Praha má přes padesát starostů, to bych zrušil. Situace v ní je kritická, varuje architekt Vít Máslo

Autor: Gabriela Marešová
Datum: 15. 6. 2021
Foto: David Turecký

Architekt a urbanista. V tomhle rozhovoru nebyl prostor na vyprávění vtipných historek z jeho baru Public interest, Máslo totiž vymyslel plán, co se musí zrušit a co obnovit, aby se v Praze lépe žilo. A snáz stavělo.

Na pražské Invalidovně, hned naproti metru, je trojúhelníkový pozemek, kde vyrostla Rustonka. Komplex tří kancelářských budov s prostranstvím a uprostřed s otáčející se sochou Jiřího Příhody. Právě u ní se potkáváme s Vítem Máslem, architektem, který areál spolu se svým partnerem z CMC architects Davidem R. Chisholmem navrhl. Kousek dál stojí samostatně budova J&T banky, kterou dělali také. A to včetně lobby s obří instalací světel Bomma.

Máslo ale rád navrhuje i soukromé domy, například oceňovaný dům na Andělské hoře u Karlových Varů, školy nebo velké projekty, jako je přestavba pražské tržnice v Holešovicích, pivovar v Nuslích nebo dostavba Kongresového centra. Poslouchá techno, za kterým rád jezdil do berlínských klubů a v centru Prahy má bar Public interest, který si s přáteli založili proto, aby se měli kde scházet.

Pochází z Plzně, od studií ale zůstal v Praze a urbanisticky se jí věnuje naplno. Prosazuje stavbu nových bytů v centru města, a jak se ukázalo v našem rozhovoru, dost často používá slovo „aktivista“.

Kdybyste byl primátor Prahy, co by byla vaše stavební priorita?

Město má mít jasné priority a číslo jedna je dostavba nutné infrastruktury. Zejména propojení vlakového systému s parkingem, automobilového spojení se záchytným systémem parkování, dostavba obou okruhů a propojení letiště s vlakem − že to nemáme, je ostuda mezinárodního kalibru! Propojení s regionální vlakovou dopravou asi mít nikdy nebudeme, protože vždycky, když se řekne, že to uděláme, tak se zvednou občané a prý že u sebe žádný vlak nechtějí… Samozřejmě, někoho to poškodí, ale to je ve městě se vším!

Místo infrastruktury se tu řeší třeba strom, ke kterému se přivazují aktivisti. Politici přemýšlí tak, že když něco občanům vadí, přijdou s nápadem dát to celé do tunelu! Protože když je něco v tunelu, tak to není vidět a ten problém zmizí. Jenže to stojí tolik, že na to nikdy nebudeme mít peníze.

Je Praha zdravé město?

Zdravé město je intenzivní, protože využívá ten prostor ekonomicky, a je tedy levné na údržbu. Schválně říkám intenzivní, a ne husté, protože to může znít negativně a ono je to naopak. Praha je jednou z nejřidších metropolí světa. Má na svém území 53 procent zeleně, kam spadají i nezastavěné plochy. To znamená, že infrastruktura se musí budovat i na území, kde vlastně téměř nikdo nebydlí, ale i tak tam chtějí metro, silnice i osvětlení kanalizace. A to je drahé.

Takže musíme stavět v centru.

Ano, to je podle mě nejvíc ekologické a také levné na provoz. Ale město musí mít hranice, aby se neustále dál neroztahovalo. Nezastavujete krajinu, naopak ji chráníte. Někteří lidé říkají, že by nejradši do města vrátili les… To ale můžou žít na vesnici! Tady jsou ve městě, a když náhodou chcete zastavět nějakou omylem nezastavěnou parcelu, kde za tu dobu vyrostly jen nálety, tak aktivisti se k nim přivazují provazy a chrání je.

Proč ještě nejsou zastavěné?

To jsou zase ty regulace. Územní plán máme tak strašně konzervativní a tak zaregulovaný, že změna záměru plochy může trvat třeba deset let. V ulici Dělnická jsme zvyšovali koeficient zastavěnosti, který byl 2,6 a my ho chtěli zvýšit na 3,2. Trvá nám to dlouhých čtrnáct let! Čtrnáct let čekání, abychom mohli v proluce v Dělnické postavit obyčejný barák, který má šest pater, stejně jako okolní domy… Ta regulace nás zabíjí. Jeden můj kamarád tomu říká legislativní blackout. Naštěstí máme Pražské stavební předpisy, které před lety prosadil bývalý primátor Tomáš Hudeček, to byl ohromný krok. Díky nim je možné mít zástavbu podobnou třeba Dejvicím, Vinohradům, Letné, což donedávna nešlo.

