Do hlubin. Freediver David Vencl láme rekordy a teď se chce ponořit do ledu nejníž ze všech

Freediver, otužilec a světový rekordman David Vencl plánuje na příští jaro něco nevídaného. Jako první na světě se ponoří do hloubky pod led.

Na jezero Milada dopadají nepříjemně velké kapky, zima je vlezlá a psa by nevyhnal. Voda je koncem října teplejší než vzduch, i tak to ale pro Davida Vencla není žádný med – pro dokonalý záběr musí stát fotografovi modelem jenom v plavkách déle, než by to bylo komukoli příjemné.

V únoru 2021 uplaval kousek odsud, v Lahošti u Teplic, na jeden nádech a pod ledem 80,99 metru a stal se tak světovým rekordmanem Guinnessovy knihy rekordů. Původní rekord stanovil jako první v roce 2000 otužilec Wim Hof a před Venclem ho oficiálně překonal ještě dánský freediver Stig Severinsen.

Konkurenti ale také nelení. Letos v březnu uvedla streamovací platforma Netflix dokument Zadržet dech: Pod ledem, který sleduje příběh finské freediverky Johanny Nordbladové, která ve finské Hosse ve vodě, která měla dva stupně Celsia, uplavala na jediný nádech 103 metrů. Použít však mohla jednodílné plavky, plaveckou čepici a závaží, což je podle Vencla značná výhoda. „Pro muže a ženy platí jiná pravidla, stejně jako jsou jiná pravidla u každé asociace. Všichni otužilci ale dobře vědí, že nemít čepici je výrazný handicap. Pro mě to znamenalo o měsíc tréninku otužování navíc. V lednu jsem uplaval s čepicí 80 metrů ve vodě o dvou stupních a říkal jsem si, jak je to super, že už mám natrénováno. Jenže za týden jsem to zkusil bez čepice a po 25 metrech jsem se vynořil. To bylo peklo!” vysvětluje český freediver. Své ženské soupeřce však gentlemansky poblahopřál.

Letos v březnu pak uplaval v Kanadě další rekord Francouz Arthur Guérin‑Boëri, kterému se povedlo zvládnout 105 metrů se závažím na krku. Rekord uplaval stejně jako Nordbladová pod Světovou potápěčskou konfederací. David Vencl je proto připravený zvednout laťku. Tentokrát se vydá ještě o kus dál, nebo spíš níž.

1 + 1 = pohyb

Vencl vyrostl v Lomnici nad Popelkou a na severu Čech žije dodnes. Otec je hudebník a akademický malíř, ale v mládí váhal i nad sportovní kariérou. A tak odmalička vedl syna k pohybu, ať už to byl fotbal, basket nebo vysokohorská turistika. „Naši mě nikdy do ničeho netlačili, ale ani mi nic nezakazovali. Nechali mi velkou volnost. Tím jsem se inspiroval u své dcery Natálky. Mnoha dětem je pohyb zakazován, jdete parkem a slyšíte: Neběhej, neskákej, nelez na strom, upadneš, něco si uděláš, ušpiníš se! Ale pak dítě poprvé upadne v deseti letech, neví jak, už je dvakrát tak velké, a to se pak kosti lámou,“ postěžuje si Vencl, který vystudoval pedagogickou fakultu a patnáct let učil na základce. Jeho dcera jde v rodinných šlépějích, v pěti letech skáče ze tří metrů do vody a potopí se pět metrů do hloubky. „Peďák pro mě byl jediná možnost, jak se živit sportem a nebýt vrcholový sportovec. Vždycky mě navíc bavila matematika, tam jsem talentovaný,” pokračuje Vencl.

Voda ho ale táhla odjakživa. Ještě než vyrazil na první kurz, sám se u moře potápěl do dvaceti metrů a v horách skákal do každé ledové tůně. „Začal jsem doslova lážo plážo. Na dovolené jsem za dva první dny přečetl knížky a pak už začal vymýšlet. Nejdřív jsem šnorchloval, jenže jsem byl zvědavější a zvědavější a zkoušel, kam až do zvládnu,“ vypráví. A tak se v roce 2012 vydal na první kurz s předsevzetím, že vydrží zadržet dech alespoň na tři minuty. První den nakonec zadržel na pět minut, druhý den to ještě překonal a pak už zbýval jen krůček k závodění. Tomu se nakonec začal intenzivně věnovat během rodičovské dovolené. Teď se specializuje na disciplínu statická apnoe, pod vodou vydrží 8 minut 35 vteřin.

Když pak přišel na to, že si může zvýšit výkon ve freedivingu pomocí otužování, pustil se do něj naplno. „Fyziologie potápění a otužování je velmi podobná. Otužování zlepšuje třeba diving reflex, což je reakce těla na zádrž dechu. Začne šetřit energii, tlumit orgány, které nejsou v daný moment potřeba, sníží spotřebu kyslíku. Pod vodou, navíc ledovou je organismus v prostředí, které je z krátkodobého hlediska smrtelné, a snaží se proto prodloužit přežití. Disponují jím všichni savci,“ vysvětluje Vencl. Pro freedivery je výhodné, když jim diving reflex naskočí v co nejkratší době, a proto se mnoho z nich otužuje.

David Vencl

Vencl měl jako ledový muž velmi rychlý debut, když se cíleně otužoval teprve tři měsíce vznikla fotka Bruslař a freediver, která obletěla svět. Vencl na ní pouze v plavkách plave pod ledem jezera Milada u Ústí nad Labem a na druhé straně ledové stěny bruslí jeho kolega Petr Kapoun. Fotograf Jan Kepič vyhrál se snímkem ve sportovní sekci soutěže Czech Press Photo 2019. „Byl to můj první ponor pod led. Takhle – v Česku si my freediveři moc zábavy neužijeme, voda je tu tmavá, studená a nic není vidět. Když chceme něco zažít, musíme na vraky na Maltu, na Kanáry na delfíny nebo na Maledivy. A tak dřív nebo později začnete plavat v ledu,“ usmívá se Vencl.

