(Ne)zbytnosti Milana Caise

Výtvarník, bubeník, zpěvák a textař, který se svým kamarádem Mardošou založil skupinu Tata Bojs ještě na základní škole. První koncert odehráli v roce 1988, ten nejbližší fanoušky čeká 11. května v O2 Universum. Co se týče hudby, je otec tří dcer samoukem, svět vizuálního umění vystudoval na AVU.

Podnik, kde mě kuchař vždycky nadchne, je restaurace U Marčanů u nás na Veleslavíně. Vaří tam úplně obyčejná jídla, ale mě to vždycky moc chutná. Je tam sympatická obsluha, věčně usměvaví a pozitivní chlapíci. Jinak je ale objevování nových gastronomických zážitků po celé zemi naše oblíbená kapelová činnost.

Mým posledním designovým úlovkem je miska na oříšky ve tvaru slepice od mojí dcerky Apolenky, která začala chodit na keramiku.

Umělec, jehož práce mě nepřestává inspirovat, je Matthew Barney, Tony Cragg, Josef Lada, Karel Malich, Leonardo da Vinci, Tadao Ando. Z hudby pak David Bowie, Nick Cave, Trent Reznor, Beck, Iggy Pop, John Frusciante…

Voní mi výfuky starých benzinových aut při zapnutém motoru. Třeba Fiat Zastava, taková vzpomínka na dětství. Pak mám rád vůni čerstvě posečené (nebo ubalené) trávy a čerstvě upražené kávy.

Nejzajímavější dárek, který jsem kdy dostal, byla poukázka na hodinovou návštěvu v hodinovém hotelu.

Nejzajímavější dárek, co jsem daroval, byl originál kresby Josefa Lady, kterou jsem dal Mardošovi ke čtyřicátinám, tuším.

V poslední době nejčastěji poslouchám Amen Dunes, album Freedom. A pak současnou ukrajinskou hudbu, neboť jsem si nedávno chystal speciální playlist do mého pravidelného pořadu Sedmé nebe na Vltavě. I tohle může být vedlejší efekt války. Je tam toho spousta dobrýho, což bych, přiznávám, asi jinak nezjistil.

Dodnes vzpomínám na ten zvláštní pocit, když jsem měl před sebou Monetovy Lekníny. Nemohl jsem se od nich odlepit. Z galerií mám rád Centrum současného umění DOX, před pár lety nám dali důvěru uspořádat velkou expozici ke třiceti letům existence Tata Bojs. Obdivuji jejich dlouhodobý záměr, strategii, energii a nezdolnou chuť spoluvytvářet a možná i přetvářet kulturní prostředí v týhle zemi.

Bavilo by mě prožít pár dní v atmosféře filmu Veselé Velikonoce s Jeanem Paulem Belmondem. Klidně jen jako komparz.

Má oblíbená aplikace je aplikace klidu, ale tu bohužel ještě nevymysleli.

V poslední době mě nadchla kniha Proč spíme od Matthewa Walkera. Ještě jsem jí nedočetl, ale už teď mě nadchla a taky trochu zklamala, protože zjišťuji, že všechno dělám blbě.

Mým nejoblíbenějším předmětem doma je moje starý křeslo s podnožkou, který jsem si napatinoval, aby se mi líbilo ještě víc než v prodejně.

Místo, jež jsem navštívil a na které nikdy nezapomenu, je ne moc hluboké dno korálového útesu kdesi na širém moři poblíž sinajského poloostrova. Ponor s potápěčským rychlokurzem trval asi dvě a půl minuty a byl to skutečně mimořádnej zážitek.

Nejlepší věc, do které jsem kdy investoval, je moje bicí souprava, kterou mám už roky a pořád mě baví a inspiruje. Pak korejská kaligrafická tuš, kterou jsem si koupil v Soulu při našem miniturné s Ahn Triem. Její koupě nastartovala mé zaujetí akvarelem.

Po letech jsem znovu objevil krásu tenisu. Když jsem byl děcko, hrál jsem ho sedm let závodně, pak jsem pověsil raketu na hřebíček. Teď mě zase baví tenis hrát i se na něj koukat, když je nějaký grandslam.

Nejvíc utrácím za dobrý vína. Baví mě objevovat nuance v chutích vín z celého světa. Nejvíc ale pořád zkoumám Francii a Itálii. Miluju to!