Sám na oceánu. Michal Krysta postavil loď z překližky a pluje přes Atlantik

Autor: Ondřej Novotný
Datum: 18. 1. 2022
Foto: Jan Kasl

Rok nechodil do práce, místo toho si v garáži stavěl jachtu, se kterou teď pluje přes Atlantik. Michal Krysta je dobrodruh a věří, že skutečné zážitky ve velkoměstě nebo v kanceláři nenajdete.

Nerozhází ho náročný prvovýstup v Himálaji, extrémní paraglidový závod přes Alpy ani plavba na rozbouřeném moři. „Pro mě je to bezpečné prostředí,“ říká Michal Krysta bez váhání. „Když člověk ví, jak se má zachovat, tak dokáže ovlivnit, co se stane. Zato v autě na dálnici všechno neovlivním. Nevím, kdy do mě nějaký blázen vrazí.“

Z dobrodružství, na které se vydal nyní, má ale přece jen respekt. V extrémním závodě jede sám na vlastnoručně vyrobené jachtě přes Atlantský oceán. Voláme si jen chvíli před tím, než vypluje z portugalského Lagosu, aby za pár dní dokončil první etapu na Lanzarote. Už 18. listopadu se odtud vydá dál – na mnohem delší cestu až do karibského Martiniku.

„Bude to dost náročné v tom, že člověk stráví opravdu hodně času sám. Sólová plavba zahrnuje dost povinností, neustále musíte kontrolovat technický stav všech částí lodi, nic se nesmí rozbít, utopit, musíte se hodně věnovat navigaci, a pokud budete chtít jet rychle, tak i řízení a neustálému nastavování plachet. Je to nonstop práce,“ uvědomoval si těsně před startem závodu. Jeho loď sice disponuje funkcí autopilota, jenže ta funguje jen v klidových podmínkách. „A když takové nebudou, tak si třeba několik nocí nebudu moct jít vůbec lehnout. Ale máme doma čtyřměsíční dceru, takže na to mám trochu trénink.“

Ten nápad se zrodil už před dvěma lety. To chtěl Krysta přeplout Atlantik jen tak sám pro sebe, bez účasti v závodě, pouze jako velké dobrodružství. Jenže koronavirus mu plány dočasně zhatil, a tak když se doma poohlížel po dalších příležitostech, všiml si náhodou klání Globe 5.80 Transat, kdy se závodí na jachtách vyrobených vlastními silami v sólo plavbě právě přes druhý největší oceán. „To mi přišlo ještě víc motivující! Stavění lodi tomu dávalo navíc možnost něco se naučit,“ vysvětluje Krysta. Uvědomoval si také, že atraktivní formát závodního soupeření by mohl přilákat sponzory, a tak se bez dalšího přemýšlení rozhodl přihlásit.

Až záhy si uvědomil, k čemu se uvázal. Zkušenosti z plavby sice měl, ale se stavbou plachetnice nikoliv. Nakoupil si plány, začal sledovat videa na YouTube, četl si knihy. A celou dobu od okolí slýchal: „To se nedá stihnout…“ Bral to ale jako motivaci a zcela se tomu oddal. S pomocí sponzorů a půjčky z banky do toho dal všechny síly i zdroje.

A že bylo obojího třeba až až. Loď totiž dával dohromady v Libčicích nad Vltavou, kousek za Prahou, zatímco sám bydlí na jižní Moravě. Jezdil tak třeba na všední dny pryč a domů se vracel jen o víkendu. „Pak jsem přesunul stavbu do Velkých Pavlovic, tím to bylo o něco snazší. Ale stejně jsem si musel dát ve svém zaměstnání na rok pauzu,“ ohlíží se.

Sám přes oceán

Někdy pracoval hluboko do noci. „Pár zoufalých chvil bylo,“ připouští s tím, že celkem strávil budováním asi tisíc hodin a další tisícovka padla na hledání různých rad a návodů. Samotná loď vyšla na milion korun, přidružené náklady pak na další statisíce. „Celou dobu jsem věděl, že to dokončíme. Když se pro to rozhodnu, tak jiná cesta není,“ říká zaťatě. Množné číslo používá, protože na stavbu občas využil i pomoc od kamarádů, hlavní část práce však šla za ním.

