Proč miluje i nenávidí New York úspěšná modelka Linda Vojtová

Autor: Ondřej Novotný
Datum: 7. 5. 2019
Foto: archiv Lindy Vojtové

Úspěšná modelka prozradila, proč miluje i nenávidí New York a která místa jsou jejímu srdci nejblíže.

Momentálně věnuji většinu svého času modelingu.

Moje práce je dnes převážně pro velké komerční firmy, spolupracuji s vlasovými, kosmetickými i oděvními domy.

Také pracuji na hudbě mého dědy Vadima Petrova. Nahráváme nové skladby, pořádáme koncerty a spravujeme jeho velkolepý archiv.

Moje první pracovní cesta do zahraničí byla ve čtrnácti letech do Mnichova. Jela jsem tam sama autobusem z pražské Florence, mluvila jsem školní angličtinou a s němčinou jsem na tom byla vůbec špatně.

Byla jsem tam tuším jen na týden, chodila jsem na castingy a nafotila svou první titulku pro Top dívku. Ta tenkrát vyšla i v Česku, z čehož jsem měla obrovskou radost.

Upřímně, dodnes nerada cestuji sama a ze začátku to pro mě bylo o to těžší.

Společně s bratrem Martinem jsem přitom cestovala už od dětství. Naše rodina měla domeček na Lanzarote, kde jsme trávili hodně času, takže jsem už tenkrát byla zvyklá pohybovat se v zahraničí. Nebála jsem se, že by mohla nastat situace, kterou bych nezvládla, ale spíš se mi hodně stýskalo po domově a kamarádech.

Byla jsem v deváté třídě základky, mobily tehdy ještě nebyly chytré a na svém Alcatelu jsem byla ráda, když mi vůbec naběhl roamingový signál.

Takže pocit samoty byl trvalý.

Ve svém věku jsem nemohla mít kreditní kartu, musela jsem cestovat s máminou. Bylo to trochu o nervy. Pro mě i pro mámu.

New York jsem poprvé navštívila v sedmnácti, do té doby jsem cestovala za modelingem převážně po Evropě a Asii.

V té době byl modeling o hodně pomalejší a cesta modelky do New Yorku se připravovala dlouho dopředu. Odjela jsem tam poprvé na fashion week v září 2002. První dva roky jsem bydlela v bytě pro modelky a stále pendlovala mezi New Yorkem a Prahou. Na střední škole v Praze jsem měla individuální plán a za žádných okolností jsem ji nechtěla přerušit. Někdy bylo opravdu obtížné skloubit školní povinnosti s tak náročnou prací. Po dokončení střední školy jsem měla většinu práce v New Yorku, bylo proto logické vybudovat si právě tam svou základnu.

Ze začátku na mě New York působil hodně osaměle. Je to paradox, protože v tomto velkoměstě s deseti miliony lidí není člověk nikdy a nikde sám. Neměla jsem tam ale žádné zázemí ani pořádnou kamarádku a bylo dost těžké si najít novou. Modelky se v New Yorku hodně rychle střídají, protože je to moc drahé město pro někoho, kdo nepracuje a nevydělává. Kdo nemá v práci úspěch, tak rychle odjíždí. Když jsem si konečně nějakou kamarádku našla, tak zase za pár týdnů nebo měsíců nastalo odloučení.

Mezi modelkami jsem cítila velkou konkurenci a z pracovního vypětí i cest zpátky do školy vyčerpání.

Trvalo mi hodně dlouho, než jsem si New York zamilovala. Dodnes k němu mám takový „love and hate“ vztah. Po určité době musím odcestovat, ale pak se tam vždy zase ráda vracím. Ne nadarmo se mu říká město, které nikdy nespí. Člověk si jednou za čas od té energie musí odpočinout.

Nejvíc mi kromě rodiny a přátel chyběla upřímnost. V New Yorku se na mě všichni pořád usmívali a všechno bylo skvělé a úžasné. Za čas jsem si ale uvědomila, že se takhle chovají všichni ke všem. V podstatě si člověk není nikdy úplně jistý, jak to s ním druzí opravdu myslí. Když dnes přijedu domů, tak se zase divím, jak jsou v Česku lidé upřímní.

Na cestách se neobejdu bez pasu a platební karty. Když jsem se v začátcích kariéry trápila, jestli jsem si náhodou něco nezapomněla zabalit, tak mi máma řekla: „Když máš pas a kreditku, všechno ostatní si můžeš koupit.“ Tím se řídím dodnes.

