Bránit se technologiím je nejhorší životní strategie, říkají Petr Mára a Jirka Král

Autor: Gabriela Marešová, Ondřej Novotný
Datum: 4. 1. 2022
Foto: David Turecký

Jeden byl kdysi nejznámější český youtuber, druhý je technologický evangelista. Oba teď natáčejí videa o technologiích, nakupují kryptoměny i NFT a čekají na to, až se naše životy přesunou do online světů. Prý to bude brzy, jiné cesty není a zdá se, že oni dva jsou připraveni. Petr Mára a Jirka Král.

Pokud vás baví technologie, jste fanouškem produktů Apple nebo hrajete videohry, minimálně jednoho z nich znáte. Nebo vaše děti. Petr Mára, který ve svých videích testuje nejnovější iPhony i elektromobily a radí, kde a jak nakupovat kryptoměny a NFT. A vedle něj Jirka Král, tvůrce z první generace českých youtuberů, který odešel z YouTube ve chvíli, kdy byl na vrcholu, a teď učí firmy i jednotlivce, jak v on‑line světě fungovat a vydělávat.

Králův obchodní talent se projevil už na střední škole, když musel jít na příkaz maminky na brigádu. Bydleli tehdy v Brně a on si vybral McDonald’s u Tří kohoutů, dvě minuty od hlavního nádraží, a kombinoval si služby tak, aby vydělal co nejvíc peněz. Tehdy ale už začal pomalu pronikat do světa videoher. Brzy i natáčet videa na YouTube, kde ho sledovalo přes milion uživatelů a počet zhlédnutí to číslo několikrát převyšoval. Před třemi lety ale nečekaně s youtuberstvím skončil, zavřel i herní prostor Zetko v obchodním domě Kotva a přestal s vydáváním komiksu Jirka, který vycházel měsíčně v padesátitisícovém nákladu. Přesunul se na Instagram, kde má přes 920 tisíc sledujících. A spoluvlastní také herní magazín Vortex. Král má mimochodem tři také známé sourozence: se starším Petrem natáčel videa už na YouTube, mladší Katka se i pod jejich vlivem vydala stejnou cestou youtuberky a influencerky a Tomáš… „Mladší brácha se od nás trochu trhnul. On je zpěvák a ve světě vážné hudby je poměrně slavný. Zpívá takovou tu těžkou barokní hudbu,“ vysvětluje jednatřicetiletý Král.

Pro Máru se vžilo označení technologický evangelista. Na počátku téhle vášně byl stařičký počítač Commodore 116, na kterém začal pronikat do tajů technologií, hrál první hry a i díky zkušenostem v devadesátých letech programoval první weby. O počítačích také psal, stejně jako o svém dalším koníčku: hip hopu. Brzy si pak našel další zálibu, značku s jablkem v logu. Pohlcen příběhem Steva Jobse si v roce 1997 koupil první počítač značky Macintosh (nyní známé zkráceně jako Mac) a začal psát o Applu a dělat tréninky pro lidi, kteří technologie od této značky používali. „Bylo jich tak sto,“ říká s úsměvem. Když pak Apple vstoupil na český trh, stal se certifikovaným trenérem. Postupně ale začal točit videa i o dalších technologických novinkách.

Od sebe je dělí dvanáct let, a když dojde na otázky, ukáže se, že spolu téměř ve všem souhlasí. Jsou fanoušci všeho, co se ve světě technologií děje, a jestli něco opravdu nechtějí, tak zaspat začátek něčeho, co může vyrůst do obřích rozměrů. Jako bitcoin. Nebo NFT. Tihle dva spolu můžou mluvit dlouhé hodiny a nepřestane je to bavit. Což se jasně ukázalo i během našeho rozhovoru. Nadšeně vykreslují budoucnost lidstva v nových on‑line světech, které jednou budou levnější verzí off‑linu, tedy klasického světa. Aby vzápětí obdivovali nové gadgety, které si ten druhý pořídil. Jako třeba brýle Ray‑Ban x Facebook, Mára si dokonce pořídil všechny tři modely.

Poprvé se potkáváme v coworkingovém prostoru WorkLounge v Karlíně, kam chodí pracovat Král se svým týmem ze Socialparku. Firmu, která těží z jeho zkušeností s on‑line světem, sociálními sítěmi a tvorbou videí, založil spolu se svým starším bratrem Petrem a po dvou a půl letech se jejich tým rozrostl už na dvacet lidí. Mimochodem, tvoří obsah a kampaně například pro Zásilkovnu.

Znovu se setkáme o týden později, a to přímo v Márově studiu na Břevnově, kde za stolem nahrává svá technologická videa. Z velké obrazovky se na nás už z dálky dívá postavička č. 9920 z kolekce NFT Cryptopunks, kterou si Mára před časem koupil za 32 ethereí – tehdy něco přes milion korun, právě teď v uzávěrce vydání 3,17 milionu korun. Na obrazovce vedle má spuštěný web OpenSea.io, největší tržiště s NFT, kde publikuje svoji sbírku. „Je to stejné jako v galerii umění. Kdokoli sem může přijít a podívat se na ni,“ vysvětluje třiačtyřicetiletý Mára. Má v ní něco kolem osmdesáti devadesáti děl, asi třicet procent z nich dostal od samotných tvůrců, kterým se jeho sbírka líbila a chtěli, aby v ní propagoval i jejich díla. A protože od doby, kdy si jednotlivé kusy kupoval, uběhlo už nějakých pár měsíců a jejich hodnota díky boomu NFT neustále roste, má v tuhle chvíli celá sbírka hodnotu klidně milion dolarů. Ale na to se prý nedívá.

„Od našeho posledního setkání se toho dost změnilo!“ hlásí se smíchem hned ve dveřích Jirka Král. Před pár dny se totiž do technologického světa rozletěla zpráva, že sociální síť Facebook změní název na Meta. A tím dala jasně najevo, že delší dobu avizovaný příchod metavesmíru, virtuálního světa, který máme s našimi vlastními avatary v budoucnu obývat, se blíží. Zakladatel sítě Mark Zuckerberg do jeho vzniku plánuje jen letos investovat deset miliard dolarů a věří, že naláká uživatele stejně snadno, jako se mu to povedlo s Facebookem: do deseti let tam chce mít miliardu obyvatel. Takže se nešlo nezeptat…

Řítí se na nás virtuální svět Marka Zuckerberga. Chtěli byste v něm žít?

Mára: Chtěl bych ho poznávat, určitě tam budu mít účet, ale žít bych tam asi zatím nechtěl. Sázím na decentralizaci a Zuckerberg naopak centralizuje vše pod svoji kontrolu. Každopádně to bude mít určitě nejlépe zmarketované a myslím, že bude s Metou schopný dělat rychlý onboarding nových uživatelů. Pro mě je každopádně ideální metavesmír ten, který propojí všechny vesmíry, ne jeden uzavřený.

