Mimozemské časostroje. Švýcarského hodináře inspirovalo osamělé dětství k unikátní značce

Autor: Ondřej Novotný
Datum: 1. 7. 2020
Foto: MB&F

Vstupte do světa hodinářské extravagance. Do říše Maximiliana Büssera, kde se ukazatele času mění na pavouky, medúzy a vesmírné lodě. Jako by hodinky značky MB&F ani nebyly z této planety.

Maximilian Büsser neměl veselé dětství. Cítil se dost osaměle. Nezapadal do kolektivu, a i když se snažil najít si přátele, nedařilo se mu to. Tak vyrůstal sám, zavřený doma. Televizi mohl sledovat jen půl hodiny denně, zbytek času trávil ve svém pokoji, kde nerušeně snil. Tam se stával Lukem Skywalkerem i Hanem Solem, kapitánem Kirkem nebo Grendizerem, měnil se v hrdiny příběhů, které viděl v televizi. Aspoň ve svých představách se snažil napravovat bezpráví a měnit svět svých snů k lepšímu, když mu realita to samé nedovolovala.

Ne, Maximilian Büsser nevzpomíná na své dětství zrovna rád. Jenže doba, kterou dlouho považoval jen za své prokletí, se nakonec ukázala jako dar. Léta fantazírování mu posloužila jako hlavní inspirace ve chvíli, kdy se rozhodl rozjet vlastní značku hodinek nazvanou MB&F, tedy Maximilian Büsser and Friends. Dnes už je leccos jinak. Z Büssera je oblíbený muž, jeho značka patří mezi nejvyhledávanější výrobce hodinek. A jak název napovídá, o přátele už rozhodně nouzi nemá.

Hodinky za přežití

Není divu: lehce prošedivělý 52letý elegán je opravdu zábavný společník. Když měl letos na hodinářském veletrhu SIHH přednášku v auditoriu ženevské haly Palexpo, viselo mu publikum doslova na rtech. Büsser umí mluvit poutavě, otevřeně, dokáže přiznat předchozí omyly a především má o čem mluvit, jeho příběh plný pádů i vzestupů je skutečně strhující.

Nejprve rád kreslil auta, ale když pochopil, že se na poměrně drahou školu pro designéry nedostane, začal se orientovat jinam. Jeho vášeň pro hodinky sílila od osmnácti let, kdy dostal od rodičů 700 švýcarských franků, aby si nějaké koupil. Když hledal inspiraci, narazil na univerzitě na spolužáka, na jehož zápěstí spatřil zajímavé hodinky. „Kolik stály?“ zeptal se. Když uslyšel, že 4700 švýcarských franků (dnešním kurzem přes 100 tisíc korun), jen na něj nevěřícně hleděl. Tolik? Nechápal to. Tehdy ještě ani neznal značku, která je měla na svědomí. Jistý Rolex…

Fenomén luxusních hodinek ho fascinoval a chtěl do něj proniknout. Během studií inženýrství rozeslal ručně psané dopisy šéfům nejznámějších značek jako Vacheron Constantin, Audemars Piguet nebo Patek Philippe s různými dotazy, aby pochopil jejich svět. Kromě značky Patek Philippe mu všichni odepsali, a dokonce ho pozvali do svých sídel. Mezi nimi byla i Jaeger-LeCoultre, společnost, kterou mu měl osud přihrát do cesty ještě jednou. Tehdy si uvědomil, že posláním těchto firem je zachránit vysokou hodinařinu a značky, které mají ve Švýcarsku mimořádnou tradici. Přečkat s luxusními mechanickými kousky ve stále se zrychlující době, která od tradičního řemesla uniká ke quartzovým a digitálním zařízením. Ušlechtilá mise hodinářských domů mu imponovala.

