Někdy vyhraješ, někdy se poučíš. Velký rozhovor s Michalem Menšíkem z Dodo o miliardách, Spartě i o jeho snech

Lepší než snít je ty sny žít, říká jeden z nejvýraznějších mužů nové vlny českého byznysu. Jeho logistický start‑up Dodo má v zádech miliardovou investici a před sebou dlouhou hru, do níž jde s heslem: „Někdy vyhraješ, někdy se poučíš.“

Ať si na internetu objednáte kuře z KFC, ibalgin z lékárny Dr. Max nebo nákup z Tesca, domů vám ho přiveze kurýr v tyrkysových barvách společnosti Dodo. Tento karlínský start‑up totiž dělá takzvanou logistiku poslední míle a pro velké e‑shopy rozváží všechno možné, od jídla po kartáček na zuby. Je za tím sofistikovaná technologická platforma, vlastní softwarové řešení, které koordinuje tisíce objednávek, putujících po Česku díky stovkám kurýrů a jejich aut.

Na to, že se pod kapotou Dodo skrývá něco mimořádného, vsadili investoři v čele s česko‑slovenským miliardářským duem Daniel Křetínský + Patrik Tkáč letos v květnu 1,5 miliardy korun. Na české poměry zcela zásadní částka, která zakladatele start‑upu Michala Menšíka katapultovala mezi české miliardáře. Menšík totiž v Dodo dál drží nadpoloviční většinu.

Jeho příběh přitom úplně nenasvědčoval tomu, že se jednou přidá do nejvyšších pater tuzemského byznysu. Vyrůstal ve Spojených státech, kam jeho otec dovážel tiskařské stroje. Když zemřel na leukemii, tehdy sedmiletý Michal se s rodinou vrátil zpět do Česka. V dětství hrál počítačovou hru Transport Tycoon, kde si poprvé „osahal“ logistiku. Ještě než se do ní pustil, zkoušel štěstí v online marketingu a internetovém obchodování. Měl e‑shop na domácí pekárny nebo vstoupil do slevového portálu Slevín, který posléze prodal. V roce 2016 od skupiny Karla Komárka koupil Dodo jako ztrátový podnik s obratem necelých 300 tisíc korun. Tehdy to byla nedoceněná online concierge služba ve stylu „seženeme cokoli legálního“, jenže prodělávala, a tak pro ni Menšík vymyslel nový byznysmodel. Zaměřil ji na B2B zákazníky a „poslední míli“ a udělal dobře. Z hlediska tržeb dnes Dodo patří ve svém oboru mezi tři největší firmy v Evropě. „Tak asexuální věci, jakou je logistika, dáváme atraktivní obal a pro zákazníky vytváříme příběh, který přesahuje převezení balíku z bodu A do bodu B – ať jde o šetrnost k životnímu prostředí nebo snižování emisí, to vše s udržitelnou kvalitou pro zákazníky,“ říká sedmatřicetiletý Menšík, který miluje jednání s lidmi. Možná proto má kalendář věčně plný schůzek, prý jich musí zvládnout i 35 za týden. Není divu, že se při našem focení musel posilnit plechovkou Red Bullu: „Ale to je výjimečné, jinak ho skoro nepiju!“

Co vás tedy pohání?

Vždycky jsem měl vnitřní motivaci dokázat něco víc. A to „víc“ se pořád posouvá v čase. Je to pohyblivý cíl, za kterým směřuji. Aby bylo jasno – nikdy jsem neměl za cíl svého snažení se dostávat do nějakých žebříčků. Hlavní motivací je větší vize.

Ta je jaká?

Že Dodo může být základní stavební kámen pro infrastrukturu e‑commerce. Je to obrovský trh, na němž je moře příležitostí. Hodně lidí se kouká na byznys v krátkodobém nebo střednědobém horizontu, ale ti nejúspěšnější to hrají „long“. Jejich horizont je opravdu daleko. Naše dlouhá hra spočívá v tom, nabídnout co nejefektivnější logistiku pro e‑commerce, aby tu nejezdila po ulicích prázdná nebo poloprázdná auta. To se nám daří už teď, ale pořád máme kam růst, co dodělat. Myslel jsem si, že to půjde rychleji, ale další a další vylepšování už jde pomaleji. Navíc je k němu zapotřebí velký objem zakázek, aby se na velké škále ukázalo, v čem je naše výhoda. Spravovat tisíce kurýrů a aut, obsluhovat velké zákazníky, vylepšovat technologie a k tomu mít udržitelný růstový byznysmodel, to je velká výzva.

