Kejklíři slasti: duo Bompas & Parr vám připraví party, na kterou nikdy nezapomenete

Autor: Veronika Miškovská
Datum: 29. 5. 2019
Foto: Bompas & Parr

Ohňostroj, který se dá ochutnat. Koktejly, jež dýcháte. A večeři si sami zabijete. Kreativní duo Bompas & Parr se postará o to, abyste na jejich dekadentní party nikdy nezapomněli.

Nehraj si s jídlem! umravňují rodiče často své děti. Sam Bompas a Harry Parr už sice dávno z dětských let vyrostli, ale dělají to dodnes. A na té hře si postavili jedinečný byznys. Bývalí spolužáci z Etonu společně vytvořili duo Bompas & Parr, sami sebe popisují jako “designéry zážitků” a jídlo je pro ně především nástrojem, jak návštěvníkům jejich akcí přivodit nezapomenutelnou zkušenost. Již deset let tvarují želé do podoby slavných monumentů, z čokolády budují vodopády, jejich koktejly nepijete, ale vdechujete, a večeři si musíte vlastnoručně zabít přímo na talíři. Někdy dekadentní, někdy perverzní, ale především…

Ochutnávku exkluzivních medů pro řetězec hotelů Relais & Châteaux doprovázela instalace s živými včelami.

“Zábavné! Musí to být hlavně zábavné,” říká do telefonu hlavní mluvčí dvojice Sam Bompas a do sluchátka kromě jeho hlasu, překvapivě hlubokému oproti jeho mladistvě vypadajícímu obličeji, zní i hlahol z jejich londýnské kanceláře. Tým pracuje na dalším projektu, jenž jako kdyby vypadl z psychedelické dílny cukráře Willyho Wonky. “Naším měřítkem je: Kdybyste šli na naši akci na rande a protějšek by stál úplně za nic, můžete si i tak odnést hezký zážitek? A teď si představte, co na našich akcích zažijete, když na ně půjdete s partnerem svých snů!”

Specialitou dvojice je želé různých tvarů, velikostí i barev, ale i to svítící ve tmě.

Po letech strávených na slavné internátní škole zůstali přáteli. Bompas se vydal studovat geologii. Parr si vybral architekturu a při studiích si přivydělával jako kuchař. Oběma učarovalo želé a začali s ním experimentovat − sháněli staré formy, postupně si vyráběli vlastní a testovali různé barvy i příchutě. Dokázali z něj udělat roztřesenou repliku londýnské katedrály sv. Pavla nebo ho rozsvítit ve tmě jako fluorescentní dezert. “Želé a klasická pečeně společně tvoří základ tradiční britské kuchyně. Chtěli jsme ho vyvést z temných časů a vrátit ho na jeho třaslavý piedestal,” říká se záměrně přehrávanou dramatičností v hlase Bompas. Jejich rozhoupané dezerty se staly záhy vyhledávanými doplňky noblesních večírků i  uměleckých vernisáží. Měsíc po založení firmy již měli na starosti opulentní dvanáctichodovou snídani ve viktoriánském stylu na hradě ve Warwicku, jež si vyžádala víc než 1000 různých příborů. Parr, věrný svému architektonickému vzdělání, měl tehdy choreografii akce na minuty rozkreslenou na složitých diagramech.

Sam Bompas (vlevo) a Harry Parr patří k žádaným organizátorům výstředních akcí. Jednou z nich byl i “mořský bar” Beyond the Waterfall, který předloni otevřeli v londýnském obchodním centru Westfield.

Složitost nepotřebujete.

Postupně se jim podařilo kolem sebe sestavit tým nejen kuchařů, ale i inženýrů, herců, eskamotérů, a dokonce i mikrobiologů. “Naše jídla jsou vlastně velmi jednoduchá. Složitost nepotřebujete. Zeptejte se těch nejlepších šéfkuchařů, co mají nejraději. Nebudou vám vyprávět o důmyslných tříchodových večeřích, ale třeba o pokrmech, které jedli jako malé děti. To, co je ale na našich projektech unikátní, je to divadlo a show okolo, které doma při vaření rozhodně nezažijete,” vysvětluje Bompas.

Svatební jedlé dekorace v podání dua Bompas & Parr s čajovými růžemi zalitými v želé.

