Miloš Čermák: O mužích a lidech

Před několika týdny jsem otevřel noviny a na třetí straně byl velký článek s titulkem „Mezi muži a ženami jsou rozdíly, zjistili vědci“.

Ještě nedávno by vás něco takového udeřilo do očí svou nesmyslností. Samozřejmě že se muži a ženy liší. Muži mají pindíka a ženy rády nakupují věci, které nepotřebují. To se ví a řekne vám to každý.

Nebo ještě nedávno by vám to řekl.

Dnes se takovému titulku nedivíme. A pokud ano, pak oceňujeme odvahu, s jakou byl napsán. Muži a ženy že se liší? Není v tom nepřípadné zjednodušení? A nemůže to být prohlášení, které – vytrženo z kontextu – je škodlivé a nebezpečné?

My dospělí jsme si na to zvykli. Taková je doba, s tím nic nenaděláte.

Ale vysvětlujte to dětem!

Jel jsem nedávno v tramvaji, kde malý, asi tříletý kluk namířil prst před sebe a hlasitě se zeptal:

„Mami, a tohle je paní, nebo pán?“

Samozřejmě to vzbudilo zájem nás všech okolo. Podívali jsme se tam, kam prst malého kluka ukazoval. A hned pochopili, kde se bere chlapcova nejistota.

Protože to vážně nebylo na první pohled jasné. Můj názor je, že na sedačce proti ženě s chlapcem seděl hezký muž, který měl na sobě ženské šaty. Ale svou výplatu bych si na to nevsadil, jestli mi rozumíte.

Naše zraky se obrátily na chlapcovu matku. Byli jsme opravdu zvědaví, jak to vyřeší.

„Tadeášku!“ řekla žena lehce vyčítavým hlasem, asi jako kdyby ho chtěla napomenout, že se šťourá prstem v nose.

„Ale mě to vážně zajímá, mami,“ řekl Tadeášek. „Je to paní, nebo pán?“

Chvíle ticha. Napětí v tramvaji by se dalo krájet. Ale žena neztratila rozvahu, pohladila chlapce po vlasech a řekla: „Je to ČLOVĚK, Tadeášku!“

A znělo to tak samozřejmě a autoritativně, že chlapec přikývl, aspoň pro danou chvíli srozuměn s odpovědí.

Nebýt to nevhodné, odměnili bychom ji potleskem vestoje. Takto jsme si jen vyměnili uznalé pohledy. Vyřešila to skvěle, o tom nebylo pochyb!

Na další zastávce vystoupili. Chlapec byl ve věku, kdy klade spousty otázek, takže když čekali, až tramvaj otevře dveře, stačil ukázat na malého chlupatého psa na klíně jedné starší ženy a hlasitě se zeptat: „A tohle je pejsek, nebo kočička?“

„Nějaké ZVÍŘE, Tadeášku,“ řekla matka a v jejím hlasu už byla znát mírná nervozita.

„Ale pejsek, anebo kočička?“ nenechal se překvapivě odbýt kluk.

„Pes,“ řekla stroze matka. Pak se dveře otevřely a oni byli pryč.

Ještě jsem vám neřekl, co vlastně zjistili vědci, kteří došli k závěru, že muži a ženy se liší.

Ptali se dospělých Britů, co by dělali, kdyby se ukázalo, že v nedalekém vesmíru žije mimozemská civilizace.

Měli, anebo neměli bychom je sami kontaktovat? Většina mužů odpověděla, že měli. Zatímco většina žen byla proti.

Ano, to je legitimní a dobře zdokumentovaný rozdíl mezi muži a ženami. My muži máme vždycky nápady, které ženy považují za nepřípadné nebo nevhodné.

Například nás zajímá, co se stane, když strčíme prsty do zásuvky.

„Když je tam strčíš, dostaneš ránu jako kráva,“ řekne žena.

Muž si není jistý. „Lásko, to si s tebou dovoluji nesouhlasit. Záleží na spoustě dalších věcí! Jaká je zrovna vlhkost vzduchu, jak vodivé mám podrážky na botách nebo které mé orgány elektrický proud zasáhne!“ řekne.

„Říkám ti, abys tam prsty nestrkal, protože dostaneš ránu jako kráva,“ zopakuje žena.

„Panebože, jak si můžeš být tak jistá? A hlavně, když tam ty prsty nestrčíme, jak se dozvíme, že z toho nemůže vzejít něco dobrého?“ podiví se muž.

Žena jen nesouhlasně zavrtí hlavou. „Říkám ti, abys ty prsty nikam nestrkal,“ prohlásí varovně.

Muž si nedá říct, strčí prsty do zásuvky a dostane ránu jako kráva.

Tedy lépe řečeno, v 999 z tisíce případů dostane ránu jako kráva. Sklopí uši, nechá se ženou ošetřovat a obskakovat a v duchu přemýšlí o tom, co podnikne příště.

Protože to nejsou muži, nýbrž ženy, kdo svět dělá místem přijatelným k životu. Kdo ho po malých kouscích postrkuje dopředu a stará se o to, aby co nejmíň lidí bylo zraněno a trpělo. 

Avšak pravda je i to, že v jednom případě z tisíce se stane, že muž strčí prsty do zásuvky, dostane ránu jako kráva… a vynalezne defibrilátor. Učiní objev, který zachrání milióny životů. Dostane se do učebnic, vydělá spousty peněz a obdrží Nobelovu cenu.

Ženu to rozladí. „Aha, takže to dali dalšímu chlapovi? Na světě je snad málo vědkyň?“ rozčílí se.

Nikoli, správná odpověď zní, že na světě je málo žen, které by byly tak pitomé, že by strkaly prsty do zásuvky. Nebo kontaktovaly mimozemské civilizace. Když dobře víme, že v hollywoodských filmech z toho nikdy nic dobrého nevzešlo.

Jsou to nakonec zase ženy, které svět musí zachránit. V posledních letech musely jít s pravdou ven i zmíněné hollywoodské filmy. Jsou to ženy, kdo odvrátí apokalypsu, a to navíc v elegantních šatech a s hezky udělanými vlasy.

Muži a ženy se liší, a jak říkám, s tím nic nenaděláte.

Vím to jistě. Stejně jako vím jistě i to, že zvíře, které držela ženská v tramvaji na klíně, nebyl pes. Dobře jsem si ho při vystupování o zastávku později prohlédl. Byla to přerostlá, naštvaně se tvářící siamská kočka.