První skutečně luxusní kus si koupil ve dvaadvaceti − přivedla ho k tomu hrůzná příhoda. Byl zrovna ve službě u švýcarské armády a jeho džíp měl nehodu. Büsser vyletěl ven a dvoutunové vozidlo dopadlo na jeho záda. Jen zázrakem přežil, a když po šesti týdnech opustil nemocnici, jel rovnou do Lausanne a koupil si Ebel Chronograph. Tehdy ještě netušil, že v průmyslu bude pracovat; zkoušel se uchytit v marketingu u globálních firem jako Nestlé nebo Procter & Gamble. Jenže zasáhl zmiňovaný osud.

Když vyrazil lyžovat s kamarády, potkal na sjezdovce ve Verbieru Henryho-Johna Belmonta, tehdejšího šéfa Jaeger-LeCoultre. Jednou se už potkali, to když ho po onom dopise pozvali na návštěvu, a tak se dali do řeči. Belmont se Büssera ptal, co míní v životě dělat. Když uslyšel, že chce pracovat pro nějakou velkou společnost, řekl mu: „Když to nevyjde, tak bych vám mohl nabídnout místo.“ Za týden zvonil Büsserovi telefon, měl dorazit do centrály ve Vallée des Joux. Belmont ho provedl továrnou a pak mu nabídl pozici produktového manažera. Büsser váhal, ale pak mu jeho průvodce řekl něco, co ho zlomilo. „Chceš být jedním z 200 tisíc lidí ve velké korporaci, nebo jeden z pěti, kteří zachrání Jaeger?“ vzpomínal v rozhovoru pro magazín WatchTime. Odpověď byla jasná.

Ve 24 letech začal poznávat svět luxusních hodinek zevnitř. Získal cenné zkušenosti, prohloubil svou lásku k hodinářskému řemeslu. „O pár let později jsem si uvědomil, že Belmont dal mému životu smysl. Většina lidí pracuje proto, že chtějí vydělávat peníze, jen pár opravdu vidí v zaměstnání hlubší význam,“ prohlásil Büsser. A on k nim patřil. Užíval si, že může být u toho, když se zachraňuje tradice značky. Pracoval s mimořádným nasazením − a byl u toho šťastný.

Přesto po sedmi letech odešel. Dostal totiž nabídku na pozici šéfa u značky Harry Winston. Zaplavilo ho nadšení: vždyť ve 31 letech došel až na vrchol! Jenže euforii vystřídala deprese, když pochopil, v jaké situaci se značka nachází. Byla na pokraji bankrotu, nefungovali dodavatelé ani prodejci, nebyly peníze na výplaty. Pracoval 18 hodin denně, uhnal si žaludeční vřed, ale povedlo se mu firmu zachránit a zvýšit tržby z osmi milionů dolarů na osmdesát. V té době mu ale také zemřel otec. Aby se s tím lépe vyrovnal, začal chodit na terapie − a poznávat sám sebe. Díky tomu si uvědomil, že se z kreativce proměnil v obchodníka. A že by toho jednou, až se za svým životem ohlédne, mohl litovat. S tím pocitem se těžko smiřoval. Tehdy přišel čas oživit dětské fantazie. V roce 2005 sebral veškerou odvahu, odešel z dobře placené pozice a založil vlastní značku MB&F.

Na pokraji bankrotu

Chtěl na trh přinést něco jiného. Nikoli zapadnout do šedi technicky dokonalých, ale nijak zvlášť vyčnívajících hodinek od tradičních značek. „Chtěl jsem tvořit umělecká díla!“ A umění přece má být jekékoli, jenom ne všední. Tím se Büsser řídil, když vymýšlel své první hodinky nazvané HM1 (Horological Machine 1). V dubnu 2006 měl prototyp, jenže krátce poté přišla rána. Dodavatelská firma, která mu měla vyrábět strojky, se dostala do problémů a prodali ji značce, která odmítala konstruovat mechanismy pro jiné hodinářské firmy. „Myslel jsem, že se zblázním,“ vzpomínal. Aby ne: do rozjezdu MB&F vložil všechny úspory, asi 20 milionů korun. Peníze pomalu docházely, v kritické chvíli mu ale jeden jeho přítel našel jiného dodavatele. V červnu 2007 se povedlo doručit první dva kousky k prodejcům a Büsser si vydechl: „Kdyby to trvalo o dva týdny déle, zbankrotovali bychom.“

