“Nový” svět umění

Autor: Lucie Drdová
Datum: 26. 5. 2020
Foto: archiv instituce

Představit si, co se bude dít za pár měsíců, je dost obtížné. Naše “nyní” působí nezměrnou intenzitou a zdá se být “neustále přítomné”. Nikdo nedokáže s větší jistotou odhadnout, jaké budou ekonomické dopady na svět umění a jak se jeho dosavadní infrastruktura přeskládá.

Dalo by se předpokládat, že se situace stabilizuje, až se výstavní domy znovu otevřou. Podobně jako tomu bylo po krizi v letech 2008 a 2009, kdy trh vyletěl opět prudce nahoru. Není však nepravděpodobné, že tentokrát nastane zcela odlišný vývoj a velké množství galerií bezprostřední útlum neustojí.

Bezprecedentní stav se však netýká jen trhu a galerijní činnosti. Aktuálně probíhají velké přesuny termínů výstav, veletrhů a bienále, aby se vzápětí v závislosti na neoptimistických výhledech některé rovnou zrušily. Po hromadném uzavírání světových muzeí od turínského Castello di Rivoli přes newyorskou Met až po londýnskou Tate se ukazuje, že tyto instituce operují s relativně napjatými rozpočty a nedisponují průměrně vyšším než dvouměsíčním provozním kapitálem. Ačkoli ministerstva kultury zemí jako Německo nebo Velká Británie již přišla s rozsáhlými opatřeními a štědrými finančními subvencemi, ve většině ostatních zemí jsou kroky místních vlád spíš okrajové.

Nejpalčivější situace však dopadá na samotné umělce. Jejich finanční realita je silně závislá na součinnosti celého systému. Prostředí, ve kterém umění vzniká, se evidentně proměňuje, což může poškodit celou generaci.

S největší pravděpodobností se dočkáme sociální a finanční tísně, která povede k výraznému zmenšení “objemu”, a to nejen v počtu institucí, ale právě samotných tvůrců. To samo o sobě nemusí být nutně negativní zpráva. Zkušenost nás již naučila, že dlouhodobé projekty a spolupráce vznikají právě z experimentování v období výzev. Nyní se budeme vzájemně potřebovat víc než kdykoli předtím.

Omezené zdroje a finanční prostředky by měly dát vzniknout novým lokálním formám. Máme jedinečnou příležitost soustředit se na vlastní komunitu a diskuse o tom, co zachovat a co inovovat. Můžeme také konečně odstranit dávno zakořeněné problémy, a to s daleko větší razancí. Naší výhodou nadále zůstává virtuální spojení, a pakliže se nám podaří nastolit udržitelnost na všech úrovních, může to celému ekosystému jedině prospět.

Autorka je historičkou umění a galeristkou, www.drdovagallery.com