S kapslí do světa: Mikrodům Ecocapsule z Bratislavy má ambici změnit způsob bydlení i cestování

Autor: Veronika Miškovská
Datum: 27. 3. 2019
Foto: David Turecký, archiv značky

Na začátku všeho bylo vejce. Ale nesnažíme se najít odpověď na věčnou otázku. Mluvíme o mikrodomu zvaném Ecocapsule. Vznikl v Bratislavě a má ambici změnit svět bydlení a cestování po celé planetě.

Na začátku nebylo pouze vejce, ale dvojice slovenských architektů Tomáš Žáček a Soňa Pohlová, kteří tvoří partnerský pár i základ architektonického studia Nice & Wise.

V roce 2009 se zúčastnili soutěže Andes Sprouts Society − neziskové organizace, jež chtěla na úpatí pohoří Catskill Mountains na severu státu New York poskytnout útočiště nezávislým umělcům a vyzvala designéry, aby pro ně navrhli odpovídající příbytky. V hlavě Žáčka a Pohlové tak vznikl návrh malého domu připomínajícího svým tvarem vejce a plně nezávislého na inženýrských sítích.

Jejich návrh sice v soutěži neuspěl, ale dostal se do širšího výběru sledovaného webu Inhabitat.com, zaměřeného na udržitelný rozvoj. “V tu chvíli nám začaly chodit e-maily s dotazy od lidí, kteří se nás ptali, kdy a kde bude takový domek k mání,” vzpomíná Žáček, který se svou partnerkou − toho času starající se o jejich čerstvě narozeného potomka − stál na začátku projektu. Ten dovedl až k dnešní, čtyřikrát menší podobě Ecocapsule, mikrodomu pro jednu až dvě osoby, jejž můžete postavit v podstatě kamkoliv a je zcela energeticky soběstačný.

Představte si takový ekologický hotelový pokoj v designovém balení, který si můžete umístit na zahradu, na vrchol hory, na pláž nebo na střechu domu a zase ho odtamtud kdykoliv přenést kamkoliv jinam.

Mobilita, ekologie a design v jednom atraktivním balení Made in Slovakia.

Rozměry domku jsou záměrně omezené kapacitou lodního kontejneru, v němž se dá objekt přepravit do podstatně exotičtějších destinací, a už je k dispozici i varianta obydlí, která se dá připřáhnout za osobní vůz. Ostatně to, že se dá kapsle umístit v podstatě kamkoliv, i zakladatelé firmy nedávno názorně předvedli: letos v lednu první dokončený kus usadil vrtulník na střechu budovy v centru Bratislavy.

Ecocapsule rozhodně není prvním podobným projektem zeleného mikrodomu, ale je jedním z mála, jemuž se podařilo vystoupit ze světa vyphotoshopovaných vizualizací a proměnit se v reálný a prodejný výrobek. Ve světě současné architektury, plné odvážných vizí, ale jen hrstky odvážných činů, se tak jedná o skutečný husarský kousek.

Kromě postele pro jednu až dvě osoby je součástí interiéru i toaleta, sprchový kout a malá kuchyňka.
Vizualizace: archiv značky

“Připomíná sice svým tvarem i vnitřním vybavením karavan, ale karavan to není,” upozorňuje architekt Žáček, který ještě před vyprojektováním Ecocapsule pracoval na návrhu minidomku umístitelného na střechy větších budov.

“Vycházíme z odlišného konceptu. Karavan je v podstatě auto, ve kterém se dá bydlet. Kapsle je ale dům, který je co nejmobilnější a nejšetrnější,” dodává, zatímco společně sedíme ve stroze zařízené kanceláři ukryté v nejnižším patře vědeckého parku při Komenského univerzitě v Bratislavě. Ten vznikl před dvěma lety a má být slovenskou obdobou Silicon Valley − poskytovat podporu zajímavým začínajícím projektům a přispět k propojení vědecké a soukromé sféry. Vládne tu kreativní nepořádek typický pro začínající firmy, jejichž základ tvoří dobří přátelé a bývalí spolužáci. Mezi lejstry, technickými náčrtky a krabicemi od pizzy má v Ecocapsuli čestné místo i regálek s exotickými lahvemi alkoholu přivezenými ze všemožných veletrhů a výstav, na kterých se již kapsle prezentovala.

Na úvod nás tedy s fotografem čeká panák jemné japonské whisky. Klást odpor pověstné slovenské pohostinnosti nemá smysl.

Zatím tu na projektu Ecocapsule pracuje deset lidí, brzy se ovšem firma bude muset přestěhovat do větších prostor.

Kromě postele pro jednu až dvě osoby je součástí interiéru i toaleta, sprchový kout a malá kuchyňka.
Vizualizace: archiv značky

První kapsle do Japonska

Záplava e-mailů po americkém dobrodružství přesvědčila dvojici architektů, že se svým nápadem s domečkem vejčitého tvaru trefili do vkusu lidí po celém světě.

