Tisíce svítidel, interaktivní show a miliony v pozadí. Češi zazářili na veletrhu světla

Autor: Ondřej Novotný
Datum: 2. 8. 2019
Foto: archiv značky Preciosa Lighting

Navštívili jsme milánský veletrh světla Euroluce a sledovali, jak ho české firmy rozzářily.

Už na první pohled tohle místo všechny přitahuje. Dva houpací koně a nad nimi osm tisíc čirých, opálových, jantarových a růžových koulí. Neodolají ani dvě dámy v extravagantních brýlích. Nejprve si instalaci zkoumavě prohlížejí zvenku, pak opatrně vstoupí přímo pod ni a údivem vydechnou. Koule se s každým jejich krokem rozsvěcují v těsném závěsu za jejich těly. Poté se dámy zastaví uprostřed. Obejměte se! radí jim zvědavci stojící kolem. A ve chvíli, kdy to udělají, se nad nimi rozehraje dokonalá světelná show. Všichni kolem si to chtějí okamžitě také zkusit.

Opodál vše spokojeně sleduje Michael Vasku, jeden ze dvou kreativních ředitelů české firmy Preciosa Lighting, která má tuhle instalaci zvanou Světelný kolotoč na svědomí. “Myšlenka naší letošní expozice je Joy, Life & Light. Tedy radost ze života a světel,” vysvětloval. “Chceme vyvolat intimní emoce, vzpomínky z dětství a naplnit tak vizi společnosti, abychom prostřednictvím světla propojovali lidi a šířili pozitivní emoce.”

Budiž (české) světlo

A hravost Preciosa v návštěvnících skutečně probudila. U instalace Breath of Light, plastiky z opálových křišťálových bublin, příchozí foukali do senzorů v rozích expozice a tím ji postupně rozsvěcovali. Lustr Pearl Wave se zase rozzářil světlem, když si pod ním dva lidé přiťukli skleničkou. Jednoduché, přesto velmi efektní.

Na Euroluce, která každý lichý rok doplňuje během milánského týdne designu hlavní veletrh Salone del Mobile, letos vystavovalo přes 420 značek, ovšem jen málokterá budila takový rozruch jako právě Preciosa. U jejího stánku bylo neustále plno a i odborníci oceňovali její expozici jako jednu z nejlepších a nejinovativnějších na letošním veletrhu. Není to poprvé, kdy se českým svítidlům v Miláně dařilo − a nejde zdaleka jen o Preciosu Lighting.

Interaktivita vpřed

Firma z Kamenického Šenova si však zaslouží největší pozornost, koneckonců i velikost jejího stánku ukazuje, jak si ji pořadatelé považují. Letos se expozice Preciosy rozkládala na 400 metrech čtverečních. “Jsme druhý největší stánek hned po Italech z Artemide. Bývá přitom principem, že italská firma mívá vždy největší, vidí to primárně jako svůj veletrh,” popisuje Vasku. Prestižní byla i pozice přímo u vchodu do výstavní haly. “Hodně lidí se po příchodu na veletrh ptalo, kde je Preciosa, stala se orientačním bodem. Za poslední roky jsme snad udělali pěkný dojem.”

Vasku a druhý kreativní ředitel Andreas Klug se rozhodli letos naplno vsadit na dynamiku a interaktivitu instalací, což se jim vyplatilo. Nešlo však o lacinou vábničku na návštěvníky, za efektními expozicemi se skrývá důmyslná technologie: senzory na čich, pohyb, neuronové sítě… “Nechceme polopaticky říkat, že tady máme nějakou technologii. Raději ji nějak schováme. Proto jsme třeba přemýšleli, jak udělat, že za sebou budete táhnout světlo, když se pohybujete. A tehdy z toho vznikl kolotoč. Řekli jsme si, že se celá platforma bude otáčet. Nemusíte se hýbat, a přece vidíte, jak vaše tělo mění instalaci,” vysvětluje Vasku. I to je součást jeho filozofie: chce tvořit projekty, které budou mluvit samy za sebe a nebudou vyžadovat dodatečné znalosti. “Nechápu návrhy, kde si musíte přečíst knihu, abyste vnímal jejich kvalitu. Přijde mi, že takový přístup je hodně zahleděný do sebe. U našich návrhů nemusíte obvykle nic vysvětlovat, člověk to cítí sám,” líčí Rakušan s českými předky.