Král: Asi bych to chtěl zkusit, ale nevím, jestli bych chtěl žít zrovna v tom jeho. Mám z něj trochu strach, protože oni jsou obrovská firma a můžou to celé ovládat a ovlivňovat. Je to stejné jako u internetu samotného. Kdybyste mi řekli, že Zuckerberg koupil celý internet, tak bych z toho nebyl nadšený. To bych si radši nějaký svět vytvořil sám se svojí komunitou.

Dokážete se už dnes od digitálu někdy odpojit? Kolik času trávíte on‑line?

(Král začne okamžitě zkoumat statistiky na mobilu)

Mára: Já bych se tam nekoukal… Pro mě je ranní rutina Twitter, sleduju hodně kryptoscénu a tam je to strašně rychlé, každých pár hodin se něco děje. A taky s tím usínám. Podzim je hodně pracovní, takže detox pro mě neexistuje. Musím být v hlavním proudu a ty věci vnímat. Jednou za čas si ale vezmu druhý iPhone, který mám jen na telefonování, a tenhle zavřu do skříně.

Král: Včera jsem měl hodně nabitý pracovní den plný schůzek, tak koukám, že jsem byl na telefonu šest hodin. Nejvíc Instagram, YouTube, Safari a pak zprávy a foťák. Někdy je to i osm hodin, tři hodiny z toho na Twitchi, kde sleduju obsah.

Je reálné, že byste za den na telefon nesáhli vůbec?

Král: Já se třeba koukal, že jsem měl v pondělí nula. Dost často to bývá, když jsem někde na stavbě nebo jezdím v autě. Teď rekonstruuju dům, takže s tím mám dost práce. Ale co se týče detoxu, účelově si ho nedávám. Na dovolené mě naopak víc baví sdílet s lidmi, co dělám, protože mám zpětnou vazbu.

Mára: Někdo je jen konzument, ale my jsme i tvůrci. Pro mě je telefon nástroj, na kterém natočím video, sestříhám ho a nasdílím. Dovolená je pro mě taky okamžik, kdy můžu lidem ukázat něco zajímavého. Obsah konzumuju hodně, ale proto, abych pak mohl tvořit. Macbook a počítač už moc nepoužívám, středobodem se stal telefon.

Teď máte navíc i chytré brýle od Ray‑Banu a Facebooku, se kterými můžete natáčet.

Mára: Přesně, ty brýle jsou super. Vytvoříte obsah, stáhnete na telefonu a zpracujete. Strašně jsem si je oblíbil. Za mě je to semínko, které ukazuje, co se bude dít v následujících letech. Občas je nosím, i když je nepotřebuju.

Král: Já mám ty s tmavými skly, takže je sundavám, abych v místnosti nevypadal zvláštně.

Mára: Nebo trochu namyšleně.

Král: Nejlepší fakt je, že vypadají jako normální brýle.

Jak žít v technologickém světě?

Král: Myslím si, že je důležité se toho nebát. Třeba u těch brýlí si lidi začnou hned hledat negativa typu: Nenatáčí nás to náhodou? A jen proto, aby si ospravedlnili, že se s tím nebudou učit. Já technologie miluju. Kdybych měl možnost, finance a kontakty, abych mohl mít všechny věci, co vyjdou, tak bych byl nadšený.

Mára: Na osobní i národní úrovni je důležité zkusit ty věci co nejrychleji navnímat a přemýšlet o tom, jak je můžu zařadit do svého života. Dá se to ukázat na tématu elektromobility. Tam už není čas se bavit, jestli ano, nebo ne, to už je dávno vyřešené. Podobné to bylo s nástupem internetu. Tehdy byli lidé, kteří říkali, že nikdy nebudou používat e‑mail, že posílají dopisy. Bránit se technologiím je podle mě nejhorší životní strategie, kterou můžete mít.

Kdekdo se nových technologií bojí, protože s nimi neumí zacházet…

Král: Já si pamatuju na dobu, kdy jsem měl Instagram a nabádal jsem ostatní influencery, ať si ho založí. A oni na mě koukali jako na blázna, že jsou přece na YouTube, tak proč by to dělali. Říkal jsem jim, že čím dřív se s ním naučí a začnou tam fungovat, tím snadnější start budou mít. Technologie se naštěstí snaží lidem přizpůsobit, být jednodušší, aby se s nimi snadno naučili. Jako tyhle chytré brýle. Teď je podle mě budou dělat všichni: Apple, Google, Facebook…

A budou se spojovat s designéry typu Ray-Ban.

Mára: Facebook to udělal moc chytře. V technologickém světě je strašně důležité načasování. Technologie jsou exponenciální, jsou daleko, ale musí se pro ně udělat rozhraní, které pochopí každý. Podívejte se na ty brýle: mají jedno tlačítko s dvěma funkcemi, buď podržím, nebo jednou stisknu. Umění není vyrobit ovladač, kde máte sto tlačítek. Ale takový, kde jsou tři a uživatel to chápe.

Jak se tedy adaptovat na nové technologie?

Mára: Douglas Adams v jedné knížce zmínil, že do 35 let lidé vnímají nové věci jako nové a chtějí je poznávat. Poznal jsem to na sobě – když přišlo krypto, bylo mi kolem pětatřiceti a já si říkal, jaká to je blbost. Kvůli tomu mi úplně utekla první vlna. Doporučení zkrátka zní: Zůstaňte zvědaví. Celý život.

Říkáte, že chytré brýle jsou budoucnost. Kam se tedy budou posouvat? Do rozšířené reality, do virtuální?

Král: Myslím, že to bude spíše do rozšířené reality. Třeba když pojedu v autě s chytrými brýlemi, tak nebudu muset koukat na tachometr, ale uvidím na displeji, kolik jedu. Časem mohou umět naskenovat různé produkty, odhalit složení potravin, z čehož by mohli těžit třeba diabetici. Technologie se vždycky na začátku hodně zaměřují na lidské zdraví a zjednodušení života.

A nebudeme časem všichni žít ve virtuální realitě s brýlemi na očích jako ve filmu Ready Player One?

Mára: Rozšířená realita je jednodušší, pochopitelnější. Navíc vás neodpojuje od okolí. Můžu o vás třeba vidět různé detaily, potvrdit gestem notifikaci z e‑mailu, ale pořád jsem s vámi. Když si ale nasadím brýle na virtuální realitu, tak už nejsem. Myslím, že to nakonec bude trochu mixed reality, že brýle budou mít i displej, jako to má Oculus. Ale když hrajete hru ve VR, tak jste sami, komunikujete s lidmi venku. Proto je VR podle mě finální destinace, kam se budeme posouvat. A až pro nás ten VR zážitek bude podobný tomu skutečnému, tak se budeme scházet tam. Cílem je, aby si lidi koupili co nejvíce wearables (nositelná zařízení – pozn. red.). Máte hodinky, prsten, brýle, sluchátka. Budete potřebovat brýle i AirPody, které umí 3D zvuk.

