Terapie pro šampiony. Reportáž z místa, kde léčí koním zranění i bolavé duše

Autor: Aneta Šaferová
Datum: 16. 9. 2020
Foto: David Turecký

Vířivka, sauna, vodní pás. Koňští šampioni si po náročném tréninku zaslouží prvotřídní péči. Navštívili jsme rehabilitační centrum v Kolesách, kde se jim přesně toho dostává.

Když se anglický plnokrevník Malq v pěti letech poněkolikáté zranil, vypadalo to se závoděním už bledě. Jeho majitelka i trenér rozhodli, že se odteď bude prohánět jen po pastvinách. Svůj koňský důchod si užíval ve stáji Vasury v Kolesách, kde se ale dostal do rukou trenérky Pavlíny Sůrové, velké nadšenkyně do koňské rehabilitace.

“Viděla jsem, jak správná rekonvalescence po sportovních výkonech dokáže s koněm udělat zázraky. V Česku se tradičně kladl důraz čistě na výkon, o nějaké rehabilitaci nebyla řeč. Učila jsem se v zahraničí, studovala odborné knihy, testovala procedury na vlastních koních. Vykupovala jsem třeba po patnácti tisících levné zraněné koně a sledovala, jak se dávají zase dohromady,” vypráví bývalá sportovní jezdkyně.

A Malq její slova jen potvrzuje. Ačkoliv byl podle doktorů takřka na odpis, ona s ním denně cvičila a díky ní se nakonec vrátil na závodiště, kde bodoval. “Vyrovnal se o polovinu mladším konkurentům, stihl dvakrát vyhrát a běhá dodnes. Třináctiletý kůň se na rovinových dostizích jen tak nevidí, nikdo mu neřekne jinak než matador Malq. Ohromně ho to baví a my mu to chceme dopřát,” doplňuje jeho majitelka Jana Fialová. Ta byla trenérčinými schopnostmi tak nadšená, že jí pomohla splnit to, po čem roky toužila − otevřít v areálu stájí rehabilitační centrum, kam by koně mohli jezdit relaxovat po náročných výkonech a léčit zdravotní problémy.

Obě ženy do projektu vložily to, v čem vynikají: Pavlína svoje rehabilitační know-how a vlastní letitý výzkum, Jana vytvořila byznysplán, poskytla část peněz a pomohla vyřídit úvěr v bance. Celkově bylo potřeba zhruba 10 milionů korun.

“Kolem koní se pohybuje řada movitých lidí, pro které by taková částka nebyla nic závratného. Problém je ale v tom, najít správného člověka, který rozumí koňské duši, dokáže správně sestavit rehabilitační plán i ovládat složité přístroje a účinně je použít,” říká Fialová a připomíná, že v Česku se nic jako koňská rehabilitace studovat nedá. “Pavlína má šestý smysl, vidí to, co ostatní nevidí. Umí perfektně odhalit příčinu problému. Na vše si přišla během let experimentování a práce se zraněnými a přetíženými koňmi. Naprosto jí důvěřuji,” doplňuje auditorka, která momentálně vlastní šest dostihových koní.

Vířivka koňských rozměrů

Přecházíme k nové hale se stylovou bustou koně nad vchodem, kde Centrum rehabilitace koní V&E funguje. Stavba tu stojí teprve rok a půl a cesta k ní nebyla vůbec jednoduchá. Pavlína Sůrová původně plánovala vystavět pro koně plavecký bazén, ale propočty ukázaly, že by jeho provoz, neustálá filtrace a častá výměna ohromného množství vody byly finančně neúnosné. Spolu s Fialovou vyrazily na veletrh do Německa, kde objevily rehabilitační přístroje od dánského výrobce.

Volbou číslo jedna byl vodní pás, tedy obdoba běžeckého pásu, ve kterém je navíc napuštěna voda. Ta koně nadnáší, takže správně vyklene hřbet a zapojuje zádové svaly. Zatížení kloubů se sníží až o 75 procent, proto na něj mohou i starší jedinci nebo koně s problematickými klouby a zády.

Na pás se zrovna chystá čtyřletý anglický plnokrevník Chiouboucar, dostihový závodník, kterému neřeknou jinak než Chico. Nejdříve mu důkladně omyjí nohy, aby se co nejvíc zamezilo zavlečení případné infekce do vody. Pak se s ledovým klidem nechá zavřít do boxu. Pod nohama se mu rozjíždí pás a začíná se napouštět voda.

