící dům.

Guggenheimovo muzeum, Abandoibarra Etorb. 2, Bilbao

Naposledy jsem se výborně najedla v Itálii, kterou miluji a kde jsem mnoho let žila. Jejich kuchyně mě nikdy neomrzí. Nedávno mě v restauraci Lido 84 na Lago di Garda nadchl pokrm Rigatoni Cacio e Pepe in Vescica di Maiale, což zní děsivě, protože jsou to těstoviny, které se vaří ve vepřovém střívku. Když ale překonáte počáteční ostych a poslechnete šéfkuchaře Riccarda, čeká vás skvělý gurmánský zážitek.

Při nedávné návštěvě Milána jsem opět zavítala do své oblíbené Langosteria Bistrot 10, kde vás nezklame nic z jídelního lístku zaměřeného na ryby.

Ristorante Lido 84, Corso Zanardelli, 196, 25083 Gardone Riviera

Langosteria Bistrot, Via Privata Bobbio, 2, 20144 Milano

Největší umělecký zážitek poslední doby byla výstava Thing Indescribable americké umělkyně Jenny Holzerové, která na fasádu Guggenheimova muzea v Bilbau v noci promítala fráze, tzv. truismy a poemy španělských básníků. Sleduji ji od doby, kdy v roce 2009 promítala úryvky povídek Franze Kafky na budovu Národního muzea v Praze. Její tvorba mě fascinuje, stejně jako její razantní postoje ohledně politické situace či rovnoprávnosti žen, které touto nenásilnou formou projevuje více než 30 let.

Jenny Holzer: Thing Indescribable

22. 3. − 9. 9. 2019, Guggenheimovo muzeum, Bilbao

Své bydlení si neumím představit bez velké šatny.

Dobrá architektura se pozná podle toho, že vás ani za 30 let neomrzí. Naopak.

Nejzajímavější klient, kterému jsem prodávala nemovitost, byl můj současný partner. Byt sice nekoupil, ale získal si mé srdce.

Kniha, která mi změnila život, jsou Čtyři dohody. Pravidelně se k ní vracím a stále nacházím něco nového.

Miguel Ángel Ruiz, Čtyři dohody

Cestovatelský zážitek, který mi zůstal v srdci, jsou norské ostrovy Lofoty. Vydala jsem se tam za polární září, kterou jsem sice kvůli špatnému počasí neviděla, ale učarovala mi místní příroda a kouzlo malebných rybářských vesniček, hlavně neopakovatelná atmosféra městečka Reine. Bizarní, až děsivé byly všudypřítomné hlavy a těla tresek, které se tu suší až několik měsíců.

Na nejbizarnější nemovitost, kterou jsme kdy měli v nabídce, stále čekám :-). Ale líbilo by se mi prodávat maják. Vlastně je spíš můj sen v něm strávit pár měsíců, udělat si „dva měsíce prázdnin“ a přečíst knížky, které se mi hromadí u postele.

Nejmilejší designový kousek, který vlastním, je lampa Toio Floor od značky Flos z rukou designérů bratrů Castiglioniových. Dostala jsem ji od svého muže, když jsem si zařizovala kancelář. Těší mě, že je v newyorském muzeu Moma vystavená jako ikonický designový kousek 60. let. Investice do designových doplňků do bytu mi přijde smysluplná, protože slouží ke zútulnění toho nejcennějšího, co máme − domova.

www.flos.com