Takže za dvacet let budeme všichni ověšení gadgety?

Král: Klidně. Podívejte se dvacet let dozadu. Kdybych vám tehdy řekl, že budeme mít na stole telefon a budeme na něm přehrávat videa, tak byste se mi vysmáli.

Mára: Tvůrci budou mít v budoucnosti ohromnou výhodu, protože budou tvořit věci pro ten zbytek. Spousta lidí bude ve virtuálních světech vydělávat peníze, což už se dá dělat i teď.

Král: Však to nám technologie také daly. Největší změna je svoboda tvůrců. Pro mě je nemyslitelné, že bych před dvaceti lety mohl vytvářet obsah pro stovky tisíc lidí. Jak by to asi fungovalo: musel bych přijít do televize nebo do novin, jít na nějaký casting, projít výběrovým řízením. Ale stejně bych říkal to, co mi někdo jiný připravil. Dneska díky technologiím, telefonům a sociálním sítím existují lidé, kteří jsou schopní tvořit nezávisle obsah, a konzumenti si vyberou, kdo je pro ně zajímavý. Díky tomu se může prosadit každý. To je budoucnost: rozhodnout se, jestli budete konzument, nebo tvůrce.

Mára: Homo sapiens je komunitní tvor. Teď si každý může vytvořit svoji komunitu a vysílat. V rámci webu 2.0 je to tak, že váš obsah pořád někdo vlastní: Instagram, který vás může smazat, když se jim to nebude líbit. Třetí generace bude o tom, že nám blockchain a tyto technologie umožní kompletně vlastnit obsah a komunitu. Lidi budou žít v off‑line světě a fungovat v nějakém geopolitickém uspořádání, a pak budou mít on‑line svět s různými komunitami. Vyberete si, s kým chcete žít a to může být pro řadu lidí zajímavější než off‑line svět, který je těžký a hodně záleží na tom, kde, v jaké bublině a s jakým štěstím jste se narodili.

Král: Musíte pracovat s tím, co vám bylo dáno, a musíte se snažit dohnat ty, kteří měli na začátku nějakou výhodu. V on‑line světě mají všichni startovní hranici stejnou a je to jen o tom, kdy začnou a kolik času do toho dají. My hráči víme, že ve hrách to takhle už funguje.

Do jakých komunit patříte vy jako konzumenti?

Mára: Já hodně konzumuju oblast NFT, ta mi teď přijde nejzajímavější. Baví mě objevovat věci na začátku. Snažím se pochopit, co se tam děje, jak fungují komunity, jaká je dynamika, kdo uspěje a kdo shoří.

NFT je fenomén posledních měsíců, který leckdo nezachytil nebo nepochopil. Jak tenhle vlak chytit?

Mára: Spoustě lidí utekl úplný začátek. Ale pořád jsme v rané fázi, pořád je to jako rok 1995 v případě nástupu internetu, ještě nepřišel Facebook ani Instagram. Když se snažím lidem vysvětlit NFT, tak jako nejlepší přirovnání mi přijde, že v off‑line světě je každá věc unikátní. Díky NFT se teď dá definovat, co je originál. Můžete říct, že nějaký obrázek má jen jednu kopii. Díky tomu se mohou virtuální světy, takzvaná metaverza, posouvat dál. Když si koupíte virtuální oblečení od Dolce & Gabbana, kterého existuje jen deset kusů, tak když potkáte ve hře někoho, kdo ho má na sobě, víte, že to je něco unikátního. Můžeme se tomu smát, ale útočí to přesně na to, co homo sapiens dělá. Je to statusový tvor. Spojujeme se do komunit podle bot, hodinek, účesů, oblečení. Děláme to odjakživa.

Co konzumujete vy, Jirko?

Král: U mě to jsou herní světy. Ať už tvůrci, nebo hry samotné. Tam si myslím, že to, co Petr popsal, bude lidem pochopitelnější. Hráči vědí, jak na ně zapůsobí, když potkají ve hře někoho, kdo má level 99, splnil náročný úkol nebo má speciální vybavení. Má jistý status. Tohle se nebude držet jen v rámci uzavřené hry a společnosti, která ji vyvinula, ale bude se přenášet i do webu 3.0, který bude plošně skrz všechny platformy a hry. Kupování speciálních obleků a postav už dnes krásně funguje ve hrách, Fortnite je ukázkovým příkladem, ale dosud ty pořízené věci využijete jen tam. A teď jde o to, jestli Fortnite udělá nějakou nástavbu a bude fungovat v rozšířeném světě, o čemž se teď mluví.

Jak bude takový svět vypadat?

Král: Teď to funguje tak, že když se připojím na Fortnite, tak lidé znají moji herní přezdívku, dává mi to nějaký status. A klidně tam ke mně přijde někdo a zeptá se, jestli se se mnou může vyfotit. Stejně jako kdyby mě potkali v off‑line světě na ulici. Oni ale tráví většinu času ve virtuálním světě, takže pro ně je to cennější, mají tam větší status. Zatím to funguje díky tomu, že mě znají z off‑linu. Ale v budoucnu to bude tak, že uvidí, že mám mikinu, která byla k dispozici třeba jen jeden den a stála 20 tisíc dolarů, tak se se mnou budou chtít bavit. Zní to šíleně, divně, ale tak funguje dnes i reálný svět. Když někoho vidím projet v drahém autě, tak už pro mě získal nějaký status.

Takže se posouváme do budoucnosti, kde bude on‑line svět plnohodnotnějším off‑line světem?

Mára: S Instagramem už ale žijeme ve virtuálním světě. Jen na něj koukáme přes obrazovku telefonu.

Král: Když dneska člověk řekne, že má milion sledujících, tak to udělá dojem.

Mára: Teď si možná lidé spojují člověka v off‑linu a on‑linu, ale myslím, že jednou bude každý z nás mít víc různých avatarů a už si to nikdo jen tak nespojí. Z jednoho prostého důvodu: dnes jste zranitelní. Když vás někdo napadne teď, že jste něco udělal, a jde se s vámi soudit, tak můžete být na deset let statusově vyřízený, i když třeba lže. Časem pravděpodobně budeme potkávat lidi, u kterých nebudete vůbec vědět, o koho jde, jakou mají rasu, pohlaví, kde jsou. Budete znát jejich virtuálního avatara pod jiným jménem. Ten člověk bude možná používat modulátor hlasu a místo obličeje bude mít nějaký obrázek. Bude s vámi komunikovat jako Uživatel 2701, ale nebudete vědět, kdo to je v off‑linu. A když mu napadnete avatara, tak ho spálí a bude pokračovat s těmi dalšími.

Jak budeme v takovém světě fungovat?

