Tajemství vesmíru ve zlatě. Zdeněk Vacek se po letech se Zorya vrací k sólové tvorbě

Autor: Thea Kučerová
Datum: 11. 12. 2020
Foto: Ondřej Přibyl

Zorya je mrtvá, ať žije šperk. Klenotník Zdeněk Vacek se po letech vrací k sólové kariéře a inspiraci hledá v temných snových vizích a bazálních motivech.

Rozpraskaná suchá země, v jejíchž útrobách se třpytí vybroušené kameny. Rentgenové snímky ostrých úlomků kostí. Geometrické lamely připomínající neznámé živočichy či rybí žábry. Zemitá a primární. Luxusní a znepokojivá. Tak popisuje svou první sólovou kolekci po deseti letech šperkař Zdeněk Vacek. “Jmenuje se Báze a je v ní zrod mého nového já, nový začátek. Je to ukázka mé zručnosti, mého základu. Mám rád technologie a precizní řemeslo a nejradši mám, když se to mísí,” začíná vyprávět Vacek, jehož jméno zná veřejnost především ve spojení se studiem Zorya, které před deseti lety spoluzaložil s designérem Danielem Poštou.

Hned za svou první šperkovou kolekci Virus tehdy získali titul grand designér roku a designér šperku roku v anketě Czech Grand Design 2011. Podařilo se jim získat i mezinárodní renomé. Šperk od studia Zorya vlastní hudebnice PJ Harvey a Patti Smith, herečka Julianne Mooreová nebo Madeleine Albrightová.

Loni v srpnu přišla ale nečekaná zpráva − cenami ověnčené studio ukončí po dekádě svou činnost. “Je to škoda, ano, ale shodli jsme se, že ještě potřebujeme jet každý za sebe. Byl to vědomý krok k něčemu novému.” říká Vacek. Pošta odjel na půl roku vydechnout a načerpat novou sílu do zahraničí. Vacek nejprve uvažoval podobně, místo pauzy se ale nakonec pustil znovu naplno do práce. “Když jsme řekli, že končíme, měl jsem obavy, co budu dělat dál. A tak jsem se hned vrhl na nový byznysplán, abych se z toho nezbláznil. A začalo mě to opravdu mentálně živit.” K Vackovi se přidali někteří členové starého týmu, zůstala třeba jeho máma Jitka, která přestože není vyučená zlatnice, vyniká v delikátním zasazování drobných diamantů. Zůstal také v prostorách původního studia na Letné, jen teď showroom sdílí s oděvní značkou Port of Stars.

“Zjistil jsem, že ani náhodou nemůžu pracovat sám, že kolem sebe potřebuji lidi, se kterými jsme na jedné vlně a kterým můžu naprosto věřit,” popisuje. “Mám tým, který je mi fakt velkou oporou. Při tvorbě šperků si skvěle sedneme s designérem Danielem Gonzalezem, se kterým jsem spolupracoval už dřív. Rád makám spontánně. Místo kreslení skic potřebuji tvořit v reálném čase. Daniel je neuvěřitelně zručný a rychlý v technických programech. Je to, jako by se stal mýma rukama. Já mu říkám, co si představuji, on to naklikává a společně takhle jedeme jeden kus za druhým. Je to úlet! I pro mě je to naprosto futuristické, ale neskutečně mě to naplňuje.” Technická data pak rovnou pošlou dodavateli, který vytiskne voskový model, a jde se odlévat zlato. Finální broušení, leštění a hlavně zasazování kamenů se potom dělá ručně právě už na Letné.

Ukazuje mi zlatý prsten, na kterém je prasklina ve stejném tvaru jako přívěsek kosti ležící hned vedle. “Živé organismy, přírodní motivy a procesy, vesmír, houby, mikroby, zvuk, pohyb, sex, úzkosti, touhy a vše, co život přináší. To všechno se v mojí hlavě mísí. Temné vize, které většinou vidím v polospánku, jsou skvělým zdrojem mé práce. Hledám spíš divné motivy než hezké. Když se třeba tahle kost promítne inverzně, vzniká eroze, je to stejný tvar, akorát zrcadlený,” popisuje. Zemitá, primární, silně haptická kolekce není uzavřená. Postupně do ní budou přibývat další kusy a na ty první se budou doslova nabalovat další, třeba právě osázením drahými kameny.

Kolekce je od počátku unisexová. “V každé ženě je kus chlapa, v každém chlapovi je velký kus ženské − tak to je, akorát se to nějak neříká. Chtěl jsem také, aby si každý určil, kolik chce do našich šperků investovat. Primárně se zaměřujeme na práci s drahými kovy a kameny, ale v kolekci jsou i unikátní kusy z jiných materiálů, třeba z titanu,” vysvětluje Vacek. Sám si teď nechal propíchnout obě uši. “U šperků razím, že mají být nositelné, nemám rád, když to jsou veledíla, která si můžu akorát tak někam položit a nedotýkat se jich. Tak je nejen zkouším, ale konečně svoje věci už i nosím. A jsme zpátky u toho, unisex.”

