Legenda na pět prstů. Milovník veteránů oživuje slavné rukavice Engelmüller

Autor: Aneta Šaferová
Datum: 19. 6. 2019
Foto: David Turecký

Nejjemnější kůže, pevné nitě a náročné detaily. Za první republiky znal kožené řidičské rukavice Engelmüller celý svět. Ztracenou slávu jim teď navrací milovník veteránů Tomáš Kopečný. A chce z nich vytvořit opět špičkový český produkt.

Ve světlé místnosti, která slouží jako zasedačka pražské pobočky reklamní agentury Scholz & Friends, září na čestném místě perfektně zrenovovaná Jawa z roku 1946 zvaná pérák. O kousek dál stojí malířský stojan, na němž se hrdě vyjímá obraz souboje závodních vozů na legendárním okruhu Avus z kultovní série Silver Arrows. Na konferenčním stolku zase leží několik původních výtisků časopisu Automobil, který vycházel za první republiky.

Některé z modelů rukavic jsou věnované konkrétním automobilovým závodníkům. Jako například italskému jezdci Umbertu Magliolimu, který v roce 1954 vyhrál závod Carrera Panamericana.

Šéf reklamky Tomáš Kopečný svou lásku ke všemu, co má motor, nijak neskrývá. Vždyť mezi auty vyrostl, jeho dědeček byl jedním ze dvou Čechů, kteří se v historii stali komisaři Mezinárodní motocyklové federace. Tatínek zase šéfoval českému ústředí jedné velké zahraniční automobilky, navíc společně s Tomášem vybudoval úctyhodnou sbírku veteránů.

„V reklamě jsem vlastně proto, že jsem se nechtěl věnovat profesionálně autům jako něčí syn. Nechal jsem si to jako krásného koníčka, sbírám a opravuji veterány a v Rakousku jezdím veteránské rallye,“ vysvětluje Kopečný, který k rodinné vášni přispěl po svém. Před čtyřmi lety oživil legendární značku Engelmüller, která za první republiky patřila ke světové špičce ve výrobě kožených řidičských rukavic a dalšího vybavení pro motoristy.

„Při rešerších pro jednoho našeho klienta jsem si procházel staré automobilové magazíny a narazil tam na inzerát firmy Engelmüller. Vzpomněl jsem si, jak mi děda kdysi vyprávěl o jejich obchodech, které mívaly ve výlohách funkční modely aut, jež děda chodil obdivovat. Engelmüller byl takový Nike té doby,“ popisuje. Začal se zajímat o osud značky a zjistil, že je možné ochrannou známku znovu registrovat. A možná i trochu impulzivně se ji rozhodl oživit. „Kdybych tušil, jak je výroba rukavic složitá, nikdy bych se do ní nepustil,“ říká nyní sebeironicky.

Obnovená značka si ale mezi fanoušky veteránů i milovníky designu rychle našla své zákazníky. Dnes nabízí přes 40 modelů řidičských, společenských i zimních pánských a dámských rukavic, jejichž cena se pohybuje kolem 180 eur. Měsíčně jich vyrobí stovky kusů a většina produkce míří do zahraničí.

„Není nic hezčího, než když vám přijde fotka od zákazníka, jak se v našich rukavicích prohání v ulicích Tokia. Na výrobě rukavic se zbohatnout nedá, děláme to spíše jako koníček. A také jako určitou laboratoř. Díky tomu, že vyvíjíme vlastní značky nebo produkty, můžeme neustále testovat v reálném prostředí. Obnovení značky pro mě nesouvisí ani tak s nějakým zachováním odkazu. Spíše je to pokus o určitou kultivaci prostředí. Chci dokázat, že i v Česku můžeme vyrábět špičkový produkt, který očekáváte spíše odněkud z Paříže nebo Milána. Nebo to jde říci podstatně jednodušeji: Prostě chceme dělat hezké věci,“ vysvětluje Kopečný.

Letos poprvé se rozhodl věnovat jednu řadu čistě českému trhu, a to u příležitosti stého výročí republiky. Jde o legionářskou kolekci, která je poctou československým legiím a vznikla ve třech provedeních. Všechny přitom spojuje symbol malé české trikolory a od každého typu vzniklo symbolicky sto párů. Ruský model je vybavený kožešinou do tuhé zimy, italský je ušitý z jelení kůže a má kašmírovou podšívku a francouzské rukavice jsou ušité z jemné jehněčí kůže a hodí se na jaro a podzim.

Odkaz první republiky

Historie značky Engelmüller je více než poutavá. První rukavičkářský obchod otevřel zakladatel firmy Ferdinand Engelmüller na pražském Václavském náměstí už v roce 1865. Díky nadčasovému designu a vysoké kvalitě provedení rukavic se jejich pověst rychle rozšířila po celém Rakousku-Uhersku, brzy tak přibyly obchody ve Vídni a Budapešti a rukavice se začaly vyvážet i za oceán.