Dají se vaše ambice nějak vyčíslit?

Naším cílem je držet se mezi třemi největšími hráči v Evropě na trhu doručování zboží na poslední míli. Celý trh poroste, bude v něm větší konkurence, ale z top trojky nechceme vypadnout. To znamená také rychle růst a být silný na západních trzích, proto je pro nás důležitý vstup do Německa. Chtěli jsme si tam koupit jednoho tamního hráče, ale po pěti měsících vyjednávání se to skrečovalo a pustili jsme se do budování německého týmu sami. Mimochodem, to je docela drahá legrace – nejenom proto, že tam lidé berou vysoké mzdy, ale i proto, že HR firmy, které ty lidi vyhledávají, si berou jako odměnu 33 procent z jejich ročního platu.

Jak je na tom teď Dodo?

Naší firmou hýbou tři velké věci. Zaprvé to, co se děje s celou ekonomikou, od dopadů ruské invaze na Ukrajině až po inflaci. Zadruhé změny v našem byznysmodelu. A zatřetí růst firmy z malého start‑upu do velikosti, ve které teď jsme. Do toho se nám všechno hýbe pod rukama. Loni jsme si nakreslili číslo, jaké tržby bychom chtěli v roce 2025 mít, ale teď je strašně těžké cokoli predikovat.

Proč?

Protože vůbec nevíme, co bude dál. Podívejte se na letošní rok, kdy po covidu přišla válka, inflace a energetická krize a všechno je úplně jinak.

Zmíněné okolnosti vás určitě zpomalily. Budete v letošním roce vůbec růst?

Určitě, meziročně asi o 60 procent na přibližně 50 milionů eur, ale předpokládali jsme o 20 milionů více. Dodo prožívá po všech stránkách nejtěžší rok. Není to jen o makroekonomických dopadech, ale i změně uvnitř samotné firmy. Procházíme velkou proměnou, protože už jsme dorostli do stavu, kdy se musí přenastavit mindset spousty lidí. Srdcaři, kteří s námi začínali před šesti lety a odvedli plno dobré práce, procházejí obří změnou: jejich pozice se jmenuje stejně jako tehdy, ale náplň práce a odpovědnost jsou úplně jiné.

To ovšem platí i pro vás.

Určitě. Já jsem taky nikdy předtím neřídil firmu, která má jen v back officu 230 lidí. Naštěstí mám takovou povahu, že se nestresuji každou maličkostí a snažím se být nad věcí. Dřív jsem si bral nepříjemné věci osobně, ale to už jsem snad odboural. Platí to, co mám pověšené tady na zdi v kanceláři: Sometimes you win, sometimes you learn.

Daří se vám osobně a manažersky růst s firmou?

Nikdy jsem si nepřipouštěl, že bych na to neměl. Jakmile začneš pochybovat, tak už na to nemáš. Jde o to si uvědomit, v čem jsem dobrý, a v čem ne. A já si obojí umím přiznat.

V čem jste dobrý?

Umím vycítit příležitost a mám čich na talent. Umím si k sobě vybrat správné lidi, aby mě dobře doplňovali. Také si myslím, že umím lidi namotivovat a „prodat“ jim svoji vizi. To platí i o naší finanční ředitelce a provozním řediteli. Viera Slota Gecková předtím dělala na stejné pozici v Rohlíku a Martin Marek přišel z Penty – to jsou lidé, kteří toho měli dost za sebou a vydělávali pěkné peníze. Zamířili k nám, do malého start‑upu, a šli s platem klidně výrazně dolů, protože věřili mé vizi a viděli v našem byznysu velký potenciál.

Ještě nám řekněte, v čem nejste dobrý.

Moji kreativitu vyvažuje to, že nejsem úplně tak strukturovaný, jak bych chtěl být. Těžko udržím pozornost na jednu věc. Umím to rozjet a nastavit, ale pomalé zlepšování den po dni, na to jsou lepší lidé.

