Krájet kilometry. Vybrali jsme pět nejzajímavějších motoristických tras po Evropě

Autor: Thea Kučerová
Datum: 6. 10. 2021
Foto: Shutterstock

Letištní haly, vlaková kupé, rušná nádraží i paluby zaoceánských parníků. Pokud se tam nechcete tísnit s ostatními dobrodruhy, přišel čas nastartovat věrně vrnícího parťáka a vydat se po vlastní ose. Průsmyk Stelvio a pobřeží Amalfi už znáte, tak proč nevyrazit na pozdně letní roadtrip po cestách méně známých, leč stejně úchvatných?!

Transfagaraš, Rumunsko

Do Rumunska se už dávno nejezdí jen po stopách upírů. Živelná Bukurešť nebo studentské město Kluž jsou plné vyhlášených i svérázných míst, kam se vydat za jídlem, uměním i kulturou. V případě, že byste však stejně chtěli vyrazit za špetkou tajemna, zamiřte do pohoří Fagaraš. Prohlášena nejlepší silnicí na světě slavným moderátorem Top Gearu Jeremym Clarksonem, Transfagarašská DN7C, je rumunskou nejvyšší asfaltovou cestou. Její zrod je však ilustrací komunistické moci. Stavěla se v 70. letech, když se tehdejší prezident rozhodl získat strategickou vojenskou výhodu v případě sovětské invaze. Stovky lidí údajně při jejím budování zemřely, často kvůli výbuchům, pomocí kterých se režim snažil pokořit hory. Na silnici se nachází 833 mostů, 28 viaduktů a pět tunelů a při její stavbě bylo použito 6520 tun výbušnin. Dnes vede skoro až do oblak a z jízdy dělá nezapomenutelný zážitek. Ani Drákula vám neuteče, cestou uvidíte i pevnost Poenari, bývalý domov krutého napichovače.

P. S.: Dopřejte si luxusní Bethlen Estates, kde se můžete ubytovat v nádherné vile ve starém domě zámeckého hospodáře.

Cesta Trollů, Norsko

Vydáte-li se na sever, možná vás magicky přitáhne Trolí cesta neboli Trollstigen, bývalá obchodní stezka otevřená v roce 1936 králem Haakonem VII. Ta však není pro slabé povahy, vine se horami v jedenácti ostrých serpentinách s průměrným stoupáním devět procent a stoupá až do 800 metrů nadmořské výšky. Spojuje města Åndalsnes a obec Valldal a můžete si ji dát třeba jako zpestření cesty z Trondheimu do Bergenu. Míjet budete bájné hory nazvané Biskup, Král a Královna, burácející vodopád Stigfossen i moderní architekturu návštěvnického centra. Až dospějete ke konci, čeká vás další přírodní skvost. Opěvovaný fjord Geiranger zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Jen si pohlídejte načasování, silnice je uzavřena od října do poloviny května a pak kdykoli, kdy sníh nebo prudký déšť bezpečné jízdě nepřeje.

Sa Calobra, Mallorca, Španělsko

Plánujete letos objevit jeden nový středomořský ostrov? Ať je to Mal­lorca! Skvělé tipy na ta nejlepší místa, kde se najíst, mají na svém Instagramu třeba foodblogeři Taste of Prague. A jeden dobrý tip na to, kde se projet, máme zase my. Silnice Sa Calobra má sice jen třináct kilometrů, ale také sedmiprocentní stoupání, které prý připomíná hada nebo horkou špagetu, která vám upadla na zem. V roce 1932 ji navrhl inženýr Antonio Paretti tak, aby se nemusely stavět žádné tunely. Navíc byla postavena manuálně, bez použití strojů. Ikonickým úsekem je „Necktie“ neboli Kravata, což je zatáčka o 270 stupních, u které se zaslouží zastavit, osvěžit se na baru a pokochat se tímto bláznivým architektonickým řešením. Silnice si dokonce zahrála ve filmu Atlas mraků a momentálně si její pokoření dávají za cíl hlavně vášniví cyklisté. Vybrat si ale můžete i Vespu nebo elektroauto, Mallorca elektromobilitu čile podporuje a dobíjecí stanice jsou strategicky rozmístěny v různých částech ostrova.

Route des vins d’Alsace, Francie

Zapomeňte alespoň na chvíli na Champagne, Chianti i jižní Moravu. Za vínem se tentokrát vydejte do francouzského pohraničí, regionu, kde si vepřové koleno dáte v pinot noir a v játrových knedlíčcích bude šalotka. Alsasko si totiž v srdci nese oba své minulé i současné národy. Stosedmdesátikilometrová trasa se klikatí stejně jako réva z Marlenheimu až do Thannu a na každém kilometru láká široce otevřenými dveřmi drobných sklípků, zářivou zelení a zcela neodolatelnou zlatou hodinkou na vinicích. Slavnostně otevřena byla 30. května 1953 během automobilové rallye, kdy se po silnici z každého koncového města vydala kolona aut a setkaly se uprostřed. Po cestě samozřejmě proběhlo několik ochutnávek a prohlídek. Nezapomeňte se zastavit ve městě Colmar se čtvrtí nazvanou Petite Venise neboli Malé Benátky − díky malebným vodním kanálům, které jsou však hezky po germánsku lemované pestrobarevnými muškáty. Zpátky za volant ale, prosím, sedejte vždy až druhý den ráno!

Divoká atlantická cesta, Irsko

Wild Atlantic Way je jednou z nejdelších oficiálních pobřežních tras na světě. A také údajně jeden z nejkrásnějších způsobů, jak poznat Irsko. Tuhle výpravu o délce 2600 kilometrů odstartujete na severu v Derry (přiletět můžete do Belfastu) a do cílové rovinky dorazíte v Kinsale, kousek od letiště v Corku. Čekají vás mořské útesy, surfařské písečné pláže, ledovcové fjordy i starobylé kamenné vesnice a monumenty s huňatým stádem ovcí kolem. V útulných hospodách často hraje živá hudba, v restauracích i přívěsech u silnice se zase servírují šťavnatí humři, rybí polévky, ústřice, slávky i čerství lososi právě vytažení z moře. Nebo si dejte vynikající jehněčí maso. Nechte se nadchnout ohromující krajinou v celé její rozmanitosti. Ať už je to nezměrná síla oceánu, stoicismus skal v příboji nebo rozkošné vesničky krčící se v údolích, které skrývají útulný pokoj s krbem. Tady je příroda a člověk v neustálém dialogu. A pokud byste chtěli ještě něco navíc, přidejte si k cestě okruh Ring of Kerry.