Jeho hodinky byly vždycky jiné. Hrál si s tvarem, konstrukcí, ciferníky… Každým kouskem se chtěl odlišovat. Právě tady mu přišla vhod inspirace komiksy a sci-fi pořady z mládí, zejména seriálem o vesmírném dobrodruhovi zvaném Captain Future. Nejradikálnější hodinky se chystal představit v roce 2010: HM4 Thunderbolt vzdávaly hold jeho lásce k aviatice a připomínaly letadlo s proudovými turbínami. „Půl roku před jejich uvedením jsem říkal týmu: Tohle si nikdo nekoupí. A oni se na mě nervózně podívali s otázkou, kdo jim zaplatí? A já jen opáčil, že nemám tušení,“ vypráví. Když ukázal svůj model obchodníkům v Basileji, zamyšleně se na něj podívali a řekli: „Máte ještě něco jiného?“ Když odvětil, že ne, odešli.

V těžké situaci Büsser obepisoval i novináře a představoval jim svůj produkt. Až se všechno obrátilo. Čím dál více lidí se o HM4 začínalo zajímat. Prodejci se ho ptali: „Máte ještě tu divnou věc?“ A najednou se po nich zaprášilo. „Hodinky, které mě nejprve strašily, se nakonec úplně rozprodaly,“ ohlíží se. Ke klíčovým letopočtům krátké historie značky patřil rok 2011. K nelibosti týmu si jeho šéf prosadil, že uvede i klasické kulaté hodinky, chtěl vzdát hold tvůrcům z 19. století. Rovněž otevřel v Ženevě první MAD Gallery, kde vystavuje svá díla mechanického umění a podobné kousky z celého světa. Koncept se uchytil, dnes má pobočky i v Dubaji a Tchaj-peji.

Jinak ale Büsser vymýšlel další a další extravagantní kousky. Model HM5 byl poctou autům ze 70. let, u HM6 Space Pirate se inspiroval vesmírnou lodí, u HM7 Aquapod zase medúzou. Mimo klasické kousky nechal vyrábět i větší hodiny, stolní a závěsné. Ukazatel času je na nich umístěný tu v robotovi, jindy v pavoukovi, vesmírné lodi nebo i v medúze. Jeho posedlost medúzami není náhodná: v roce 2013 totiž žahla jeho ženu, načež si o nich Büsser začal hledat informace − fascinoval ho jejich tvar i schopnost svítit.

Letos v březnu představil Legacy Machine FlyingT, první hodinky MB&F určené ženám. „Po tolika letech, kdy jsem dělal pro sebe, už jsem zapomněl, jak vymýšlet pro někoho jiného,“ přiznal. A tak zkusil do nového modelu vetknout to, co miluje na své manželce a dcerách. „Jsou velmi energické a elegantní,“ říká. Legacy Machine FlyingT existují ve třech variantách, jedna má diamanty osázené pouzdro, ostatní dvě i ciferník. Uprostřed každé z nich je létající tourbillon a pod úhlem padesáti stupňů je umístěný malý číselník, aby na něj viděla jen nositelka hodinek.

Ač MB&F už pár let dobře funguje, její zakladatel se dodnes bojí, kdykoli má uvést nový kus. Dělá hodinky především podle toho, co baví jeho. A netuší, zda se potká i se zájmem publika. Zatím se mu to ale daří velmi dobře. Firma má 25 zaměstnanců a tržby kolem 380 milionů korun. Jeho hodinky patří i v segmentu luxusních k těm dražším − jejich cena nezřídka přesahuje dva miliony. Büsser přitom přiznává: „Sám bych si je nemohl dovolit. Jako otec dvou dětí bych tolik za hodinky nedal.“ Naštěstí pro něj se ale najde dost lidí, kteří si je dovolit mohou. Zájem výrazně přesahuje produkci, která každoročně dosahuje zhruba 300 kusů. „Všechno se daří,“ pochvaluje si muž, který se protrápil dětstvím, ale dokázal špatné vzpomínky proměnit ve skvělou přítomnost.