Sám ale přiznává, že byl slavný ponor nejnebezpečnější z jeho ponorů vůbec, minul totiž finální díru a musel zachovat chladnou hlavu a vrátit se. „Největší strach mám samozřejmě z toho, že se utopím. Jinak je freediving velmi bezpečný sport, tam si nezvrtnete kotník, nenatáhnete sval. Sice se tedy nezraníte, ale můžete umřít. A umřít není zase takový problém, pokud nedodržujete základní bezpečnostní pravidla,“ popisuje. Potápěč se proto ideálně nikdy nepotápí sám a u extrémních výkonů, jako je plavání rekordu pod ledem, se předem připravují scénáře všeho, co může nastat. A na ty se pak hledají řešení.

Při Venclově ponoru zapsaném do Guinnessovy knihy rekordů tak byl na místě nejen geodet, časoměřič a rozhodčí, ale také tým přístrojových potápěčů, kteří ho hlídají pod ledem. „Na každou situaci jsem měl plán B i plán C. Pod ledem není čas přemýšlet. Jestli jste viděli Top Gun: Maverick, tak tam to přesně je: Přemýšlení zdržuje, přestaň přemýšlet. A v tomhle mají pravdu,“ říká Vencl. Rekordní trasu sice pod ledem plave jen jednou, v hlavě si ji ale vizualizuje nespočetněkrát.

Chlad a klid

Pro svůj další rekord plánuje Vencl něco ještě extrémnějšího. Příští rok na přelomu zimy a jara se na zatím blíže neurčené lokaci znovu ponoří pod led. „Tentokrát budu potřebovat pouze jednu díru. Potopím se totiž bez neoprenu do hloubky, o to se zatím nikdy nikdo nepokusil. Už vím, do jaké, ale zatím nechci nic říct přesně, budeme to postupně odhalovat,“ naznačuje.

Pokud vás však hned napadne, že je v hloubce větší zima, budete se stejně jako autorka tohoto textu divit. „To je právě anomálie vody. Při čtyřech stupních Celsia je voda nejhustší a drží se tím pádem na dně. V létě je teplá, řidší voda nahoře, ale v zimě je studená a řidší voda také pořád nahoře. Nahoře u ledu tak bude nula stupňů a dole čtyři. Ale ani to nebude žádná bomba,“ směje se Vencl. Při sestupu do hloubky má navíc chlad jednu nepříjemnou vlastnost, lidské tělo stresuje a člověk pak mnohem hůře vyrovnává tlak. „Stres navíc roste s délkou ponoru. Potřebuju se proto tréninkem adaptovat na chlad natolik, abych vyrovnával naprosto uvolněně v klidu.“

Jisté už je, že se Vencl nebude potápět v Česku, hloubky tady sice jsou, ale není v nich nic vidět. „Chceme to celé zdokumentovat a pomocí speciálního dronu, který se umí potopit do velké hloubky, udělat živý přenos,“ doplňuje Vencl. V úvahu připadá rakouské jezero Zell am See nebo jezera v Tyrolsku. A ke dnu se s ním kromě dronu vydají i švýcarsko‑české hodinky Chronotechna, konkrétně model SeaQuest Dive, jehož je David Vencl ambasadorem. „Každý dobrý freediver má dobré hodinky. Chronotechna se rozhodla udělat potápěčské hodinky a hledali někoho, s kým se spojí. Seznámila nás Eva Samková a jsem za to moc rád. Dává mi to smysl a moc mě to baví,“ vysvětluje Vencl s tím, že teď diskutují nad nápadem vydat k rekordu speciální edici. „Čas je při freedivingu ta úplně nejdůležitější věc, je to jediná veličina, která mě limituje. Pod vodou jsem naprosto svobodný, můžu se pohybovat všemi směry, být tady a teď. Kromě vnitřního vědomí času ale potřebuji mít pod kontrolou všechny stresory, a proto musím mít pod kontrolou i čas jako takový. Zkoušel jsem se potápět i pouze na pocit, jde to, ale limity jsou pak mnohem nižší, nemůžu si toho tolik dovolit.“

Ve zvládání stresu mimochodem školí i manažery, skrze kurzy freedivingu a otužování pomáhá lidem rozšiřovat komfortní zónu. „Samotné otužování je de facto stres. Jednou je to studená voda, jindy nepříjemná schůzka, pak emoční situace doma. Techniky, které použijeme k ponoření do studené vody, jsme pak schopni použít i v dalších situacích. Pokud si to uvědomíme, život může být mnohem jednodušší,“ říká.

Kromě toho se stále aktivně věnuje závodnímu freedivingu, jeho posledním úspěchem je čtvrté místo na mistrovství světa, odkud odjížděl s novým národním rekordem. „Jsem také herec a spisovatel. V nadsázce! Knížku mám a ve filmu Poslední závod je na mě třívteřinový záběr, jak nesu rajskou. Teď už jen čekám na Hollywood,“ usmívá se. I když s tím čekáním… Letos v létě si Vencl střihl brigádu jako dublér v připravovaném remaku hororu Vrána, jehož rozpočet je zatím vyčíslen na 40 milionů dolarů. Hlavní roli představuje herec Bill Skarsgård a Vencl byl jedním z potápěčů, kteří si zahráli podvodní scény. Jeho hvězdná kariéra je tak možná teprve na začátku.