Megaloman. Markus Krug vypráví o šílených kouscích s Kazmou i natáčení pro Netflix

Autor: Ondřej Novotný
Datum: 26. 10. 2021
Foto: David Turecký

Dostal se k Davidu Copperfieldovi, zaujal i Jima Carreyho a o jeho videích mluví celé Česko. Naposledy když nechal jezdit formuli 1 po Karlově mostě. A teď režisér Markus Krug míří na Netflix.

Na Karlově mostě vypadá v košili, brýlích a bekovce jako jeden z mnoha procházejících. A toho srpnového dne, kdy se potkáváme, jím skutečně je. Dorazí i se svojí těhotnou přítelkyní, pózuje fotografovi s dopravní značkou a snadno by se ztratil v davu.

Čtyři měsíce předtím byl přitom hlavním mozkem jedné z nejnevšednějších událostí, která se na Karlově mostě přihodila. Právě na jeho popud se slavná památka vylidnila, aby na ní mohla prosvištět červeno‑modrá formule 1 rakouské značky Red Bull. On měl na povel padesátičlenný štáb, který způsobil v hlavním městě pozdvižení a mnoha obyvatelům centra také brzký budíček.

Leckdo se pohoršoval nad tím, že se uctívaná památka takto „zaprodala“ komerčním účelům, avšak mnoho kritiků obrátilo, když vidělo výsledek. Sedmiminutové video From Castle to Castle je dynamická, atraktivní a „krugovsky“ odvážná propagace Red Bullu, ale i Česka a Slovenska, po jejichž krajinách se v něm formule řítí.

„Natáčení koordinovali lidé, kteří jsou u formulí od roku 1982, mají za sebou desítky akcí. Chtěli dopředu ukázat povrch míst, kudy pojedeme, všechno natočit a vyfotit. V tu chvíli jsem věděl, že jsme v pohodě, že si nedovolí nic podcenit. S trochou nadsázky si myslím, že Karlův most víc poničí turisté, kteří po něm projdou. Koneckonců po něm jezdí i jiná auta, třeba Pražské služby,“ přemítá Krug.

Formule se ve videu zastaví na Pražském i Bratislavském hradě, projede moravské vinice a v jedné z nejpůsobivějších scén uhání na popradském letišti pod vzhůru nohama letícím akrobatickým letounem. S hvězdným obsazením: formuli pilotuje britský mazák David Coulthard, letoun zase mistr světa Martin Šonka. Megalomanské? Ano, a tento přívlastek nepoužíváme ve spojení s Krugem naposled. „To byl zážitek i pro mě, když jsem tuhle scénu sledoval kousek přede mnou,“ kýve jednatřicetiletý režisér. „Ale celkově to bylo nejpříjemnější na Moravě. Všichni, kdo hráli ve videu, byli místní, kteří nás srdečně přivítali, pořád nám nosili víno, koláčky. Bylo krásné sledovat zkušený tým formule 1, který procestoval celý svět, jak roztávají nad pohostinností jižní Moravy. Zpívalo se a tančilo i mimo záběry. Slečny ve velkých sukních našim hostům vysvětlovaly, co který kroj znamená a jaké zvyky jsou s tím spojené. Když jsme odjížděli, byli jsme všichni naměkko,“ ohlíží se Krug.

Nejnáročnější natáčení naopak bylo v centru Bratislavy, kde filmaři museli uzavřít čtyři pruhy frekventované silnice. „Bylo to místo obehnané kancelářskými komplexy, zastávkami MHD, aktivní stavbou a autobusovým nádražím. Logistická noční můra. Jak zamezit, aby někdo nevběhl do ulice, kde se bude řítit formule 1 rychlostí 250 kilometrů za hodinu, a zároveň aby v záběru nemusely být vidět červené pásky, oranžové vesty nebo policejní auta. Vše vyřešila armáda dobrovolníků,“ vzpomíná Krug. Každá možná přístupová cesta k silnici se musela obsadit, každé dveře do kancelářské budovy také.

