Zábava za miliardy. Vývojář Martin Klíma o tom, proč se v Česku tak (ne)daří hrám

Jestli můžeme být na nějaký technologický obor hrdí, pak to jsou videohry. Obrat tohoto odvětví loni přesáhl sedm miliard korun a tituly jako Mafia, Beat Saber nebo Kingdom Come mají miliony fanoušků po celém světě. V čem je jejich kouzlo? O tom vám bude vyprávět jeden z nejzkušenějších domácích vývojářů Martin Klíma.

Občas se mě lidé ptají, proč se českým videohrám ve světě tak daří. Hlavní důvod je podle mě velmi prozaický: máme hodně herních studií, která se o to pokoušejí. To je odkaz prvních opravdu úspěšných českých her z přelomu tisíciletí, vojenských simulací Operace Flashpoint a Hidden & Dangerous i gangsterky Mafia.

Každé odvětví posilují úspěchy. Když vidíte úspěšnou českou antivirovou firmu, řeknete si, že to přece dokážete taky. Když vidíte úspěšnou českou počítačovou hru, řeknete si, že na tom přece nemůže být nic těžkého. Úspěch v libovolném odvětví vede k tomu, že se tato oblast dostane do centra pozornosti, začne přitahovat chytré a ctižádostivé lidi a to samozřejmě způsobí, že toto odvětví zaznamená další úspěchy.

Je to tedy čistě statistický artefakt? Nebo mají české hry nějaké zvláštní poznávací znamení? Osobně nevidím nic, co by úspěšné české hry zvlášť spojovalo. U pár z nich bychom možná společné rysy našli: Flashpoint, Mafia nebo Kingdom Come: Deliverance (středověká hra na hrdiny z husitského prostředí, vyrobil ji tým Warhorse Studios, kde Klíma pracuje – pozn. red.) jsou realistické hry v otevřených světech, do určité míry se to dá říct i o Truck Simulatoru (série simulací řízení nákladních aut – pozn. red.). Záběr českých studií je ale mnohem širší. Uspěla rytmická hra Beat Saber, adventura Machinarium, stavitelská simulace Factorio, survival hra DayZ a další. Je to žánrově relativně široké rozpětí, takže si nemyslím, že je unikátně český přístup.

Existují určité tituly z našeho středoevropského, potažmo východoevropského regionu, z nichž je jejich původ cítit a nestydí se za to a zároveň se i díky své neokoukanosti staly celosvětovými hity.

Už zmiňovaný Flashpoint se odehrává ve fiktivním Československu, polská série her na hrdiny Zaklínač je ukotvená ve slovanské mytologii, ukrajinská akce Stalker se na Ukrajině odehrává a je založená na knize ruských autorů. To samé je možné říct i o Kingdom Come: Deliverance. Ale současně z toho tyto hry nedělají žádnou velkou přednost, nesnaží se svoje hráče „vzdělávat“, nestaví tuto vlastnost na odiv. Můžete je hrát, i když nevíte, že ve Varšavě není Vltava, respektive jste ani o jednom v životě neslyšeli.

Nedá se zároveň říct, že by zrovna tohle byl jediný recept na úspěch. Hry jako Machinarium, Factorio a tím spíš Beat Saber žádné konkrétní umístění nemají, prostě jsou to dobré hry, právě proto mohou oslovovat hráče na celém světě.

Každopádně většina hráčů všech zmíněných her vůbec neví, že vznikly v České republice. Hry jsou globální produkty a typicky na nich pracují lidé z více zemí, což určitě platí o všech titulech, které jsem zmínil. DayZ vymyslel Novozélanďan a Beat Saber Slovák. Jako typický globální produkt nijak nezvýrazňují svůj původ a rozhodně se nesnaží působit jako nějací velvyslanci nebo kulturní emisaři své země. To platí v podstatě o všech větších hrách, ať už nominálně vznikly v Česku, ve Francii, ve Švédsku nebo v USA. O kolika hrách, kromě těch českých, víte, z jaké země jsou? Jsem přesvědčen, že méně než deset procent lidí, kteří hráli Kingdom Come, tuší, že hra vznikla v Praze, nebo aspoň to, že Praha je hlavní město České republiky. Je to prostě hra odněkud z Evropy.

Ale ve skutečnosti je zakopaný pes už v premise otázky. Co to znamená, že se hrám daří? Určitě to neznamená, že každá česká hra je úspěšná, naopak. Naše hry nejsou úspěšnější než hry jiných zemí: Polsko má kromě oslavované série Zaklínač celou řadu úspěšných projektů, Švédsko má zhruba stejně obyvatel jako my, ale produkcí her nás předčí. Když říkáme, že české hry jsou úspěšné, chceme tím říct, že jsou úspěšnější než jiné produkty českého zábavního průmyslu, zejména úspěšnější než český film. Proč tomu tak je? Nechci spekulovat o kauzalitě nebo korelaci, ale v této souvislosti je zajímavá role Státního fondu kinematografie: český film dostane každý rok od státu různými cestami jeden a čtvrt miliardy korun, české hry ani halíř. Díky tomu se v podstatě žádná hra vyvíjená v Česku nemůže spoléhat na český trh a musí být od začátku stavěna jako globální produkt pro globální publikum. Ne každé se to podaří, ale pokud ano, stojí to za to.