Ondřej Gregor Brzobohatý vypráví: o hraní karet i vystoupení v kavárně prokletých básníků

Autor: Ondřej Novotný
Datum: 12. 3. 2019
Foto: Archiv Ondřeje Gregora Brzobohatého

Muzikant a skladatel o vaření, potápění, kartách i nečekaném vystoupení v pařížské kavárně.

Vybrat jednu oblíbenou filmovou hudbu je tak těžké! Partitur, které miluju, je nepřeberné množství. Od Šostakoviče, Franze Waxmana, také zbožňuju hudbu Zdeňka Lišky, Svatopluka Havelky. Z novodobějších skladatelů je to zase Ennio Morricone, Nino Rota, John Williams, Jerry Goldsmith, Danny Elfman, Michael Giacchino. Harry Gregson-Williams skládá krásné pohádkové melodie, podobně jako John Powell. Alexandre Desplat má zase nádherně romantickou hudbu. Nebo Hans Zimmer! Inovátor, který přemýšlí v rámci scénické hudby zvukově jinak než ostatní. Obdivuju a miluju, když je někdo schopen skrz hudbu vyjádřit emoci a popsat ji téměř dokonale. Nemusí to být jen hudba filmová, může to být čistě klasická muzika. Šostakovič to uměl moc dobře. Když si přečtete jeho životopis, tak si uvědomíte, jaká traumata musel zažívat v době sovětského Ruska. Je až obdivuhodné, jak to přenesl do hudby.

Naposledy jsem si udělal radost pořízením LP „živáku“ mé oblíbené funkové kapely Tower of Power. Taky jsem si koupil Adele 25. Ta deska zní nádherně (foto).

Foto: archiv Ondřeje Gregora Brzobohatého

Na nejzajímavějším místě jsem hrál v Paříži. Byli jsme v kavárně prokletých básníků Club des Poètes. Její majitel byl rozkošně bláznivý pán, který podával jídlo, co sám uvařil. A když mohl, tak vybíhal na pódium a recitoval Verlaina, Rimbauda, Baudelaira… A vybízel další, jestli nechtějí vystoupit také. No a kamarád řekl, že tady Ondřej je skladatel a píše muziku. Pili jsme víno a já doufal, že se na to postupně zapomene. Ale on po nějaké čtvrté básni řekl, že tady je náš kamarád z Česka a rád by něco předvedl. Tak jsem si půjčil kytaru a zazpíval jednu romskou píseň, kterou jsem složil pro muzikál Já, Francois Villon. Mělo to hezkou odezvu. Byla to vážně krásná dekadentní kavárna s úžasnou historií, skutečně tam ti prokletí básníci přednášeli. Tak to pro mě byl jeden z nejkrásnějších zážitků.

Club des Poètes, 30 Rue de Bourgogne, Paříž

Na skládání mě nejvíc baví ta naprosto nevyčerpatelná možnost se v hudbě pohybovat odkudkoliv kamkoliv. A hudba sama o sobě je přenádherná. My skladatelé jsme vlastně jen takoví dělníci, kterým je dána možnost přetvářet něco nehmotného do něčeho, co pak poslouchají ti další. Cítím pokoru, jsem maličký před celou muzikou. Když chci něco složit, žádám nahoru o inspiraci a nechávám se dostat do stavu proudění, kdy si se mnou hudba může dělat, co chce. Fascinuje mě pocit, že pracujete na něčem, co má obrovskou sílu, a vy jste jen zprostředkovatel. I to je velká zodpovědnost − a krásná.

Naposledy jsme se s manželkou dobře najedli v Obecním domě. Patrik Bečvář udělal fantastické prvorepublikové menu, vycházel z pokrmů, které si nechal po založení československého státu na Hradě uvařit Tomáš Garrigue Masaryk. To bylo skvělé, Patrik je obrovský talent.

Náměstí Republiky 5, Praha 1, www.francouzskarestaurace.cz

V mojí ledničce obvykle najdete hodně demi-glace, tedy silného hovězího vývaru. Zbožňuju výběr z francouzských hořčic s různými příchutěmi, mívám tam biovajíčka, sójové, kravské i kozí mléko, častokrát také kozí sýr, který má ráda moje žena. A nakládané hříbky od našeho kamaráda z Vysočiny.