I tak si pořádně vydechl až ve chvíli, kdy v říjnu naložil jachtu na přívěs a vyrazil směr Francie, odkud vyplouval na start. „Když se člověk dotkl vody a vytáhl plachty, byl to úžasný pocit. Ale už jsem byl ze všeho tak unavený, že jsem si to ani nedokázal pořádně užít. Tohle byl nejnáročnější projekt, fyzicky i psychicky,“ tvrdí rozhodně. A to už toho má ve svých 36 letech za sebou hodně.

Štěstí v maličkostech

Michal Krysta pochází z Opavy. Tvrdí o sobě, že byl odmala samorost. V šesti letech poprvé usedl do kajaku a zamiloval se. Vylezl z něj, až když zapadalo slunce, tak moc mu učarovala radost z pohybu na vodě. Rodiče mu ukázali možnosti, zároveň mu dali volnost, aby už jako malý kluk jezdil po světě po závodech. Díky tomu se naučil cestovat i fungovat samostatně. Zalíbilo se mu v horách, začal lézt a zkoušet paragliding. Sjezdům na divoké vodě se věnoval i profesionálně, skončil dokonce druhý na mistrovství světa.

K nejšílenějším kouskům řadí svůj prvovýstup na kolmé stěně sedmitisícovky Changabang nebo extrémní paraglidový závod Red Bull X‑Alps, v jehož rámci urazil ve vzduchu 1469 kilometrů během dvanácti dnů a k tomu přes šest set kilometrů uběhl. S paraglidem pak létal i v Himálaji. Výjimečně náročných závodů absolvoval celou řadu. Přesto prohlašuje, že není milovníkem adrenalinu. Užívá si svobodu, výzvy, čas v přírodě, ale nežene se do situací, kdy jde o život. „Jsem spíš posera,“ překvapí. „Všechno, čemu se věnuji, se dá dělat i extrémněji.“

S tím by asi ne každý souhlasil, ale koneckonců ne každý má pohled na život takový jako Krysta. „Rád využívám vše, co příroda nabízí, ať je to lezení, létání v horách nebo jízda na divoké vodě. Pro mě je to velké hřiště, kde se rád bavím,“ líčí. Ze svého koníčka si udělal i zaměstnání – založil zážitkovou agenturu BivaQ, a právě jejím prostřednictvím se snaží ukázat svůj životní styl i ostatním. „Kancelářské krysy“ s ním vyrážejí do přírody, učí je spát pod širým nebem i vykročit z jejich komfortní zóny. „Pro někoho je obrovský zážitek spát pod hvězdami. A když se k tomu přidá nějaký sport, tak ti lidé jsou najednou hrozně šťastní. Otevřu jim oči,“ hlásá. „Existuje docela dost lidí, kteří žijí v nějaké bublině, bojí se udělat krok ven, až se odhodlají pro něco bláznivého. Najednou zjistí, že to je vlastně pohoda a že svět není jen město a práce.“ Nemálo jeho klientů se po společném dobrodružství rozhodlo práci i životní styl změnit. „A teď jsou šťastnější, což mě strašně těší,“ vysvětluje.

Také on sám se snaží hledat co nejodlehlejší místa. K největším zážitkům řadí návštěvu zapadlé vesnice v indických horách, kde žije pár desítek lidí, o moderních technologiích se jim ani nesní, nepoužívají peníze, žijí v chudobě, a přece Krystu s jeho výpravou pohostili. „Skoro nic se tam nedá vypěstovat, ale dali nám z pár pytlíků nějaké sušené jídlo,“ vypráví. „Když jsme jim chtěli zaplatit, tak se dívali na bankovky, jestli s nimi mají zatopit. Měli jen tři deky, ale dlouho jsem neviděl šťastnější a vyrovnanější lidi.“

I on sám hledá štěstí jinde než v materiálních věcech. Proto vyráží do neprobádaných končin, proto se pouští do šílených dobrodružství. Proto se rozhodl plavit se sám oceánem ve vlastnoručně postavené lodi. Dobrodružství se mu přitom na obzoru rýsuje ještě více: závod Globe 5.80 Transat vrcholí v roce 2024 cestou kolem světa, ale tady zůstává Krysta při zemi: „Nebyl jsem poslední dobou moc s rodinou, takže jim to budu muset vynahradit.“ Že by ale zakotvil na jednom místě, to se od opavského dobrodruha dá čekat jen těžko.