Ferrari v oblacích. Proletěli jsme se luxusním českým ultralightem VL3 evolution

Autor: Ondřej Novotný
Datum: 12. 6. 2019
Foto: Libor Fojtík

Nastavíte autopilota, na obrazovce naťukáte cíl, a pak už se kocháte výhledy na krajinu. Proletěli jsme se ve špičkovém ultralightu VL3 evolution, který vznikl v Česku.

Cítím se povzneseně. A nejen proto, že jsem zrovna dva kilometry nad zemí. Motor letadla tiše vrčí a do sluchátek se občas ozve hlášení z řídicí věže, ale jinak je okolo dokonalý klid. A ty výhledy! Mineme Pec pod Sněžkou a za chvíli koukáme na nejvyšší vrchol Česka. O kousek dál svítí mezi sněhovou pokrývkou Luční bouda, pak mžourám na lanovky ve Svatém Petru. “A takhle my si tady ve vzduchu žijeme,” usměje se vedle pilot Libor Frebort, který mě vzal s ultralightem VL3 evolution k oblakům.

To už míříme zpět do Prahy. Pod námi se střídají Trosky, Mladá Boleslav, Brandýs nad Labem, až se přiblížíme k letišti v Letňanech. “Oscar Kilo Whiskey Uniform Alfa 38,” přihlásí se 49letý Frebort imatrikulací našeho letounu, “prosím o povolení k přistání.” Když mu řídicí věž vyhoví, tak se na mě potutelně usměje: “Máte rád horské dráhy?” Než stihnu odpovědět, že ne, demonstruje mi jednu z vlastností letadla: bleskově snížit rychlost a přistát na krátké dráze.

Ultralight VL3 evolution
foto: Libor Fojtík

Prakticky to znamená, že se letadlo najednou prudce obrátí směrem k zemi. Trochu se mi zatočí hlava, ale skutečně se během chvilky dostaneme ze vzduchu těsně nad přistávací plochu a vzápětí už sedíme bezpečně na zemi. “Nejrizikovější na tomhle létání je cesta autem na letiště,” vykládá Frebort − a po dvou hodinách ve vzduchu mu musím dát za pravdu.

Jako počítačová hra

Skutečně: měl-li jsem někdy během dne obavy, bylo to při cestě přes celou Prahu během ranní špičky na letiště do Letňan, odkud jsme měli zamířit do výrobny letadel VL3 evolution v Chocni. Pravda, poněkud mě zneklidnil i úvodní dialog na přivítanou před cestou. “Dělá se vám v letadle špatně?” ptal se mě můj pilot. Když jsem opáčil, že ne, tak dodal: “Připravte se ale, že dnes dost fouká, zřejmě to s námi bude házet.”

Interiér má špičkový design a doplňuje ho čalounění z nejjemnější kůže. Stejnou používají i ve Ferrari, Bentley či Mercedesu.
foto: Libor Fojtík

Věděl jsem ovšem, že lepšího společníka na cestu bych sotva našel − Libor Frebort se létáním živí už takřka třicet let, pracuje jako šéfinstruktor letecké školy, přepravuje klienty v aerotaxi a spoustu hodin má nalétáno i s VL3 evolution, jehož je českým dealerem a hlavním propagátorem. A od prvních minut jsem se cítil opravdu bezpečně. Třeba takový vzlet, v běžném, velkém letadle nic extra příjemného, když se kolos odlepí od země a tlak v kabině se mění. Zato v třísetkilovém ultralightu je to podobné, jako když se rozjíždíte s autem. Zvolna se odlepíte od ranveje − a najednou už na svět shlížíte ze vzduchu.

Během cesty pochopím hlavní přednosti letadla, díky kterým si ho kupují zákazníci z celého světa. Je pohodlné: v čalouněných sedačkách z nejjemnější kůže se sedí jako ve špičkovém autě. Je rychlé, běžně letí zhruba 270 kilometrů za hodinu. Na přistání i vzlet mu stačí jen 150 až 200 metrů dlouhá dráha. A je bezpečné − a to jak ve vzduchu, tak obzvlášť při srovnání s cestou autem po vytížené dálnici. Pocit bezpečí umocňuje i padák, na němž se v případě nouze může celé letadlo snést k zemi.

