Jak se pracuje z renesanční vesnice? Brunello Cucinelli oživuje humanismus

Autor: Thea Kučerová
Datum: 8. 2. 2019
Foto: archiv Brunella Cucinelliho

Nad středověkou vesnicí Solomeo v samém srdci Itálie zapadá slunce, paprsky barví původní kamenné budovy do něžně růžové. Silueta rýsující se na teatrálně zbarvené obloze patří Brunellu Cucinellimu, zakladateli stejnojmenné módní značky.

Pěti stovkám novinářů z celého světa zde představuje svůj dlouholetý projekt − Projekt krásy, který revitalizuje právě umbrijskou osadu Solomeo a její periferie. Pod kopcem se vlní vinice, ve větru se kývají slunečnice, cypřiše a mandloně, v dálce se klene monument věnovaný lidské důstojnosti. “Mým životním snem vždy bylo pracovat pro morální a ekonomickou důstojnost lidstva. Teď jsme vrátili důstojnost i krajině,” usmívá se na své hosty Cucinelli, který den předtím oslavil 65. narozeniny.

Majitel kašmírového impéria vyrostl v rodině farmáře, ve skromných poměrech bez tekoucí vody a elektřiny. Když jeho otec dostal práci ve městě, rodina poprvé objevila kouzlo splachovacího záchodu. Moderní vymoženosti s sebou přinesly ale změnu atmosféry. Tiché souznění zemědělců vystřídalo ponižování a urážky otce v továrně. Tehdy se prý mladý Brunello zapřisáhl, že udělá všechno pro to, aby se lidé kolem něj nemuseli před nikým hrbit. S diplomem zeměměřiče v kapse se přihlásil na inženýra, jako 24letý ale univerzitu opustil a ponořil se do vlastního učebního plánu.

Platon, Sokrates, František z Assisi, Immanuel Kant, Konfucius a další. Cucinelli je filozof samouk, je vášnivým obdivovatelem klasiků a rád a často je cituje. Možná právě citátem “Krása spasí svět” od Dostojevského, kterým vítá návštěvníky webových stránek své firmy, se inspiroval, když v roce 1978 začal vyrábět zářivě barevné kašmírové svetry. Zbývalo už jen vzít si svou lásku z dětství Federicu, počít dvě dcery a vrátit se zpátky do rodného regionu, který se společně s manželkou rozhodli znovu oživit.

Osm let trvalo zkrášlování okolí vesnice Solomeo. Součástí veřejného parku jsou vinice, ovocné sady, vinný sklep a monument věnovaný lidské důstojnosti.

Foto: archiv Brunella Cucinelliho

Za důstojnost lidstva i krajiny

Cucinelli postupně koupil místní hrad a přilehlé nemovitosti, restauroval kostel, nechal postavit nové divadlo a Fórum umění v tradičním antickém stylu. Vrhl se také na budovy ze 70. let na úpatí solomeského kopce, které v současnosti slouží jako hlavní sídlo společnosti. Tisícovka zaměstnanců tak vidí přes obrovská okna na zelené trávníky a fontány. V rámci filozofie značky pro ně platí striktní zákaz používání firemního e-mailu po konci pracovní doby. A letos poprvé se budou moct účastnit i firemního vinobraní.

Na několika hektarech krajiny pod vesnicí Cucinelli zboural staré nepoužívané budovy a proměnil plochu kolem nich na veřejný park. Před vinným sklepem stojí socha boha Dionýsa, v antickém slohu je i monument z travertinu, kamene, z něhož je z velké části postaveno třeba římské Koloseum. Je navržený tak, aby přežil století, a k jeho stavbě byly využity poznatky a techniky starověkých i renesančních architektů. “Tahle země mi nepatří, jsem pouze jejím správcem. Věřím, že bychom měli přemýšlet ne pouze v horizontu příštích tří nebo třiceti let, ale tří set nebo tří tisíc let,” zdůrazňuje. Monument je pro něj odkazem dalším generacím.

Monument z travertinu, kamene, z něhož je z velké části postaveno třeba římské Koloseum.

Foto: archiv Brunella Cucinelliho

Víra v dobré hodnoty

Jeho společnost letos slaví 40 let od založení a také Brunello sám má co oslavovat. Před sedmi lety značka vstoupila na burzu, její roční obrat je přes 500 milionů eur a veškerou výrobu se daří držet v Itálii. Cucinelli obdržel čestný titul z filozofie a etiky lidských vztahů na Univerzitě v Perugii a titul Cavaliere del Lavoro (neboli Rytíř průmyslu) udělovaný italským prezidentem za výjimečné zásluhy. Není však typem podnikatele, který si za své úspěchy koupí drahou supermoderní jachtu a utopí se v diamantech. “Můj otec mi řekl: Jsi si jistý, že chceš být nejbohatším chlapem na hřbitově? Nežiju marnivý život. Ze vzpomínek na rolnictví jsem si přinesl tuto filozofii: Sklidit, být v zisku a část z něj vrátit zpátky komunitě. Profitovat, ale zároveň neztratit morální hodnoty.”

“Koupil jsem hrad a pár sousedních domů a začal je restaurovat. Nyní je naše firma vlastně taková renesanční vesnice,” říká Brunello Cucinelli.

Foto: archiv Brunella Cucinelliho

Tento přístup, často nazývaný “neohumanistický kapitalismus”, je oceňován i za hranicemi a Solomeo slouží jako ukázkový příklad toho, jak navrátit život do oblastí, odkud mladí lidé utíkají kvůli nedostatku práce. “Jednou mi někdo řekl, že práce na vesnici se nedá skloubit s rychlostí moderního života. Přesto moje společnost roste. Díky internetu dnes můžeme pracovat odkudkoli. Možná je čas vrátit se do vesnic a změnit náš životní styl odsud. Obzvlášť teď, když život ve městech začal být tak složitý.” Při procházce po kamenité pěšině napříč Cucinelliho vinohradem se s představou o stěhování na venkov pohrává o něco snadněji než v intenzivní každodenní realitě metropole. “Musíme se vrátit k víře ve velké myšlenky a dobré hodnoty,” uzavírá designér-filozof, který vládne svému malému, (možná lehce) utopickému království.

Velká okna, zeleň a fontány. Práce v příjemném prostředí je podle Brunella Cucinelliho základem úspěšné společnosti.

Foto: archiv Brunella Cucinelliho

Jako každý “panovník” má i on své podivnosti. Slavnými citáty prokládá svou řeč častěji, než je nutné, zdráhá se poskytnout přesná fakta (například kolik přesně celá revitalizace stála) a ani k problematice ekologie a udržitelnosti toho příliš neřekne. Nelze mu však upřít fascinující odhodlání a víru v právo každého člověka na krásný život. Možná tou nejdůležitější inspirací je ta zdánlivě nejbanálnější: ne každý z nás může změnit svět, všichni však máme možnost ovlivňovat místo, kterému říkáme domov. A pak v něm důstojně žít.