No a když se nedá stavět v centru, tak lidé bydlí ve Středočeském kraji v domečku s velkým pozemkem a bazénem, absolutně neekologické, a každé ráno přilítnou dvěma SUV auty do Prahy, do práce, škol a školek a ucpou ji. Takhle sem každé ráno přijíždí 400 tisíc lidí!

Další oblastí pro rozvoj jsou tedy brownfieldy.

Klíčové je dobře je zastavět, to by hodně pomohlo. Smíchovské nádraží, Bubny, Rohanský ostrov, Žižkov, Masarykovo nádraží. A propojit tyhle oblasti s městem. Když se dostaví třeba Bubny, tak to roztáhne centrum, pomůže to Holešovicím i Letné a vznikne kompaktní město. Teď je to naprosto neprůchodná oblast, kterou nejsme schopni odregulovat a zastavět nejlépe tím potřebným bydlením.

Co by s výstavbou pomohlo?

Já bych normálně zrušil ten zastaralý územní plán. Je z roku 1999 a má už asi šest tisíc změn. Co to je za dokument, když může mít šest tisíc změn?! To je cár papíru, už přece nemá žádnou hodnotu, Nechal bych jen Zásady územního rozvoje, které stanovují pouze napojení na zásadní infrastrukturu, prostě jen ta nejzákladnější pravidla. Jo, něco zrušit! I v tom stavebním řízení máte ještě dva kroky! Nesmyslně. Územní rozhodnutí musí být v souladu s územním plánem a to je ten největší problém. Takže bych to trošku uvolnil. Ta bestie se musí někde seknout.

Mít méně pravidel?

Tak, a aby byla vymahatelná. Ten smysl Metropolitního plánu, který dělal architekt Roman Koucký, takový měl být. Proti tomu se ale postavilo ministerstvo pro místní rozvoj, říkám jim ministerstvo místní stagnace. To je místo, kde se tvoří normy toho územního plánování a ještě mají představu, že města nemůžou mít ani ty pražský stavební předpisy, které jsou konečně nějakým posunem dopředu. Oni chtěli, aby bylo jednotné územní plánování pro vesnici s pěti občany i pro Prahu s milionem. Úplný nesmysl. Každé město má svá specifika!

Potřebují úředníci detailně popsané regulace?

Potřebují to jen proto, aby tam bylo všechno napsané, aby nemuseli rozhodovat sami. A na té nedůvěře je postavená ta regulace. Nikdo nikomu nevěří. My přece nepostavíme mrakodrap na Staroměstském náměstí, to ani nejde! Když Tomáš Hudeček přišel s Pražskými stavebními předpisy, novým konceptem územního plánu, s Romanem Kouckým, který podporoval rozvoj města, tak to byl jednoduchý dokument, málo regulací. Přišel také s rekonstrukcí bývalého útvaru rekonstrukce města, což je dnes IPR a CAMP. Pak nastoupila Krnáčová a chtěla všechno zrušit. Až po třech letech zjistila, že je to vlastně docela dobré, ale už bylo pozdě a za rok šla taky.

Myslíte, že by to mohlo fungovat?

Zrušení územního plánu by byla cesta vpřed. A kdyby měla Praha centrální úřad pro územní rozhodování, tak by to bez územního plánu určitě šlo. Takový koordinovaný stavební úřad tu dřív byl, v Pařížské ulici seděla paní Kejvalová a ta vydávala územní rozhodnutí pro celou Prahu. Zrušilo se to někdy kolem roku 1998, pak se ty pravomoci převedly na jednotlivé městské části, ustanovily se tzv. stavební komise a tam seděli politici, kteří tehdy byli v podstatě výběrčí úplatků. Paní Kejvalová byla regulátorem pro celé město!

Praha má dnes ale přes padesát městských částí…

To bych taky zrušil, padesát starostů?! To nemůže nikdy fungovat. Zrušit! Ať jich je jenom dvacet. Nebo deset! Deset! No, možná jsme to už dali dohromady! A posílil bych i pozici primátora, aby měl větší pravomoc a zároveň ať nese zodpovědnost za svoje rozhodování. Ať je vidět, jestli to udělal dobře, nebo blbě.

Takže už byste nic dalšího nezrušil?

