Ten, který zařídí všechno. Šéf festivalové produkce nachodí za den až desítky kilometrů
Když se rozběhne karlovarský festival, tak se Petr Lintimer nezastaví. Co víc, nachodí klidně přes dvě desítky kilometrů za den. Ze své kanceláře šéfa produkce v Thermalu dohlíží na to, aby vše skvěle fungovalo. Přitom vystudoval filozofii, což se mu prý v práci hodí.
Stačí mu pouhá vzpomínka a zase ho z ní příjemně mrazí. Dlouhý letní den skončil, venku už je tma, ale Karlovy Vary rozhodně nespí. Na pódiu před hotelem Thermal zpívají členové kapely Lucie, a kam oko dohlédne, tam stojí lidé. Davy lidí. Comeback party kolem Davida Kollera přilákal dle odhadů až 40 tisíc návštěvníků. „To byl skutečně velký, asi největší zážitek,“ vzpomíná Petr Lintimer. U festivalu už je přes 20 let, ale sotva v jeho vzpomínkách něco přebije 50. ročník a první velkolepý zahajovací koncert. Tehdy vše klaplo excelentně a pro šéfa festivalové produkce to byla dokonalá odměna. „Takové chvíle mě nabíjí nejvíc. Podobné byly některé projekce v letním kině, třeba když Richard Gere uvedl Pretty Woman asi pro sedm tisíc lidí,“ vybavuje si.
A „nabíjet“ rozhodně potřebuje. Zhruba měsíc před festivalem už toho moc nenaspí. Čím víc se festival blíží, tím vzácnější jsou chvíle, kdy dá telefon od ucha. Aby ne, vždyť během festivalu pod něj spadá až 1200 lidí. „Můj hlavní úkol je, aby se festival stal. Musíme se s ostatními odděleními postarat o to, aby se měl kde stát, aby bylo kde promítat, aby byla grafika, aby se zvládlo vše postavit, aby jezdila auta, aby fungoval personál, brigádníci, aby měl každý pokladní fungující počítač…“ vyjmenovává a mohl by pokračovat asi donekonečna.
Organizace tak velké akce zahrnuje milion a jeden detail, pokladníci se musí naučit správně pracovat se systémem prodeje lístků, řidiči zase musí perfektně ovládat vozy z oficiální flotily a také přesně vědět, kdo má kde stát a co tam má dělat. Všichni, ať už jde o ochranku, řidiče nebo pokladníka, musí znát odpověď na základní věci, na které se návštěvníci neustále ptají: kde jsou sály, kde jsou záchody, kde sehnat lístky.
„Přípravy začínáme v jednotkách lidí, kteří jsou se mnou v kanceláři. A pak se to nasčítá. Jen v ochrance je 200 lidí, řidičů máme devadesát, hostesek kolem stovky, pokladníků taky tak…“ počítá. Zprovoznit musí nechat také kinosály, jelikož jen dva festivalové fungují celoročně, zbylých jedenáct se chystá jen na několik dní v roce.
Letos navíc k organizačním zapeklitostem přibyl covid, což znamenalo objednat 300 tisíc kontrolních pásek, které značily bezinfekčnost návštěvníka, a k tomu najmout celkem 150 lidí starajících se o bezpečnost. Připraven byl i „covidový“ hotel, kdyby náhodou někdo musel nastoupit do karantény. Koronavirus navíc znamenal výrazné zdražení a nedostatek materiálů a také přinesl zoufalý nedostatek kvalitního personálu. „I tak to pro nás byla obrovská satisfakce, že jsme po těch dvou letech zase mohli festival udělat,“ tvrdí.
Jakkoliv se ale snaží pohlídat všechno možné, průšvihům se pochopitelně nevyhne. A zejména techniku někdy oblafnout nelze. „Každý rok se něco stane,“ prohlásí smířeně. Letos třeba kvůli zkratu shořela elektrická skříň u velkého sálu hotelu Thermal, kvůli čemuž došlo k výpadku projekce na dlouhých 20 minut. Před šesti lety zase vypadlo na dvě hodiny internetové připojení celého festivalového zázemí Thermalu, a to zrovna v době, kdy měla proběhnout on‑line rezervace vstupenek na filmy. A tak se další den opakovala. U jednoho z největších průšvihů, kdy nešlo vůbec tisknout lístky, však Lintimer ještě nebyl. To bylo ale už dávno, neboť Lintimer rozhodně není mezi organizátory žádný nováček.
Když komár mávne křídly…
U festivalu působí od roku 2000. Vystudoval filozofii, ale jako rodilý Karlovarák snil odjakživa o festivalové práci. Dohodil mu ji švagr, který v produkci působil, a rovnou šlo o poměrně vděčnou pozici. Lintimer začínal jako beverage manager, tedy nápojář, který musel zajistit, aby v každé kanceláři bylo dostatek pití, a zároveň distribuovat nápoje na doprovodné akce. „Měl jsem pod sebou sklad alka i nealka,“ popisuje. To zní jako práce snů, odvětím. „Taky si mě všichni předcházeli. Pro někoho to může být práce snů, ale pro někoho konečná,“ rozesměje se. Po třech ročnících mu pak sám Jiří Bartoška nabídl, jestli se nechce posunout na pozici šéfa produkce.
Teď tak na něm leží ještě větší zodpovědnost, než když měl zajišťovat pitný režim účastníků. Stres z něj částečně opadá až se startem akce. „Když festival začne, okamžitě vidíte ten zájem lidí, vidíte to množství, které jich přijelo za zážitkem. Vidíte, že je to baví,“ líčí. Ne že by tím jeho práce končila, naopak. Při jubilejním 50. ročníku mu telefon během prvního dne naměřil, že ušel jen po hotelu Thermal 26 kilometrů. „Jen si vezměte, jak dlouho to trvá ujet autem!“
Skutečnou úlevu tak cítí až úplně poslední den, to už se ale zároveň začíná chystat festival na další rok. Nekonečný kolotoč, v němž Lintimer patří k těm nejdůležitějším postavám, běží pořád dál. Toho, že se nevěnuje vystudovanému oboru, každopádně nelituje. „I u festivalové práce mi filozofie neustále pomáhá v tom, jak nad věcmi přemýšlím a jak je dávám do souvislostí. Pomohla mi jednoznačně zdokonalit logické myšlení a postupy,“ popisuje. Získaný nadhled mu zároveň otevírá jinou perspektivu vnímání nejrůznějších situací. „Každá věc má svou příčinu a následek. Je to stejné, jako když komár kdesi v Africe mávne křídly a ovlivní tím počasí v Evropě. A tak je to se vším,“ přemítá nad velkými filozofickými zásadami.