Mára: Už dneska celý svět gamifikujeme. Existuje hra Axie Infinity, nejúspěšnější NFT produkt, kde se hraje s kartičkami a lidé jsou schopni vydělávat třeba dva tisíce dolarů měsíčně. Získáváte tam tokeny, které můžete vyměnit za peníze nebo si je nechat v krypto světě. I chytrá zařízení fungují na tomhle principu. Lidé spoustu věcí nechápou a ani je to tolik nezajímá. Nepotřebují vědět složení jídla, stačí jim, jestli má hodnocení 10 čili super. Virtuální světy dělají to samé. Pomalu vás stahují do té hry a čím déle ji hrajete, tak dostáváte zpátky nějaké tokeny. Jak hra roste, dostáváte dividendy. V budoucnu to třeba bude tak, že budeme chodit do práce do hry a starat se tam o ranč s krávami někde na Divokém západě. Proč ne?! Pokud vám to vydělá pár tokenů, které vás uživí v off‑linu dost na to, abyste si koupili jídlo a pití, a zbytek života strávíte v on‑linu, který vás baví víc…

Král: Já už dneska hraju třeba šest různých her. Nebo máte víc sociálních sítí. Někde komunikujete se svými kámoši, někde pracovně, někde se širokým publikem a funguje to.

Dobře, ale pořád se jako normální setkání bere to, že si tady sedneme k rozhovoru.

Mára: Třeba už jsme ve virtuální realitě!

Král: O. K., sedíme tady a bavíme se, ale zároveň nám nepřijde sci‑fi, když tady s námi bude na obrazovce někdo z druhého konce světa. Kdyby tady byl na obrazovce Mark Zuckerberg, tak si nebudeme říkat, že nás vlastně nezajímá, protože je jen v on‑linu. Trávil by s námi čas. A to je faktor, který všechno spojuje. Čas. Je omezený a daný. Jde jen o to, jestli ho budeme trávit tady v off‑linu, nebo v on‑linu s lidmi, kteří mají stejné záliby, zájmy a budeme tam něco budovat.

Mára: Jde o to, co chtějí lidé zažít. Virtuální svět vám může dát krásné zážitky, na které nemusíte mít peníze nebo k nim nemusíte mít přístup.

Král: Můžete letět do vesmíru, žít na jiné planetě.

Přijde vám tahle budoucnost atraktivnější?

Mára: Těším se na to z pohledu člověka, který zažil off‑line před internetem. Když si vezmete, jak žili lidé v pravěku, tak to musel být pekelný život. Na druhou stranu ty emoce, které zažívali, radost, kterou měli z toho, že mají jídlo, byla možná tisícinásobně větší, než když si my objednáme odněkud jídlo. Ve finále jde jen o to, jak jsme schopni vyhodnotit tu situaci a jaký si k ní najdeme vztah. Určitě bych žil radši ve virtuálním světě než v pravěku. I tam najdeme vztahy, lásku, emoce. Jen budou trochu jiné. Ale tím, že se do toho narodíte, tak ani nevíte, jaké to bylo pro generaci předtím, a nevnímáte to špatně. Z pohledu člověka, kterému je přes čtyřicet, bych měl říct: Ne, ani omylem, chci žít v off‑linu. Ale když si to vezmu z pohledu svých dětí, tak oni v on‑linu žít budou a nebude to pro ně poloviční svět. Každé historické období lidem něco dávalo a budoucnost jim taky něco dá. Budou mít jiné problémy. Třeba když se jim smaže účet.

Co vám, Jirko?

Král: Ve hrách už se dneska tak žije. Já jsem na to zvyklý, funguju takhle posledních dvanáct let. Po škole jsem se vždycky připojil a tam mě hned všichni vítali: dva kluci z Rumunska, jeden z Polska, jeden z Německa. A šli jsme společně plnit nějaký úkol. To, co Petr popisuje, pro mě není takové sci‑fi, není to něco, čeho bych se bál. Mám z dospívání off‑line zážitky z táborů a z výletů s kámoši, ale úplně stejně silné mám zážitky z on‑linu, když si vybavím, jak jsme spolu šli na nějakou misi a něco se nám povedlo. Dodnes jsme s těmi spoluhráči dobří kamarádi i v off‑line světě, i když jsme spolu nevyrůstali na jednom sídlišti. Nevýhoda akorát byla, že to byl jeden omezený svět s nějakými hranicemi, a když jste došli na jeho konec, tak jste ho opustili. Ve webu 3.0 se to ale určitě změní. Nebude tam konec.

Mára: Když jsem začínal hrát hry na Commodoru, tak to bylo jen o mně. Moji kamarádi se na mě koukali a křičeli: Dej mi ten joystick! Dneska je to jinak. Pamatuju si ale na první LAN party, měli jsme celý tým, který šel proti druhému. Tam cítíte tu sounáležitost, bylo to hlavně o komunitě. Lidé mají rádi lidi a hledají, jak být pohromadě. Je boží, že se můžete spojit s někým na druhém konci světa.

Král: Říká se, že člověk je silný jenom tak, jak jsou silní lidé, kterými se obklopuje. V on‑linu se to dá posouvat do úplně jiných míst.

Máte teď víc času na hraní, když jste ukončil kariéru youtubera?

Král: Ne. Protože jsem si po konci říkal, že bych chtěl ještě něco vybudovat v off‑line světě, než se z něj přesuneme jinam. V tom vidím úskalí, že lidé budou věnovat až příliš pozornosti on‑line světu a zapomenou na svoji off‑line realitu. A pak se může stát to co ve filmu Ready Player One, že budou bydlet v karavanu, nebudou mít pořádné oblečení ani jídlo, zatímco v on‑linu budou hvězdy. A to je smutný pohled. Myslím, že je pořád důležité si vybudovat něco stabilního v off‑line světě. Proto jsem se věnoval Socialparku, rodině, tomu, abych měl nějaký domov a zázemí a z toho mohl odcházet zase do on‑linu.

Na YouTube jste sice skončil, ale pořád jste aktivní na Instagramu. A úspěšní jsou na sociálních sítích i lidé okolo vás: manželka, sestra…

Král: Je tam vidět nějaký vliv. Lidé kolem mě se rádi inspirují a obklopuji se lidmi, kteří tvoří. Ale na YouTube, když člověk netvoří, tak mu to začne dřív nebo později umírat. Zato Instagram beru spíš jako takový svůj deníček, mám tam zaznamenané důležité dny. Tím, že přidám fotku, tak mi to automaticky nevydělává. Což na YouTube bylo a nutilo mě to nahrávat videa. Dneska už mám příjem jinde, takže nemusím za každou cenu tvořit.

Netajíte, že vás konec na YouTube připravil o část vašich příjmů. Co nyní tvoří hlavní část vašich příjmů, Socialpark?