Na přípravu návrhu do soutěže Andes Sprouts Society sice tehdy měli dva měsíce, ale stejně vše vznikalo na poslední chvíli, během 24 hodin.

Časová tíseň vedla k pragmatickému řešení. “Museli jsme postupovat ve zkratkách a zkratky musí být jednoduché. Říkali jsme si: zaujme porotu hranol? Asi ne. Museli jsme tak přijít s něčím jiným a vyšlo nám z toho vejce − jeden ze základních přírodních tvarů a také jeden z těch nejpříjemnějších na pohled,” vysvětluje Žáček.

Zatímco naprostá většina obdobných hypermoderních mikrodomů nabízí ostré obdélníkové tvary, organický tvar Ecocapsule působí konejšivým a uklidňujícím dojmem. Vyzývá vás k tomu, abyste si do něj zalezli, schoulili se do klubíčka a nechali shon okolního světa daleko za jeho skořápkou. Představuje svůj vlastní soběstačný mikrosvět o ploše osmi metrů čtverečních.

Kromě postele pro jednu až dvě osoby je součástí interiéru i toaleta, sprchový kout a malá kuchyňka.
Vizualizace: archiv značky

Oválný tvar má ale i svůj smysl z hlediska energetické efektivnosti. “Je sice náročnější na výrobu, ale zase nemusíte zbytečně vytápět rohy. Máte i velmi dobrý poměr vnější plochy k vnitřnímu objemu a to je v nízkoenergetické a pasivní architektuře velmi důležitý ukazatel,” dodává Žáček.

V roce 2014 se Ecocapsule − plus minus ve své dnešní podobě − prezentovala na websummitu v Dublinu a črty na papíře se začaly měnit v realitu.

Jeden z tvůrců kapsle, architekt Tomáš Žáček
Foto: David Turecký

O první investici okolo 100 tisíc eur se postarali sami zakladatelé. Peníze vložili do výroby prvního prototypu, který se prezentoval na Pioneers Festivalu, přehlídce technologických start-upů ve Vídni. O sklolaminátovém vajíčku začala psát média. Zájem o něj na sociálních sítích projevila i herečka Susan Sarandonová, hudebník Moby nebo herec Ashton Kutcher. Vyšly o něm články v časopisech jako Wallpaper, o Ecocapsuli reportovali i v CNN. “Bylo to šílené. Návštěvnost našeho webu vyskočila téměř z nuly i na sto tisíc lidí denně. Po večerech, po práci jsme nedělali nic jiného, než odpovídali na e-maily. Začali se nám ozývat potenciální kupci. Bylo jasné, že má cenu v tom pokračovat dál,” popisuje architekt tehdejší překotný vývoj událostí.

Následovalo hledání investora a další fáze, která si vyžádala finanční injekci ve výši 750 tisíc eur. Peníze do projektu připluly skrze platformu Crowdberry, jež propojuje investory s mladými firmami, o největší část financí se pak postaral investor z Japonska.

Nyní finišuje další část projektu, která si vyžádá ještě dva miliony eur. Ty by se mělo podařit dovybrat v průběhu května. Díky této částce se rozšíří tým a rozjede se i výroba prvních padesáti mikrodomků. Ty by se měly dokončit a putovat ke svým majitelům během letošního roku. Následně by pak na řadu měla přijít další, sériově vyráběná a cenově dostupnější řada kapslí. Vůbec první mikrodomek přitom už byl expedován ke svému majiteli. Ne náhodou právě do Japonska.

Právě asijský trh by měl být výhledově jedním z největších odbytišť ekologických domečků vyráběných v zemi pod Tatrami.

“Jsme si navzájem atraktivní. My architekti máme k japonskému minimalismu obecně blízko. Japonci zase v kapsli vidí kus evropského designu, který je přitahuje. Navíc jsou zvyklí na malé prostory a zajímají se o svou ekologickou stopu,” míní Žáček.

Na odlehlých ostrovech se kapsle dají využít jako dočasné bydlení pro turisty.
Foto: archiv značky

Koncept kapsle ovšem přitahuje nejen svým roztomilým tvarem. “Myslím si, že se líbí tolik proto, že je jasně srozumitelná i lidem, kteří se o technologie příliš nezajímají,” přemítá designér, jenž první prototyp kapsle s partnerkou v létě v rámci testování využíval jako kancelář na zahradě. “Je to v podstatě vajíčko se solárními panely na střeše a s vrtulí. To pochopí každý.”

Bydlení ve zlaté

Domek má vlastní nádrže na vodu, umí ale sbírat dešťovku či vodu z řek a potoků a následně ji filtrovat sérií několika filtrů včetně technologie reverzní osmózy, kdy voda prochází sítem s oky o velikosti molekul, a zbaví se tak všech nečistot i chemických látek.

