Perfekcionista. Hollywoodský herec Adrien Brody o životní roli i basketbalu

Stal se nejmladším držitelem Oscara v historii, ale životní role Pianisty v něm zanechala hluboké rány. Teď, s blížící se padesátkou, zažívá Adrien Brody kariérní renesanci a září ve filmech i v televizi. Naposledy jako basketbalový trenér Los Angeles Lakers.

Dzień dobry! pronese směrem ke mně přes monitor ležérně usazený chlapík v tmavé košili s delšími černými vlasy. Není to Polák, jak by volba jazyka naznačovala, nýbrž Američan, který se pokouší udělat dojem poté, co slyší moje jméno a zemi, odkud pocházím. Těsně vedle, pomyslím si, teď ale není čas nikoho doučovat nebo poučovat. Ten chlapík, se kterým mám právě video call, je držitel Oscara a já mám jedinečnou příležitost se ho ptát.

Adrien Brody dostal nejvzácnější hereckou cenu za film Pianista, kde hrál polského Žida v době druhé světové války. Film se v Polsku také natáčel, odtud zřejmě Brody pochytil svůj „středoevropský“ pozdrav. Ale to bylo na počátku století, Brodymu nebylo ani třicet, znali ho hlavně filmoví fajnšmekři a válka v Evropě zůstávala filmovou vzpomínkou. Teď je válečné téma opět věcí bolavě aktuální, i když o něm si dnes povídat příliš nebudeme. Naším hlavním tématem je Brodyho nový seriál Lakers: Vzestup dynastie z produkce HBO Max, který patří k největším televizním událostem prvních měsíců roku 2022.

Na svědomí ho má další známé hollywoodské jméno Adam McKay, který se blýskl koncem minulého roku satirou K zemi hleď!. V tomhle případě divákovi servíruje stylový retro příběh o jednom z nejpozoruhodnějších sportovních klanů, o basketbalistech Los Angeles Lakers a jejich vítězném tažení 80. lety, kdy ovládli nejen palubovky, ale připojili také show, která dělala z basketbalových utkání prestižní společenskou událost.

Hrátky s formou, kdy se zábavně kombinují seriálové i dobové záběry, barevnost, prolamování čtvrté stěny a promluvy postav k divákům, dobová hudba a svižnost, to vše dělá ze seriálu poutavou podívanou. Celá je navíc zabalená do prosluněné kalifornské idyly osmdesátek.

Brody v seriálu ztvárnil Pata Rileyho, jednu z ikonických postav basketbalových dějin. Jako hráč prožil solidní kariéru s jedním titulem z NBA, ale po jejím ukončení v roce 1976 moc nevěděl, co s ním bude dál. Shodou několika náhod se stal trenérem Los Angeles Lakers a čtyřikrát s nimi ovládl slavnou soutěž NBA. Byl zároveň jedním ze strůjců slavné Showtime éry (o ní si povíme ještě později). Kromě toho zaujal také jako módní ikona: typické pro něj byly delší vlasy učesané dozadu a perfektně padnoucí obleky od Armaniho, v nichž koučoval. V roce 1989 se objevil dokonce na obálce magazínu GQ. Zkrátka: atraktivní role, a pro Brodyho obzvlášť.

„Jsem velký fanoušek Lakers, na pár zápasech jsem byl a pokaždé to byla úžasná zkušenost. Pamatuji si i Pata Rileyho, byl jsem sice mladý, ale už tehdy mě okouzlil. Měl zvláštní dar na koučování, byla to osobnost,“ zavzpomínal během rozhovoru s několika novináři, kterého se PročNe účastnilo jako jediný český zástupce. Agenti amerického herce tak šli po roli přímočaře: poslali tvůrcům fotografie Brodyho a Rileyho, na nichž jsou si nápadně podobní. A vyšlo to. „Bylo dost vzrušující se do toho zapojit a být u zrodu Lakers, jak je známe,“ líčí Brody.

Vžít se do války

Není to jen fyzická podoba, co Brodyho pojí s Rileym. I on se bál, že svůj vrchol prožil příliš brzy. Byl rok 2003, v Los Angeles vyhlašovali Oscary a Adrien Brody neskrýval šok, když uslyšel své jméno jakožto vítěze mužské herecké kategorie. V publiku uznale tleskali poražení konkurenti Jack Nicholson nebo Michael Caine, zatímco Brody v euforii stoupal na pódium a tam spontánně objal a políbil herečku Halle Berryovou, která cenu předávala. „Vsadím se, že vám neřekli, že je tohle součást dárkového balíčku,“ začal pak směrem k ní svoji děkovnou řeč, načež zvážněl a orodoval za mírové řešení konfliktů na Blízkém východě.