Král: Ani ne. Z toho jsem si zatím moc peněz nevzal. My je investujeme zpátky do Socialparku. Pro svůj život teď tolik financí nepotřebuju. Nemusím si schraňovat na účtu peníze, abych se cítil dobře. To jsem míval dřív. První vydělaný milion pro mě bylo něco neuvěřitelného. Říkal jsem si: Wow, já jsem milionář! Teď už se tomu směju. Dneska mě baví to vracet zpátky do budování firmy a komunity. Když se mě někdo zeptá, proč vlastně máme Socialpark a proč to děláme, tak já říkám, že jedním z důvodů bylo vybudovat komunitu lidí, kde bude každý v něčem dobrý. Dneska je nás dvacet a každý umíme něco. Primárně je to tvoření obsahu a spojení se sociálními sítěmi, tvorba kampaní pro firmy. Ale cílem je, aby když dostanu nějaký nápad něco vytvořit, celovečerní film, web, magazín, tak abychom to šli společně udělat. Navíc mám radost, že jsou tady lidé lepší než my s bráchou. Já se o svoje místo nebojím, a tak když je tam někdo desetkrát lepší, tak ať je. Vždyť to je super! A když tam bude chtít být se mnou, tak je to skvělé. Tohle mě hrozně baví a dává mi to svobodu, kterou jsem na YouTube neměl. Tam to bylo jen o mně, mém střihači a bráchovi.

Pro koho pracujete?

Král: Nejvíc pro Zásilkovnu, HBO, Avast, to jsou naši největší klienti. Třeba Zásilkovna, ta za tu dobu, co spolu pracujeme, hodně vyrostla. Nám se pro ni dělá dobře, protože je to lokální firma, komunikujeme přímo i s majitelkou Simonou Kijonkovou, která má v nás velkou důvěru a bere nás jako parťáky. Proto se na nás obrací od natočení videa až po přípravu velkých prezentací a interní komunikaci.

Trochu jsme zamluvili to, jak to máte se svými příjmy…

Král: Tak, současné příjmy primárně nejsou ze Socialparku, ale ze spoluprací na Instagramu. Už to není, jako to bývalo na YouTube. Když jsem tehdy točil tam, tak moje příjmy byly primárně merchandising, můj komiks, Zetko, to dělalo nějakých šedesát procent. A těch čtyřicet bylo rozděleno na dvacet spolupráce a dvacet YouTube. Třeba mě ještě napadne něco vytvořit, ale zatím to je spíš daleká budoucnost.

Petře, vy točíte videa, vystupujete na konferencích, pořádáte webináře… Co všechno vás živí?

Mára: Dřív to byly primárně prezentace a konzultace, které v covidu přešly do webinářů. To fungovalo. A část tvoří spolupráce na YouTube a na Instagramu. To teď využívám víc a víc – když udělám prezentaci pro sto lidí, tak ji uvidí těch sto lidí, ale když ji natočím na YouTube, tak ji může vidět klidně deset tisíc lidí nebo taky dvě stě tisíc lidí! Ten vliv sociálních médií je strašně silný. Technologická témata, která se snažím komunikovat na Instagramu nebo YouTube a TikToku, pak nabízím firmám nebo hledám sponzory na jednotlivá videa. Což prostě funguje, protože máte reklamu a zároveň obsah. Je to nesmírně kreativní práce a každý rok je jiný, nikdy nevíte, co budete tvořit příští rok.

Hodně lidí vás vnímá hlavně skrz vaše spojení se značkou Apple. Jak to začalo?

Mára: Apple mě bavil už někdy v roce 94 nebo 95. To bylo v době, kdy krachoval, a mně se hrozně líbil příběh Steva Jobse. On byl sice blázen, ale zároveň strašně skromný člověk. Bavilo mě ty jejich věci objevovat. A když Apple vstupoval na český trh, tak hledali někoho, kdo tomu rozumí, a neměli moc na výběr, tak jsem pro ně začal pracovat já. Nejen na lokální úrovni, ale i globálně. To bylo super, nejnáročnější a nejzajímavější práce, kdy létáte po světě, chodíte na konference a zároveň máte pořád přímý kontakt s lidmi uvnitř firmy a vidíte, jak funguje a jak tam uvažují. No a vedle toho jsem začal dělat takový punkový technologický podcast Digit.

Král: To bylo na Vimeu, ne?! (web pro sdílení audiovizuální tvorby – pozn. red.)

Mára: Jo! My jsme se tehdy YouTube smáli, protože to bylo pro děcka! Říkali jsme si, že to musí jít na Vimeo, protože tam to dávají dospělý lidi. A kde je dneska Vimeo a kde YouTube, že jo… No a vlastně po deseti letech jsem se rozhodl, že se přesunu na YouTube. To mi pomohlo dostat se k úplně nové komunitě a ten byznys předělat. Abych nebyl spojený už jen s Applem. Mě prostě baví hledat věci, které jsou úplně dole. Jako když přišel první barevný iMac, to jsme si všichni říkali, co to je za blázny, proč to dělají. A co jsou teď pro mě eneftéčka, to pro mě byl tři pět let zpátky bitcoin. Baví mě chytat tyhle nové vlny, i když jich spousta nevyjde, tak ty, co vyjdou, ty letí takhle neuvěřitelně nahoru: Pffuuuu!

Nedávno jste navíc prodal svoji Teslu za bitcoin…

Mára: A ještě chvíli počkám a zaplatí mi Porsche Taycan!

Jirko, co vy a elektromobilita?

Mára: Půjdeš do něčeho? Do čeho?

Král: No… Teď jsem byl na benzince a tankoval jsem za 43 korun! Tak říkám své ženě: To už je trochu moc, ne?! A ona na to, že to půjde na 46 a možná na 50. Takže o tom trochu přemýšlím.

Mára: Já jsem měl dlouho Teslu 3, ale byl to spíš takový gadget. Tablet s kolama a spoustě lidí to stačí a jsou spokojeni. Ale já jsem chtěl fakt auto. Tak jsem si pořídil Taycana. Teď jsme testovali i nové BMW iX a moje žena říkala, že by ho hned brala. Oni vzali to nejlepší, co fungovalo v i3, která je mimochodem fakt super, a na to navázali. Kdybych chtěl elektromobil od BMW, tak iX je fakt skvělý a beru ho.

Král: Fakt, jo? Já jsem si do něj sedl a úplně mě neohromilo. Ale kdybych ho měl na pár dní, tak se mi třeba bude líbit…

Mára: No ale za mě asi fakt nejprostornější elektro SUV na trhu. Klidně bych s ním jel s rodinou na hory. A ještě je hezký. Ale je pravda, že já nejsem úplně BMW jako ty, ty máš rád ty starý bavoráky, mně to nic neříká. Mně se naopak líbí, že tohle iX není klasický BMW.

A čím jezdíte?

