Zasvěceno kultuře. Miliardář Kučera opravuje InterContinental a plánuje tam filmové přehlídky

Když se spojí restaurovaný hotel a restaurované filmy, vznikne… filmový festival. Miliardář Eduard Kučera a výkonný ředitel karlovarského festivalu Kryštof Mucha spojili síly a chystají další milník na české kulturní scéně.

Na dohled nablýskané Pařížské ulici, která se tady, na svém konci, otevírá směrem k Vltavě, prochází staveništěm Eduard Kučera až k vrátnici, kde se košile a saka mění za reflexní vesty a červené bezpečnostní helmy. Stojíme před hotelem InterContinental, jednou z ikonických pražských budov, na kterou už rok a půl svrchu shlíží jeřáby a připravují ji do nové životní etapy.

V dobách své největší slávy v hotelu během cest bydlel George Bush starší nebo Luciano Pavarotti. Teď prochází přestavbou, která počítá s většími pokoji i promítacím sálem. Kučera to tu má hodně rád, tohle místo sehrálo v jeho životě speciální roli. „Tady jsem se ženil a měl jsem tady i promoci. Žádný lepší podnik v Praze nebyl!“ vzpomíná. A i proto se spoluzakladatel úspěšné firmy Avast před lety rozhodl, že mu vrátí jeho zašlý lesk. Spolu se svými společníky Oldřichem Šlemrem a Pavlem Baudišem z R2G se vrhli na jeho kompletní rekonstrukci, která má stát 2,5 miliardy korun a Kučera od začátku moc dobře ví, že se jim tahle investice nikdy nevrátí.

Opravit slavný hotel je jedna věc, on ale, stejně jako celý život, přemýšlí v souvislostech. A tak s ním má velké plány. Na rozhovor ho doprovází výkonný ředitel karlovarského filmového festivalu Kryštof Mucha, pro někoho možná nesourodá dvojice, znalci ale vědí, že ti dva se už pár let znají. Kučera je velký filmový fanoušek a spolu s manželkou financují restaurování klasických českých filmů. Ty pak mají ve Varech obnovenou premiéru.

Teď se jejich spolupráce ještě prohloubí. Zrekonstruovaný hotel a jeho okolí se má totiž stát zázemím pro přehlídky zaměřené právě na starší snímky. První taková přehlídka se chystá už letos v prosinci, tedy ještě bez aktivní účasti hotelu, který připravuje znovuotevření až na konec roku 2023.

„Trend restaurování filmů je už nějakou dobu ohromně silný. Například v Americe existuje The Film Foundation, v jejímž čele stojí slavný režisér Martin Scorsese, a ta restaurování filmů podporuje, ve Francii si zase ředitel canneského festivalu založil další festival Lumiere v Lyonu, kde právě restaurované filmy uvádí,“ přibližuje Mucha. Každý významný světový filmový festival podle něj obvykle má sekci digitálně restaurovaných filmů, která bývá u diváků velmi populární.

„Pan Bartoška je označuje jako filmy, které nestárnou,“ podotýká Mucha. Podobné motto možná bude provázet i přehlídky, kde se restaurované snímky potkají s restaurovaným hotelem. A společně tak odstartují novou kapitolu českých filmových dějin.

Kromě Muchy a Kučery se na přípravách podílejí i spřátelení lidé z filmového prostředí, jako je režisér David Ondříček nebo grafický designér Aleš Najbrt. „Spojuje je vztah k věcem, které mají přesah. Vznikne něco, co Praha zoufale potřebuje. Tohle spojení se doslova nabízí – v Praze se hodně natáčí, jezdí sem ty největší hvězdy a poloha hotelu je fantastická,“ pokračuje Mucha.

Zasvěceno filmu

Nový festival má mít ovšem i edukativní rozměr, přiblížit legendární klasiky mladšímu publiku, a to včetně kontextu. „Když se bude promítat třeba Občan Kane, chceme zároveň mluvit o tom, kdy a za jakých okolností vznikl,“ popisuje. „V Lyonu vidíme, že tam chodí na projekce i děti, které jsou zvyklé na technicky vyšperkované filmy. Ale když je chytne příběh, tak fungují i ty starší.“

Za hranice Karlových Varů

Tým kolem Kryštofa Muchy a festivalového prezidenta Jiřího Bartošky rozšiřuje záběr. Už nemíří veškerou snahu na deset karlovarských dnů v červenci. Loni spustili platformu KVIFF.TV, kam chtějí přidávat kvalitní filmy vybrané festivalovými dramaturgy, poprvé proběhl také hudebně‑filmový festival Variace, pořádaný ve spolupráci s Českou filharmonií. Jsou aktivní taktéž na poli filmové distribuce. „Pomohl nám vstup společnosti Rockaway do festivalu, díky níž můžeme tyto akce realizovat,“ připomíná Mucha loni uzavřené partnerství s novým investorem.

Ještě jedna slavná značka hraje v tomto příběhu důležitou roli: Fairmont. Hotelový řetězec, pod který spadají prvotřídní zařízení po celém světě, mimo jiné londýnský Savoy nebo newyorský Hotel Plaza. Pod jeho hlavičkou teď bude i bývalý InterContinental. „Dneska má hotelový pokoj v luxusním segmentu nějak vypadat a Fairmont nám s tím pomůže,“ líčí Kučera. Řetězec je navíc výjimečný i tím, že své hotely rád spojuje s tím, co je pro dané místo nebo zemi typické. „Třeba v Montreux to je hudba, protože se tam pravidelně koná slavný jazzový festival. U nás to bude film,“ doplňuje.

