„Styl pro mě znamená víc než móda,“ říká Benedikt Renč, módní fotograf, který by chtěl fotit s dalajlámou.

Autor: Ondřej Novotný
Datum: 30. 4. 2019
Foto: archiv Benedikta Renče

Módní fotograf o svém obdivu k Churchillovi, skvělém jídle i rozhovoru s Rogerem Federerem.

Svůj první foťák jsem dostal ve 13 letech od táty. Byl to starý ruský Zenit a z koníčku se brzy stala posedlost. Začínal jsem na černobílém filmu, který jsem si sám také vyvolával. Asi proto i dnes tak tíhnu k černobílé fotce.

Fotograf, jehož práce mě nepřestává inspirovat, je jednoznačně Peter Lindbergh. Obdivuju ho už hrozně dlouho, asi od prváku na škole. Celá ta léta si naprosto drží svoji linku a stále je moderní a mnohem víc cool než všichni ostatní.

Focení, na které nezapomenu, bylo určitě to s Rogerem Federerem pro váš časopis PROČ NE?! Měl jsem na něj pouze deset minut, víc času jsme nedostali. A on přišel přesně, byl připravený, koncentrovaný a usměvavý. S každým navíc prohodil pár vět. Sportovců jsem fotil už celkem hodně, ale v Rogerovi je něco víc, něco aristokratického. A než jsme se všichni stačili vzpamatovat, byl pryč.

Foto: Benedikta Renče

O současném populárním návratu k analogové fotografii v módě si myslím, že to zase brzy přejde. Je to určitý technický trend, ale s kvalitou to opravdu nemá moc co dělat. Já fotil na film přes deset let, a potom jsem byl vážně rád, že přišel digitál.

Cool věc, kterou jsem si naposledy koupil pro sebe, byl print od Jana Kalába. Dělá naprosto úžasné věci a ještě je to navíc moc milý kluk. Jistá italská tiskárna jednou za čas vyprintuje pár kusů jeho práce. Tentokrát jich bylo pouze dvacet a všechny byly během pěti minut pryč.

Naposledy jsem se skvěle najedl v Dudu v Berlíně. Jejich sushi má prostě dokonalou lehkost. A když mám opravdu hlad a jsem zrovna v Praze, dám si k obědu špičky z Café Café.

Ideální víkend si nedokážu představit bez vajíček!

Nejzajímavější dárek, který jsem kdy dostal, byl PlayStation od mojí holky. Ale nesmím na něm hrát moc často.

Kniha, jež mě v poslední době nadchla, je Faktor Churchill od Borise Johnsona. Věděl jsem o něm, že to byl hrdina druhé světové války, ale vůbec jsem netušil, že až tak velký. Politici by si z něj v dnešní době měli brát příklad.

Kdybych nežil v Česku, žil bych někde na severu. Kde je více mraků, ale také víc hezkého designu. Bylo by to nejspíš v Londýně a střídavě bych odbíhal do Skotska na ostrov Skye. Vždycky jsem tam byl jen na pár dní, ale někdy bych tam rád zůstal třeba měsíc v kuse, utéct před velkoměstem. Vyhovuje mi ta kombinace londýnské architektury a skotské planiny bez lidí.

Foto: Benedikta Renče

Styl pro mě znamená víc než móda. Móda je zábavná, ale víc mě zajímá styl jednotlivých lidí. Styl různé doby, různých fotografů a návrhářů.

Když si chci odpočinout, jdu něco fotit. Protože ležet na gauči a nedělat nic můžu až v důchodu, to mi bude kolem 85 let počítám… A když už opravdu není, co bych mohl fotit, tak si alespoň udělám pořádek v archivu.

Svoje děti fotím pořád a stále, ale schovávají se přede mnou, tak je musím nahánět.

Foto: Benedikta Renče

Hodně lidí, které jsem chtěl fotit, jsem dřív nebo později nakonec fotil. Ale s kým bych se vážně rád potkal a fotil ho, je dalajlama. Stačily by mi dvě minuty!