Vánici i lijáku navzdory. Poznejte krkonošské útulny od mladých architektů

Autor: Thea Kučerová
Datum: 17. 3. 2021
Foto: Thea Kučerová

Když se příroda rozohní a živly nabudou na síle, být v suchu, teple a bezpečí je nad zlato. Na hřebenech i rozcestích Krkonoš přibyla šestice nových útulen od mladých architektů.

Pod nohama křupe sníh. Vyrážíme z Pece pod Sněžkou nejdříve udýchaně nahoru, pak svižně Na Rozcestí a nakonec s radostí až ke studánce Klínovka. Dole v údolí se válí oceán mlhy a vedle staré turistické boudy na něj v zapadajícím slunci majestátně shlíží Atüln. Je to jedna z šesti nových útulen, které pro Krkonošský národní park navrhli a vyrobili studenti Fakulty architektury ČVUT v Praze.

Je středa, půlka prosince, v horách téměř nikdo. Všichni využívají pár týdnů uvolnění vládních opatření a nakupují vánoční dary. Dnes večer snad nikomu nebude vadit, že si útulnu zabereme pro sebe. Hlavním účelem nouzových přístřešků je totiž záchrana před nepřízní počasí, ať už je to náhlá průtrž mračen, vichřice nebo mlha. Vybavení útulny je tak velice skromné, tady jsou pouze dvě dřevěné lavice. Dominantou útulny Atüln je ale úchvatné trojúhelníkové okno v čelní stěně skýtající dechberoucí výhled do krajiny. Karimatka, péřový spacák a čelovka, kterou si přinesete na zádech, pak vytváří provizorní pohodlí. Zaklepe-li však někdo na dveře, musí být uvítán, útulny jsou tu pro všechny bez rozdílů a musí posloužit každému.

Odemčené, volně přístupné přístřešky, ve kterých můžete přečkat nečas a výjimečně i noc, jsou oblíbené po celé Evropě. Ve Skotsku, kde se jim říká bothies, malé sruby ve Skandinávii či ve Slovinsku, kde je najdete pod pojmem “bivak” a mnohé z nich jsou fantastickými architektonickými klenoty. Některé jsou na rozcestí turistických stezek, jiné leží v divočině, občas mají i kamna nebo spíž, kde si dobrodruzi navzájem nechávají třeba plechovky fazolí.

Dvě desítky dosluhujících přístřešků v Krkonoších teď doplnily zmíněná útulna Atüln, Oko, Jenga, Silo, Stan a Kømen. Za každou stojí tým mladých tvůrců z Fakulty architektury ČVUT. Spolupráce Krkonošského národního parku a ČVUT začala už před lety v rámci jiného projektu, tehdy šlo o lávky přes krkonošské potoky a obě strany si ji velmi pochvalovaly. Tentokrát měli vysokoškoláci za úkol vytvořit stavbu v maximální velikosti 16 metrů čtverečních zastavěné plochy, která obstojí v náročných klimatických podmínkách. Limitem byla i cena, jež neměla překročit 60 tisíc korun za jednu útulnu.

Celý projekt trval po dobu jednoho semestru, odstartoval v říjnu 2018. Každý ze 30 studentů nejprve pracoval na návrhu sám za sebe. Šest z nich se potom vybralo k realizaci, a to včetně shánění materiálu a samotné stavby na nádvoří fakulty.

“Pro každou lokalitu byl vybrán pouze jeden návrh, nicméně bez kolektivní práce by se útulny nepodařilo postavit. Rozdělili jsme se do týmů a návrh se dopracoval do technické dokumentace. Společně jsme vymysleli detaily, výrobně-technologický proces, harmonogram, marketing, u naší útulny dokonce fundraising. Realizaci proto všichni vnímali jako týmovou,” vysvětluje Tereza Houdková, členka týmu útulny Atüln, na kterou studenti sehnali i externí financování.

Na první vizualizaci tak byl i stůl, ten ale tvůrci z finálního návrhu vynechali. “Původně se meze fantazii nekladly, postupně jsme však více a více přemýšleli nad nejzákladnějšími potřebami návštěvníků, odolností a funkčností,” dodává Houdková. Všechny útulny navíc musely fungovat jako stavebnice tak, aby se daly dobře přepravovat a mohli je v Krkonoších používat opakovaně.

Propojení reálného klienta a ateliérů probíhá na ČVUT díky výukové metodě Design and Build, běžné na školách architektury po celém světě. Zadavatel díky tomu získá inovativní nápady za menší náklady a studenti si zakusí radosti i úskalí projektu, který nezůstane jen na papíře. “Kreativita studentů je obdivuhodná. Ceníme si neotřelosti architektonického provedení. Hlavně však toho, že si díky útulnám mohli vyzkoušet vznik stavby od A do Z. Myslím, že některé z nich překvapilo, že to není tak jednoduchý úkol, jak se zdálo,” říká Radek Drahný, tiskový mluvčí Správy Krkonošského národního parku.