Jo, ještě bych zrušil ten největší střet zájmů, který tu máme − nechápu, jak je možné, že člověk, který sedí v zastupitelstvu městských částí, sedí i na magistrátu. Zájmy městské části jsou přece úplně jiné než magistrátu. Jsou často naprosto protichůdné! Město Praha musí být nadřazené jednotlivým částem. Tohle mimochodem říkají ve svém volebním programu i Piráti, ale nic pro to zatím nedělají. A Praha kvůli tomu ztrácí tah na branku. Neprosadí si ani okruh, protože se vždycky někdo z těch starostů, kterých se výstavba dotkne, vzbouří.

Takže posílit primátora, zrušit střet zájmů i územní plán…

Hezkým příkladem je Luigi Snozzi, který udělal sedm pravidel pro město Monte Carasso, a co se stalo, najednou to město začalo být fantastické. Jedním z pravidel bylo, že o všem bude rozhodovat tříčlenná komise. To pak zrušil s tím, že bude rozhodovat jen jeden člověk a to bude on. Taky tam měl pravidlo, že když nebude nějaké fungovat, tak ho prostě změní. A v tom městě vznikly architektonické klenoty! Něco takového by Praha potřebovala. Jednoduchá pravidla, která se dají vynutit! Víte, kolik je komisí? Když chcete udělat nějaký projekt, tak jdete na magistrát do tří komisí, pak přijde nějaký rozzuřený občan, oni se ho leknou a řeknou vám NE, musíme ho chránit.

Roli může sehrát i vytvoření Pražské developerské společnosti.

Myslím, že je dobře, že si to město zkusí. Zjistí, jak je složité něco postavit, a třeba to bude mít dopad i na stavební úřady a na územní plánování. Může to být zušlechťovací akce. Trhu s byty to vůbec nepomůže, my těch bytů potřebujeme stavět hrozně moc, ale oni to nebudou umět, kde vezmou ten ansámbl? Potřebujete kvalitní lidi a musíte je dobře zaplatit, takže tam budou nějací polostudenti − první problém. Pak druhý problém je, že všechny pozemky v devadesátých letech se prodaly soukromým developerům a ani to s nimi nevyměnili za městské byty! Takže teď to bude všechno trvat a postaví těch bytů málo. A reálně se začne stavět tak za osm let…

Vy byste měl velké plány i s Ostravou!

Sedím teď v radě MAPPA − to je takový ostravský IPR. Mám Ostravu rád, je to tam takový drsný kraj, a když tam chcete stavět, tak nejsou proti jako tady. Je to takový můj druhý domov, kousek odtud v Čeladné jsem dělal Tee House a pro jednoho kamaráda ještě vilu. Na Karolině jsme zase pro Passera navrhli jednu z největších administrativních budov v Česku. A ty Vítkovice jsou úžasné, jsou tam věci od Pleskota, to je něco.

Pamatuju si rok 2000, kdy tam chtěli stavět všichni developeři. Pak přišla krize 2007 a teď tam není nic. Lidé odtud pomalu odcházejí, přitom potřebují přitáhnout mozky! Jak říká Martin Wichterle (majitel firem Wikov, Bomma − pozn. red.): Ostrava by jim měla dát zadarmo univerzity a bydlení, ať přijdou z Pobaltí i Slovenska. Kdybych byl vláda, tak do Ostravy teď naliju takové miliardy… protože později to všechno bude stát ještě víc. Potřebujete podpořit infrastrukturu, proměnu města a prostě to celé propojit. Místo toho teď vymýšlíme metro D! Politici totiž milují metro, protože je to tunel, není to vidět a je to pro občany!

Co proměňuje městské čtvrti?

Velkou roli v tom hrají kancelářské budovy. Ty nenáviděné kanceláře od nenáviděných developerů. Vezměte si jako příklad Holešovice. Když jsme sem přišli, tak tu nebylo nic. Jen továrny, parkovaly tady kamiony, a když jste se chtěli najíst, museli jste jet do centra. Developeři tu postavili první kanceláře a začalo se to proměňovat. Pivovar jsme dělali někdy v roce 1998, chodili jsme tady s Frankem Gehrym a Jeanem Nouvelem, se kterými jsme na tom pracovali. Všechny ty jejich vize to ale ekonomicky neuneslo, měl tu stát třeba Guggenheim! Nebo Karlín, já jsem tam bydlel v 80. letech, to byla strašná čtvrť. Pořád tam jezdily náklaďáky – a dneska? Říká se, že je to jedna z nejlepších čtvrtí v Evropě! Je to město krátkých vzdáleností, protože nabídka pracovních příležitostí a bydlení je jakžtakž vyrovnaná.