Ultralight VL3 evolution
foto: Libor Fojtík

Jakmile s dvoumístným ultralightem vzlétneme, změní se další pilotování spíše v počítačovou hru. Frebort nastaví autopilota a na dotykové navigaci naťuká trasu naší cesty. Pak už stačí jen kontrolovat, zdali je vše v pořádku, komunikovat s řídicími věžemi a kochat se výhledy na krajinu. Když se začne něco dít, letadlo vás samo upozorní. “Obstacle! Obstacle!” rozezní se kabinou, když se před námi nějaký obstacle, tedy překážka, objeví. Jde však spíše o vzácné momenty.

Na letadle je zároveň znát, že bylo stvořeno se snahou o co největší uživatelskou přístupnost. Většinu zásadních úkonů zvládnete přes ovládací obrazovku, která vám zároveň ukazuje všechny důležité údaje: výšku, rychlost, vzdálenost od cíle… Žádné mraky budíků, které byste museli sledovat.

Za svižnou půlhodinku už přistáváme na letišti ve Vysokém Mýtě, z něhož je to do naší cílové destinace kousek. V Chocni, kde má výroba ultralightů dlouhou tradici, se začala historie VL3 psát už v roce 2004. Tehdy se tamní podnikatel Karel Klenor ujal návrhu vyhlášené designérské dvojice bratří Kábrtových a nechal postavit jejich vysněný stroj. Firma se však o něco později dostala do problémů, a tak výrobu převzala brněnská společnost Aveko. Ta však měla i řadu jiných zájmů, nestíhala se projektu věnovat naplno, proto místo ní začala letadlo od roku 2012 vyrábět choceňská společnost JMB Aircraft − už pod názvem VL3 evolution.

Její belgický šéf Jean-Marie Guisset k letadlu přišel víceméně náhodou. Ještě před ním prodával stroje od firmy Rans − a jednou se už už chystal dotáhnout dohodu s novým zákazníkem. Ten ale na poslední chvíli za Guissetem přišel, omluvil se mu a řekl, že si jde koupit něco jiného. Letadlo z Česka. Belgičan pocítil zklamání, ale zároveň zahořel zvědavostí: O tom jsem nikdy neslyšel, co to může být? A tak se vydal spolu se zákazníkem podívat se, jaké že letadlo ho připravilo o obchod. Jakmile krásné i technicky vytříbené VL3 uviděl, pochopil. Hned si ho zamiloval a od roku 2012 přešla výroba pod JMB Aircraft.

Zaujali i Designblok

Společnost nejprve fungovala v pěti lidech, kteří letadla víceméně jen montovali z dílů dodaných od jiných firem. Dnes jich v JMB Aircraft pracuje přibližně devadesát a většinu práce si dělají sami. Pokud se divíte, proč vede Belgičan firmu v Chocni, vysvětlení je prosté. “Už od první republiky je tam spousta firem, které se letectví věnují. Šikovní řemeslníci, dělníci… Takové by doma nenašel,” říká Frebort.

Letadel se prodalo už přes 300 kusů, ovšem jméno VL3 se díky síti dealerů šířilo především v zahraničí. Až před třemi lety na něj na výstavě v Lyonu náhodou narazil i Frebort, který se domníval, že už se přestalo vyrábět. “Hrozně mě to zaujalo. Říkal jsem jim: V Česku vzniká takový klenot, tak proč ho tam neprodáváte?” Guisset mu odvětil, že žádného dealera tady nemá a on sám se chce věnovat hlavně výrobě, nikoliv prodeji. Frebort se toho tedy ujal a začal se starat, aby se VL3 evolution dostalo do povědomí i v Česku. Letadlo představuje na různých výstavách, loni je dokonce oslovil Designblok.

Ultralight VL3 evolution
foto: Libor Fojtík

“Přišli za námi, že se jim to hodně líbí. Máme odtamtud celou řadu zajímavých kontaktů,” vypráví. “Každý týden nám volají tak dva lidé a zajímají se o letadlo.” Zatím se mu povedlo prodat pět kusů, což sice nemusí znít jako ohromující číslo, jenže jednak ho prodává teprve rok a půl, jednak nebývá nákup takového stroje obvykle impulzivní záležitost. “Průměrná doba od prvního setkání se zákazníkem do momentu, než si to koupí, je půl roku. Může to být i pět let,” vysvětluje, že potenciální klienti si nejprve patřičně zmapují terén, než do letadla investují. Zažil už ale i opačný případ. Na jednom z veletrhů, kde VL3 evolution rovněž vystavoval, za ním přišli dva lidé, kteří do té doby nelétali, ovšem ultralight se jim tak zalíbil, že za čtrnáct dnů podepsali smlouvu. A zatímco čekali na dodání letadla, tak si udělali pilotní licenci. “Provozují společnosti na různých místech, něco mají třeba v Linci na Dunaji. Když jezdili autem, museli vstávat ve čtyři ráno, jeli tam tři hodiny a vraceli se vyčerpaní v pět šest hodin večer,” vysvětluje. “Zato teď v devět odletí, v deset jsou na místě, za hodinu mají vše vyřízeno a na oběd jsou zpátky doma.”