Video nasbíralo miliony zhlédnutí. Na YouTube má 2700 komentářů a Krug si každý z nich poctivě přečetl. Dělá to pokaždé, ale tenhle monitoring musel být obzvlášť příjemný; drtivá většina uživatelů ho chválí. V jedné z reakcí se ptá konkurenční formulová stáj Scuderia, zda by si nemohla Kruga půjčit, reálný ohlas (nejen) od lidí z oboru byl pochopitelně ještě silnější. Pro Kruga to byl životní zážitek a zároveň cesta, jak si otevřít dveře k ještě zářnější kariéře. A ne že by snad doteď nebyla zajímavá…

Osudová setkání

Takřka všechna videa, za nimiž Krug stojí, mají jedno společné: vysoký virální potenciál. Šíří se mezi lidmi, mluví se o nich, přitahují pozornost. Zajímavé přitom je, že tahle věta platila už v době, kdy se internet teprve rozjížděl a YouTube neexistovalo. „Už na škole jsem byl podivín, který chodil s kamerou po chodbách a dělal filmy o lyžáku. A i to si lidé přepalovali na DVD a vyměňovali mezi sebou,“ vzpomíná Krug.

Díky rodičům si rychle rozšířil obzory za hranice republiky. Narodil se v Praze, ale jeho otec pochází z Rakouska, nevlastní otec pak z Německa, a tak Markus odmala cestoval: Německo, Česko, Slovensko, Rakousko, v USA studoval střední školu, kde se primárně soustředil na předměty s filmovou a televizní tematikou. Tam se začal účastnit různých filmařských soutěží a také vyráběl zprávy o Česku a zkoušel Američany, jestli dokážou najít naši zemi na mapě a vyslovit některé české názvy.

Jeho láska k videu není náhodná. Krugova matka působila jako reportérka zpráv na Primě, a jelikož žil malý Markus od pěti let jen s ní, tak ji všude doprovázel. „Chodil jsem na natáčení, musel jsem sedět tiše ve studiu během zpráv. To napětí během natáčení, odpočítávání, to mi vždycky přišlo zajímavé,“ vypráví. Sám si odmala hrál s jednoduchou kamerou. „Nebyly z toho velké filmy, ale člověk pochopil základní mechanismy natáčení.“

Jeho kariéra odstartovala, když v roce 2009 začal dělat v USA pro místní televizi. To mu bylo osmnáct, točil školní zápasy a vyzkoušel si i režii. Pak se vrátil do Česka, studoval filmovou školu v Písku a už tehdy dostal nabídku pracovat na české MTV. Kývl a pod vedením zkušeného televizního tvůrce Patrika Kettnera se učil střihové fígle a poučky. „V té době měl za sebou spoustu let zkušeností s dynamickými filmovými trailery, upoutávkami na HBO nebo MTV. Naučil mě stříhat nekompromisně, zároveň s citem pro timing a gradaci. Vyhazovali jsme každý snímek, který byl v upoutávkách zbytečný,“ líčí Krug.

Megaloman

Svůj talent pak naplno rozvinul na platformě Stream. Začínal tam jako kameraman, později ale dostal příležitost i jako tvůrce. Postupně se podílel asi na 15 různých pořadech, mimo jiné Jídlo s.r.o., Luxus na talíři nebo Praha vs. prachy. Seriál s Jankem Rubešem o pražském podsvětí ho ale proslavil především v kruzích, kde po tom netoužil. „Sice jsem se nenechal napsat do titulků, ale ti, před kterými jsem se chtěl chránit, věděli, kdo pořad dělal. Užil jsem si propíchané pneumatiky a podobné věci. Otočila se proti nám půlka Prahy,“ vzpomíná. Pořad však dostal internetovou cenu Křišťálová lupa, což Kruga motivovalo pokračovat dál.

