Rozbít klasiku. Markéta Kratochvílová tvoří šperky inspirované prohibicí i fetišismem

Autor: Thea Kučerová
Datum: 3. 3. 2020
Foto: Shotby.us

Rok 1922. Do ilegálního podniku kdesi ve Spojených státech amerických vchází žena moderně střižená na krátko. Když zamíří k baru, šaty pošité kamínky a třásněmi se na ní zavlní. Ve vzduchu voní citronová kůra, z mohutné tlamy gramofonu hraje jazz a led cinká o skleničku zakázaného alkoholu. “Pompézní prsteny s velkými kameny nosily ženy v době prohibice, aby na sebe upoutaly pozornost barmanů. Takhle si s nimi objednávaly pití,” zvedá Markéta Kratochvílová ruku a láká pomyslného barmana k sobě.

Nová kolekce Boldfine, kterou představí na letošním Designbloku, je inspirována právě takzvanými koktejlovými prsteny − výraznými, okázalými šperky, které vystihují éru společenské změny a nově objevené podoby konzumerismu. Dodává jim však novou podobu.

“Hledám způsob, jak prsten posadit na ruku. Ruším klasický kroužek s kamínkem uprostřed a vytvářím objekt, který se po prstu vine, omotává ho a zasahuje až hlouběji do hřbetu ruky směrem k zápěstí. Dotýká se vás na místech, která by vás třeba ve spojení se šperkem ani nenapadla,” vysvětluje designérka. “Ani kámen nebo perla nejsou uprostřed a tím do toho dostávám asymetrii. Chci rozbít klasiku. Dříve jsem se vůči ní hodně vymezovala a šla proti, teď ale kouzlo klasických materiálů objevuji. Takže jdu sice proti ní, ale jinak − tvarem, konceptem, stylem nošení.” Ke každému prstenu patří i miniprstýnek na špičku prstu, jeho vybroušený kámen, citrín nebo diamant herkimer překrývá nehty jako extravagantní ozdoba.

Proti proudu

Markéta Kratochvílová vyrostla v rodině zlatníka, takže se ve šperkařské dílně pohybovala odmalička. “První vypadané zuby mi otec zasadil do zlata a já je nosila na řetízku,” vzpomíná na první šperk, který milovala. “Vždycky mě fascinovala práce rukama, ze které vznikne něco krásného. A také jsem vždycky byla trochu straka, chtěla jsem šperky i vlastnit.” Vychodila proto umělecké školy, dostala se na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru K.O.V. a chvíli koketovala s volným uměním a uměleckým šperkem. “Umělecký šperk je svět sám pro sebe, je to komunita uzavřená jakékoliv diskusi a já zjistila, že mi nevyhovuje. Ten svět se vyhýbá módě a já se v ní naopak začala vidět. Uchovávám si přístup konceptuálního uvažování, ale přenáším ho až do jakéhosi glamouru.”

Po diplomce dostala příležitost vycestovat na stáž do Číny. Během dvouměsíční rezidence se zúčastnila programu, který propojuje designéry s tradičním čínským řemeslem a materiály jako měď, bambus, bláto nebo papír. “Uvědomila jsem si tam, co dělat nechci. Předtím jsem byla hodně rozkročená, s bývalým manželem jsem se věnovala i designu, navrhovala světla a podobně. Ale můj rozsah byl moc široký, došlo mi, že se nemůžu věnovat všemu, protože pak nebudu dělat nic pořádně.”

Zpátky v Česku pak vyhráli cenu Objev roku v rámci Czech Grand Design za rok 2014 a jako výhru mohli strávit týden v některých z českých center. Vybrali si New York a rozhodli se, že si pobyt prodlouží. Kratochvílová obeslala šperkařská studia, která se jí líbila, a u dvou z nich získala půlroční stáž.

“Byla to malá studia, většinou jsem tam byla jen já a zakladatelka, maximálně jedna další kolegyně navíc. Bliss Lauová byla klasičtější, měla kancelář na Wall Street v jednom mrakodrapu. Bliss v té době připravovala velkou kolekci pro Barney’s a pořád bylo co dělat, nic se nestíhalo,” popisuje Kratochvílová. “Jules Kimová byla mnohem víc cool, experimentátorka. Často jsme se nejdříve bavily o hudbě a pak jsme šly teprve něco dělat. Zažívala jsem s ní bláznivé věci, jednou jsem třeba v papírové tašce od hamburgerů vezla šperky za pět tisíc dolarů.”

