Miloš Čermák: Kdo vymyslel firemní vánoční večírky?

Není to žádné spiknutí, byť si to mnozí myslí. Není to tajný způsob, kterým zpravodajské služby v kapitalistických zemích prověřují obyvatelstvo, a dokonce to není ani ďáblův vynález.

Je to taková vlastně neškodná píčovinka. Ano, řeč je o firemních vánočních večírcích. Jestli se ptáte, kdo je vymyslel, tak je to mnohem banálnější, než jste si asi mysleli.

Samozřejmě že je vymyslel někdo na poradě. Konala se pozdě odpoledne, skoro večer. To víme jistě. Co nevíme, je to, v které korporaci to bylo a kdy přesně se to stalo.

Ale bylo to dávno, ještě v dobách, kdy na porady vedení chodili skoro výhradně muži.

I tuhle poradu svolal muž, a to proto, aby mohl přijít pozdě domů. Měl k tomu tři následující důvody:

1) jeho žena doma pekla cukroví a byla nervózní,

2) přitom také uklízela a z toho byla taky nervózní,

3) doma byly i dvě děti, které mu porodila, a ty byly v tohle roční období ještě nesnesitelnější než ona.

Poradu uvedl muž zhruba těmito slovy: „Máme za sebou dobrý a úspěšný rok. Mohli bychom prostě do konce roku chodit do práce a mít z toho dobrý pocit.“

„To zní dobře,“ zamručeli ostatní členové vedení.

„Na druhou stranu,“ zvedl muž prst, „mohlo by to být chápáno jako elitářské a necitlivé vůči našim zaměstnancům.“

Odpovědí mu bylo další zamručení, že i to je pravda.

„Protože jakkoli víme, že jsou z velké většiny jen tupými ovcemi, které vykonávají naše smělé plány a vize, bez nich bychom úspěchu nedosáhli.“

„Ano, ano.“

„A nejen my, ale i oni musí aspoň jednou za rok dostat šanci… nevím, například mít možnost přivést do jiného stavu nejhezčí dívku z recepce nebo pozvracet člena představenstva.“

„Skvělé!“ zvolali ostatní.

„Zažít vzplanutí těch nejsilnějších citů, čímž mám na mysli zejména zlobu a závist, a rovnou dát prostor těmto emocím, aby vyplavaly na povrch!“

„Geniální,“ poznamenal někdo.

„Předpokládám, že fyzické násilí mezi zaměstnanci umožníme a budeme podporovat,“ padl dotaz.

„Výborná poznámka!“ dostalo se tazateli pochvaly od člověka, který vánoční večírky vymyslel. „Objednáme špatnou hudební skupinu a dáme prostor k tanci. To je v podstatě totéž co fyzické násilí.“

Pak se zahleděl do svých poznámek a dodal ještě:

„Naši zaměstnanci by měli zjistit, že ve firmě jsou možná i větší dementi, než jsou oni sami, a že jediný důvod, proč je ještě nepoznali, je ten, že pracují v jiném oddělení!“

Tak vznikl nápad pořádat společenské a vědomostní hry kvízového typu, a to napříč odděleními a divizemi.

Porada probíhala dál v tvořivém porozumění a zbývalo už jen dořešit finální detaily.

Muž řekl, že se mu zdá praktické vměstnat TOHLE VŠECHNO do několika hodin, protože tak to bude zaměstnance nejvíc bavit a zároveň to neohrozí výkonové parametry firmy v posledním měsíci kalendářního roku.

No a tak vznikly firemní vánoční večírky.

Jejich podoba se zrodila vzápětí a opět vycházela z konkrétních potřeb managementu. Například aby byl v zaměstnancích utvrzen dojem, že jsou neschopní a legračně vypadající idioti, kteří mohou být rádi, že mají současné zaměstnání.

„Není nic lehčího! Vymyslíme pro každý večírek téma a lidem nařídíme, aby přišli v kostýmech!“ zvolali lidé v HR oddělení.

Ti se ochotně ujali organizace. Nedivme se. Konečně našli aspoň nějaký důvod pro svou existenci, když tedy nepočítáme trýznivé rozhodování o tom, zda na seznam benefitů zařadit aromaterapii, nebo kurz háčkování, případně obojí.

Pochopitelně, dnes je jiná doba a kultura ve firmách se proměnila. Souvisí to s tím, že ve vedení jsou dnes rovněž ženy. Přináší to na porady citlivější, méně agresivní atmosféru. A taky se tam mnohem víc lže.

A tak se dnes za hlavní důvody konání vánočních večírků uvádějí tyto:

– nabídnout lidem příležitost se neformálně pobavit,

– utužit stávající vztahy mezi kolegy,

– umožnit jim poznat kolegy nové, a to v mile neformálním prostředí,

– nabídnout pohoštění hrazené z rozpočtu firemních benefitů,

–  ukázat, že „nám všem“, od těch nejhloupějších lidí v marketingu až po ty největší mozky v představenstvu, jde přece o společnou věc.

Je zřejmé, že byť se to dnes formuluje trochu jinak, základní důvod a étos firemních vánočních večírků zůstávají stejné. Když nepočítáme takové tragédie, jakými jsou například snížení nominální hodnoty stravenek či omezení počtu parkovacích míst ve firemní garáži, jsou vánoční večírky jednou z nejrizikovějších událostí v životě firmy.

Ano, existuje způsob, jak přežít. Vlastně tři způsoby.

Zaprvé: dáte výpověď už před večírkem.

Zadruhé: zabijete se, a je celkem jedno, jestli před, anebo po večírku.

Zatřetí: budete se řídit deseti radami, které zveřejníme už příští týden.