Jejich nápady prý vznikají ve stavu kreativního chaosu. “Máme také rozsáhlou knihovnu, kde najdete bizarnosti od knih o halucinogenních rostlinách a kuchařky Vaříme s Cooliem až po bichle o starožitném nádobí,” doplňuje. Oba Britové se tak snaží kráčet ve šlépějích svého největšího idolu − původem francouzského kuchaře Alexise Soyera, který ovšem většinu života strávil v Británii. “Byl to takový viktoriánský Jamie Oliver. Dostal nabídku dělat catering na Světové výstavě, ale odmítl ji, protože by nemohl servírovat víno. Místo toho otevřel gastronomický zábavní park, do něhož se vcházelo skrze vodní stěnu a každý den se pekl celý vůl. Musela to být skvělá akce,” zasní se Bompas.

Netradiční valentýnská kytice inspirovaná stylem viktoriánského šéfkuchaře Alexise Soyera z ingrediencí potřebných k uvaření romantické večeře.

Zabij si sám

Podobné gastrokarnevaly ale dokážou vytvořit také. Za sebou mají například zážitkovou večeři na motivy knížek Ronalda Dahla o Prevítových, kdy se podávali koláče s trčícími kuřecími nožkami a speciální pivo vyrobené s pomocí kvasinek odebraných z křesla, na němž slavný spisovatel tvořil. Nebo na střeše obchodního domu Selfridges nainstalovali nazeleno obarvený bazén i s tematickým barem a pro drink se jezdilo na lodičkách. Když zase dostali požadavek vymyslet zábavnou degustaci whisky, podávali k ní tisíce let starý led z arktických ledovců, bar vyplnili oblakem z ginu a toniku a steaky pekli nad žhnoucí lávou (byly víc než well done). A tradiční londýnský novoroční ohňostroj před pěti lety doslova ochutili − každý druh rachejtlí vyslal do přihlížejících davů vůni a esence z různých druhů ovoce odpovídající jejich barvě. Podle tvůrců se jednalo o největší multisenzorickou akci na světě.

Speciální “antiage gin” obohacený o kolagen vás podle tvůrců “omladí každým douškem”.

Ještě jedna věc je pro jejich práci příznačná − někdy až znepokojující smyslovost. “Když to tak vezmete, jídlo je vlastně velmi temná věc. Každé zvíře, které máte na talíři, musel někdo zabít. I všechny další procesy spojené s trávením a vylučováním nejsou vůbec hezké, ale jsou zároveň velmi lidské a univerzální pro všechny bytosti na světě,” zamýšlí se Bompas, když se bavíme o jejich kontroverznějších počinech. Mezi ně patřila i večeře Kill It, Eat It, kdy si každý z hostů musel vlastnoručně zabít a uvařit mořské kraby. Předtím si ale vyslechli přednášku o tom, jakou roli hraje jejich budoucí večeře v mořském ekosystému. “Lidé proti této naší akci protestovali, ale snažili jsme se upozornit na to, že všechna zvířata mají v našem světě své důležité místo. Chtěli jsme tak uctít jejich život a ukázat, co se každý den děje v kuchyních po celém světě,” vysvětluje.

Provokace, která musí bavit

Od jídla a smrti není v jejich kreativních myslích daleko k sexu a erotičnu. Whisky nechávali ochutnávat z nahých těl, před třemi lety stvořili speciální lezeckou stěnu s výstupky ve tvaru penisů a prsou nebo skákací hrad pro dospělé plný obřích nafukovacích ňader. Společně s fotografkou Jo Duckovou vytvořili i sérii fotografií, na kterých nazí modelové svými zadky rozplácávají pečlivě nazdobené dorty. Ostatně i to třesoucí se želé může působit až pozoruhodně smyslně.

Projekty dua často zabrousí i mimo oblast gastronomie. Společně se šperkařkou Maud Traonovou vytvořili náramek ze stříbra a plodů rostliny Pollia condensata, které jsou nejlesklejším předmětem z živé přírody. Cena je 9800 liber.

Pro svou nápaditost a provokativnost se řada jejich projektů objevila ve výstavních sálech muzeí po celém světě − londýnský Barbican, Muzeum moderního umění v Sao Paulu, které hostilo jejich retrospektivní výstavu k desátému výročí založení skupiny, San Francisco, moskevská Garage. Považují tedy svoji práci za umění? “Jak dlouho v galerii strávíte s jednotlivými uměleckými díly? Vteřiny, minuty? To i ta nejobyčejnější večeře trvá alespoň čtyřicet minut a většinou se protáhne na celý večer. Moc nám nezáleží na tom, jak si lidé naši práci vykládají. Chceme jen, aby si naše akce co nejvíce užili.”