Ať je každý designér jiný, radí nové generaci Roman Vrtiška a Vladimír Žák

Zábavní vypravěči, dlouholetí kamarádi a zatraceně dobří designéři. Roman Vrtiška a Vladimír Žák vám navrhnou ikonické židle, kanceláře budoucnosti i závodní katamarán. A ještě se k tomu starají o novou generaci designérů.

Několik milionů světelných let od Země, u zářící supernovy D2, je malá planetka Ussparis. Slunce tu zapadá na východě a zákoutí elegantních křivek městské džungle tu poskytne útočiště všem, kdo se chtějí na chvíli ztratit. Nebo naopak najít cestu sami k sobě. Vše tady funguje na kosmologickém principu zvaném: Proč ne?!

Hektický život v intergalaktickém prostoru se stal námětem studentů pražské UMPRUM, kteří za pomoci často obyčejných předmětů vytvořili panorama Usspa Polis. K ruce měli své dva profesory, oceňované designérské duo Vrtiška–Žák, a k tomu technologii osvíceného výrobce, v tomto případě Kateřiny Kadlecové z USSPA. Projekt, který spojuje svět designu a byznys a dává šanci studentům získat nové zkušenosti s reálnou výrobou, společně odhalí v říjnu na Designbloku a my toho budeme součástí. A když rozhovor o designu, tak s kým jiným než s Grand designéry roku. Hlavní ocenění na Cenách Czech Grand Design získali za loňský návrh závodního katamaránu pro dva nadšené jachtaře, kolekci městských laviček Reforma pro mmcité a sérii keramických umyvadel Yard pro Ravak.

Roman Vrtiška a Vladimír Žák spolu studovali na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Brzy jim došlo, že jim to v kreativním tandemu může dobře fungovat a od té doby mají za sebou spolupráci se značkami Adidas, Brokis, Heineken, mmcité, Avast, Javorina, Lasvit, KKCG, Kooperativa, USSPA, Ravak, Zásilkovna nebo Rim. Právě pro posledně jmenovaného českého výrobce nyní navrhují rozsáhlou kolekci židlí, která by měla jít do sériové výroby na jaře 2023 a svou světovou premiéru si odbude na veletrhu Neocon v Chicagu.

Potkáváme se v jejich karlínském studiu. Rychle projdeme průchodem činžovního domu, střemhlav přes útulný dvorek s barevnými židlemi až do světlých prostor zasedací místnosti s velkoryse proskleným světlíkem a vysokými okny. Vládne tady bílá barva, ikonické designové kousky a teď, v pátek v podvečer, i dobrá nálada. Přestože za sebou Vrtiška s Žákem mají obtížné jednání s jedním z klientů, který má v centru Prahy otevřít „flagship store“. Dodávky materiálu nabírají měsíční zpoždění a projekt se stejně rychle prodražuje. Jak autoři doplňují, v dnešní turbulentní době je toto bohužel běžný stav.

Oba mají dost zkušeností i patřičný nadhled, aby se termínů nezalekli a své často obsáhlé odpovědi dokázali dostatečně odlehčit. Dělají si legraci sami ze sebe, smějou se a pošťuchují, hlavně Vladimír Žák svého kolegu, který vysvětluje problematiku hodně zeširoka. Ten si z toho ale nic nedělá, až nakonec oba zvážní a vystřihnou co nejfundovanější odpověď. A to i na otázky, které prý dostávají opakovaně: „Vážně si nikdy nelezete na nervy?“ Po 13 letech spolupráce a šesti letech, kdy zároveň vedou Ateliér designu nábytku a interiéru na UMPRUM, by se to mohlo zdát normální, ale tihle dva tvrdí, že se jim to zatím vyhýbá. Možná i proto, že mají pořád spoustu práce – Vrtiška na chvíli odskočí do vedlejšího ateliéru a skrz otevřené dveře nám hlasitě diktuje: „Právě teď máme na stole 12 architektonických projektů a dalších 10 z pole produktového designu!“

Je český design světový?

Vladimír Žák: Rozhodně je konkurenceschopný a světový. Najdou se firmy, které jsou známé po celém světě. Ale v profesi designéra tady chybí fenomén, jako jsou třeba bratři Bouroullecové. Na co sáhnou, to je posun.

