Křehkost ve jménu Bauhaus

Autor: Lucie Drdová
Datum: 22. 3. 2019
Foto: archiv galerie

Existoval pouhých čtrnáct let (1919 až 1933), přesto se Bauhaus stal fenoménem 20. století. Byla to bezesporu nejdůležitější škola architektury, designu a umění. Jasným požadavkem po nových formách a odmítáním stávajících jistot spoluvytvářel podobu moderního umění. Neuvěřitelná dynamika a nadšení oné doby svedly dohromady přední osobnosti avantgardy, jež redefinovaly tradiční metodiku výuky a formulovaly zcela nový étos moderního člověka a jeho prostředí.

Dobové fotografie studentů před budovou Bauhausu, 1927, autor: T. Lux Feininger

Foto: archiv galerie

Základní ideou byl návrat k jednotě uměleckých disciplín a snaha o tzv. Gesamtkunstwerk − ideální propojení architektury, umění a řemesla v jedno. Program byl navíc výrazně ovlivňován samotnými řediteli. Původní zakladatel Walter Gropius ve Výmaru, jeho následovník v Desavě a v poslední berlínské fázi slavný architekt Ludwig Mies van der Rohe, každý z nich kladl na studenty odlišné požadavky. Naléhavost těchto myšlenek a experimentů ale nezanikla ani s nástupem nacismu a později v emigraci je její příznivci zprostředkovávali dál.

Bauhaus ovlivnil i jiné oblasti života, a aniž si to uvědomujeme, setkáváme se s jeho odkazem téměř na každém kroku. Proto letošní sté výročí není pojato jako historizující retrospektiva, ale naopak jako živý kosmos aktivit, které se v německých institucích konají po celý rok. Zahajovací festival v Berlíně byl přehlídkou koncertů, výstav, projekcí, divadel a workshopů, ve kterých současní umělci reagovali na východiska a principy modernismu. Jednu z instalací vytvořil původem český umělec žijící v Chicagu Jan Tichý. Stala se součástí výstavy Licht.Schatten.Spuren v Akademii výtvarných umění. Odkazuje se k dílu Lászlóa Moholy-Nagye a jeho první ženy Lucie Moholy. Lucia, která se narodila v Praze, spolu s manželem působila ve Výmaru a Desavě. Známé jsou nejen její experimenty s fotogramem, ale je především autorkou fotografické dokumentace architektury a děl ostatních členů školy. Tyto snímky byly v minulosti často připisovány jiným, protože při útěku do Londýna Lucia nechala všechny skleněné negativy v Berlíně u svého již bývalého manžela. Později však László také emigroval do Chicaga a osud Luciina archivu se zkomplikoval.

Jan Tichý sestavil ze tří stovek skleněných negativů, které se vzájemně jen lehce dotýkají, křehkou kompozici (foto). Na skleněných tabulkách lze rozeznat obrysy ikonických budov a prostřednictvím proudu světla z projektoru se rozehrává magická stínohra. Instalace je nejen přímou referencí k dílu obou fotografů, ale i metaforickým obrazem lidských osudů (a nejen těch bauhauských) ve světle válek a násilí a nových začátků jinde.

Křehká kompozice ze tří stovek skleněných negativů, které se vzájemně jen lehce dotýkají, sestavil Jan Tichý.

Foto: archiv galerie

100 jahre bauhaus

www.bauhausfestival.de

Autorka je historičkou umění a galeristkou, www.drdovagallery.com