Za žádnou cenu bych neprodal nádherné kapesní hodinky, které jsem dostal k premiéře muzikálu Legenda jménem Holmes od mé ženy (foto). Mám v nich i věnování a mají pro mě velkou cenu.

Foto: archiv Ondřeje Gregora Brzobohatého

Po otci jsem určitě zdědil valašský frňák. Taky genetické predispozice, každý Valach je takový statný muž. Zároveň jsem odkoukal vztah k vnímání spravedlnosti − snahu nedívat se za každou cenu na věc jen svým vlastním sobeckým pohledem, ale vnímat i myšlení toho druhého a zkoušet se domluvit. A snad i slušnost, galantnost. Obdiv a respekt k ženám.

Největší dojem na mě z poslední doby udělaly dvě knihy. Opuštěná společnost od Erika Taberyho (foto) pro svou alarmující důležitost a potom knížka Klaun si povídá s Bohem od Jiřího Suchého pro svou nadpozemskou lidskost a filozofickou člověčinu.

Foto: archiv Ondřeje Gregora Brzobohatého

Z muzikantů mě inspiruje Jamie Cullum a způsob, jakým přistupuje k hudbě. Je to jazzman, který neškatulkuje, je schopen vytvořit fúzi jazzu, popu, šansonu, trochu bortí hranice mezi žánry. Což je věc, kterou se snažím taky demonstrovat na čemkoliv, co dělám. Že žánrovost a fanatické hranice vnímání hudby jsou na obtíž.

Hudba je jen špatná, nebo dobrá. Jamie je jednak vynikající muzikant a taky mi přijde velmi sympatický jako člověk, což můžu potvrdit ze zkušenosti osobního setkání s ním, když jsem byl předskokanem na jeho koncertě v Bratislavě.

Můj další obrovský vzor je Herbie Hancock, vím, že na jeho interpretaci v životě nedosáhnu; o to víc mě ale baví ho poslouchat. A kariérně mě inspiruje můj kamarád Tomáš Kačo. Z romské čtvrti z Nového Jičína se dostal až k úspěšným studiím na Berklee a práci v Los Angeles. Má můj velký obdiv.

Z míst, která jsem navštívil, nikdy nezapomenu na klášter v japonském Kjótu. Vyšli jsme nahoru, vedla tam čtyřkilometrová cesta plná nádherných zlatých bran. To byl obrovský zážitek. Dalším výjimečným zážitkem bylo potápění v Indickém oceánu vedle vyvýšených útesů. Kolem plavali žraloci, manty, želvy… Krásné.

Mou oblíbenou činností je vaření. Snažím se vařit cokoliv, stal jsem se ambasadorem českého národního kuchařského týmu, díky čemuž jsem trochu pronikl do vysoké gastronomie a zjišťuju, jak pestrobarevný je to svět. Všichni tamní kuchaři jsou mistři v oboru a já vidím, že být kuchařem neznamená jen umět správně uvařit knedlík. Obnáší to nespočet dalších, mnohem sofistikovanějších činností, které obdivuju a se zájmem odkoukávám. Pokud to není tak, že mám hlad a potřebuju si něco rychle uklohnit, tak zkouším experimentovat. Řeším, na kolik dám maso péct, s čím ho budu podávat a podobně. Doma vařím já, Taťána (manželka Taťána G. Brzobohatá) by to jistě taky zvládla, ale vidí, jak mě to baví, takže se do toho ani nechce moc plést. Navíc je vděčný strávník.

Odpočívám vařením, chozením a plaváním. Miluju a potřebuju moře. Jsem dítě Prahy, odmalička jsem trpěl různými atopickými ekzémy a alergiemi, takže kdykoliv se v programu vyskytne šance odjet k moři, beru ji. To samé platí pro hory a lyže. Rád sportuju nebo hraju karty: prší nebo poker. Jsem docela soutěživý typ. Třeba při prší nehraju jen tak, ale o úkoly: kdo vyhraje, může něco vtipného provést tomu, kdo prohrál.

Ideální víkend zažiju prakticky kdekoliv, kde můžu být se svou ženou, s rodinou a přáteli. Třeba v Opočně, které miluju (foto). Nádherné město s krásným zámkem, přenádherným parkem a úžasnou oborou, do které je radost chodit odpočívat, relaxovat, hledat myšlenky.

Foto: archiv Ondřeje Gregora Brzobohatého