Roman Vrtiška: Mají obrovský přesah. Třeba nové kolekce televizí pro Samsung. Řeknete si, že na tom není co vymyslet. Černá a rovná plocha. A oni z ní udělali kus nábytku. Ze současné generace se podařilo vejít v širší známost Lucce Koldové.

Žák: Máme spoustu světových výrobců. Kdybych měl někoho z nich zmínit, tak za mě to je asi mmcité. Nejen proto, že mají obsáhlé portfolio, ale proto, že mají světový dopad.

Vy se přičiňujete nejen o současnost českého designu, ale i budoucnost. Vidíte mezi vašimi studenty nějaké výrazné naděje?

Vrtiška: Ano. Každý vyniká v něčem jiném.

Žák: Ale těžko to odhadnout dopředu. Člověk může být jalový v prvních dvou letech a pak vykvete. A platí to i naopak.

Jak k nim přistupujete?

Žák: Snažíme se jim nastavit zrcadlo reality. Rozvíjet jejich přístup nekonvenčním způsobem a připravit je pro budoucí svět, což v praxi neznamená nic jiného, než že mají mít důvěru v sama sebe. Měli by být připraveni na disciplíny, s nimiž se mohou setkat. A mít odvahu to zvládnout. Když ji mají, tak i kdyby si na tom měli vymlátit zuby, tak to nějak zvládnou.

Se studenty budete mít instalaci na nadcházejícím Designbloku, která vznikla ve spolupráci s firmou USSPA vyrábějící luxusní vířivky. Jak se to seběhlo?

Vrtiška: Chtěli jsme navázat spolupráci mezi USSPA a UMPRUM, ale dlouho jsme hledali vhodnou formu. Říkali jsme si, že asi nebudeme se studenty navrhovat vířivky, v rámci času a atraktivity výstupu to nedávalo smysl. Tak co kdybychom udělali stánek na Designbloku? Studenti by si osahali jejich technologii, my tomu dodáme příběh a dohromady definujeme jasnou vizi. USSPA nemusí být jen o vířivkách, ale i o vakuování a o kreativním přístupu k němu.

O jaké technologii teď mluvíte?

Vrtiška: Technologie vakuování spočívá v tom, že vezmete desku akrylátu, nebo jiného termoplastického materiálu, zahřejete ji na potřebnou teplotu a v momentě, kdy je materiál pružný, dojde ke kontaktu s formou, kopytem, které se obtiskne do „měkkého“ plastu. Vše za pomoci spodního odsávání – proto vakuování. No a takhle v USSPA vyrábí svoje vířivky. Dříve se hodně laminovalo, teď se ale s masivní vlnou automatizace používá výhradně vakuování.

Jaký je vlastně váš vztah s USSPA?

Žák: Děláme pro ně už pátý projekt za pět let. Největším soustem byla dostavba jejich sídla v Dobrouči. Naše studio na tom dělalo v době covidu, což bylo dost náročné. Teď ještě doděláváme venkovní plochy a chystáme spa centrum, připravujeme pro ně taky stánek na veletrhu v Lyonu.

USSPA je ve svém segmentu mimořádně úspěšná společnost, a to i v zahraničí. Jaké to pro studenty bylo, osahat si zblízka úspěšný byznys?

Žák: Vyjeli jsme s nimi do Dobrouče, aby s firmou navázali trochu bližší vztah. Nešlo nám jen o to, aby pochopili technologii, ale aby si uvědomili, co tahle firma znamená. Že můžou být hrdí na společnost, která oslovuje celý svět a není jen montovnou, ale všechno si dělá pod vlastní střechou. Návštěva výrobce bývá zážitek i pro nás mnohem zkušenější, takže pro ně to bylo o to intenzivnější. Na druhou stranu, každá odpovědná firma ví, že hostí potenciální generaci budoucích designérů, která bude ovlivňovat scénu v následujících letech, tak se o ně ráda postará.

Vrtiška: Největší dojem, který si odnesli, je, že se jich do vířivky pro čtyři vejde až sedmnáct!