Nejvíc ale jeho profesní kariéru ovlivnilo jiné setkání v rámci Streamu. Již delší dobu si Krug všímal vysokého blonďatého frajírka v tmavých brýlích, jehož jméno je Kamil Bartošek, ale Česko ho zná jako Kazmu. „Už během dospívání v Německu jsem obdivoval moderátora Stefana Raaba, blonďáka s přidrzlým výrazem, který si vždycky mohl dovolit o něco víc, dělal skvělé megalomanské věci. Kazma byl podobný charakter a já tam viděl potenciál. Díky tomu, že to byl on, tak mu prošly věci, které by u Libora Boučka asi nefungovaly,“ míní Krug.

Už delší dobu pošilhával po tom, že by bylo zajímavé zkusit s ním spolupracovat, a nakonec je produkční ze Streamu skutečně svedla dohromady. Krug vycítil, že tady může dát svému megalomanství volný průchod. Přesvědčil Kazmu, ať od drobných pranků přejdou k velkolepým show. „Já to uměl vymýšlet a filmařsky zpracovat, on zas všemu dal ksicht a humor. Dokázal si upravit text, aby to bylo stručnější, údernější a vtipnější. Má dar, že když přijde do místnosti plné lidí, dokáže je rozesmát. Převzít kontrolu nad situací,“ říká Krug.

Z éry jejich spolupráce pocházejí nejvěhlasnější díly One Man Show, o nichž se mluvilo napříč společností. Některé překročily čáru, jak Krug sám uznává, jako třeba první společná show, kde dvojici fanoušků Katy Perry slíbili setkání s jejich modlou a místo toho je přivedli na sraz s nic netušící Heidi Janků, která pak tvůrce pořadu nešetřila kritikou. Od té doby se však Krug s Bartoškem shodli, že humor v pořadu musí být promyšlenější.

Velký zářez se jim povedl třeba na Českých lvech 2015, kam nastrčili „dvojníka“ Jima Carreyho. Ač vypadal mladší než známý herec, přesto dokázali zmást moderátorku Lucii Výbornou a režiséra Jana Svěráka, kteří ujišťovali publikum, že šlo o skutečného Carreyho. Ten tehdy o události pobaveně napsal na svůj Twitter.

Jindy se zase v pořadu Prostřeno zjevil muž, který byl i na poměry pořadu balancujícího nad propastí bizáru poněkud výstřední: měl v bytě slepici, spal v rakvi, liboval si v sadomasochismu. Jak se ukázalo ve One Man Show, byl to herec najatý pro účely pořadu a Kazma řídil jeho kroky přes vysílačku; cílem bylo upozornit na problematiku Tourettova syndromu, jímž měl herec trpět.

Českem výrazně hýbal i díl, kdy si Kazma a Krug vystřelili ze známého moderátora Leoše Mareše. Nafingovali na něj scénu připomínající dopravní nehodu, která ho přiměla prohrát sázku o ferrari. Vyšším cílem měla být dopravní osvětová kampaň, vedlejším efektem se však stala válka dvou fanouškovských základen: Marešovi se tento prank poněkud nepozdával. „Bylo to na hraně až za hranou, ale ta válka byla zbytečná,“ domnívá se Krug.

Vrcholy a pády

To však byla podstata pořadu: provokovat, dráždit, balancovat v mezích únosnosti. A hrát si s divákovými očekáváními. Co se zdálo jako zbytečná Kazmova provokace, se obvykle obrátilo v akci s dobročinnými důsledky, což byla právě zejména Krugova práce; on chtěl, aby jejich videa měla přesah. A zjevně uspěl, především v díle zvaném Yes Man, v němž Kazma na každou výzvu říkal „ano“ a štáb tak procestoval takřka celou planetu. „Na ten jsme měli nejvíce reakcí. Bylo tam jakési poselství o tom, že lidé pořád na něco čekají, až odrostou děti, až zaplatí hypotéky… A neplní si svá přání. Napsaly nám stovky lidí, že na základě toho začali cestovat. Někdo vzal celé tohle poselství a nechal si to vytetovat na záda,“ líčí Krug.