Tak se zrodila hvězda. Brody se stal nejmladším vítězem své kategorie v historii (bylo mu teprve 29 let) a nabídky se hrnuly. Kariéra musela jet dál, přitom Brody se topil v psychických problémech, jež mu jeho nejslavnější role způsobila. Oscara získal za film Pianista, který sugestivně zobrazoval hrůzy druhé světové války. Aby nasál atmosféru bezútěšných časů, zvolil Brody až obsesivně poctivou přípravu. Prodal auto, odpojil telefony, vzdal se bytu, všechny své věci uložil do skladu. Rozpadl se mu vztah. Do role polského hudebníka Wladyslawa Szpilmana zhubl 14 kilogramů, naučil se hrát na piano Chopina a vžíval se do chvil, které by lidstvo ze své paměti nejraději vymazalo.

Adrien Brody

On sám je pak z hlavy dostával jen těžko, ale život šel dál. Brody se rázem zařadil mezi žádané tváře. Zahrál si v mysteriózním dramatu Vesnice, finančně nejúspěšnějším filmem s jeho účastí se stal King Kong a zároveň si ho oblíbil režisér Wes Anderson, který ho obsadil už do čtyř snímků včetně Grandhotelu Budapešť a čerstvé Francouzské depeše Liberty, Kansas Evening Sun. V posledních letech se pak prosazuje i ve špičkových televizních seriálech: zahrál si v úspěšném mafiánském eposu Gangy z Birminghamu, vzývaném příběhu o rodinném mediálním impériu Boj o moc a naposledy právě basketbalové kronice nejslavnějších let losangeleských Lakers.

Jejich vítězná éra začala v roce 1979, kdy tým koupil investor do nemovitostí Jerry Buss a rozhodl se, že udělá z domácích zápasů hollywoodskou show. Inspirovaly ho vlastní výlety do nočního klubu The Horn, kde vystoupení začínala s potemnělými světly a typickou hláškou „It’s showtime!“. Tento pojem si Buss vypůjčil, najal tanečnice, kapelu, ordinoval týmu svižný styl a do hlediště arény zvané The Forum lákal ty největší celebrity. Častým hostem u palubovky byl třeba Jack Nicholson. Říkalo se dokonce, že domácí zápasy Lakers jsou jediným místem, kde lidé v publiku pobírají více peněz než ti na hřišti. „Tehdy se sport změnil. Získal mnohem větší vliv na kulturu a změnila se i pozice sportovců,“ přemítá Brody, který přesně v den vydání tohoto magazínu slaví 49. narozeniny.

Vliv jednoho basketbalového týmu dalece přesáhl hranice hřiště. I proto si Brody myslí, že seriál může zaujmout širší publikum než jen sportovní (a americké) fanoušky. „Je to velmi přístupné. Vidíte, jak náročný je život každého z nás. A to platí i pro hvězdy,“ míní Brody, jinak velký fanoušek hip hopu. „Společným motivem jsou problémy, kterým lidé čelí, rodinné vztahy, nesnáze, které musí překonávat. O tom je sport i život samotný. To téma je univerzální. A tady navíc můžete nahlédnout za oponu příběhu, který hodně lidí zajímal.“

Introvertní showman

Brody se narodil v New Yorku, ale jeho kořeny sahají do Evropy. Dokonce i do Česka, jeho matka se jmenovala Sylvia Plachy a měla česko‑maďarské rodiče. Jako malý rád maloval a chtěl být kouzelníkem, předváděl svým blízkým jednoduché triky a vystupoval jako Amazing Adrien, tedy Úžasný Adrien. K této vášni se před několika lety vrátil, když ztvárnil proslulého iluzionistu Harryho Houdiniho v minisérii Houdini.

Brzy bylo zřejmé, že Brody má na vystupování před lidmi talent, ač sám sebe označuje jako introverta. Už jako dítě začal navštěvovat herecké lekce, ve třinácti si zahrál v prvním televizním filmu a brzy přišly i prestižnější šance: povídkový film Povídky z New Yorku po boku Woodyho Allena, válečný film Tenká červená linie a pak jeho krok k filmové nesmrtelnosti, osudový Pianista. Udělal si jméno tím, že pro vtělení do role podstoupí cokoliv, koneckonců Pianista je tím nejlepším příkladem. „Jedl jsem kvůli filmům červy, brouky, skákal z vrtulníků. Až zpětně si říkáte: Wow, to byla fakt hloupost, proč jsem to udělal?“ přiznal v rozhovoru pro GQ.

Poctivost a neokoukaný vzhled činí z Brodyho ve světě showbyznysu hodně vděčnou postavu. Ideální pro všechny možné herecké polohy i úlohy: umí být šarmantní, sexy, suverénní, ale i melancholický, zranitelný nebo nepřístupný. V mládí měl vážnou nehodu na motorce, při níž letěl po hlavě do silničního přechodu. Při natáčení Krvavého léta v New Yorku si zase natřikrát zlomil nos, který je tak velmi výrazný – měnit to prý ale nechce, bere to jako své poznávací znamení. Atraktivní je i pro svět módy, jako modela na přehlídku si ho v lednu 2012 vybrala italská Prada.

Teď si ovšem Brody nechal narůst knír, dlouhé kotlety a proměnil se v jednu ze zásadních postav sportovní historie. Znovu se vší precizností, která ho provází celý život. Jen ty cizojazyčné pozdravy zatím nedopiloval.