Kajakář a olympijský medailista Vavřinec Hradilek o cestovatelských snech, solidaritě a adrenalinu.

Autor: Ondřej Novotný
Datum: 11. 6. 2019
Foto: foto: Jan Kasl

Poslední cestovatelský zážitek byl podzim na Islandu (foto), kam jsme jeli s multivanem trajektem z Dánska čtyři dny. Dáte sice nějaké peníze navíc za plavbu, ale mít tam vlastní auto znamená absolutní svobodu. Můžete vybírat i destinace bez letiště.

Mým dlouhodobým snem je dostat se do Grónska, kde budeme natáčet a fotit. Grónsko je místo, kde jsou kořeny kajaku a také tam lze údajně nejintenzivněji pozorovat tání ledovců. A pak Kavkaz, třeba Gruzie a Kyrgyzstán. Teď jsem byl na přednášce kamaráda Marka Holečka o Antarktidě, tam bych taky chtěl.

Když se rozhoduji, kam pojedu, hledám podle řek. A ty mě potáhnou asi víc a víc, protože závodní život budu postupně opouštět. Neříkám, že to je otázka měsíců, ale přede mnou toho už určitě není tolik, kolik za mnou. Takže přijde na řadu dobrodružné kajakování. Znamená to hodiny na Google Earth, kde hledám, kam by se dalo jet a co by se dalo sjet.

Na cestách se neobejdu bez pasu, telefonu a kajaku. Někdy se těším, až budu moct cestovat bez lodě, letenky si musím různě přehazovat a řídit se podle toho, jestli mi letecká společnost kajak vezme, nebo ne. Telefon zase cestování usnadňuje, jsou v něm všechny mapy a průvodci.

Při cestování nacházím poznání, ať už nových míst, kultur, nebo lidí. Mám dost hustou síť kamarádů po celém světě, a ať přijedu téměř kamkoli, v nějaké rozumné vzdálenosti se můžu na někoho obrátit.

Poslední věc, kterou jsem si koupil a udělala mi radost, bylo dobré avokádo tady v Česku. To mi tady většinou chybí a vždycky mě to potěší. Kvalitní potraviny mi obecně dělají radost.

Když potřebuji adrenalin mimo vodu, baví mě kolo. Za barákem v Bohnicích mám malé, ale prudké traily, tam se vyžívám. A jinak letectví − mám pilotní průkaz a zdokonaluji se v pilotování.

Poslední kniha, která mě nadchla, byl Astronautův průvodce životem na Zemi od Chrise Hadfielda. Mě baví letectví a kosmonautika a on byl několikrát na Mezinárodní stanici ISS. Je zajímavé číst o tom, jak se k tomu dostal, jak trénují na život ve vesmíru a podobně.

Dobrodružných cest, které jsem kdy podnikl, bylo hodně. Nikdy nezapomenu, když jsem přijel poprvé na Nový Zéland (foto). Jednou jsme byli také v Kalifornii v národních parcích s kajaky na zádech, šli jsme dva dny nahoru přes žulové skály a pak to dva dny jeli dolů. Na úplné divočiny se ale chystám až po závodní kariéře.

Na Novém Zélandu mám nejradši lidi. Ti si tam nezávidí a starají se o sebe jako o komunitu lidí, ostrovanů. Teď se tam stala tragédie − střelba v mešitách − a ta země se spojila, byla solidární s pozůstalými a dala světu najevo, jak moc je důležité, aby spolu lidé dokázali fungovat napříč národnostmi. Když jedu na Zéland, říkám, že je to pro mě jakési „mind wellness“.

Kdybyste ze Zélandu měli vidět jen jednu věc, bylo by to západní pobřeží jižního ostrova. Od města Hokitika po ledovce Franz Josef je to úžasné, jsou tam úplně prázdné pláže bez lidí, které se zvedají do ledovců. Tam člověk dokáže strávit dlouhé chvíle.

Aplikace, která mi usnadňuje cestování, je SeatGuru. Řekne vám, jaká místa v letadle jsou dobrá a jak moc je letadlo obsazené. Na dlouhé lety tak s velkou pravděpodobností, když tedy není letadlo úplně plné, dostanu sedadlo, kde vedle mě nikdo nebude. Musíte být ale asertivní na check-inu.

www.seatguru.com