Žák: Byli jsme tam v zimě, bylo už k večeru, tma. Když jsme pak vlezli do vířivky, tak to bylo opravdové blaho. Ale euforii z teplé bublající vody u studentů rychle vystřídal zájem o technické detaily. To vždy rádi vidíme.

Jak se firmám či studiím vyplácí vystavování na Designbloku, potažmo na design weeku v Miláně?

Žák: Spíš musíte být ve správný čas na správném místě. Řeknu dva příklady. Na Designbloku měli naši studenti před dvěma lety křeslo, byl to jejich soukromý projekt, šel okolo Giulio Cappellini (zakladatel proslulé italské nábytkářské firmy Cappellini – pozn. red.) a dnes je křeslo v jejich portfoliu. A druhý příklad: jeden náš kamarád jezdí pravidelně vystavovat do Milána, taky bychom mu přáli úspěch, ale zatím z toho nic kloudného nebylo… prostě je někdy zásadní načasování a více než cokoliv jiného hraje své náhoda.

Vrtiška: Nicméně co máme zkušenost s renomovanými výrobci, tak ti do Milána jezdí a vyplácí se jim to. TON, Brokis, Lasvit apod. USSPA teď jede, po promlce způsobené covidem, do Lyonu. Každý má ten svůj veletrh. Např. naše židle pro Rim bude mít celosvětovou premiéru v květnu 2023 v Chicagu na veletrhu Neocon, což je taková americká verze Milánského design weeku.

Kolik z vašich studentů zůstane u designu a živí se jím?

Žák: Zrovna dneska jsme měli schůzku s naším asistentem Petrem Hákem, který to zjišťoval. Z osmnácti lidí, kteří opustili školu za dob našeho působení, se oboru nevěnují jen dva. Respektive jsou to dvě ženy, které jsou na mateřské. Jinak se tím živí všichni. Učíme šest let a tenhle výsledek mě pozitivně překvapil. Když jsem studoval já, nepřišlo mi, že by u toho všichni vydrželi. My ano, protože už jsme při škole pracovali. Ale někteří dělali v kavárnách a už tam zůstali.

Vrtiška: Já jsem tedy taky první tři roky studia pracoval v kavárně…

Designéři Roman Vrtiška a Vladimír Žák

Jak se studentům daří přechod do praxe a následný střet s realitou trhu?

Vrtiška: Firmy si je snaží odchytávat stále častěji už na škole. Záleží na vazbách pedagogů a aplikační sféry. Někdo se chytí ve firmě rovnou, ale to není běžné, spíš si jen vytvoří nějaké vazby.

Žák: I kdyby je nezaměstnali, tak celá struktura školy a našeho oboru je hlavně o kontaktech. Např. když potřebujete nafotit židli, řeknete spolužákovi, o kterém víte, že fotil dobře už při studiu.

Vrtiška: Třeba u mmcité vím, že v týmu designérů mají poměrně hodně absolventů VŠUP.

Žák: My tady taky máme naše absolventy. Dva ze čtyř našich kolegů ve studiu jsou naši absolventi.

Vrtiška: Ale teď už na ně nemůžeme používat fyzické tresty! (smích)

Žák: Zažívají nás v jiných situacích než na škole. Třeba já pracuju úplně zasunutý pod desku stolu, skoro ležím. Takhle mě předtím určitě neznali.

Pro absolventy musí být práce u českých Grand designérů poctou. Ke komu ale vzhlížíte vy?

Žák: Léta letoucí jsme chtěli pracovat s firmou TON. Ale patříme do kategorie lidí, která se nikam necpe. Hovoří za nás naše práce. Pro tu spolupráci jsme vlastně až tak moc neudělali, takže tam zatím nejsme.

Vrtiška: Já bych rád zmínil Todus, mladá nábytkářská firma produkující venkovní nábytek. Zaregistroval jsem je teprve před osmi lety a za tu dobu se z nich stal fenomén. Dělají moc pěkné věci!

A ze zahraničních firem?

Žák: No… Minulý rok jsme byli ve Vitře, to bylo velmi inspirativní. Imponující. Navštívili jsme i místa, jako je vývoj produktů, kam se běžné nedostanete. Kdybych chtěl někde pracovat, tak tam. Když Vitra něco udělá, tak se to stane ikonou. A to je cíl každého designéra, udělat ikonickou věc. Vitra má navíc kolem sebe velmi speciální auru.