Je v Praze nějaká veřejná budova, která se vám líbí?

Naposledy se postavila asi technická knihovna, ale pořádný velký barák? Žádný. Smutné je, že se sem lidé jezdí dívat na Tančící dům… Teď se teda připravuje filharmonie, to je strašně důležité pro Bubny. Bude se tam muset překopat systém infrastruktury. Bude se vypisovat veřejná soutěž.

Přihlásíte se?

Asi jo, ale budeme se muset spojit s nějakým velkým jménem, protože to taky hraje svou roli. Je pravda, že jsem filharmonii vždycky kreslil, a dokonce jsem dával studentům jako zadání přesně tuhle parcelu, aby tam něco vymysleli.

Navrhli jste také úpravy pražské tržnice v Holešovicích nebo Hydropolis na Vinohradech…

Udělali jsme masterplan a teď se budou hledat architekti, bude soutěž. Rádi bychom ale udrželi tu vizi, nějak to moderovat, být u toho. Za chvíli budou zase volby, přijde třeba jiná parta politiků a ta bude mít jiné představy! Přitom je to hrozné, za čtyři roky se toho nedá moc udělat, takže pokud nevyhrají zase ti samí, tak to asi skončí v koši.

Hydropolis je to vzdělávací a školicí centrum o vodě u vinohradské vodárenské věže. A bude to skvělé! (Hydropolis je společný projekt Pražské vodohospodářské společnosti, hlavního města Prahy, Pražských vodovodů a kanalizací a Veolie − pozn. red.) My jsme se přihlásili do soutěže a zadavatel si nás vybral. Což se zase samozřejmě nelíbí aktivistům.

Ministerstvo bych zrušil…

Když jsme spolu mluvili poprvé, odjížděl právě na Mal­lorku. Zelený ostrov mu učaroval. Uprostřed kopců s výhledem do nekonečného údolí ale nebyl jen za odpočinkem. Navrhuje tu dům pro jednoho klienta. Zvažuje také spolupráci s nějakým umělcem, vidí, že takové propojení pak nejen zvyšuje hodnotu celé stavby, ale i kvalitu celého místa. A pokud by si měl vybrat architekta, se kterým by chtěl společně něco vytvořit, mluví o Petru Hájkovi a Petru Jandovi.

Se svým architektonickým studiem se pravidelně přihlašují do vypsaných soutěží, prý proto, aby v týmu udržovali kreativitu. Některé prohrané soutěže ho ale hodně mrzí, třeba dostavba kulaťáku v Dejvicích.

Architekturu jste studoval na Akademii výtvarných umění a ČVUT.

Já jsem hlavně na akademii zažil revoluci! Znal jsem se s Knížákem, tak jsem jednou otevřel dveře a vzal ho tam s sebou. A on to tam od základů přestavěl. (smích) To byla ta energie devadesátých let, kdy všechno šlo. Všichni bolševici šli do hajzlu, byli jsme jediná škola, kde žádný nebyl! Udělali jsme tehdy výběrové řízení a všichni ti bolševici, kteří tam učili, dostali výpověď. Samozřejmě časem měl Knížák svoje mouchy, ale tehdy byl skvělý!

Jak dlouho ten svěží vítr na akademii vydržel?

Postupně to zase degradovalo. Sranda byla, že jsme si říkali, že každé čtyři roky vypíšeme výběrové řízení a ty ateliéry se budou točit, a když jsem se tam po třiceti letech šel podívat, tak tam učili ze 70 procent ti stejní, které jsem vybíral v komisi v roce ’89 ještě já. My jsme byli mladí a chtěli jsme věci měnit. Teď se zase naopak všechno konzervuje a mladí chtějí jenom regulovat.

A jak je na tom pražská fakulta architektury?

Já jsem tam dokonce dva roky vedl ústav. Ateliéry jsou kvalitní a mají kvalitní lidi. Ale i tam by potřebovali udělat vítr, protože generují budoucí architekty a ti potřebují mít na začátku nějakou energii. Mám tam syna ve třeťáku a musím říct, že nějaké předměty jsou fakt blbosti.

Česko má v současnosti hodně kvalitních architektů.

To je pravda a je to vidět hlavně na soukromém bydlení. V tom jsme kvalitou srovnatelní se světem. Ale veřejné stavby nestavíme, a když už, tak se chováme jako snobové a objednáme si na to někoho ze zahraničí, třeba Zahu Hadid. Místo toho, aby to hrdý developer postavil s českými architekty a bylo to světové…  Ale zaplať pánbůh, že tady ta Zaha Hadid je, máme to jednou provždy odškrtnuto a můžeme se konečně posunout dál.