V útrobách domku se sklolaminátovým pláštěm a zdmi silnými dvacet centimetrů se skrývá i baterie o kapacitě 9 kWh, kterou dobíjí větrná turbína i solární panely, vyrobené na míru zakřivenému povrchu střechy. Topení či chlazení je pak zajištěno přes centrální ventilační jednotku HVAC nebo si zkrátka můžete otevřít okno. “Mysleli jsme na to, aby vše mohlo fungovat i manuálně v případě výpadku elektrické energie,” přibližuje architekt.

Na odlehlých ostrovech se kapsle dají využít jako dočasné bydlení pro turisty.
Foto: archiv značky

Kromě postele pro jednu až dvě osoby je součástí interiéru i toaleta, sprchový kout a malá kuchyňka. Za příplatek je pak možné k výbavě přidat i manuální pračku či přikoupit balíček, jenž umožní pohyb domku sledovat díky GPS v mobilní aplikaci. To kdyby náhodou jeho mobility chtěl využít někdo cizí. Zájemce si také může nechat interiér vyvést v jiných barvách, nábytek je z odlehčeného dřeva. Zatím nejextravagantnějším požadavkem na úpravu domku bylo přání vyrobit kapsli ve zlaté barvě.

Příjemně obyvatelná by měla být v rozmezí teplot od minus patnácti do čtyřiceti stupňů, a pokud by došlo na nejhorší, pak dokáže bez jakéhokoliv zdroje energie vydržet podle výrobců čtyři až pět dní. “Kapsle ale není zázračná,” upozorňuje Matej Gyárfáš, který je jedním z členů nejužšího týmu a má na starosti komunikaci. “I pro Ecocapsule platí, že stejně jako při stavbě pasivního či nízkoenergetického domu musíte myslet na to, kam ji umístíte a jak budete nakládat se zdroji, které máte k dispozici,” doplňuje ho Žáček. Ideální je tedy místo, kde bude dostatek světla a případně i zásoba čerstvé vody třeba z potoka.

Stále jsme nezmínili cenu domečku: ta činí téměř 80 tisíc eur, tedy přes dva miliony korun.

Právě poměrně vysoká cena se stala terčem kritiky slovenské firmy zejména na sociálních sítích. “My samozřejmě chápeme, že se to někomu může zdát jako hodně peněz a s tím, jak budeme zefektivňovat výrobu, bude určitě klesat. Ale už teď vám mohu říct, že na deset tisíc eur se nikdy nedostaneme,” zdůrazňuje Gyárfáš, který Ecocapsuli přirovnává k elektromobilu Tesla, jehož první modely se pohybovaly rovněž cenově vysoko, a až snižování cen potřebných technologií a efektivizace výroby z nich učinily relativně dostupnou záležitost. Paradoxně nejvíc negativních reakcí na mikrodům podle něj přišlo z Česka a Slovenska.

“V našich zemích stále panuje taková mentalita, kdy si lidé raději za své peníze koupí něco velkého. Přidanou hodnotu propracovaného designu a ekologičnosti zatím neumějí ocenit,” přemýšlí nad důvody, proč domácí trh reagoval na cenu Ecocapsule částečně s pošklebky. Většina kapslí tak podle Gyárfáše bude v budoucnu mířit kromě Japonska především do USA, Austrálie a západní Evropy.

Ecocapsule na střeše budovy v centru Bratislavy.
Foto: archiv značky

Žáček připomíná, že Ecocapsule nikdy nebyla zamýšlena jako projekt sociálního bydlení, ale jako způsob, jak by si život v přírodě mohli vychutnat i lidé, kterým se zajídá rozbíjet stan a jsou zvyklí na pohodlí hotelového pokoje v duchu glampingu.

“Na začátku bylo propojení člověka s přírodou. Kapsle bude vždy stát někde osamoceně nebo jich bude někde hlouček. Ozývají se nám rodiny s dětmi, pro které je současný model příliš malý, proto pracujeme na systému jejich vzájemného propojování,” doplňuje architekt.

Cílovou skupinou jsou tak mladí lidé toužící uprchnout ze shonu velkoměsta a − jak to dvojice pánů v nadsázce popisuje − “pankáči s odrostlými dětmi”. Využití kapsle však může být mnohem širší než jen pro soukromé účely. S nápady často přicházejí sami potenciální klienti. Na odlehlých ostrovech se dají využít jako dočasné bydlení pro turisty. Přebývat v nich mohou návštěvníci velkých hudebních festivalů, ale využít se dají i pro zaměstnance velkých firem jako krátkodobé ubytování, než si najdou stabilní bydlení. Podnikaví majitelé je mohou pronajímat jako zážitkové Airbnb. Klient z Kazachstánu pak o buňky projevil zájem jako o příbytek pro údržbáře rozmístěný v pravidelných vzdálenostech podél ropovodu hluboko v poušti. “Řešíme i jejich přestavbu na laboratorní či ambulantní verze,” dodává Gyárfáš. Vejcem to začíná a nekonečnými možnostmi končí.