Král: Já mám čtyři roky staré BMW 4 coupé. Poslední tlačítkový model, ale už třeba s head‑up displejem. Je to model těsně pod M4, tu jsem nechtěl, aby to v zimě nebyl nesmysl, že jo… Ale teď mám půjčeného od ženy Mustanga a já s tím třeba ani nezaparkuju pozadu do garáže, jak to má pohon zadních kol a úplně to lítá! Fakt nesmysl…

Petře, vy rád propojujete světy kolem sebe…

Mára: Snažím se. Já jsem spíš solitér, samostatná jednotka, ale teď něco vymýšlíme tady s Jirkou, asi to můžeme říct… Hledáme cestu, jak spojit ty naše komunity a vytvořit nový prostor, kde dostanou příležitost i další zajímaví, šikovní lidé.

Král: Vymýšlíme, jak propojit on‑line a off‑line.

Mára: To jsi řekl hezky! Propojení on‑linu a off‑linu!

Král: To je něco, v čem vidíme budoucnost a sílu. Aby lidi mohli přijít a být součástí něčeho, nějaké komunity.

Kdy jste se vy dva poprvé zaznamenali? Kdy jste se potkali?

Král: Úplně poprvé jsem zaznamenal Petra na Vimeu. Je to delší historka, která sahá až k mojí brigádě v Mekáči. Takhle, za úplně první výplatu v Mekáči jsem si koupil boty. Takové adidasky, které měly vyměňovací barevné pruhy – ale to jsem využil možná tak čtyřikrát v životě, protože to jste museli vždycky rozvázat tkaničky! Ale bylo to cool. Tehdy jsem si vydělal 15 tisíc…

Mára: To ses docela nadřel!

Král: Já jsem dělal fakt hodně. A hlavně jsem si to dobře naplánoval, na to je Mekáč super. Naplánoval jsem si takové směny, za které se dostávalo nejvíc peněz. Logicky, ten čas máme všichni omezený, a když jsem tam mohl strávit osm hodin v noci a dostat 50procentní bonus, tak bych byl blbej, kdybych tam chodil na osm hodin přes den. Tak jsem si domluvil noční, svátky, kdy je dvojnásobek, a úplně nejlíp noční o svátcích. A oni pak zjistili, že jsem se dostal na stejné peníze jako brigádník manažer, i když mám úplně jinou hodinovou sazbu. Mimochodem, tam mě to fakt bavilo.

Kolik vám tehdy bylo?

Nějak šestnáct sedmnáct. Musel jsem dělat na škole reparát a za trest mi máma řekla, že když se nechci učit, tak si musím jít vydělat peníze a budu si platit nájem. To byla ale ta nejlepší věc, co mi mohla dát. Fakt! Díky tomu jsem se naučil hospodařit s penězi. Byla pak sice trochu překvapená, když jsem přinesl tu první výplatu. Myslela si, že si vydělám jen pár stovek. No a já si koupil ty tenisky a hlavně iPhone! K tomu jsem se chtěl dostat. Byl to iPhone 3G a pamatuju si, že jsem byl trochu za blázna, protože ten telefon neměl infraport, nemohl jsem si s nikým posílat hry, obrázky ani vtipná vyzvánění a neuměl ani přijímat ememesky. Takže se všichni divili, proč mám telefon, který všechny tyhle skvělé funkce prostě nemá.

To muselo být trochu zklamání…

Tak jsem byl z toho trochu smutný. Jediný, co tam tehdy bylo, bylo takový to pivo, kdy jsi naklonil telefon a vypadalo to, jako když piješ z půllitru, a pak bludiště s kuličkou. To lidi docela zaujalo. Tak jsem ukázal, jak se zoomují fotky, a to byli taky překvapení. A najednou přišel update a můj telefon uměl i ememesky. Já do té doby update neznal, nové funkce jste získávali tím, že jste si museli koupit nový telefon. No a kluci posměváčci se mě ptali: Tak co telefon? A já, že už umí ty ememesky, a oni to taky nechápali. No a pak jsem se přestěhoval do Prahy a začal jsem hledat nějaké informace o iPhonech…

A tehdy jste narazil na Petra Máru?

Král: Nejdřív na Petrův projekt Digit a pak na jeho videa. I když tenkrát mi tedy přišlo trochu divný, že to dávají na Vimeu, ale oni se tvářili, že jsou strašní pankáči. Rebelové!

Mára: My jsme se tvářili jako profíci!

Král: Tak takhle to bylo. A osobně jsme se potkali asi až na srazu Foursquare, i když jsme tam spolu ještě nemluvili. To bylo až pak později v Zetku.

Mára: Já jsem Jirku poprvé zaznamenal samozřejmě v médiích, když se začalo mluvit o youtuberech. To jsem si říkal, co to je za blbost. Já měl YouTube prostě spojený s dětskou zábavou a odmítal jsem to. Prostě jsem to podcenil, normálně to vyhejtil. Myslel jsem si, že není normální, aby malé děti vydělávaly takové prachy. Pak jsem četl nějaké rozhovory a dozvídal se o té scéně víc a viděl jsem i pár videí, kde nebyla jenom taková ta blbá sranda, kdy si někdo střílí z jiných lidí. A Jirka to měl všechno autentické. Poprvé jsme se spolu bavili asi fakt až před pěti lety v Zetku. A to jsem tě i tak nějak poprosil o rozhovor, ne?

Král: Jo asi jo. Vím, že jsme tenkrát spolu hodně řešili, jestli má smysl na YouTube tvořit a jestli v Česku tahle komunita může vůbec přilákat také starší publikum.

Mára: Jirka mi dal obrovský vhled do toho byznysu a do toho, jak lidi fungují v on‑linu. To bylo hrozně cenné, ten člověk měl nějakou zkušenost a byl schopný ji ve dvou větách předat dál.

Král: Když se zpětně podívám na tu svoji cestu na YouTube, tak pro mě to byla obrovská zkušenost, kterou má jen pár lidí, kteří tady tehdy začínali. Ti, co začínají tvořit dneska, tak už vlastně přebírají něco, co je automatické. Když jsem začínal já, nebylo normální každý den zveřejňovat video, a už vůbec ne v konkrétní hodinu. Nebyli tvůrci.

Mára: Vy jste vyšlapali cestu. Vydefinovali jste, co se tam bude dít. Já si pamatuju spoustu dětí, které taky tvořily, ale nedotáhly to až do toho byznysu, který se kolem vytvořil. Vy jste to vytvořili a ostatní viděli už hotovou šablonu.

A co je ta šablona? Co je ten klíč?

Král: To, co já radím na základě zkušeností, které jsem za ty roky posbíral, je pravidlo tří A, která by tam měla být a ne každý je dodržuje: člověk musí být autentický, aktuální a aktivní. Autentický sice být nemusíte, hodně lidí jen hraje nějakou roli, ale mně to pomáhá. Stejně jako aktuálnost, když mluvím o věcech, které právě rezonují ve společnosti. Volby, nové technologie… A aktivní, to je nějaká pravidelnost, se kterou by videa měla vznikat a měla by se přidávat. Aby člověk, který vás sleduje, pochopil, že tam je nějaká periodicita. A je jedno, jestli to je jednou za měsíc, nebo každý den. Dnes je velká výhoda, že ten obsah může být opravdu o čemkoliv.