Zpátky na začátek

Zdeněk Vacek se vyučil v roce 2000 v oboru zlatník. Když byl malý, byl hodně nemocný, a s maminkou se tak rozhodli, že vymyslí nějaké povolání, kde bude v klidu. Tak aby seděl někde v teple, ale zároveň dělal něco hezkého. “Vymysleli jsme zlatníka a až na přijímačkách jsem zjistil, že umím malovat a že jsem i manuálně zručný. To jsem do té doby vůbec netušil,” říká. První práce po škole byla ve starožitnictví, sice za minimální výplatu, ale zase se mu tehdy do ruky dostaly opravdu výjimečné kusy. Věnoval se opravám a renovacím a zdokonaloval se v řemesle. “Hodně mě to formovalo. Takhle už se dnes šperky nevyrábí, viděl jsem spoustu detailů, které vymizely, ale já se k nim rád vracím, protože jsou nadčasové.” U šperkaře Davida Lomose, tvořícího pod značkou Daloo, zase získal pocit, že všechno jde. “David vždycky říkal: Když to zvládnu já, zvládneš to taky. Vybral si mě tehdy na učňáku, byl o pár let výš.”

Už na vlastní noze pak Vacek vyráběl šperky na zakázku. Nejprve hlavně pro kamarády, později se ale jeho klientela rozšířila. “Postupně jsem zjistil svoji cenu, třeba že šperky, které vyrábím týden, nemohou stát dva tisíce korun. Když si vzpomenu, co jsem tehdy vyrobil za poměrně drahé věci… ale těší mě, že ty šperky vypadají pořád super a bývalí klienti je nosí dodnes. Někteří se v průběhu času stali i zákazníky Zoryi a teď se potkáváme už zase pod značkou Zdeněk Vacek.”

V roce 2005 se Vacek zúčastnil prvního Designbloku, kde získal hned dvě ocenění: Cenu šéfredaktorů za nejlepší prezentaci designového studia a Cenu Nejlepší designér. Ke kolekci Nymfa vytvořil Pošta netradiční instalaci. “Celé to bylo v rákosí, v bažině, bylo tam teplo, vlhko. Byli jsme mladí a našláplí, udělali jsme k tomu i výstavu fotek a velkolepou přehlídku v NoDu. Tehdy jsme se úplně předběhli v čase. Byl to komplexní zážitek a šperk byl suvenýrem, vzpomínkou na něj. A na to nyní navazuji. Znovu začínám propojovat klenotnické řemeslo se zvukem, pohybem a videem a chci setřít hranice mezi jednotlivými kreativními obory.”

Intimní záležitost

Nejspektakulárnějším kusem, který kdy Vacek pomohl vytvořit, je obrovský krystalický lustr pro Muzeum uměleckých řemesel na zámku Pillnitz v Drážďanech. Lustr váží kolem 250 kilogramů a má 18 ramen, která pod značkou Zorya nechali s Poštou porůst kamencem podle vzoru kolekce Virus. “Brali jsme postupy a technologie z jiných oborů. To bylo boží,” vzpomíná Vacek. “Nechci být normální zlatník, který sedí celý den u stolu a něco tam šuftí. Potřebuji dělat víc. Přičichl jsem k tomu a už to nejde jinak. Tvoření mě občas baví víc než výsledek.” Mezi novými šperky tak najdete kromě oranžového zlata také tu samou verzi v černém titanu. Na jaře zase přijde linie snubních a zásnubních prstenů nazvaná Mutace, kde je hlavním prvkem bizarní kombinování feminních a maskulinních tvarů.

“Hodně jsme teď rozebírali, co pro nás vůbec znamená luxus. Pro mě je to kombinace vynaloženého času, trpělivosti a materiálu. Chci vyrábět luxusní kusy, ale zároveň podivné, nevšední, ty, co ve vás vzbudí emoce.” Stejný objem práce mu kromě vytváření nové kolekce zabírá také práce na zakázku a ani tam se nejedná o primárně okázalé kusy. “Lidé, kteří sem přijdou, nechtějí být vyfoceni v Blesku. Šperk je pro ně intimní věc, často se stane, že se u nás otevřou. Daří se nám zarezonovat v lidech napříč společností. V minulém studiu jsme měli třeba i kluka, který byl snad ještě na základce a který si našetřil na náušnice pro mámu. To byl doják.”

Má-li vzniknout jedinečný solitér, musí se Vacek o jeho budoucím majiteli dozvědět co nejvíce. “Kolekce Báze jsou moje snové vize, ale šperky na zakázku, to je o konkrétních lidech. Co člověk, to jedinečné zadání. A když vystihneme ten správný nápad, dá se pak skvěle rozpracovat i do dalších motivů. A třeba může zase vzniknout další linie.”

Na Designbloku letos Vacek představil novou tvář značky, pro fyzické šperky musí zájemci do studia, v budoucnu na e-shop. “V šuplíku mám další tři linie, které si šetřím, abych to nevypálil vše najednou. Dlouhodobá vize je také představit sekci 18+. Stejně jako přírodní motivy je pro mě důležitá sexualita. Protože když s ní člověk umí pracovat, je o to více svobodný.”