Nasbírané zkušenosti ji inspirovaly natolik, že se rozhodla otevřít si v Praze vlastní podnik, Bold studio. “V New Yorku je svět postavený na individualitě člověka, což má za následek pestrost na trhu. Když je člověk originální nebo dělá něco výjimečného, uspěje. To ale funguje tam, ale už ne u nás. My tady pořád šilháme jinam, abychom si potvrdili svůj výběr. Víra ve svůj vkus a názor, nebojácnost, to tu chybí,” povzdychne si. “Bohatí lidé u nás na sobě mají omotané hřebíky od Cartiera a všichni vypadají stejně. Reprezentují tím příslušnost k určité skupině příjmů, musí to být hlavně vidět. Co mě fakt štve, je, že když si jdou něco koupit od nás designérů, tak nás jdou ‘podporovat’. Že vlastně dělají nějakou charitu. Bliss Lauová měla stejné ceny, jako kdyby šel člověk do Tiffany’s, ale zákaznice měly radost, že mají něco unikátního.”

Život se šperkem

Její předešlé kolekce jsou inspirovány fetišismem, ženskými a mužskými tvary, korejskými potápěčkami nebo třeba starobylými rybářskými háčky. “Tenhle šperk se dá opravdu použít jako otvírák škeblí,” ukazuje Kratochvílová na špičatý kovový polokroužek. “O šperky se zajímám, pátrám. Také bádám sama o sobě, kdo jsem a jaká bych chtěla být. Hledám pro sebe vzory síly. A ráda se nechávám fascinovat, třeba právě příběhy potápěček, jejich způsobem života, atmosférou, která tě pohltí a chceš to předat dál skrze své médium.”

Sama na sobě pak všechny šperky testuje. “Teď jsem si dovolila vyrobit opravdu spektakulární šperk. Velký zlatý prsten s drahým kamenem a perlou, takového mazlíka. Když mám něco nabízet klientkám, musím se s tím sama sžít. Takže zjišťuji, jaké to je, něco takového vlastnit. Je to zážitek,” vysvětluje. “Na tom prstenu jsem pochopila návykovost šperků. Mám ho pořád u sebe, přemýšlím o něm. Teď chodím kupovat kameny jeden za druhým. Ušila jsem si na sebe bič,” směje se.

“Někdy přijde zákaznice a ptá se: A nebude mě z té náušnice bolet ucho? A já řeknu: Může se to stát. Ale den nějak plyne. V poledne jdete na oběd, náušnici si sundáte, takhle si s ní hrajete, přitom obědváte. Vypijete kafe, zase si ji nasadíte a jdete. Nějak s tím šperkem přece žijete,” popisuje s tím, že spousta lidí je fixovaná na myšlenku, že šperk nesmí cítit, že si nasadí náušnice a měsíc je nevytáhne. “Ale já se právě takhle ze šperku víc těším. Třeba prsten, to je jediný šperk, který si opravdu užije i sama nositelka. Na náušnice nevidí, na náhrdelník pořádně také ne, ale prsten vidí na své ruce celý den. Čím víc s ním musíte interagovat, dotýkat se ho, tím víc si ho užíváte.”

Šperky od Bold studia se objevily na modelkách i na letošním pražském fashion weeku. Nabízí se tedy otázka, jestli i šperkařinu ovlivňují trendy a nakolik se jimi nechává strhnout sama Kratochvílová. “Když chce někdo vyjádřit, že dělá něco originálního, řekne, že je proti trendům. Je to taková mantra. Ale to je podle mě naprosté nepochopení toho, co je trend. Trend může být hodně pozitivní, je to věc, o kterou se v jeden moment všichni zajímají, což je třeba dobré pro byznys. Vytvoří to konkurenci, ve které můžete prokázat, že daný trend umíte uchopit nejlépe. Problém je, že trend začne lidi po nějaké době štvát a pak umře. A my si to musíme odpustit a tomu trendu musíme odpustit, že chcípnul.” Sama pracuje s trendy spíše ve vizuální prezentaci svých kolekcí, ta nejnovější má třeba fotky vytvořené technikou 3D renderingu, která vytváří unikátní snové prostředí.

Vizi do budoucna má Kratochvílová zatím jasnou: “Tak samozřejmě být jako Tiffany’s, ale lepší a modernější,” směje se. “Pro mě je každá nová kolekce, kterou vytvořím, úspěch. Známka toho, že můžu pokračovat dál, že se to posouvá. Často přemýšlím, jestli je dnes ještě možné vytvořit nové a stejně výrazné ikony jako ty staré. Možná až ty staré zemřou… Pro mě je ta nadčasová hodnota hlavně být cool, nezávislý a svůj.”