Jirko, v jednom rozhovoru jste říkal, že by na Instagramu nemělo být nic negativního. Není to trochu v rozporu s tou autenticitou?

Král: Takhle, neměl bych ty své negativní věci přenášet na svoje fanoušky. Já třeba, když mi umřela máma, tak jsem to tam dal proto, že se mi tahle věc stala a patří to do mého života. Ne aby mě někdo litoval.

Mára: Ono je to strašně jednoduché, ale celé to je o tom to oddřít. Konzistence je hrozně důležitá. Není to jen o tom něco vymyslet, ale od začátku je to makačka, dřina. Zvlášť v dnešní době velké konkurence. Ne že by to předtím bylo jednodušší…

Král: Ale možná bylo! Konkurence nebyla taková, ale nevýhoda zase byla, že třeba já jsem do toho nemohl investovat takové peníze. Dneska může přijít člověk a říct, ty jo, dám do toho milion, a může si být skoro jistý, že se mu to vrátí.

Mára: To byla moje cesta.

Král: Já jsem začínal s držákem na mikrofon ve skleničce a s počítačem, který jsem měl díky tomu, že jsem hrál hry. A kameru jsem si koupil až po pár tisících subscriberech, až když jsem viděl, že to funguje.

Z té vaší generace začátku českých youtuberů, kdo ještě uspěl?

Král: Pořád tvoří Gejmr, ale ten má teda herní videa. A pak MenT, Pedro, House a Stejk, ten začínal jako já.

Mára: Tam je strašně zajímavý ten generační rozdíl a ten obsahový. Já vůbec nejedu gaming, ale technologická a edukační videa, takže mám úplně jinou komunitu a tím i jiný způsob komunikace. Já myslím, že pro Jirku bylo strašně dobré, že tu kapitolu uzavřel a transformuje se. V jednom okamžiku si musíte říct: Hele, už mi není osmnáct, řeším rodinu a děti a tam je to téma najednou jiné. To byl za mě od Jirky hodně chytrý byznysový tah. Byl na vrcholu a řekl: Končím a budu dělat něco jiného.

Jirko, to ale asi nebylo jednoduché rozhodnutí.

Král: On když to Petr takhle řekne, tak to dává smysl, ale v tu chvíli… Řekněte někomu, kdo je na vrcholu, ať skončí. Já jsem fakt měl nejlepší čísla – osm milionů přehrání měsíčně, milion odběratelů, každý měsíc dvacet třicet tisíc nových lidí. Všechno bylo super. Ale mně tenkrát přišlo jako dobrý nápad to utnout. Vlastně jsem si říkal, že to ještě nikdo neudělal, tak to zkusím. Ubralo mi to trochu příjmy, což jsem tušil a čekal to horší. Řekl jsem si: Tady jsi to už vytěžil, dosáhl jsi maxima. Tak zaměř svou pozornost jinam. A jsem rád, že se Socialparkem se nám to podařilo. Přetransformovali jsme cílovou skupinu a já najednou na videích mluvím o rekonstrukci domu, o naší svatbě s Kao (Králova manželka, influencerka s přezdívkou little.kao – pozn. red.), možná budu mluvit v budoucnu i o dětech. A jsem hrozně rád, že někteří, kteří se mnou vyrostli, mi říkají, že ve mně vidí sebe, že řeší podobné věci.

Kolik vás teď sleduje lidí na Instagramu?

Král: Tam se to teď zastavilo na 920 tisících sledujících. Dřív jsem hodně cestoval, pak ale přišel covid a svatba…

Mára: Usedlejší cílovka, no!

Král: Takže se to trochu změnilo, ale vlastně mi to nevadí. Mě zajímá, že tam mám komunitu, která je aktivní. Moje stories vidí asi 130 tisíc lidí a dávají mi zpětnou vazbu.

Mluvili jste o využití času. Petře, vy vyznáváte zásadu Memento mori, dokonce máte vlastní limitovanou kolekci, kterou jste tak pojmenoval.

Mára: Mám. Je důležité si uvědomit, že ve hrách můžete jet pořád dokola, ale v off‑line světě máte jen jeden život.

Král: To je trochu strašidelné.

Mára: To je, ale vlastně je to dobrý. Já se bojím nesmrtelnosti. Teď je trend život hacknout, žít do 150 let. Ale vědomí té konečnosti nám dává potřebu být soustředěný, mít touhu i motivaci. Kdybych věděl, že tady budu 300 let, tak proč bych něco dělal dneska, když to můžu nechat na zítřek.

Král: Myslíš, jo?

Mára: Kdyby se ten život rozpliznul, tak bychom se asi chovali jinak. Člověk si takhle uvědomuje nějaký tlak, smrtelnost, to, že stárne, a to je v pořádku. Ale obávám se, že pokud lidstvo hackneme, ať už to bude tím, co píše Musk, že otiskneme svůj mozek, své reakce, které budeme schopní replikovat, tak toho se já bojím. Už teď jsme v podstatě kyborgové, ověšení technologiemi. Hodinky, prsten, brýle, telefon… Ale otázka je, jestli ten technologický růst dáme. Objevování nových světů a technologií jsou super, ale zároveň to může být něco, co lidstvo vyhladí. My potřebujeme chytré lidi a tvůrce sci‑fi, kteří dokážou předpovídat budoucnost. Člověk je schopen stvořit věci, které si dokáže představit.

Co bude podle vás práce budoucnosti?

Mára: Myslím, že je důležité rozumět kódu. Tvořit. Takže hodně lidí budou kodéři a budou vytvářet.

Král: A dobře na tom budou ti, kteří budou vytvářet algoritmus. To je dobře vidět v Minecraftu. A to samé bude jednou převedeno do jiného místa, do jiného softwaru.

Mára: My teď jedeme substituci. Když si vzpomenete na první iPad, Jobs vlastně vytvořil něco jako papírový diář. Ale budoucnost je o transformaci. Ten trik je substituovat něco, co už známe, a potom přijde někdo s nápadem, kdy si řeknete: To už nejde v off‑linu dělat, to je docela zajímavé. To budou ty kreativní a úspěšní lidé. Jako s tím iPadem, který byl samozřejmě dražší než papírový blok a tužka, ale uměl zaznamenávat audio a dělat lepší obrázky, tak to dávalo smysl.

Král: A stejné je to s bitcoinem. Až si člověk uvědomí, že inflace je tak velká, že si nebude chtít za uložené peníze koupit nemovitost, tak si třeba koupí bitcoin, který jde pořád nahoru a je zrovna v tuhle chvíli lepší, než když budete držet nějakou nemovitost nebo hotovost v eurech.

Nakupujete kryptoměny?