Vrtiška: Ale taky jsou to velmi zdatní obchodníci. Každý krok, který udělají, vypadá na první pohled vždy mecenášsky, ale je to přitom velmi dobře vykalkulovaný marketing. To pochopitelně nemyslím nijak negativně, právě naopak. Obchod a marketing k našim oborům neodmyslitelně patří.

Žák: A mladá dánská firma HAY. Kdyby nám od ní přišla poptávka, tak okamžitě rušíme dovolenou!

Vrtiška: Divili byste se, kolik je kvalitních firem od nás na východ. Dělám si pravidelný přehled o nových značkách a produktech ze zemí jako: Chorvatsko, Polsko, Ukrajina, Pobaltí. Skvělé mladé firmy, které nejsou tolik vidět. Český design taky není tolik vidět, ale když to hodíte pod drobnohled, tak zjistíte, že je tu neuvěřitelné množství zapálených lidí a kvalitních produktů, které rozhodně stojí za pozornost.

Bláznivé mety

Pamatujete si, jak jste se poprvé potkali?

Vrtiška: Úplně přesně ne. Bylo to na vysoké škole, odtud si člověk moc věcí nepamatuje… (smích)

Žák: Na UMPRUM berou tři lidi do ročníku a stejně máte problém si někoho zapamatovat. Až postupně se vyhraňují osobnosti, kterých si všimnete, třeba Maxim Velčovský s tou jeho velkou hlavou… Ale já si Romana pamatuju. Měl stříbrnou bundu, průsvitné brýle a velká stříbrná sluchátka. Chodil na keramiku o patro níž. Viděl jsem na první pohled, že to bude osobnost. Tehdy jsme dělali různé tematické mejdany a Roman k nám rychle zapadl.

Vrtiška: Já jsem v podstatě takový chameleon! (smích) Byly to dost šílené časy.

Jak se stalo, že jste si začali tak rozumět?

Vrtiška: Proč vznikají vazby na škole? Je to určitá forma synergie, musíte vidět, že s tím člověkem sdílíte jistý pohled na svět, nejen na práci.

Přitom se o vás říká, že jste každý jiný. Roman věcnější a konstruktivnější, Vladimír zase emotivnější a odvážnější…

Vrtiška: Možná jsme trochu jiní, ale shodujeme se v tom důležitém.

Žák: Máme spoustu kamarádů, kteří jsou dobří, ale jsou jedno velké ego. Sólují ve všem. A my dva umíme uznat cizí nápad. Myslím, že diskuse patří k životu. Musíte na to mít povahu, sólisty nezlomíte. Na druhou stranu myslím, že je i hodně lidí, kteří by chtěli být v týmu, ale nenašli toho druhého. V něčem to možná mají jednodušší, své nápady si obhajují sami sobě. V týmu musíte přesvědčit nejen sebe, ale i toho druhého, což filtruje některé myšlenky.

Vrtiška: Člověk cítí zodpovědnost za druhé i za sebe. Někdy se vyplatí říct nahlas i sebeblbější nápad, i když já si nedovolím přijít za Vladimírem s úplným nesmyslem, protože ho respektuju jako osobnost a cítil bych, že jeho názoru zneužívám.

Žák: To já si to dovolím.

Vrtiška: Dneska o věcech mluvíme víc a víc. Čím má člověk víc zkušeností, tím víc nápady mezi prsty převaluje a přemýšlí nad nimi. Všechno déle trvá, s ničím nejste tak rychle hotovi jako dřív. Ale zase čím více to člověk vysedí, tím snazší může být cesta do cíle. Jasně si na začátku nadefinuji mantinely a pak už to jde lépe.

Žák: To je hluboká myšlenka, ale dobrá!

Řešili jste někdy spolu nějaký konflikt?

Žák: V lidské rovině vůbec. A pracovně? Může nastat situace, že děláme na stejných věcech, jsme zacyklení a nemáme odstup. V tu chvíli je možná dobrá ta spolupráce. Roman řekne: „Tohle se ti jako líbí?“ Ale není to konflikt ve stylu: Musí to být takhle.