Před létem jste dostali investici 1,5 miliardy korun od dvojice Křetínský + Tkáč. Dostat tak velké peníze je jedna věc, ale ta druhá je správně je utratit. Cítíte to jako velký závazek a odpovědnost?

Kdybych se toho bál, tak tu nemám co dělat. Je to velký osobní závazek, nechcete na konci říkat: Sorry, ono to nevyšlo.

Vy sám jste také investor, se Zdeňkem Šoustalem vlastníte V‑Sharp Venture Studio, takže máte pohled i z druhé strany.

To mi samozřejmě pomáhá. Dokážu se snáze vcítit do toho, co investoři chtějí. Mám díky tomu vyšší míru pochopení a empatie.

Když jste zároveň v roli investora, udržujete si lépe přehled, co se děje na technologickém poli?

Je to něco, co jsem chtěl dlouhodobě dělat. Naskytla se dobrá příležitost postavit investiční tým a k tomu přišel Zdeněk s chutí vstoupit do světa start‑upů a technologií. Bylo mi jasné, že tam nemůžu být v jakékoli výkonné roli. Tím, že tam máme tým šikovných lidí, já si můžu zdokonalovat své know‑how a zároveň mi to nezabírá moc času. V podstatě mi jen na konci celého procesu na stůl dávají ke schvalování investici a to je tak všechno. Když se podívám na ty start‑upy, které jsme zainvestovali, tak ani jednu příležitost jsem nepřinesl já.

Ve vaší blízkosti se teď pohybují velcí hráči českého byznysu. Kdo vás ale podnikatelsky formoval na začátku?

Ještě když jsem byl na vysoké škole, tak jsem jako brigádník pracoval pro jednu malou islandskou firmu EC Software, která dělala internetový marketing a jejíž šéf mi byl mentorem. A pak mě samozřejmě ovlivnil táta. Byl jsem ještě děcko, když zemřel, takže si pamatuju jen útržky, ale podle toho, co o něm vím z vyprávění, jsem si vytvořil takový správný obraz o tom, jaké hodnoty mají být s byznysem spojené. Že je za tím tvrdá práce a také jedna věc, kterou si vždycky připomínám: always be positive. Že je potřeba si i nad negativními věcmi udržet nadhled a zkusit si z toho vzít jen to nejlepší. A také smysl pro férovost – to je pro mě v poslední době skoro nejdůležitější hodnota.

Která část byznysu vás dělá nejšťastnějším?

Nejvíc mě baví budování byznysu, konkrétně vztahů s lidmi. Umím pochopit, co člověk na druhé straně doopravdy potřebuje. Co ho pálí a jak mu můžu pomoct. To mě dost baví.

Dobře, ale na co se při cestě ráno do práce nejvíc těšíte?

Možná to bude znít divně, ale nejvíc se těším na to, že budu moct něco zlepšit. Asi je to už profesní deformace. Když jdu do restaurace, tak vidím, co je špatně a co bych udělal jinak. Dokonce v jedné restauraci na Letné jsem se jednou už neudržel a musel jsem jim říct, že musí zjednodušit příliš komplikovaný jídelní lístek a že by měli zdražit, protože to mají strašně levné. Takže umět problém pojmenovat a ukázat směr na zlepšení.

A předat úkol dál.

Přesně. Umění předat práci dál je zásadní. Dřív jsem na počet hodin pracoval víc, ale méně efektivně. Měl jsem v posledních letech momenty, kdy jsem se cítil před vyhořením, takže mě schopnost delegovat vlastně zachránila.

Jak si zpříjemňujete vytížený pracovní život?

Hlavně zážitky. Utrácím hlavně za cestování, byl jsem nedávno třeba na formuli 1 v Monaku. Rád lyžuju v Itálii, oblíbený mám i rakouský Ischgl. Nadchla mě Čína a Hongkong, ovšem z hlediska přírody je pro mě Island to nejlepší, co jsem kdy viděl. Já vlastně nejsem úplně shromažďovací typ. Nepotřebuju vlastnit věci. Třeba už řadu let nemám vlastní auto, využívám operativní leasing. Mám to nastavené tak, že si nekoupím domů stůl, pokud nejsem přesvědčený, že je to ten nejlepší stůl, který můžu mít. Proto jsem třeba svůj bývalý byt nikdy nedokončil. Visely mi tam žárovky a měl jsem osmnáct let starou sedačku z Ikey.