Zlepšuje se i vkus stavebníků?

Pamatuju si, co chtěli mít lidé v domech v těch devadesátkách. Měl jsem takový seznam, top 10, a na prvním místě byla rohová vana, na druhém arkýř, pak sedlová střecha… Naprosté nesmysly. Teď bohatí hodně cestují, jezdí po světě a koukají kolem sebe, tak už mají trochu přehled a vědí, co se staví v zahraničí. Bohužel ta naše legislativa nás strašně brzdí.

Jak velký problém pro Prahu je nedostatek bytů?

Ty byty jsou jako velká sněhová koule. Potřebujeme postavit deset tisíc bytů ročně! A jediní, kdo tolik bytů dokáže postavit, jsou ti velcí zlí developeři. Stavění se ale musí kultivovat. A je vidět, že to jde. Ať města staví, ať se to naučí. Ať si staví pomníky jako Francois Mitterrand v Paříži, to by je mohlo motivovat dělat velké, skvělé věci. Největší žába na prameni je ale v tomhle ministerstvo pro místní rozvoj, tam se rozhoduje o územním plánování, o stavebním zákonu a tam také nechtějí mít s Prahou nic společného. Tohle bych zrušil celé. (smích) Normálně bych to ministerstvo zrušil!

Vy byste zase něco rušil…

No jo, ale ono to jinak nejde! Ta situace je kritická a nikdo si to neuvědomuje, protože se zatím máme dobře. Tramvaje jezdí, semafory svítí, takže s tím nikdo nic nedělá. Jednou to ale narazí do zdi a pak se bude muset udělat nějaký takový krok. Územní plánování drží v rukou stejná parta už od komunismu doteď. To není dobré. Nakonec i ta Krnáčová to pochopila a i díky ní se podařilo prosadit ty Pražské stavební předpisy. Krásně popisují, jak se má v Praze stavět. A hlavně se podle toho dá stavět!

Navrhujete projekty pro velké developery i soukromé osoby, jak moc se ta práce liší v přístupu?

Všichni si myslí, že mám krásnou práci, ale když děláte na nějakém velkém projektu, musíte naskočit do obrovského vlaku, kolem sebe máte tým stovek lidí, musíte je koordinovat a do toho jsou všechny úřady proti vám. To je opravdu těžké. A když chcete zvelebit urbanistické celky, tak s nimi musíte pracovat, ale prostor pro tu architekturu, umění, je v tomhle případě hrozně malinký.

Proto občas uděláme nějaký rodinný domek pro kamaráda. I když to taky není jednoduché, protože si pak dovolují víc. Ale když máte kvalitního a zkušeného investora, to je pak radost s ním pracovat. Ten už totiž přesně ví, co chce. A vy tak nemusíte při návrhu hledat žádná omezení a hranice.

Pracujete teď na nějaké soukromé vile?

Právě začínáme dělat na kopci v Troji takový pěkný dům, vychází to zhruba na jednu vilu za rok. Sice na tom skoro vždycky proděláme, protože je to náročnější na projektování, ale zase to je zajímavější. Jsou v tom emoce!

Jaké další projekty děláte?

Zahajujeme čtvrtý dům na Rustonce, v Beskydech teď děláme úplně úžasný kruhový dům a v Pohořelicích školku. To je hrozně fajn dělat pro město, kde je zájem o kvalitu větší. Obecně školy a školky – to je krásná práce. A chystáme dostavbu Kongresového centra! Zúčastnili jsme se vypsané soutěže, kterou ale vyhráli tři mladí Španělé a ve spolupráci s jejich firmou OCA architects teď pracujeme na projektu. Bude to takový japonský metabolismus, v současnosti se už vybírá dodavatel stavby. Po dlouhé době tady vznikne moderní městská stavba. Vidíme také, že hodně lidí teď hledá úniky mimo město.

Neuvažujete, že byste si postavil nějaký takový únik i pro sebe?

Já bych asi nemohl bydlet mimo město, mám to v Holešovicích rád. Bydlím ve věži tady v pivovaru, ve čtrnáctém patře, takže vidím celou Prahu. I když je teď pravda, že poprvé uvažuju o víkendovém domě. Potřebuju místo, kam odjet, kde si vyčistit hlavu a koukat do přírody, takže si asi někde u Sázavy postavím jednoduchou, malou dřevěnou bednu a budu jezdit tam.