Jak investovat do alkoholu? Nehleďte na trendy, volte osvědčené klasiky, radí expert

Autor: Ondřej Novotný
Datum: 5. 5. 2020
Foto: Hana Kalvachová

Robert Vaněček se drahým destilátům a vysoké gastronomii věnuje už skoro 20 let. Což z něj dělá ideálního rádce pro ty, kdo chtějí do alkoholu investovat.

Ani po tolika letech v byznysu se Robertu Vaněčkovi tyhle chvíle neomrzely. Přijet do palírny k některému z výrobců, nechat se zavést do tajného skladu, pak do ještě tajnějšího, a obdivovat sbírku těch nejvzácnějších lahví. Archivních pokladů, které běžní smrtelníci nemohou spatřit.

“Ne každý, kdo hledá kvalitní alkohol, může jen tak přijít a říct, že chce nějakou velmi dobrou limitovanou edici,” vysvětluje Robert Vaněček. “Abyste takovou lahev dostali, musíte mít nějakou historii a vztah ke značce. To je podobné, jako když si chcete koupit nějaké opravdu výjimečné auto.”

On se mezi tuto smetánku řadit může. Aby ne, když má za sebou v oboru více než 18 let zkušeností a řadu cenných kontaktů.

Zastánce tradic

Začínal přitom úplně obyčejně: doplňoval lahve Pepsi na prodejnách. Pomohlo mu to však se uvést v nápojářském byznysu a posléze se dostal do restauračního prostředí. Udělal si sommelierské zkoušky a postupně prošel všechny možné pozice. Poté založil klub, který sdružoval asi padesát nejlepších gastronomických zařízení z Česka. 


Robert Vaněček s lahví Louis XIII

“Jednou za půl roku jsem organizoval setkání, které se konalo na místě jednoho z nich, a kuchař a sommelier tam vždycky prezentovali svou práci ostatním,” ohlíží se Vaněček. “Tam jsem se naučil o produktech mluvit. Začalo mi docházet, co v tom světě platí a co neplatí. I když trendy se mění. Třeba gin bylo dříve sprosté slovo a teď ho pijí všichni.”

Ke sběratelské komunitě se však dostal i díky náhodě. Když byl na schůzce v hotelu Mandarin Oriental, dostala se mu do rukou sběratelská edice koňaku Louis XIII zvaná Černá Perla. Půl roku ležela ve firemním skladě, až jednoho dne pípla Vaněčkovi zpráva od ředitele: Co s ní uděláme?

A tak se začal vyptávat v palírně, až zjistil, že tato láhev už jinde na světě není k dispozici. Tehdy přišel nápad s dražbou, která se konala ve výše zmíněném hotelu, a která výrazně pomohla rozjezdu investičně-sběratelského byznysu v Česku i u Vaněčka samotného. Teď už téměř devatenáct let spolupracuje s Rémy Cointreau a přes čtyři roky taky vede vlastní projekt Prestige Portfolio, v jehož rámci radí sběratelům vzácných destilátů.

Specializuje se přitom na skotskou whiskey a francouzský koňak od špičkových značek s dlouhou tradicí. “Jsem konzervativní. Nevěnuji se trendovým věcem, jako se teď třeba začaly v Česku sbírat giny od Žufánka. Ne že bych Žufánkovi nefandil, ale nebavíme se tam o tak vysokých cenách a takovém zhodnocení,” vysvětluje. “Jde mi i o to, aby se vám produkt neznehodnotil, když přijde krize. Už jsem jednu zažil a v takových chvílích trendové bubliny splasknou. Doporučuju klientům, aby měli produkt s dlouhodobou tradicí.”

Rodinné dědictví

Když Vaněčka někdo osloví s prosbou o konzultaci, trvá nejprve na osobním setkání. “Chci toho člověka vidět a ujasnit si, jestli věci vidíme podobně a chceme je podobně dělat. Ptám se, co ho baví, co rád jí a pije, a udělám si určitý obrázek. Do té doby mu žádnou nabídku nepošlu,” přibližuje Vaněček, který svoji práci přirovnává k pozici concierge v hotelu.

Ale ani když si s někým sedne, tak to neznamená, že před něj okamžitě předloží nabídku několika kusů. Snaží se vybírat jen takové lahve, u nichž má naprostou jistotu, že se dobře zhodnotí a že se do vkusu klientů trefí. “Občas se s někým sejdete, všechno je fajn a pak uplyne třeba rok a nic pro ně nemáte. Někdy mi píšou: Nezapomněl jste na mě?” líčí Vaněček.

Nakonec se ale vždy zadaří. Předání lahve je pak zážitkem samo o sobě. Vaněček míří nejdříve přímo do skladu, kde si lahev v bílých rukavicích kontroluje pro předání. Někdy pořádá i degustační večeři, která má klienta naladit na ochutnávku právě zakoupeného kousku. “Je to pro mě rituál,” kýve Vaněček.

Postupně vznikají sbírky, které se stávají i rodinným dědictvím. “Někteří mají tak rozsáhlou kolekci, že přesahuje i je samotné, chtějí to předat třeba svým dětem,” popisuje. Různí sběratelé mají také odlišné techniky, jak si lahve schraňovat. “Mám klienty, kteří mají speciální trezorové dveře. Oba manželé musí zadat kód a dveře se pak stejně otevřou až za 24 hodin,” líčí. To proto, aby nevypili nějakou lahev neuváženě – a později nelitovali. Ty úplně nejlepší lahve však skutečně zůstávají “pouze” trofejí. “Takové se zpravidla ani nepijí,” říká Vaněček.

Jím doporučované lahve mohou nabývat na hodnotě zhruba o čtyři až pět procent ročně. Jako ideální horizont pro zhodnocení investice považuje patnáct až dvacet let. V těch nejlepších případech se může investice zhodnotit až o stovky procent, byť takové momenty už jsou dnes spíše raritou. Přesto zaznívají hlasy, že investice do alkoholu se vyplatí podobně jako do akcií. “Ale špičkový alkohol je jistota, která má historii,” vysvětluje Vaněček.