“Chico je mazák, je tu ustájený, takže jsme ho to mohli pěkně pozvolna učit. Nejdřív jen nástup do boxu, další den chůzi na pásu, pak s vodou, krásně si na to zvykl. Pro koně není přirozené být v uzavřeném boxu, jsou prchliví a mohou být klaustrofobici stejně jako lidé. Může je chytnout panika a mají tendenci utíkat. Proto je potřeba adekvátně je na procedury připravit,” popisuje trenérka. Pro případ krize je na přístroji červené tlačítko, kterým se dá pás okamžitě zastavit a voda vypustit. Chico je ale naprosto v klidu a vodní chůzi si užívá. U hlavy mu po celou dobu stojí ošetřovatelka, která ho povzbudivě poplácává. Na vodním páse stráví 30 minut a průměrnou rychlostí 6 km/h na něm nachodí tři kilometry.

Po pásu si jde Chico odpočinout do vířivky. Do boxu o rozměrech koňského těla obvykle chodí zvířata s akutními problémy, jako je zánět šlach, svalů nebo kostí či schvácení kopyt. “Voda ve spáčku má jen tři stupně, takže jde o chladovou vodní lázeň. Slouží k tomu, aby se postižené místo zachladilo a nevznikal tam zánět, který komplikuje hojení. Tkáň se díky ledové vodě prokrvuje, a když v místě zranění proudí krev, lépe se hojí,” vysvětluje Sůrová. Když přijede klient s akutním problémem a je třeba začít hned, aplikují koni sedativa, pro jistotu se kůň připne k přední části boxu a další pás upnutý na kohoutku zamezí tomu, aby vyskočil. Vířivka se dá ale využít i po těžkém tréninku, když chce trenér koně zrelaxovat.

Další proceduru nabízí vibrační podložka, na které zrovna stojí hnědák Malq. Přístroj pracuje na podobném principu jako lidský power plate a posiluje vnitřní svaly. Na koně během toho zeshora svítí infrazářiče, které mu prohřívají páteř. Stráví tady obvykle půl hodiny. K prohřátí svalů pak slouží obří infrasauna, kterou na zakázku vyrobila česká firma Dyntar.

Kromě velkých boxů tady využívají i ruční přístroje na bázi nízkofrekvenčního ultrazvuku nebo laseru, ale také jednu čistě přírodní metodu: pijavice. “To je stará metoda používaná už ve starověkém Egyptě. Pijavice dokáže odstranit bolest v konkrétním místě nebo pročistit krevní sraženinu, aby se rychleji vstřebávala. Obsahuje na 150 aktivních látek, například hirudin, který zpomaluje srážení krve a má anestetické, protizánětlivé účinky a brání vzniku sraženin. Je to první pomoc, kterou koně velmi dobře snášejí,” říká Sůrová.

Jarní únava

Ačkoliv si majitelky centra původně myslely, že majitelé sem koně budou vozit hlavně proto, aby jim dopřáli něco navíc za dobrý výkon, většina koní sem jede spíše za pomocí se zdravotním problémem. Sůrová koně vyšetří a na základě veterinární diagnózy připraví plán rehabilitace. Měsíční kůra tu vyjde průměrně na 25 tisíc korun.

“Majitelé si k tomu nacházejí cestu. Kůň vám neřekne, jak skvěle se po rehabilitaci cítí. Musí za něj mluvit lepší kondice. Neslibujeme zázraky na počkání, rehabilitace má za úkol nastartovat správné hojení a pokračovat se musí doma. Neznamená to, že zraněný kůň může za měsíc běhat,” připomíná. Stává se ale i to, že majitelé přivezou zvíře na pobyt v “lázních” zatímco jsou sami na dovolené.

Za necelý rok provozu tu obsloužili zhruba třicet koňských pacientů z Česka, ale i z Polska. Naprostou většinu tvoří sportovní koně, kteří se věnují drezuře, parkúru nebo westernu, v menšině jsou pak dostihoví a hobby koně. Nedávno třeba přijel do centra přetížený poník, který trpěl jarní únavou, takže mu majitelka chtěla dopřát odpočinek. “To byl čistě wellness pacient. Naším úkolem bylo koně zrelaxovat, používali jsme vibrační podložku, nízkofrekvenční ultrazvuk, pijavice. Za tři týdny odjížděl ve viditelně lepší kondici,” popisuje Pavlína Sůrová. Loni si tu pobyl i dostihový šampion World Speed ze stáje šéfa mladoboleslavského fotbalového klubu Josefa Dufka. Ten se zotavoval po zranění šlachy a letos v červenci vyhrál na závodech v italském Meranu.