Vrtiška: Jsme zpět u těch hloupých nápadů. Většina lidí je rovnou škrtne. Ale když se na ně podíváte z druhé stránky, mohou být často více než použitelné.

Žák: Bez blbých úvah se nedostanete dál a nikdy nepřekročíte ty pomyslné mantinely.

O vás je známo, že se rizika nebojíte.

Vrtiška: To je možná pravda, ale to riziko musíme nést vždycky my, ne klient.

Neříkejte, že vám netradiční zadání či způsoby řešení nejsou blízká. Loni podle vašeho návrhu vznikl závodní katamarán, to není úplně běžný designérský projekt. Objednali si ho Jaromír Popek a Tomáš Janda a přirovnává se k Porsche na vlnách.

Žák: Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Klient měl osobní vizi, koníček a oslovil nás po předchozích zkušenostech.

Vrtiška: Specifikum téhle lodi vychází hodně právě ze zakladatelů značky Independent Catamaran, jsou to jachtaři tělem i duchem, ale s trochu jiným životním přístupem. Oba jsou to nicméně mořští vlci, kteří chtěli mít superagilní rychlou loď.

Už jste se na ní projeli?

Žák: Plavili jsme se na ní minulý rok v září, a to rovnou z premiéry na veletrhu v Cannes směrem do Barcelony. Vzhledem k tomu, že jsou to za ta léta už naši kamarádi, máme palubu IC36 stále otevřenou, takže se na další společné chvíle na moři už těšíme. Aktuálně kotví v chorvatském Novigradu, což je o něco blíže než předešlé kotviště v Barceloně.

Kolik stojí?

Vrtiška: Je to někde mezi 8 až 12,5 miliony korun. Cena se odvíjí od kvality vybavení a použitých komponentů.

Vynesla vám hlavní cenu na Cenách Czech Grand Design. Byl to jeden z vrcholů vaší tvorby?

Vrtiška: Říká se, že vrchol pro architekta bývá navrhnout loď. Já si vždycky myslel, že tomu tak je. Dnes i ovšem myslím, že ten vrchol tkví v něčem úplně jiném, a sice v určité formě sebemrskačství, jakmile se rozhodnete takovou zakázku akceptovat. Jako suchozemec si neuvědomujete množství úskalí a pravidel, se kterými musíte na vodě každodenně bojovat. Navíc na slané vodě je např. údržba peklem na zemi. V podstatě, pokud nemáte žádné zkušenosti, jako jsme neměli my, musíte zcela přehodnotit pohled na užívání. V podstatě začínáte zcela od nuly – a to je vrchol! (smích)

Žák: Navíc jste jen třetina týmu. Bez těch dvou by to nemohlo nikdy vzniknout.

Vrtiška: My jsme dávali nápady, tvarové a funkční řešení. A Jonáš s Járou se svými zkušenostmi byli jako arbitři a supervizoři. Přesně hned věděli, co jde a co ne. Když se ale Jaromír pozastavil a začal přemýšlet, hned jsme věděli, že jsme na dobré cestě. V téhle pomyslné hře šlo v podstatě o to, znejistit naším designem i skutečné profíky. A myslím, že se to podařilo.

Co je vaše další šílená meta?

Vrtiška: Independent Catamaran by se měl rozšířit z IC 36 na 48. Číslo udává stopy. Takže asi to. Ale Vladimír už xkrát někde prohlásil, že by chtěl udělat most. Tyhle mety k nám chodí spíš samy. Otázkou ovšem zůstává, zda je šílenější meta, nebo my, když ji přijmeme.

Žák: Design je sériovost, funkce a estetika. Katamarán je spíš socha. Kdyby se dělal znova, udělá se jinak. Co se týče sériovosti, máme teď velký projekt s Rimem. Děláme na vstřikované židli, přičemž jen investice do formy je „raketa“. Je to něco přes osm milionů jen za formu! Při téhle výši investice už vám výrobce musí plně důvěřovat a musí být přesvědčen o úspěchu vašeho designu. Vy svým projektem ovlivníte chod firmy na několik dalších let. Cítím obrovskou důvěru, kterou do nás vkládají. Je to pro nás čest s nimi spolupracovat.