K balancování na tenké hraně ale patří i pády a ani ty se tvůrcům pořadu nevyhnuly. Ten nejbolavější, a to doslova, přišel při natáčení dílu s falešným Justinem Bieberem. To se sice povedlo, dvojník odehrál koncert na střeše Galerie Harfa v době, kdy měl v Praze zpívat skutečný Bieber, a zmátl několik tisíc lidí přesvědčených, že jde o megapopulárního Kanaďana. Jenže štábu One Man Show to bylo málo, a tak chtěl zkusit dvojníka propašovat přímo k Bieberovi. S dodávkou se dostali až do zákulisí O2 areny, jenže tam na ně narazila zpěvákova ochranka před tím, než stihli dát najevo svůj záměr. „Vyhodnotili nás jako riziko. Ochraňují člověka s hodnotou stovky milionů korun,“ uvědomuje si Krug. „Já jsem měl reflex z pořadu Praha vs. prachy, že ať se dělo cokoliv, tak jsem natáčel. Jenže to nebyla hra, na kterou ochranka chtěla přistoupit.“ Výsledkem pro něj byla zlomená pažní kost, tři operace a doživotní následky.

Točit pak pro Kruga nebylo jednoduché, ale neměl čas vydechnout, už zanedlouho se rozjela příprava další One Man Show. Pořad byl na vrcholu a jeho tvůrci taky. „Začínali jsme jako dva kluci s kamerou, kteří něco dělali na Stream, a najednou jsme stáli v Tanzanii uprostřed safari, nebo ve Vegas před Davidem Copperfieldem a v zádech jsme měli nejsledovanější show v republice, díky níž jsme mohli tvořit vlastně cokoliv, co nás napadlo. Bez cenzury a složitých schvalovacích procesů,“ povídá Krug. Stream jim nechával volnost, kterou by sotva na nějaké domácí televizi dostali. „Tehdy říkali, že každá žaloba je dobrá. Když bylo třeba, zařídili nám ochranku, všechny ožehavé věci jsme řešili s právníky,“ vybavuje si.

Zvenku to vypadalo jako dokonalá jízda, jenže Krug zároveň uvnitř trpěl. Cítil rostoucí tlak, neboť s každým dalším velkolepým dílem čekali diváci ještě víc – a on dobře věděl, že nejde neustále stoupat, obzvlášť v českých podmínkách. Přiznal, že trpěl syndromem vyhoření. Navíc na sebe čím dál víc narážely rozdílné charaktery Kazmy a jeho. „Pořád jsem mu musel říkat, jaké jsou hranice a proč něco nemůžeme udělat. Někdy jsem byl i dost drsný,“ ohlíží se Krug. Musel mu například vystřelit konfety i s plastovým víčkem do obličeje, aby ho odradil od úmyslu učinit stejný „fór“ na moderátorku Lucii Výbornou na Českých lvech.

„U natáčení dílu s ALS jsem zase domluvil, že nás vezmou za lidmi trpícími touto nemocí. Když Kazma viděl, jak je pro některé složité říct byť jednu větu, tak si začal uvědomovat, jak je to vážné,“ říká Krug. „On všechno přepočítával na dosahy, čísla a svou vlastní slávu. Musel jsem ho držet u země a vysvětlovat, proč jsem o těch tématech chtěl mluvit.“

Postupem času ale začal Kruga tenhle boj čím dál víc unavovat. V roce 2018 se s Kazmou domluvil, že skončí po premiéře chystané show, která přišla v září 2020. „Od té doby jsem o něm neslyšel ani slovo. Zažili jsme spoustu věcí, které nás budou pojit, ale myslím, že to bude potřebovat tak 10 let, než se budeme moct nějak normálně zase bavit,“ tvrdí nekompromisně.