Mára: Já jsem dřív byl jenom u bitcoinu, teď jsem ale přešel i na ethereum, hlavně kvůli NFT, a asi budu spekulovat nad dalšími, které se týkají metaverza, protože Facebook a jeho deset miliard tomu udělaly velké promo.

Král: Já mám taky nějaké bitcoiny.

Jak jdou technologie ruku v ruce s ochranou životního prostředí?

Král: Viděli jsme už jen během covidu, jak se ulehčilo planetě, když lidi nedojížděli každý den do práce. Technologie nám umožňují potkávat se on‑line a bude se to ještě dál vyvíjet. Budeme ve VR i cestovat, protože to bude snazší a levnější. Sice to je energeticky náročnější, ale ono ten počítač toho tolik nesežere.

Mára: Budeš aspoň doma topit počítačem.

Král: No jasně, já takhle fakt topím. Mám takhle obrovský počítač, krabici se šesti větráky, 1200 watů…

Mára: Co tam těžíš?

Král: Nic.

Mára: To, co tlačí Zuckerberg, je přesně tohle. Meta. Pracuješ v on‑linu, a jak říkal Jirka, covid zčásti už tenhle hybrid ukázal. Ve finále všechny ty věci, které si teď užíváme, budou dražší a bude to výsadou lidí, kteří na to budou mít peníze. Život v on‑linu bude levnější.

Takže reálný svět bude dostupný jen pro bohaté?

Mára: Myslím, že to, co jsme zažívali doteď, tu formu luxusu, už nebudeme mít. Ceny benzinu to jasně ukazují. Najednou bude možnost jet vlastním autem víc unikátní.

Král: Pro člověka je teď nemyslitelné, že by nemohl jet třeba do práce autem. Na vesnicích se lidi nedomlouvají, že pojedou autem společně se sousedem. Ale ty ceny je k tomu asi donutí. Je to nevyhnutelné.

Mára: To samé bude ve městě. Vedle drahého bydlení budeme platit za vjezd do města a podle mě je to jediný způsob, jak to regulovat. A zase, povede to k nějakým nůžkám, lidi budou víc naštvaní, třeba to povede k nepokojům, protože střední třída najednou nebude existovat. A to samé je i s tím on‑linem, jsou lidi, kteří na tu vlnu naskočili hned, a pořád je spousta těch, kteří to nechápou a budou to roky odmítat a pak najednou zjistí, že jim ujel vlak. Ale právě ten on‑line jim bude substituovat off‑line svět. Takže možná nebudou mít sto tisíc na dovolenou, ale budou mít dvacet tisíc na super konzoli a budou cestovat s kámošema ve VR. Jako to je vlastně v Ready Player One, to, co tahle knížka předpověděla, je jeden z možných scénářů! Teď jsme se měli ultradobře a půjde to pryč.

Král: V Ready Player One je to přesně zmíněné. Teď jsem na to koukal, první film po přestěhování do nového. Lidi se měli až tak dobře, že přestali řešit běžné věci, které je zatěžovaly. Prostě řekli, že to nebudou řešit.

Mára: Já jsem si teď povídal s jednou kamarádkou přes Facetime a ta mi říkala o nějakém sociologickém průzkumu, podle kterého generace, která rok žila kvůli covidu v on‑linu, zjistila, že může být apatická vůči věcem a nic se nestane!

A zvládneme se v on‑line světě pohybovat? Žít?

Mára: Místo, kde tohle všechno už nějakou dobu funguje, a možná je to trochu děsivé, je pornoprůmysl. Ten vlastně pushuje technologie. 4K, VHS, VR, to všechno nejvíc jede tam a ten byznys funguje. Dokazuje to, že pokud skrz ty technologie jsme schopní přinést nějaký zážitek, tak se to bude používat. Musí to být něco, co by v reálném životě člověk nezažil.

Král: Jako když jdeš do on‑linu na koncert úplně nejlepšího umělce, na který by ses jinak nikdy nedostal. Stojíš na skvělém místě, dobře vidíš, nikdo do tebe nestrká, není tam vylité pivo na zemi. Doporučuju všem podívat se na Ready Player One, tam je to všechno zmíněné: lidi začali pracovat a honit se za artefakty, vydělávali víc peněz, jeli do kasina, které je velké jako celá planeta, kde můžou zažít sex s pornoherečkou i svatbu nějaké celebrity, protože je ten člověk ve VR prostě pozval. A můžou utratit klidně všechny peníze, které mají!

Je něco, co bude v budoucnosti podle vás problém?

Král: Lidi nebudou rozumět základním principům. Jako už teď nerozumí třeba elektřině. Nebo čím dál tím víc nebudou chápat, jak funguje spalovací motor.

Mára: Ale my bychom asi taky nepřežili v divočině. Všechno se posouvá. Moji prarodiče třeba žili víc s přírodou.

Král: Uměli třeba stáhnout králíka! A kdo z nás by to dneska dokázal?! Ale my to vlastně ani nechceme dělat, učit se to. Nechceme to řešit už teď. Dojdeme do fáze, kdy bude vše zařízené od někoho dalšího, který na tom vydělá peníze.

Mára: Ten největší problém budou ve finále informace. Kdo bude určovat, co je pravda. Informací bude tolik! Bude to obrovský šum, lidi budou opravdu žít jen ve svých bublinách a zbytek je nebude zajímat.

Král: Stane se to, že se nebudeš už bavit s lidmi, se kterými jsi vyrůstal na sídlišti nebo ve škole, ti už nebudou ve stejné bublině. Budeš se potkávat s jinými lidmi ve virtuálním světě, ve kterém chceš být a kde budeš chtít trávit čas tak, jak opravdu chceš.

Mára: Ten, kdo bude schopen s těmi informacemi pracovat, tak bude vyhrávat. Pravda bude irelevantní, pravda bude to, co někdo určí. Už teď to tak je. Ten, kdo bude nejsilnější z hlediska nějakého vlivu a peněz a moci, bude definovat, co je pravda. Lidi fungují na hierarchii, tak jsme nastavení. Budou to vlastně influenceři, kdo bude mít vliv na svoje bubliny. Může to být třeba prezident!

A půjde tyhle zdroje informací a pravdy nějak korigovat?

Mára: Já myslím, že bude úplně jedno, jestli něco bude pravda nebo ne. Pravda je fakt irelevantní. Můžeme se dohadovat, můžeme mít vědecky podložené informace, ale prostě nevíme. Je to taková víra. A ty jednotlivé kmeny budou tuhle víru v jednu pravdu sdílet.

Král: Každý si prostě může vytvořit vlastní pravdu a věřit v ni.

Mára: Vždyť jsou třeba lidi, kteří věří, že na Měsíci žijou ještěři! A můžeš jim stokrát říkat, že jsou blbí, ale oni ti řeknou, že jsi konspirační a zaplacený a že ještěři tam jsou. Vlastně ať si tomu věří, vždyť je to jejich věc, ne?! Dokud platí daně…