Co to bude za židli?

Žák: To ještě prozradit nechci. Ale bude se jmenovat Lambda.

Kreativita v době krize

Nevěnujete se jen designu, ale i architektuře. Před několika lety jste navrhli oceňované kanceláře pro Avast, které se hodně podobaly těm v technologických gigantech v Silicon Valley. Udělali byste tam s odstupem něco jinak?

Vrtiška: Už je to šest let, pamatuju si dobře, musel jsem kvůli slavnostnímu otevření zkrátit pobyt na horách v Rakousku, děsně se mi tam nechtělo, ale nakonec to byl nezapomenutelný večer. Teď bychom určitě pár změn udělali, tehdy do toho mluvilo hodně lidí a ne vždycky panovala ve vedení Avastu shoda. Občas to byla velká politika. Dneska si říkám, že by kolikrát bylo lepší nevycházet managementu tolik vstříc. Časem se ukázalo, že některá řešení v kancelářích, které si konkrétní osoby prosadily, jsou v podstatě na nic.

Žák: Ale člověk se vyvíjí a doba taky. Pamatuju si, jak jsme tehdy lovili inspiraci dnem a nocí na internetu. Dneska je všude všechno, Pinterest je plný inspirace, tehdy jsme našli jen pár obrázků. V kontextu doby to nicméně bylo skvělé řešení. Navíc jedna věc je náš názor na estetiku a formální pojetí, druhá věc je funkce vs. investice.

Vrtiška: Zpětně bych nesázel ani na to, že se takové velké množství IT lidí bude chovat hezky k hezkým věcem.

Žák: Kvalitu dříve nikdo neřešil v mnoha oblastech. Než začal Zdeněk Pohlreich chodit do restaurací, tak se leckde vařilo podprůměrně. Nažer se, zaplať a běž. Dnes je veřejná osvěta mnohem větší a tak nějak přirozenější. Dříve jsem chodil do Luxoru a kupoval pravidelně množství publikací o designu a architektuře, což byl často jediný způsob, jak se ke kvalitním realizacím dostat. Dneska jen otevřu internet a najdu tam všechno.

Jak poznamenaly vaše profese aktuální krize: covid a válka?

Vrtiška: Výrazně. Všeho je nedostatek, ale pořád je obrovská poptávka, ceny se šponují do nesmyslných výšin, náklady pro realizace začínají být neakceptovatelné a nevratné. Děláme teď flagship store pro Potten & Pannen na Senovážném náměstí v prostorách hotelu Andaz. Dominuje mu velká mosazná skulptura, instalace, což je aktuálně největší zádrhel, protože před rokem by to stálo polovinu a měli bychom to relativně hned. Dnes je dodací doba o půl roku delší, a to je v podstatě ještě zázrak. Nemusíme ale mluvit o tak složitých věcech, jako je 15 metrů dlouhý mosazný atypický stůl. Za námi leží dva vzorky dřevěné podlahy.

Problém tady je jiný – většina evropských dřevin je z Ruska. Nemusím vám asi líčit, že dostupnost je nyní nulová. Podlaha, která před rokem stála dva tisíce za metr čtvereční, dneska stojí tři a půl tisíce a dodací termíny jsou v řádech měsíců. Máme problém sehnat relativně obyčejnou dřevěnou podlahu do projektu, který má 500 metrů čtverečních. Je to šílené, klient ve vás vkládá důvěru, ale když chodíte s takovými zprávami, jenom kroutí hlavou: „Co s tím budeme dělat? Pro mě je to ekonomická sebevražda… Mám spočítanou návratnost na pět let.“ Už teď jsme na bodu zlomu, kdy to dává smysl a kdy už ne. A pokud to bude pokračovat, tak do architektury budou chodit jen hodně odvážní nebo hodně movití lidé. Nikdo normální si teď netroufne nic většího realizovat.

Žák: Každá věc má svého kupce a třeba se začne uvažovat jinak. Zhýralé vyhazování za detaily se může změnit. Třeba bude všechno jen detailu prosté!

