Miloš Čermák: Událost v tramvaji číslo 3

Nastoupili u Jindřišské věže a sedli si na dvě volné sedačky zhruba v polovině tramvaje. Ona měla tašku Lidl a lehounce zpocené kudrnaté vlasy. On si postěžoval, že mají smůlu, protože tramvaj není klimatizovaná.

Bylo jim mezi čtyřicítkou a padesátkou.

„Přitom v novinách psali, že na týhle trati už většina vozů klimatizaci má,“ postěžoval si nahlas své ženě, avšak dostatečně nahlas, aby to slyšeli i ostatní.

„Ale no jo,“ odpověděla a přehodila si tašku s nákupem do druhé ruky.

Když se tramvaj s cuknutím rozjela, oba se na sedačkách zakývali. Ale on pak hned usnul.

Bylo horké letní odpoledne. Příliš časné na to, aby lidi už jeli domů z práce. Tramvaj taky byla poloprázdná.

Ale celé město bylo teď na přelomu července a srpna poloprázdné.

Teploty se šplhaly přes třicítku a většina lidí se tvářila utrápeně.

I naši dva manželé. Nevíme, jestli ve městě trávili dovolenou, anebo byli bez práce. Víme jen to, že se vraceli z nákupu. Ona v tričku a džínách, on v polorozepnuté košili, bermudách a sandálech.

Seděl rozvalený na sedačce, hlavu skloněnou a v okolí několika metrů bylo slyšet slaboulinké chrápání.

Mezi stanicemi Florenc a Karlínské náměstí ženě zapípal mobil. Chvíli ho hledala po kapsách, až ho konečně našla a přiložila k očím. „Hele, píše Emilka, že by se navečer zastavila,“ řekla.

Celkem zbytečně, protože její muž spal.

Podívala se na něj. Nejdřív jen letmo a pak dlouze, skoro zkoumavě. Aby vzápětí tichým, avšak důrazným hlasem řekla: „Jaroslave?!“

„Ano?“ trhnul sebou, jak se probudil.

Hlas ještě trochu ztišila. „Ty máš zase erekci!“

„Prosím tě, Božo,“ sykl, „musíš tak křičet?“

Stál jsem asi dva metry od nich, takže to nešlo přeslechnout. Samozřejmě bych to radši neslyšel. Ale když už něco takového dolehne k vašim uším, nemůžete si pomoct.

Podíváte se.

Jaroslavovy bermudy byly vepředu pod břichem vyboulené. Boža si nevymýšlela.

Muž do klína aspoň složil ruce, aby to nebylo tak nápadné.

„Já fakt už nevím, co s tebou,“ řekla. Rozhlédla se. Uhnul jsem pohledem, byť asi ne dostatečně brzy. Podobně sebou cuklo několik dalších lidí.

„Taková ostuda,“ pokračovala.

„Už je to pryč,“ řekl Jaroslav.

Mé oči opět nevyhnutelně zamířily k Jaroslavovým bermudám, jakkoli se tomu má mysl bránila. Ale mohl jsem potvrdit, že erekce zmizela.

„Tobě se zase zdálo o nějakých ženských, co?“ řekla Boža a nebyla v tom zloba ani výčitka. Mýlil jsem se, anebo jsem v jejím hlase slyšel i stopy pýchy?

Nikdo se nemůže dmout pýchou, že jeho manželovi v bermudách stojí v tramvaji přirození. Nebo ano?

„Ale jdi ty. Tak maximálně o tobě, Božo!“ zasmál se Jaroslav, teď už nahlas a uvolněně.

A po chvíli ještě dodal: „To samo!“

„Určitě samo,“ řekla Boža, podívali se na sebe a teď se už oba rozesmáli.

Jisté uvolnění jsme cítili i my ostatní, stojící okolo. Pět nebo šest lidí, kteří se nechtěně stali svědky mimořádné události. V novinách se o tom zítra psát nebude, ale i tak to bylo něco, co nezažijete každý den.

Erekce v tramvaji číslo 3.

„Nemůžu za to, že mně pořád stojí péro,“ řekl pan Jaroslav, když mezi Karlínským náměstím a Křižíkovou vstali, asi že budou vystupovat. Boža se na něj přísně podívala, to nejdřív, ale nakonec se oba opět rozesmáli.

A mě při pohledu na pana Jaroslava, v bermudách a propocené košili, najednou napadlo, že vypadá jako Priapos. Řecký bůh plodnosti a úrody, syn Afrodity a Dionýsa.

Na kresbách je vyobrazován s klasy v klíně a s obřím pyjem. Podle legendy měl totiž skoro stále erekci a trpěl neukojenou touhou.

Héra, manželka Dia, nejvyššího ze všech bohů, žárlila na Afroditu, a tak předpověděla, že její syn bude ohavný a slabomyslný.

A tak se i stalo.

Pohled na něj byl tak nepříjemný, že ho ostatní bohové shodili na Zemi a on trávil čas se satyry a nymfami. Ale žádná z nich s ním nechtěla mít sex.

Byl tak zmučený touhou, že se k jedné z nich uprostřed noci přikradl, když spala. Chtěl se jí zmocnit a měl obrovskou erekci. Ale když už se chystal k pohlavnímu aktu, nedaleko zahýkal osel. Nymfa se vzbudila, Priapos se lekl a o erekci přišel.

Nymfa utekla. Když se Priapovi erekce vrátila, chtěl se nymfy znovu zmocnit. Ale bohům se jí zželelo a proměnili ji v leknín. 

Jaroslav a Boža vystoupili z tramvaje. Ta cinkla a rozjela se směrem do Libně. Díval jsem se, dokud mi nezmizeli z očí. Zvláštní dvojice. Řecký bůh v bermudách a žena, podobná leknínu, s igelitovou taškou Lidl v ruce.

Kráčeli po chodníku bůhvíkam, nejspíš vstříc novým tužbám a snům.