Když se rozhlédneme po vaší kanceláři, vidíme designovou ledničku, lego model Lamborghini, na vás mikinu Hugo Boss, švýcarské hodinky… Potřebujete okolo sebe hezké věci?

Chápu, že to pro někoho může vypadat povrchně. Já to beru jinak – mám rád kvalitní věci a radši si nekoupím nic než něco, co by nevyhovovalo mým představám. Je to jedna, nebo nula. Černá, nebo bílá.

Jsou pro vás značky důležité?

Ne. Ale to, že přinášejí kvalitu, je dané. Někdo by možná řekl, že ten, kdo si koupí rolexky, je show‑off, ale já v tom vidím kvalitu, kterou oceňuji. To není funkce peněz, ale nastavení mysli. Když jsem peníze neměl, tak jsem fungoval stejně.

V kanceláři máte také vyvěšen dres Sparty. To musíte mít kvůli vašim investorům?

Já Spartě fandím 22 let. To tam ještě Dan Křetínský jako vlastník ještě vůbec nebyl. Jsem věrný Spartě v dobrých i těžkých časech. Bohužel jsou ty těžké časy docela dlouhé.

Dovolíte si k tomu Křetínskému něco říct?

Jednou jsme se o tom bavili. Můj názor je, že fotbalu rozumí. Já vlastně nevím, proč to nefunguje.

Zkusíme to udělat za vás, protože jsme o tom před chvílí mluvili: umění vybrat si k sobě do vedení správné lidi…

Spekulovat se dá o lecčems, ale já se to neodvážím takto hodnotit. Ty lidi osobně neznám.

Taky tady v kanceláři máte několik velkých modelů lega. To je únik do offline světa?

Lego mě hodně formovalo jako děcko, brutálně rozvíjí kreativitu. Vždycky je stavím sám, trvá to několik dní nebo týdnů, ale většinou se teď k tomu dostanu jednou za rok před Vánoci. Takhle velké modely už vyžadují velkou koncentraci, protože když uděláte chybu, tak vás to strašně vytrestá. To se mi stalo u zeleného Lamborghini: zhruba v půlce jsem udělal chybu a uvědomil si ji až po třiceti stránkách. To pak musíte celé rozbít a to je o nervy… Každopádně mě to hodně baví a mám doma ještě spoustu neotevřených krabic lega. Některé jsem kupoval jako investici. Ne že bych na tom nějak vydělal…

Co je kromě lega váš oblíbený relax?

Určitě sport. Chodím pravidelně s trenérem do fitka, v rámci firmy hrajeme fotbálek v hale. Mám rád i tenis a golf, i když ne ten byznysový, kdy se s vámi pořád někdo snaží uzavřít obchod.

Jsou nějaké technologické vychytávky, bez kterých nedokážete fungovat?

Bez AirPodů. Já už asi ani neumím držet telefon u ucha. Když mi někdo zavolá, tak nejdřív hledám po kapsách sluchátka, nasadím si je a až potom to zvednu. Mám volné ruce. A pak jsem si vědomě upravil jídelníček, téměř jsem vyškrtl pečivo plus mléko úplně a vidím na sobě opravdu pozitivní dopad.

Jaké aplikace nejčastěji používáte?

Když se kouknu do telefonu, tak to jsou hlavně ty komunikační jako WhatsApp. Ale mám tu i Power BI, přes kterou vidím data sledující výkonnost firmy. Na úkoly mám ClickUp.

O čem sníte, když zrovna nemáte v hlavě každodenní starosti?

Možná se to nezdá, ale já jsem dost rodinně založený. Ale spíš než ve sny věřím v to, že lepší než snít je žít ty sny. Realizovat je. Rozhodně to ale není tak, že bych si maloval vzdušné zámky, i když zrovna v profesní rovině se mi sny vyplnily! Nikdy mě nenapadlo, že budu mít investici od Dana Křetínského. Ten cíl vznikl až po cestě, možná až v poslední chvíli. A tak to má být. Nikdy pro mě nebyl cíl mít hodně peněz. Vidím před očima ten klasický graf z VŠE – mezní užitek z každé přidané koruny je za nějaký čas nula. Na štěstí už nepřidá nic. Ale když děláš to, co tě baví, to je ta největší svoboda.