Za hravými instalacemi se ale skrývá i pragmatické byznysové uvažování. Interaktivní technologie mají poten ciálním klientům ukázat, čeho všeho je Preciosa Lighting schopná. Neznamená to, že si zákazníci koupí přímo tuto instalaci, ovšem může v nich vzbudit touhu po podobném kousku. I proto letos Preciosa Lighting kromě konkrétních produktů určených běžným designovým nadšencům nabízí i tzv. Signature Design, tedy jakýsi projektový koncept, který si zákazník může do konečné podoby upravit podle svého. “Reference z veletrhu nám pomůže a dává klientům důvěru, že s námi mohou udělat krok dál. Chtějí totiž něco, co ještě nikdo dřív neměl,” říká Vasku.

I proto firma neváhá do expozice na Euroluce investovat, letošní stánek ji vyšel na několik desítek milionů korun a na jeho přípravě pracovalo sto lidí různých profesí zhruba čtyři měsíce. Účast na akcích přináší nové zájemce, nové projekty a někdy motivuje k návštěvám i VIP hosty. “Minule třeba viděla naši instalaci Breath of Light na Instagramu ministryně kultury z Dubaje, a tak se na ni přiletěla podívat. Přijel s ní konvoj aut, garda strážných, museli jsme uzavřít prostor,” popisuje Vasku. “A tak to v Miláně funguje, dorazí vždy hodně důležitých lidí.” I proto byla Preciosa Lighting na Euroluce letos již popáté. A protože ne každý si může prohlédnout její díla přímo v Miláně, plánuje firma brzy přenést instalaci Breath of Light do své pražské prodejny v Rytířské ulici, kde si rozsvícení svítidla dechem bude moci vyzkoušet každý.

Světlo ve stínu

Ještě větší zkušenost má severočeský Lasvit, který se na Euroluce objevil letos dokonce pošesté. Skláři z Nového Boru patří na týdnu designu (kde se stejně jako Preciosa prezentují i v sudých letech bez Euroluce) rovněž k nejobletovanějším, loni dokonce získali hlavní cenu Milan Design Award. Letos nazvali svou expozici Teorie světla a jejím hlavním motivem bylo hledání světla ve stínu. Na výstavišti Rho Fiera se tak pod velkými zlatými stínítky ukrývaly čtyři instalace, které měly ukázat čtyři klíčové aspekty formující světlo: přírodu, spektrum, odraz a vnímání samo o sobě.

I v případě Lasvitu platilo, že interaktivita táhne. A tak jsem se na jejich stánku na chvíli mohl stát “malířem” − dostal jsem do ruky ovladač, navolil na něm barvu a pak tímto odstínem rozsvěcel jednotlivé části instalace Traces podle toho, kam jsem zrovna namířil. Není divu, že dílo designérek Kataríny Kudějové Fulínové a Kateřiny Handlové patřilo u Lasvitu k těm nejoceňovanějším. Za pozornost ale stály i další instalace: ať už plastika Liana, jež připomíná pralesní liány a vytvořil ji umělecký ředitel firmy Maxim Velčovský, kousek zvaný De-Lux-Ity od Wandy Valihrachové, což jsou barevné komponenty vyskládané jako skleněné graffiti, či experiment s odrazem světla Aura, který navrhla Mária Čulenová a který zachycuje různé fáze Měsíce.

“Chtěli jsme ukázat, kolik různých podob sklo a světlo mají a přiblížit jejich krásu,” vysvětlil zakladatel a prezident společnosti Leon Jakimič. Expozice se chystala osm měsíců a zabírala 340 metrů čtverečních. Účast na Euroluce vyšla celkově dle Jakimiče firmu na nižší desítky milionů korun. Trvá ale na tom, že se tato investice bohatě vyplatí. “Salone del Mobile je nejdůležitější designová akce roku. Sjíždí se tam z celého světa obchodníci s nábytkem a svítidly, nákupčí, architekti, interiéroví designéři, developeři a zároveň milovníci designu, studenti a novináři. Ti všichni se pro nás mohou stát relevantními partnery či klienty. Být na výstavě v Miláně je tak pro byznys zásadní akce roku. Řadu našich dnešních maloobchodních partnerů jsme poprvé potkali právě na Euroluce. A několik našich významných projektů instalací na míru odstartovalo schůzkou na stánku v Miláně,” vysvětluje.

