Až na dřeň šperku. Tajemná Dick Wolf experimentuje s materiály a vyrábí unikátní kusy
V malebných uličkách Nového Světa, na dohled honosných budov Pražského hradu najdete pozoruhodný ateliér. Uvnitř praská v krbu, vzduchem se nese tajemná alchymie parfémů na míru a police zdobí nevšední poklady. Masivní kožený náhrdelník s perleťovým křížkem, zlacené náušnice s mrožem nebo robustní, jako z kamene vytesané prsteny.
Surové, výrazné, odvážné. Tak by šperkařka tvořící pod pseudonymem Dick Wolf popsala svou značku, která se svou svéráznou estetikou vymyká zbytku české scény. Bok po boku tady v Černínské ulici tvoří vedle dlouholeté kamarádky, parfumérky a hudebnice Kateřiny Šantrochové, o které jste si na stránkách PročNe už mohli číst. A zatímco pod značkou Scent Roche vznikají dokonale nehmatatelné vonné zážitky, Dick Wolf přináší nový pohled na matérii.
„Pracuji dost intuitivně. Nejsem vystudovaný zlatník a technologickou část šperkařiny jsem se učila sama stylem pokus‑omyl. Díky tomu se ale vyprofiloval celý můj vizuální styl. Baví mě experimentovat s materiálem, tepat, bouchat, tavit, pilovat… Mám velmi málo kusů šperku, ke kterému mám formu, proto vznikají unikátní kusy,“ tvrdí a je to právě tahle nekonvenčnost, která jí přináší zájem. Její šperky nosí herečky Denisa Barešová a Jenovéfa Boková, slovenská spisovatelka Tamara Šimončíková Heribanová a vlastní set si nechala vyrobit i ředitelka Designbloku Jana Zielinski. A pro jedinečný kousek k ní míří i konkurenční designéři.
Odpoutat se od starého já
Dick Wolf vyrůstala v devadesátkách na slovenském sídlišti Petržalka, kde se naučila hlavně rychle utíkat před drsnými partičkami z okolí. Maminka pracovala na poště, tatínek na letišti, ale ji to táhlo k řemeslu. Zhlédla se nejprve v umělecké truhlařině, na vysokou ji zlákal produktový design, nejprve v Bratislavě a pak na pražské UMPRUM. Ke šperku se poprvé dostala až také tam, konkrétně v ateliéru K.O.V. vedeném Evou Eisler. „Neuměla jsem se nějak usadit ve svém řemesle a hodně jsem se hledala. Od střední jsem pořád měla v hlavě, že musím být designér s velkým D, který bude navrhovat minimalistický nábytek a čisté formy. Jenže po zkušenostech v designérských studiích jsem narazila na limity. Vůbec mě nenaplňovalo klikat něco na počítači,“ vypráví Dick Wolf, která nechce uvádět své pravé jméno.
Zlom přišel ve chvíli, kdy se rozhodla z Prahy zmizet. Se svým tehdejším přítelem si pronajala chalupu ve Štramberku, uskromnila se ve výdajích a začala tvořit. „Já jsem se tam i nějakou práci snažila najít, ale tehdy tam nic moc nebylo. Díky tomu jsem ale konečně samu sebe hodila do vody, bez jistoty příjmu, a v roce 2019 vznikl Dick Wolf.“ Oproštění od vlastního jména udělalo podobnou službu, jakou tomu připisují literáti – člověk se přestane přizpůsobovat očekáváním ostatních a cítí se svobodnější. „Jako studentka UMPRUM jsem dělala design, čisté objekty, které se mnou ale neměly nic společného. A tak jsem našla tohle jméno, Dick Wolf je takový Jan Novák v americké verzi. Někoho třeba může pohoršovat nebo mu to může připadat komické. Mě ale představa, že lidé nevědí, že šperky navrhuji já, autorsky odblokovala. Přestala jsem se konečně stresovat tím, abych dosáhla stejné úrovně jako bývalí spolužáci, abych se s kýmkoli porovnávala.“
A tak si zase dovolila hrát si. Vznikla tak třeba kolekce snubních prstenů Stone Age, do kterých ručně vyrývá neopakovatelnou strukturu povrchu skály. Inspirací jí byly dětské vzpomínky na Tatry. V kolekcích Ariel a Von pak dává vyniknout unikátním perlám, různě deformovaným, prorostlým, dvojitým, které jsou v klasickém zlatnictví takovými otloukánky. Ve spolupráci s Šantrochovou navíc vytvořila vonný náhrdelník – když se jeho kožená část dotkne pokožky v místě, kde pulzuje (třeba krk), rozvoní se vůně kanadské borovice, mořské řasy a gerania.
Léto v přístavu
Nová kolekce jde ještě dál. „Jestli někomu přijdou mé šperky už moc, tak tahle kolekce je ještě víc,“ směje se. Tentokrát sbalila dílnu a vyrazila na měsíc do chorvatské Rijeky. A právě tam, na pláži mezi kameny, na skalách, v písku vznikaly pomocí hořáku, písku, stříbra, kamenů, drahokamů i mušlí její zatím nejsyrovější kusy. „Připomíná mi to šperky starých Římanů a ještě starších kultur. Nebo nalezený aztécký poklad, amulet vylovený z moře, který se kdysi používal pro obřadní účely. Jsou to kusy na hraně kýče. Na skále jsem si vždy udělala základnu a hořákem v nějakém ďolíku tavila stříbro a otiskovala do něj, co jsem na pláži našla. Zkoušela jsem technologicky nové věci a nevěděla, jak to dopadne,“ popisuje.
Kolekci Marina představila na Designbloku a kromě prstenů a náušnic jí kralovaly tři náhrdelníky, kterým opět vetkla vonnou složku. Jen místo kůže tentokrát použila speciální pórovité kameny, které si nasbírala u moře. „Jsou jako houba, když se na ně aplikuje vůně, skvěle fungují jako takový analogový difuzér.“ Společně s Šantrochovou je napustila vybranými parfémy z nové kolekce pěti vůní. Jedna z nich je inspirovaná právě mořem. „Je to nejsvobodnější kolekce, kterou jsem udělala, nejbližší tomu, jaká jsem já sama. Kolekce, která balancuje na hraně.“
Jistota a vyšlapané cesty jí ale nejsou vlastní. I proto tvoří jádro její tvorby práce na zakázku. Jenom tehdy se totiž může společně s budoucím nositelem pustit do nespoutané hravosti a pomocí svébytného uměleckého vyjádření hledat nejsyrovější části jeho duše.