Frebort věří, že během letošního roku se minimálně dalších pět kusů povede prodat. Český trh ale není pro firmu klíčový. “Nejdůležitější je Francie a Německo,” přibližuje šéf firmy Guisset. Celkově si v JMB Aircraft na nedostatek zájmu o jejich produkt rozhodně stěžovat nemohou. Každý měsíc vyrobí pět letadel, a kdyby to jejich kapacity umožňovaly, bylo by jich ještě více. Jenže sehnat kvalifikovanou pracovní sílu je složité, a tak se nyní ve firmě snaží především zefektivnit stávající procesy − a výhledově plánují vybudovat novou výrobní halu. Ta současná působí jako směs minulosti a moderny: z oprýskaných budov průmyslového areálu dýchá socialismus, ovšem uvnitř se pracuje se špičkovými technologiemi a součástkami.

Nenápadní géniové

Letadlo je vyrobeno z uhlíku a část, kde sedí posádka, je podpořena kevlarem, který poskytuje lepší bezpečí. Nejprve se uhlíkové tkaniny nastříhají a začne se s procesem laminace, vyrábějí se křídla, trupy a další, menší části letadla. Souběžně se připravují plexisla a kryty kabiny. Když je vše hotové, přistoupí se k povrchové úpravě a ladí se vnější podoba letadla, kterou si každý zákazník může vymyslet podle svého. “Jen tyto úpravy zaberou 400 až 700 hodin,” upozorňuje Frebort. Pak už nastává finalizace: montuje se řízení, podvozky, motor a další přístroje.

V poslední fázi se letadlo váží. Právě když ji pozorujeme, narazíme i na dvojici nenápadně působících mužů. Jde o bratry Kábrtovy, proslulé designéry letadel z Litomyšle, kteří stojí i za tímto strojem.

Proslulá designérská dvojice Miroslav (vlevo) a Petr Kábrtovi navrhuje letadla už přes 25 let. VL3 je stroj přesně podle jejich představ.
foto: Libor Fojtík

“Navrhujeme pro různé klienty letadla už přes 25 let. Ale jednoho dne jsme se rozhodli, že si uděláme vlastní projekt, do kterého by nám nikdo nemluvil,” vysvětluje Miroslav Kábrt, který spolu s bratrem Petrem stále létá na pracovní schůzky prvním prototypem VL3. “Chtěli jsme udělat v kategorii ultralight letoun, se kterým by člověk mohl provozovat něco jako vzdušnou rekreaci. Cestovat pro zábavu, ale zároveň mít i plnohodnotný dopravní prostředek na dlouhé tratě.”

Počáteční investice není nízká, letadlo vyjde − dle požadované výbavy − na čtyři až pět milionů korun, nicméně náklady na údržbu už nijak vysoké nejsou. Za hodinu při běžné rychlosti spotřebuje VL3 evolution dvanáct litrů benzinu, přičemž uletí zhruba 220 kilometrů, což umožňuje rychlou a levnou dopravu kamkoliv po Evropě (celkový dolet je 2400 kilometrů). Na hory do Innsbrucku? Za hodinu tam z Prahy jste. K moři do Chorvatska? Dvě a půl hodiny a můžete na pláž. “V létě se můžete sbalit po práci a večer už se koupat. Nebo si letadlo lidé půjčují na víkendový výlet,” líčí Frebort.

Letadlo se vyrábí v továrně v Chocni. Kdo si ho nechce koupit, může si ho pronajmout – cena je 3600 korun bez DPH za hodinu.
foto: Libor Fojtík

Dříve dokonce drželo tři rychlostní rekordy. Není divu, že láká i milovníky adrenalinu, jedno si pořídil třeba úspěšný motocyklista Marco Melandri. “Jsem povoláním pilot, ne prodejce. Když něco nabízím, tak musím být přesvědčený, že je to opravdu dobré. A ještě jsem neletěl se strojem, se kterým by se létalo tak hezky,” prohlásil Frebort. Od muže, který ve vzduchu strávil velkou část posledních třiceti let, to už je nějaká pochvala.