Kouzelnice s tužkou. Kreslířka Silvie Mahdalová je nejsledovanější Češkou na Instagramu

Autor: Ondřej Novotný
Datum: 25. 3. 2020
Foto: Alexander Dobrovodský, archv Silvie Mahdalové

O kreslířce Silvii Mahdalové jste dost možná nikdy neslyšeli. Má přitom na Instagramu více sledujících než Leoš Mareš nebo Jaromír Jágr.

Dobrý den, nechtěli byste si koupit můj obrázek? Malé Silvii bylo pouhých sedm let, když poprvé zkoušela prodat svá díla. Nejprve nabízela kresby známým za pětikorunu, pak zjistila, že bude výhodnější je okopírovat a nabízet reprodukce ve větším množství levněji. Trpělivě klepala na dveře sousedů a prodávala svá díla, aby pak s hrůzou zjistila, že její babička později sousedy obcházela znovu a peníze jim vracela. „Že prý nemůžu prodávat kopie svých kreseb. Měla jsem pocit, že jsem udělala něco špatně,“ ohlíží se nyní devětadvacetiletá Silvie Mahdalová.

V současnosti se přitom kreslením živí. Ovšem své kresby už nenabízí v sousedství, dokonce je téměř neprodává. Vydělává si díky reklamě na Instagramu a YouTube a příspěvkům z crowdfundingové platformy Patreon. Její tvorbu totiž sledují fanoušci z celého světa.

Co se týče počtu sledujících, překonává Silvie Mahdalová všechny české celebrity i sportovce. Leoše Mareše, Petru Kvitovou, youtubera Kovyho… Jediný, kdo má zatím stále více fanoušků, je Petr Čech. Hvězdu přitom Silvie nijak nepřipomíná. Na rozhovor kývla téměř okamžitě a ještě přijela ochotně z Brna, kde žije. Chovala se plaše, při focení skromně klopila oči a zdvořile se omlouvala, že nás rozhovorem zdržuje. Vydat se po stopách nenápadného internetového fenoménu je přitom fascinující výprava.

Realizace přišla až s kreslením

Kdyby neexistoval Instagram, možná by se Silvie Mahdalová ke své dětské vášni nevrátila a věnovala by se teď něčemu úplně jinému. Ačkoliv ji kreslení bavilo odmala, z okolí neustále slýchala, že tímhle si slušné živobytí nezajistí. „Říkali mi, že tvorba umělců, které jsem obdivovala, se pořádně prodává až po smrti. A během života se nedokázali uživit,“ vzpomíná rodačka ze Zlína.

A tak se během střední školy věnovala modelingu, dokonce pod dívčím jménem Filanová vyhrála české finále Elite Model Look 2004, ovšem uspokojení jí tahle profese nepřinášela. „Chtěla jsem jít studovat něco, co by mělo větší smysl,“ přibližuje. Bavila ji lidská práva. „Měli jsme na střední škole na ně seminář, diskutovali jsme o různých tématech v rámci celého světa.“ Tehdy si uvědomila, že každodenní život mnoha lidí se nedá srovnat s tím, jak žijeme v Česku. A tak se rozhodla jít na práva.

Postupně jí došlo, že ta lidská představují v advokátním světě jen okrajové téma. Přesto si našla práci na Ústavním soudu a do toho pokračovala se studiem v rámci doktorátu. Časem zjistila, že ani svět paragrafů jí neposkytuje dostatečnou seberealizaci. Už brzy však její život začal dávat větší smysl. Před Vánoci 2015 nakreslila pár portrétů jako dárky. Během léta 2016 si pak všimla na Facebooku ilustrátorky, která v rámci jedné ze skupin sdílela svoji tvorbu. „To mě nadchlo. Líbilo se mi, že si nenechává věci jen někde v šuplíku a může udělat radost někomu jinému. Sdílená radost je vždycky o to větší,“ říká.

A tak si založila facebookovou stránku, instagramový účet a vystavila pár svých kreseb. Na Instagramu jí rychle naskočila zhruba stovka sledujících. „Vůbec jsem nechápala, že cizí lidi, kteří nejsou moji přátelé nebo rodina, se dívají na to, co jsem vytvořila. Byla jsem strašně šťastná. Takový pocit jsem během studií práv nezažila,“ líčí.

Počet sledujících rychle rostl. Výrazně tomu napomohla videa, v nichž Mahdalová ukazuje, jak její kresby vznikají. Některá se dostala i na instagramovou „explore page“, kde se uživatelům zobrazují příspěvky s nejvyšším počtem reakcí, a rychle se tak mohou stát virálními. „Nejprve jsem sdílela jen velmi krátké video a nasbíralo asi 30 tisíc zhlédnutí, což pro mě bylo neuvěřitelné množství lidí,“ vzpomíná.

