Miloš Čermák: Pravda o praotci Čechovi

Zeptala se: „A kdyby byli z Karlína?“

Zamyslel jsem se. Ne že bych byl bůhvíjaký patriot, ostatně jsem se narodil za řekou, v Holešovicích. Do Libně přes řeku jsme se jako kluci vydávali jen výjimečně. 

A do Karlína vůbec ne, báli jsme se, že dostaneme nabančíno. To dnes nehrozí, divné zvuky podobné mlácení lidí se ozývají jen na křižovatce Křižíkovy a Thámovy.

Ale to jen z jakéhosi fitness studia v patře, což potvrzuje hlasitá rytmická hudba.

Bavili jsme se s kolegyní na obědě o zvláštním jevu, totiž že Češi neradi potkávají v zahraničí jiné Čechy.

Zrovna nedávno jsem to pozoroval na letišti Heathrow, když jsem se vracel z nějaké cesty. Čekal jsem v hale terminálu, až se na obrazovkách objeví číslo stojánky, kde je letadlo do Prahy připraveno.

Konečně tam bylo, zvedli jsme se společně s pár dalšími lidmi ze sedaček a vydali se směrem, kam ukazovaly šipky. Přede mnou kráčela mladá rodina. Elegantní žena kolem třiceti v barevných šatech, o něco starší muž v džínách a jejich blonďatá, asi pětiletá dcera.

Ta držela v ruce velkého modrého medvěda a spokojeně poskakovala.

Najednou se její matka zastavila. „Přestaň poskakovat jako malé dítě,“ řekla přísně. Což bylo trochu absurdní, protože její dcera byla malé dítě.

„A proč jako?“ řekla holčička odbojně.

Matka odpověděla: „Dávej si pozor na jazyk. Tady jdeme na letadlo do Prahy a už tady můžou být Češi.“

Asi to myslela jako praktickou informaci. Ale nemohl jsem si pomoct, znělo mi to jako: „Dávej si pozor, možná nás sežerou zombies.“

No a zabralo to!

Holčička přestala poskakovat, spadla jí ramínka a vydala se dál plouživým krokem. Medvěda držela za jednu packu a vlekla ho po zemi za sebou.

Ano, takhle se správně člověk vrací do Česka. Hezky odevzdaně a bez nálady, pomyslel jsem si.

„Prosím tě, proč ji tak strašíš?“ řekl mladé ženě její manžel. Ale to jsme už byli u ohlášené stojánky A27.

My Češi se neradi vidíme s jinými Čechy, tak to prostě je. Když se dovolené ještě kupovaly v cestovních kancelářích, několikrát jsem slyšel naléhavě vyřčenou otázku: „Prosím vás, a nejezdí tam moc Čechů?“

Dnes podobné úzkosti najdete v českých komentářích v aplikaci TripAdvisor. „Hotel hodnotím velmi pozitivně. Jídlo je sice spíše průměrné a u bazénů je po desáté problém najít volné lehátko, ale nejezdí sem Češi.“

Pět hvězdiček!

Můžete být na nejkrásnější pláži světa, nebe i moře budou blankytné jak na reklamní fotografii… avšak ve chvíli, kdy rodina vedle vás vytáhne paštiku Májku a časopis Chvilka pro tebe, vaše ideální dovolená skončila.

Vlastně se divím, že ještě nějaká malá dravá pojišťovna nenabídla v tomto smyslu nějaký nový produkt. „Když doložíte, že jste během dovolené potkali více než deset Čechů, vrátíme vám padesát procent ceny letenky.“ Nebo něco takového.

Ostatně bůh ví, jak to bylo se známou pověstí o praotci Čechovi. „Tady se usadíme. Tohle je země mlékem a strdím oplývající,“ prohlásil podle ní.

Avšak není vyloučeno, že praotec Čech ve skutečnosti prohlásil: „Tady se usadíme. Tady nejsou žádní Češi!“

Podle nedávného průzkumu DNA je většina lidí, kteří se dnes považují za Čechy, velmi rozmanitého původu. Geneticky jsme například bližší Rakušanům a Němcům než ostatním slovanským národům.

Skoro se chce napsat, že Češi jsou ve skutečnosti Němci, kteří byli tak líní, že nedošli ani do Německa.

No a pak přišla ona již dříve zmíněná otázka: „A kdyby byli z Karlína?“

„Kdo?“ zeptal jsem se nechápavě.

„No prostě kdybys v cizině potkal někoho, kdo je odtud? Třeba v amazonských pralesech?“ zeptala se kolegyně. 

Seděli jsme v bistru a obědvali. Rozhlédl jsem se. Na Karlínském náměstí jarně švitořili ptáci a kolem projelo několik lidí na elektrických koloběžkách.

„To je asi tak pravděpodobné, jako že potkám v Karlíně někoho z amazonských pralesů,“ vyhnul jsem se odpovědi.

Ale vzápětí jsem si uvědomil, že to je nesmysl. Protože v Karlíně můžete potkat opravdu kohokoli. Třeba loni jsem v tunelu pod Vítkovem potkal muže v žabkách, plavkách a s nafukovacím kruhem ve tvaru delfína.

Naštěstí kolegyni mou odpověď uspokojila. Anebo prostě ztratila o naši debatu o Češích zájem. Nebylo by divu, vždyť k našemu stolu přišla servírka s nabídkou dezertů.