(Ne)zbytnosti: Jiří Macek

Autor: PN
Datum: 5. 1. 2022
Foto: archiv Jiřího Macka

Podílel se na kultovním TV pořadu Paskvil, založil a vedl Blok, první design magazín v Česku, a od roku 1990 společně s Janou Zielinski řídí Designblok. Společně také založili vlastní značku Křehký a Ceny Czech Grand Design. S choreografkou a režisérkou Janou Burkiewiczovou má syna Mikuláše, žijí na pražské Malé Straně.

V mém šatníku nechybí saka, grafická trička, trocha punku a tenisky. A barvy.

Nejoblíbenějším předmětem v mém bytě je Kabinet příběhů Maxima Velčovského. Vejde se do něj spousta naprosto rozdílných předmětů a strašně moc knížek. Také lampy, třeba Paper lamp od studia Job – miluji světlo, které se v noci rozdělí do mnoha zdrojů a společně dodají interiéru dojem krajiny. A kolekci váz Naše květena (foto níže), které dala tvar Klára Šumová. Jsou jednoduché, ale s krásnými příběhy, které jim ilustracemi vložil Michal Bačák. Vždy na nich najdu detail, který mne potěší. Třeba mravence.

Designéři, jejichž práce mě nepřestává inspirovat, jsou Maxim Velčovský, Jaime Hayon, Jan Plecháč, Stefan Sagmeister, Janja Prokić, Nastassia Aleinikava, Henrik Vibskov, Jean Prouvé, bratři Bouroullecové, Martina Černá, Raw‑Edges, Hella Jongerius, architekt Stanislav Fiala…

Ikonický designový kousek, po němž toužím, je lustr Galaxy Lumia, mimořádný kousek, který Bořek Šípek navrhl pro LASVIT. Byl to neuvěřitelný člověk, vzděláním filozof, velmi empatický a otevřený novým pohledům, který mimo jiné ovlivnil celou řadu velkých hvězd současného holandského designu.

Kdybych měl vsadit na jednoho českého designéra, byl by to Ondřej Stára. Líbí se mi ta samozřejmost, s jakou si hraje se šperkem. To nejsou prsteny, to jsou svéhlavé skoky ze skály, ironické úškleby, silné příběhy, dramatické výkřiky, a přitom vždy něžné a intimní. Krása.

V poslední době mě nadchla kniha Petra Borkovce Sebrat klacek. Dlouho jsem nečetl nic tak mně osobně blízkého. A pak asi Edmund de Waal Zajíc s jantarovýma očima. Pro mne nejlepší kniha o středoevropském prostoru.

Místo, jež jsem navštívil a nikdy na něj nezapomenu, jsou Togianské ostrovy. Konec světa, 56 ostrovů, 37 vesnic Bajaů. Prales, déšť, domky na dřevěných kůlech, ručně tesané lodě, malý žralok mezi korálovými útesy. Stezka z ostrova na ostrov po úzkém chodníku nad mořem. Ticho a prázdno. Nekonečno. Naprostý soulad lidí s místem, ve kterém žijí. Žádný signál, žádné peníze.

Mezi mé největší umělecké zážitky patří koncert Davida Byrnea na Metronomu, stejně jako výstava Olafura Eliassona v newyorské MOMA, Stefan Sagmeister ve vídeňském MAKu nebo film Broken Windows malíře Daniela Pitína inspirovaný Hitchcockovými filmy. Nejčastěji jsem ale nadšený v divadle. Na Handa Gote v Alfredovi ve dvoře, na Burkicom v La Fabrice (foto níže). Vždy mě dokážou nadchnout Heiner Goebbels, Yoannu Bourgeois, Hofesh Shechter, Jozef Fruček, Batsheva, Petra Tejnorová, Alexander Ekman nebo divadlo bratří Formanů. To kouzlo spojení příběhu a poezie, myšlenky, hudby a scénické instalace, emocí a pohybu, vše živě v jediném okamžiku, to je nejvíc.

Nejkrásnější galerie jsou pro mne ty, do kterých mohu vstoupit během všedního dne, jaksi mimochodem. Mám rád pražské galerie Václava Špály, Hunt Kastner, Vyšehrad, 35m2… Ze slavnějších milánské Spazio Rossana Orlandi, londýnskou Carpenters, a pokud vezmu v potaz i budovy, tak asi tokijskou 21_21 Design Sight nebo Casa das Histórias Paula Rego (foto níže) v portugalském Cascais! Ta zahrada, cihlová barva, střechy odkazující k historickým komínům nad černou kuchyní a uvnitř malá kavárna a divoké a silné malby jedné z nejzajímavějších umělkyň.

Nejlepší věc, do které jsem kdy investoval, je Designblok. Děláme ho s Janou Zielinski už 23 let a pořád jsem fascinován tou silou myšlenek, kreativity a vůle, která s českými, ale i světovými designéry a majiteli firem přichází. Nejde jen o předměty, ale hlavně o pohled na život, snahu učinit jej krásným, plným i ohleduplným k našemu životnímu prostoru.