Tehdy si však uvědomila, jaký mají taková videa potenciál. Některé sledující přesné tahy tužkou uklidňují, jiným zase dávají představu, jak takové kresby vznikají. Fanoušky to lákalo ve velkém, a tak si Mahdalová mohla dovolit svůj koníček monetizovat. Kromě již zmíněného Patreonu vydělává pomocí reklamních spoluprací, které si pečlivě vybírá. „Nechtěla jsem propagovat nějaké produkty, které nesouvisí s kreslením. Naštěstí mě oslovila americká společnost, která dělá on-line kurzy a propaguje je přese mě. Je to velká část příjmu, zároveň to má hodnotu i pro sledující,“ pochvaluje si. Doktorské studium práv tak mohla loni v posledním ročníku ukončit. „Nelituju, že jsem je šla studovat. Ale když cítíte, že děláte něco správného, tak se vám nechce věnovat energii něčemu, co nebudete potřebovat,“ vysvětluje.

Fascinace lidským tělem

Silvii Mahdalovou vždy bavil hlavně svět realistických děl. Babička jí kupovala magazíny o umění a ona v nich obdivovala malby od Degase či Lautreca. A zjišťovala, že když vezme do ruky tužku, tak i ji samotnou nejvíc baví překreslovat to, co vidí. Zejména lidské portréty, což se jí jednou vymstilo ve škole. Když měla na výtvarné výchově nakreslit zátiší, jen ho odbyla a dala si záležet na portrétu v pozadí. Dostala pětku.

„Odmalička mě zajímalo lidské tělo. Květiny nebo krajinky mám ráda v reálném životě, ale pro kresbu mi přijde nejvíce inspirativní právě člověk. Tělo mi přijde krásné, beru jako výzvu překreslovat kůži nebo vlasy. Je pro mě zajímavé studovat, že nikdo není stejný,“ popisuje a já cítím, jak mě její oči skenují. „Hodně studuju lidi,“ kýve. „Někdy mě inspiruje i to, že někoho potkám.“

Výjimečně kreslí i svoje blízké, nejčastěji si je však modelkou sama. „Nejvíc používám svoje ruce. Znám je nejlépe, jsou nejsnáze dostupné. Navíc mám díky tomu pocit, že sama sebe lépe poznávám, vrací mě to zpátky k sobě.“ Nebo ji třeba zaujme vlastní fotka, překreslí ji a znovu se o sobě něco naučí. „Naše tělo o nás mnohdy vypoví více, než si uvědomujeme,“ popisuje.

Přitom i samotnou tvorbu si užívá. Ať už rychlé skeče na čtvrt hodiny, nebo důkladné několikahodinové kresby, kdy se snaží co nejvěrněji přetvořit každou vrásku. „Je to velmi uklidňující proces, kdy jste dlouhou dobu jen se sebou a se svými myšlenkami. Pomalé tahy vás navíc učí trpělivosti,“ vysvětluje.

Vše se učila sama, pracuje zatím doma. K živobytí jí stačí tužka, trojnožka s kamerou a softboxy, které její práci nasvětlují. Momentálně ale dodělává ateliér, do kterého si vysnila obrovský rám s bílou plochou uprostřed, kam bude lepit všechny své nápady. Touží, aby se její pracovna stala místem, kde oddělí soukromý život od kreslení, které ji nyní zcela pohlcuje. Což má své světlé i stinné stránky. „Jsem až překvapená, že řada lidí nejde pro dobré slovo daleko. Kdykoliv, když jsem trochu smutná, stačí, když se podívám do zpráv a tam najdu třeba vzkaz, že někdo viděl moje video, po dvaceti letech se vrátil ke kreslení a moc ho to baví. To mi praská srdce nadšením,“ popisuje. „Ale někdy je toho až moc. V noci nemůžu usnout, jak se mi všechny myšlenky honí hlavou a jak se těším na další den.“ A tak se snaží mysl zklidňovat na józe, kde si rovněž čistí hlavu od negativních reakcí.

Jedním z důvodů, proč okouzlila internet, je, že lidi baví realistické kresby. Nejspíš jí i pomáhá, že neprezentuje jen svoji tvorbu, ale snaží se pomocí videí rovněž předávat tipy dalším. Ona však nabízí ještě další vysvětlení: „Pozornost na sebe strhne někdo, kdo dělá to, co ho baví. Já hodně sdílím studie očí, což mají lidé rádi. Vtáhne je to. Vidí něco, s čím se mohou ztotožnit.“

Studie lidského těla sama považuje jen za reprodukce. Do budoucna se chce začít věnovat i vlastní tvorbě, tedy tomu, co podle jejích slov ponese i nějakou myšlenku. Kdo ví, třeba díky tomu osloví další tisíce fanoušků. Jak sama říká, k mimořádnému úspěchu může stačit málo. Pouhá tužka, papír, odhodlání − a vytrvalost.