Vrtiška: Snažím se být optimista. Myslím, že si lidé uvědomí, že udělat kvalitní projekt chvíli trvá. Není to vůbec tak jednoduché, jak to vypadá v pořadu typu Jak se staví sen. Tenhle pořad formoval představu obyčejných lidí o tom, jak je všechno snadné. Pozitivní na téhle době je, že se tahle mýlka snad napraví. Už to nebude – všechno hned a tady.

Žák: Jako když si nějaký youtuber koupí Lamborghini a roztříská ho jen proto, že to bude dobrý na instáč. Jaká je v tomhle chování hodnota?

Cítíte ve světě designu ještě další dopady současné doby?

Vrtiška: Všeobecně se tlačí snaha o environmentální design. Přijde mi, že společnost se snaží vykoupit své černé svědomí. Můžete vidět spoustu uměle vygenerovaných případů, kdy někdo přidá do produktu přírodní materiál a tváří se, jako by spasil svět. V excelových tabulkách se to možná dobře vyjímá a povrchní společnost to ráda hltá. Přitom je to absolutní blbost. Nechci, abych vypadal, že nejsem zastáncem environmentálního přístupu. Právě naopak. Ale občas na tu situaci koukáte a nestačíte se divit. Spousta výrobců přitom funguje environmentálně, ale nepotřebuje o tom mluvit.

Žák: Každá doba s sebou přináší lidi, kteří chtějí „využít“ situace.

Vrtiška: Do výroby se kolikrát dostávají kvóty, které vám úplně házejí klacky pod nohy. Jestli bude tahle šílená, i když třeba dobře myšlená byrokracie pokračovat, tak to můžeme všichni zabalit.

To nezní moc optimisticky. Tak pojďme skončit konstruktivně. Kdybyste měli dát jednu radu mladým designérů, co by to bylo?

Žák: Ať je každý jiný. Osobitý.

Vrtiška: Nejdřív se musíte naučit navrhovat hlavou, abyste pak mohli navrhovat srdcem!

USSPA • UMPRUM • Vrtiška Žák

Když mluvíte s Kateřinou Kadlecovou, je to smršť energie a nic na tom nemění ani fakt, že vy zrovna sedíte v Bruselu a ona ve své kanceláři v Dolní Dobrouči. Má plnou hlavu nápadů a velkých plánů, jak posouvat nejen svou společnost USSPA, ale i celou společnost.

Pro letošní Designblok se spojila se svými oblíbenými designéry Vrtiškou a Žákem, kteří navrhovali jejich firemní sídlo i showroomy, a dali prostor studentům UMPRUM.

„Tady nejde o výsledný produkt, ale o to, aby si vyzkoušeli technologie, ke kterým by se jinak nedostali. Je to unikátní projekt, protože vyrábíme opravdu obrovské vířivky, to ti mladí předtím ještě neviděli. Zapojil se i náš vlastní designér Vojta Podlesný, ukázal jim postupy ve výrobě a oni byli naprosto báječní. Naprosto otevření!“ popisuje. „Jsem moc ráda, že je naše firma v tak dobré kondici, že si takový projekt můžeme dovolit.“

Hlavou se jí přitom honí další termíny, tím nejzajímavějším je bezesporu listopadová oborová výstava v Lyonu. Největší v Evropě, před covidem dokonce větší než podobné výstavy ve Spojených státech.

Kadlecová je nově i místopředsedkyní Asociace českého průmyslu a designu, společně s druhým místopředsedou Davidem Karáskem z mmcité a předsedou Martinem Wichterlem chtějí motivovat firmy, aby víc spolupracovaly s designéry. „Jeden potřebuje toho druhého, všechny věci mají nějaký přesah. A je teď jen na nás, co vymyslíme navíc,“ říká den po posledním zasedání Asociace. „Je potřeba spojit síly těch, kteří sílu mají. A kdo jiný by to měl dělat, než my, kteří máme silné firmy. Nemůžeme se v tomhle ohledu spoléhat na stát, musíme to vymyslet sami,“ zdůrazňuje odhodlaně s tím, že ji baví hlavně různorodost členů Asociace. „Jsme propojením napříč obory, každý děláme něco jiného, ale jsme v tom dobří. Nikdo neprosazuje vlastní komerční zájmy. A právě v tom je naše síla.“