Ke stavbě si studenti přizvali různé pomocníky. “Samotné postavení byla asi největší výzva. Někdo využil pomoci kamarádů, jiným se povedlo navázat spolupráci s externími odborníky, jako byli mistři truhláři z Akademie řemesel Praha nebo klempíři ze společnosti Prefa,” popisuje Houdková. Některé týmy našly firmy, jež pomohly finančně, poskytnutím prostoru pro výrobu či technickou konzultací. Jednou ze zajímavých dovedností, které se studenti díky spolupráci s odborníky naučili, bylo opalování vnějších prken. Tato tradiční japonská úprava dřeva totiž zvyšuje odolnost vůči povětrnostním podmínkám, plísním a škůdcům a prodlužuje jeho životnost.

Balvan či stan?

Zářivě stříbrný tvar vypadá, jako by ho do měkkého sněhu právě někdo položil. Je to snad vesmírná sonda? Ale kdeže. Inspirací pro útulnu Kømen byl nedaleký Balvanový vodopád na malém toku Bílého Labe. “Kámen vnímáme jako nedílnou součást struktury hor, je to materiál, který tvoří Krkonoše, je to podklad, který zachytává život,” popisuje svůj návrh Julie Kopecká. Název je zase narážka na švédského výrobce nábytku Ikea.

Zkosená, nepravidelná plechová struktura opláštění odráží nebe a působí studeně, uvnitř je však obložená světlým dřevem a navozuje nečekaně hřejivé pocity. Pod atypickými okny jsou dvě lavice. “Útulnu lze prohlédnout skrz. Větším oknem kolemjdoucí nahlížejí dovnitř a návštěvníci jím vyhlížejí na nebe, když čekají, až se zlepší počasí,” popisují studenti. Fasáda z falcovaného plechu by zase měla vkusně stárnout a měnit svůj vzhled stejně jako kámen porostlý mechem.

Nedaleko soutoku řeky Mumlavy s Lubošskou bystřinou stojí Stan. Ten plátěný posloužil jako předloha, dřevostavba z OSB desek ale nabízí mnohem větší komfort. Čeká na turisty, kteří se vrací z procházky zpět do Harrachova, a proto jsou dveře záměrně natočeny směrem do hor.

Směrem do rozlehlého údolí zase poulí svou bulvu z tvarovaného plexiskla útulna Oko. Mimo něj má i velké okenice, které se v létě dají doširoka otevřít. Stojí na rozcestí turistických tras u Rýchorského kříže, ale fungovat bude kvůli technickým problémům až od jara. Oblíbená společenská hra Jenga zase dala vzniknout stejnojmenné modulové útulně v Sedle pod Dvoračkami.

“Umístění jednotlivých útulen je důležité − některé lokace byly součástí křižovatky turistických stezek, zasazené v údolí u vodopádů, nebo naopak v kopci nabízející panoramatický výhled. To jsou silné faktory vytvářející samotný design,” objasňuje Houdková. Atüln proto stojí na vysokých nohách dva metry nad zemí, aby umožnila snadný přístup i v závěji sněhu. V létě se pod ní dají naopak schovat kola nebo zavěsit hamaka.

Asi nejekologičtější řešení vymyslel Jakub Kochman, který se pro mikrostavbu rozhodl zrecyklovat staré ocelové silo. Útulna za cenu šrotu stojí na Slunečné stráni u Svobody nad Úpou. “Zvažovali jsme různé možnosti výroby a nejvhodnější nám připadala recyklace starých a dále nevyužitelných materiálů nebo výrobků. Přišla nám důležitá také možnost reprodukovatelnosti, aby se útulna mohla zároveň stát určitým symbolem,” píše tým útulny Silo v autorské zprávě.

Pozor na blesky

Všechny útulny a jejich lokace najdete na webových stránkách Utulnautulna.cekuj.net, jež si spravují sami studenti. Chytá-li vás touha okamžitě sbalit krosnu a vytáhnout pohorky, správci Krkonošského národního parku prosí: Chovejte se slušně.

“Pokud lidé v útulnách svačí, je to v pořádku, pokud tam někdo přespí, je to jeho rozhodnutí. V takovém případě je ale vždy nutné dodržet základní pravidla − nerozdělávat oheň a nenechat po sobě odpadky. A také nezapomínat, že útulny a přístřešky nejsou vybaveny bleskosvody!” upozorňuje Drahný ze Správy KRNAP.

A my dodáváme: Vyrazte raději v týdnu. Nepotkáte tolik lidí a možná si krásu nových útulen užijete v klidu a tichu.