Ohromit celý svět

Po rozchodu s Kazmou měl v plánu odletět do USA a začít natáčet svou vysněnou talk show, jenže koronavirus mu tyto plány aspoň dočasně zhatil. Přihlásil se tak do tendru o reklamu pro Red Bull. Bleskově sepsal scénář, vyrobil 3D model Karlova mostu a malou formuli, s čímž porotu okouzlil. O výsledku už řeč byla a jen dokládá, že sázka na Kruga se vyplatila.

„Přišlo mi spoustu zpráv od lidí, kterých si moc vážím. Jel jsem díky tomu na formuli 1 do Rakouska a viděl jsem se s Davidem Coulthardem a s lidmi z Red Bullu. Z nejvyšších míst šla naprostá chvála, udělali z nás vzor pro ostatní produkce, to mě potěšilo nejvíc, že se ta důvěra vrátila,“ popisuje Krug.

Reklamní byznys ho láká i dál. Chce pořád dělat velkolepé a pro někoho šílené spoty. Obnoví spolupráci i s Red Bullem. Jeho hlavní projekt ale nyní vzniká pro Netflix a má jít o jakousi show podobnou Boratovi nebo One Man Show, avšak s hollywoodskými herci. „Je to něco jako Dannyho parťáci, ale v reálném životě. Trochu podobné tomu, co jsem dělal u One Man Show, velká kontroverzní show s přesahem. Lidé si snad díky tomu uvědomí, co by měli změnit a na co by si měli dávat pozor,“ prozrazuje útržky Krug, víc zatím říct nemůže.

Netflix ho každopádně láká a rád by s ním spolupracoval i nadále. Líbí se mu formáty, jako byl loňský pořad Smrt do roku 2020, kde se mísí informativní a komediální složka. Neopouští ani sen o late night show, v plánu má rovněž celovečerní film, ačkoliv nabídky na gangsterku i dokument o Jaromíru Jágrovi zatím nepodepsal. Pro někoho by to byl možná vysněný projekt, pro Kruga však nikoliv. Znovu se vracíme k jeho ústřední charakteristice: myslí ve velkém.

„Vždycky jsem měl sklony trochu přehánět. I mimo natáčení jsem organizoval akce, které nedávaly smysl. Třeba do USA jsem si nechával poslat v lahvích od ústní vody absint, který se tam nedal koupit. Pak jsem udělal absintovou party a na střední škole jsem byl králem,“ vypráví.

Drobná odbočka do mládí má jen ilustrovat jeho povahu – i jeho přemýšlení. Jeho snem je udělat film, který by nadchl celý svět, a dokonce už má také konkrétní představu. „Mám dlouho v šuplíku scénář, který by mohl fungovat pro celý svět. Ukazuje na lidské vlastnosti a nenasytnost dnešní doby. O tom, jak bez ohledu na stav účtu chceme každý z principu to, co zrovna nemáme a někdo jiný ano. Neustálá nespokojenost s vlastním stavem je téma, které mě dost zajímá,“ říká Krug. „Dělal jsem v rámci jednoho projektu řadu rozhovorů s lidmi, kteří měli jen týdny nebo dny života před sebou. Jejich povídání mě k tomu inspirovalo. Jak moc se na sklonku života zlobili na to, kolik času na tomhle světě strávili zbytečným stresem a honbou za lepším majetkem. O kolik šťastných chvilek se připravili. Takové myšlence bych chtěl dát tvar konkrétních příběhů se silným koncem. Donutit diváky zastavit se a zhodnotit pro jednou i to pozitivní, a ne jen to negativní, co život přináší,“ říká trochu tajemně. Mysteria ke Krugovi patří, a zatím vždy stálo za to počkat si na výsledek. Formulí na Karlově mostě jeho tvorba zjevně ještě nedosáhla vrcholu.