Brutalistní InterContinental vznikal v letech 1968 až 1974. Měl se stát výkladní skříní řemeslné zručnosti a výtvarných dovedností v Československu, ovšem původní kouzlo v průběhu let ztrácel. „Dodělávaly se tam věci za levné peníze bez vztahu k originálnímu záměru. Všechno dodělané se zkazilo. Tyhle nánosy jsme se snažili odstranit,“ popisuje Kučera. Realizaci dostalo na starost studio TaK Architects v čele s Markem Tichým a začala v září 2020.

Nebyla to úplně hladká akce. Povyk především mezi místními vyvolaly zprávy o tom, že se při rekonstrukci našel azbest a že se odstraňuje nevhodným způsobem. „Probíhaly tady zkazky o tom, ať se neposílají děti do školy a že vraždíme Bartošku s Ebenem, kteří bydlí přes ulici,“ vzpomíná zamračeně Kučera. „Přitom my jsme právě nedělali to, co se občas děje, že bychom jednoduše bořili a tím by se azbest uvolňoval do ovzduší. Naopak, panely jsme přesně podle předpisů odmontovali, zabalili a odvezli k likvidaci, takže k nějakému unikání azbestu nemohlo docházet.“

R2G chce oživit v rámci projektu Staroměstská brána také okolí hotelu. Tato akce se ale může protáhnout, protože podle nedávného rozhodnutí ministerstva pro místní rozvoj není plán revitalizace oblasti v souladu s územním plánem. Autoři projektu chtějí, aby se prostor stal místem setkávání a kulturních akcí, však také přilehlé náměstí nese jméno Piazetta Miloše Formana a počítá se s tím, že bude sloužit jako letní kino. A tady se dostáváme zpět k filmu.

Staronové filmy ve staronovém hotelu

Pro Kučeru je film dlouholetou vášní. České publikum mohlo zaznamenat, že se jeho jméno objevilo v titulcích tři roky starého Nabarveného ptáčete, ambiciózního českého snímku od Václava Marhoula, který se dostal do užší nominace na Oscara pro cizojazyčné filmy. „Marhoul si mě tehdy získal tím, když říkal, že tam bude hrát můj oblíbenec John Malkovich. Tak jsem opáčil, že to je úžasné, a dal jsem mu docela dost peněz,“ usmívá se Kučera. Malkovich sice nakonec ve filmu nebyl, zahrál si v něm ale jiný Kučerův oblíbenec Harvey Keitel. „U něj jsem se zase bál, že to s ním Marhoul nikdy nenatočí. Chce prý 100 tisíc dolarů na den, tak jsem se ptal: Kolik tam bude dnů?“ Režisér na filmu nakonec pracoval jedenáct let a Kučeru výsledek nadchl. „Úžasný film. A to neříkám proto, že jsem do něj dal tolik peněz.“

Společně s manželkou Miladou pak podpořil restaurování už celkem 23 filmů, o které se stará tým z Národního filmového archivu. Na festivalu v Karlových Varech se jako první promítala v roce 2011 Markéta Lazarová. Svoji motivaci Kučera komentuje lakonicky: „My staří lidé máme rádi staré filmy… Navíc když je vidím v programu festivalu, tak vím, že budou dobré. A to u těch nových netuším.“ Kvalitní restaurování se přitom neobejde bez silného finančního zázemí, což byla také cesta, jak se k němu dostal i Kučera. Když viděl restaurovanou verzi klasiky Adéla ještě nevečeřela, která vznikla v Maďarsku, rozčílil se. „Udělali to strašně. Nechápal jsem, proč to nedělá UPP (české trikové studio Universal Production Partners, specializující se na postprodukci filmů – pozn. red.),“ zdůrazňuje. A tak se do mise za záchranu české filmové historie vložil sám. Restaurování totiž je dobrodružná a nákladná záležitost. „Nejprve se ty filmy musí najít v nějaké rozumné formě. To je úkol pro Národní filmový archiv a byla to těžká práce třeba u filmu Extase, který se sháněl po celé Evropě. Jeho hlavní hvězdu Hedy Lamarrovou si vzal jistý rakouský obchodník se zbraněmi a ten pak skoupil všechny filmové kopie, protože tam byla nahá…“ vypráví Kučera.

Čím starší film, tím těžší úkol. Tím spíš, že v počátcích kinematografie se používal vysoce hořlavý celuloid, tudíž je malý zázrak, když se jejich záznam zachová až do dneška. A pak přichází na řadu restaurace samotná. „Film se skládá z jednotlivých políček, je jich 24 za vteřinu, každé políčko se musí prohlédnout, jestli je dobré, jestli by se tam nemělo něco vymazat, a pak se oskenuje ve vysokém rozlišení, takže výsledný objem dat je obrovský,“ přibližuje Kučera, byť připouští, že čím dál více práce dokáže dnes zastat umělá inteligence. „Výsledkem je každopádně film technicky o dost lepší, než býval dřív.“

Ve Varech se premiéra digitálně restaurovaného filmu řadí pravidelně k vrcholům celého festivalu. Probíhá tradičně první sobotu ve Velkém sále a s ohromným úspěchem. Čeští fanoušci nedají na klasiky dopustit a pozitivní vztah k nim má i vedení festivalu. „Díky těmto projekcím si diváci mohou připomenout legendární snímky a mladé publikum má zase šanci objevit zásadní filmové tituly domácí i světové kinematografie a to vnímám jako věc, kterou by měl karlovarský festival umožňovat,“ říká Mucha. Letos tomu nebude jinak: na obnovenou premiéru se chystá Žert, klasika podle románu Milana Kundery. Která bude díky Kučerovi, Muchovi a titěrné digitální práci přístupnější než kdy dřív.