„Zlaté časy firmy ale začaly až o 30 let později, kdy firmu převzal syn Emil. Byl to velmi pokrokový člověk a skutečně miloval auta, letadla, lodě. Engelmüller se stal jednou z mála značek vystavovaných na každém autosalonu v letech 1904 až 1938. Podařilo se mu rozšířit výrobu o letecké kombinézy, kožené kukly, kabáty nebo jezdecké bundy, jejichž design připomínal dnešní křivák,“ připomíná Kopečný firmu, která našla díru na trhu, protože lidé začínali stále častěji řídit auta a letadla, ale neměli na to vybavení.

Rukavice firmy Engelmüller nosila i herečka Lída Baarová, slavný český akrobatický pilot František Novák, francouzský automobilový závodník Louis Chiron nebo Eliška Junková, vítězka slavného závodu Targa Florio.

Během nacistické okupace se ale musela veškerá výroba přesunout ve prospěch německé armády. Emil Engelmüller už se znárodnění svého podniku komunisty v roce 1948 nedožil, zemřel rok před koncem druhé světové války. I když firma oficiálně neexistovala, národní podnik Rukavičkářský závod Dobříš v 60. a 70. letech ve výrobě limitovaných kolekcí rukavic a příslušenství pod značkou Engelmüller pokračoval. Dodával je pro sportovní organizaci Svazarm, která jimi vybavovala sportovní týmy, jež reprezentovaly zemi v zahraničí.

Další kapitolu firmy začal psát 150 let od jejího založení právě Kopečný. Nastudoval si technologii výroby rukavic a společně s designérkou Janou Rollovou, která žije a pracuje v Paříži a má zkušenosti z firem Bentley nebo Ermenegildo Zegna, představili v roce 2016 první kolekci. Na výrobě se domluvil s manufakturou v Dobříši, která po revoluci navázala na činnost uzavřených dobříšských rukavičkářských závodů.

Ke 100. výročí Československa vyrobil Engelmüller limitovanou legionářskou kolekci.

„Rukavice vyrábíme ručně, je k tomu zapotřebí přes osmdesát dílčích kroků. Používáme kvalitní italskou jehněčí nebo kůzlečí kůži, ale také kůži z americké vysoké zvěře nebo pekariů, která patří k nejjemnějším a velmi těžko zpracovatelným kůžím vůbec. Podšívky jsou z kašmíru či hedvábí, kovové součástky jako druky a přezky si necháváme dělat na zakázku, používáme kvalitní italské zipy… Ďábel se skrývá v detailu, proto naše rukavice obsahují spoustu technologicky náročných detailů, za které nás v manufaktuře proklínají. Ale ve výsledku jsou, myslím, rádi, že u nich takový produkt vzniká,“ tvrdí s tím, že každé rukavice mají třeba sériové číslo a nápis Made in Česko.

Sám své produkty testuje nejen při řízení veteránů, k čemuž jsou kvůli klouzavému dřevěnému volantu často nezbytné, ale také při každodenní cestě do práce na skútru.

Ruku změří aplikace

Mezi reklamním světem, kterému se naplno věnuje, a vlastní značkou vidí jasný průsečík. „Pomáhá nám to mnohem lépe pochopit naše klienty. Díky budování vlastních značek a produktů nemáme jen zúžený reklamní pohled, lépe chápeme souvislosti, víme, co vše se musí v byznysu řešit. Od problému ve výrobě až po cenotvorbu nebo distribuci. Navíc naše vlastní značka nám potvrdila pravidlo: brand je to nejdražší, co máte, fabrika shoří, ale značka zůstane. Takže pokud máte dobrou značku, opečovávejte ji, co to jde.“

I v Engelmüllerovi se snaží aplikovat inovativní metody. Jako první výrobci rukavic vyvinuli mobilní aplikaci, díky které si mohou zákazníci změřit ruku, aby si byli jistí, že zvolili správnou velikost. Většina zboží se prodává přes e-shop, firma se proto zaměřuje hlavně na rychlé a spolehlivé dodání. Zatím využívá služeb klasických doručovacích firem, ale v plánu je vybudovat po Evropě síť touch pointů, kde by si mohli zákazníci rukavice vyzvednout do 48 hodin. O značku se mimo výrobu stará asi pět lidí, kteří řeší design, plánování produkce, distribuci, zákaznickou péči, clo, balení a rozesílání do celého světa.

A co zvažovaný kamenný obchod v Praze? „Stále to rozmýšlíme. Obchod by pro nás byl především otázkou image a zážitku, kde si zákazníci mohou rukavice prohlédnout. Finančně by nám v tento moment úplně smysl nedával. Zvažujeme, zda časem nerozšířit sortiment třeba o klobouky nebo psací potřeby, protože se nám podařilo získat několik dalších dobových značek s velkým potenciálem. Pro multibrand už by se obchod možná vyplatil. Zatím ale usilujeme o jediné, vyrábět jedny z nejkvalitnějších rukavic na světě.“