Na dlouhé lety a čekání na letištích mám s sebou iPad, na něm stažené filmy a knížku. Čtu teď Umění války (foto) o proslulém mistru Sunovi a jeho válečných taktikách. Byla dlouho na mém seznamu knih, které si chci a musím přečíst, takže jsem se na ni opravdu těšila. Čas si také krátím pletením. Většina mých kamarádek je těhotná nebo už má děti, tak mám stále pro koho plést.

Sun-c‘, Umění války, 2008, vydalo nakladatelství B4U Publishing, v anglickém originále Art of War

Má nejoblíbenější místa v New Yorku jsou čtvrť Tribeca, kde bydlím, a také Seaport. Obě jsou v dolní části Manhattanu, která byla osídlena jako první, a je tedy i tou nejstarší. Miluju Central Park a Battery Park.

Na New Yorku je skvělá jeho obrovská rozmanitost, díky níž si tu každý najde své místo.

Ideálně strávený den v New Yorku bych začala dobrou snídaní v Soho House. Odtamtud bych prošla ze 14th Street a 10th Avenue celou High Line (foto), což je stará nadzemní železniční trať přestavěná na rekreační park, která končí na 34th Street. Doporučuji si pak půjčit kolo (Citi Bike můžete kdekoliv v ulicích města vrátit) a jet po cyklostezce vedoucí podél řeky Hudson na západní části ostrova směrem dolů do centra, projet Battery Park a objet celý dolní cíp Manhattanu. Když přejedete Brooklyn Bridge, zajděte si do pizzerie Grimaldi’s v Brooklyn Heights na nejlepší pizzu, odtamtud je také nádherný výhled na centrum města.

High Line – stará nadzemní železniční trať přestavěná na rekreační park

Vrátit se pak můžete buďto přes Brooklyn Bridge, nebo přes Williamsburg Bridge, odkud vyjedete nahoru do Chinatown. Kolo vraťte kdekoliv a dejte si Matcha latte v kavárně Cha Cha Matcha (foto) na Broome Street. Pak už si můžete jen v klidu projít Soho a přilehlé obchody, skočit si na masáž a večer zakončit vynikajícím sushi v restauraci Nobu.

Soho House, 29-35 9th Avenue, New York; Grimaldi’s Pizza, 1 Front Street, Brooklyn, New York; Cha Cha Matcha, 373 Broome Street, New York; Nobu Downtown, 195 Broadway, New York

Kavárna Cha Cha Matcha na Broome Street

Má nejdobrodružnější cesta, kterou jsem kdy podnikla, byla cesta do Indie, kam jsem zavítala předloni v březnu. I když jsem o Indii slyšela hodně, s osobním zážitkem se to nedá srovnávat. Vzala jsem s sebou mámu a cestu jsme započaly v Dillí, v den svátku Hólí. Je to svátek barev, všichni po sobě házejí barevné pigmenty, takže jsme měly na další měsíc krásně obarvené vlasy na zeleno-fialovo. Z Dillí jsme pak pokračovaly do Goy, Udajpuru, Džajpuru, Ranthambore, Ágry a pak zpátky do Dillí. Indie mě okouzlila lidmi, historií, jídlem, ájurvédou, jógou a vší tou pestrostí.

Všechny ženy, ať jsou mladé, staré, bohaté nebo chudé, vypadají ve svých barevných sárí kouzelně. Těším se, až se tam budu moct znovu podívat.

Místa, která mi navždy utkvěla v srdci, jsou Tádž Mahal (foto), Havana a Jeruzalém (foto). Nečekala jsem, že mě krása Tádž Mahalu tak uchvátí. Když jsem před ním poprvé stanula a mohla na vlastní oči vidět, jak velkolepá je ta stavba postavená z lásky, začaly mi samy od sebe téct slzy po tvářích. V Havaně jsem pracovala v roce 2007. Nikde jinde jsem nezažila lidi, kteří jsou tak plní pozitivní energie, a to i přesto, že nemají moc peněz, nemohou cestovat a většina z nich neměla v domech ani fungující elektřinu. Připadalo mi, že umějí opravdu naplno žít a prožít život.

Všichni by měli podle mého názoru alespoň jednou za život navštívit Jeruzalém. Energie, kterou toto město a pro mě i celý Izrael má, je nadpozemská. V květnu tam opět pojedu s přítelem.

Pokaždé, když se vrátím do Česka, si dám svíčkovou a plzeňské pivo v restauraci Kolkovna v centru Prahy.

Restaurace Kolkovna, V Kolkovně 8, Staré Město, Praha 1

Kdybych se mohla znovu narodit, narodila bych se v České republice.