Překonejte očekávání

Rušno bylo i na stánku Brokis, jehož podoba vycházela ze samotného sklářského procesu. Expozici nazvanou BROKIS IN A NEW LIGHT vymyslela kreativní ředitelka firmy Lucie Koldová. “Koncept stánku vychází z procesu výroby foukaného skla, během něhož se postupně k dílu přidávají jednotlivé vrstvy skla. Každá vrstva má své jedinečné vlastnosti, ať už jde o zbarvení, nebo průhlednost. To se odrazilo v designu stánku, v němž byly vystaveny různé kolekce ve vrstvách směrem ke středu, tedy ke zdroji světla,” vysvětlila Koldová.

Designérka rovněž připravila pro výstavu nové produkty: rozšířila své kolekce Ivy připomínající malé stonky a minimalistické Puro. Mezi hlavní lákadla Brokisu patřila i svítidla základních geometrických tvarů nazvané příznačně Geometric, které stvořili Boris Klimek a Lenka Damová a vznikly z recyklovaného skla BROKISGLASS, nebo kolekce Awa připomínající skleněné bubliny od japonské designérky Fumie Shibaty.

Společnost z Janštejna na Vysočině se na Euroluce vypravila potřetí, její stánek se rozkládal na 228 metrech čtverečních a účast ji vyšla zhruba na pět milionů korun. “Euroluce je pro nás milníkem, který ukazuje, co se bude dít v oboru následující dva roky. Také z obchodního hlediska potkáme na Euroluce hodně nových kontaktů i ze vzdálenějších trhů, jako je Jižní Amerika a Asie,” pochvaluje si Jan Rabell, zakladatel a jednatel značky. “Letos nám přibylo více než 1500 nových kontaktů.”

To skláři z Bommy byli na Euroluce teprve podruhé, ovšem jejich vzdušný stánek tentokrát nebyl k přehlédnutí. Dostali třikrát větší prostor než minule a firma ze Světlé nad Sázavou si dala na účasti pořádně záležet. Expozici navrhovali kreativní ředitelé Jakub Pollág a Václav Mlynář ze studia deFORM a mottem bylo “Take a step beyond your expectations of contemporary glass design and craft”, tedy “Překonejte svá očekávání o současném sklářském řemesle a designu”. Skrývaly se za ním čtyři nové kolekce od českých i zahraničních designérů. Návštěvníky upoutal třeba monumentální Blimp od švýcarského studia Big-Game, svítidla připomínající vzdušná oblaka. Boris Klimek přichystal kolekci Pebbles tvořenou vyfoukanými oblázky různých barev a tvarů a Pollág s Mlynářem představili elegantní závěsné čočky nazvané Lens.

“Jde pro nás o velice nákladnou akci, jen přímé náklady přesahují čtyři miliony korun. Jsme ale rádi, že už v objednávkách, které jsme dostali přímo na stánku, se nám náklady vracely,” popisuje Valérie Dvořáková, PR manažerka společnosti. “Před dvěma lety nás zákazníci teprve objevovali, zatímco letos už k nám chodili cíleně.”

Zhruba 200 metrů čtverečních si pro sebe z výstaviště ukrojil Sans Souci, český výrobce osvětlení do větších interiérů. Design stánku navrhovalo studio Qubus v čele s Jakubem Berdychem a pozornost na něm poutala především novinka s názvem Rebels: sada 157 levitujících lampiček, které vytváří jeden svítící objekt. Na svědomí ji má Rony Plesl, jenž toužil vytvořit dílo, které by bylo blízké zákazníkům na všech světadílech: “Něco, co je noblesní, hrdé, ale zároveň velice vstřícné a milé,” popisoval.

Také Sans Souci neváhalo do své milánské prezentace investovat, stánek je vyšel na několik milionů korun. Marketingová ředitelka Olga Kunešová si však pochvalovala: “Každá z předchozích výstav, i ta letošní, nás posouvá dopředu. A hlavně, zákazníci si zvykli na naše jméno, naše produkty, naše technologie.”

I proto české značky do Milána míří znovu a znovu a opakovaně se předhánějí, která své zákazníky jak okouzlí. Ani letos se rozhodně neztratily.