Miloš Čermák: A jak se bude jmenovat?

Autor: Miloš Čermák
Datum: 18. 7. 2019

Vždycky se bavili o hloupostech. Proto na pivo chodili. Třeba dnes rozvinuli debatu o tom, jestli existuje opravdu dobrý důvod, proč by lidé měli mít děti.

Shodli se, že takové ty nejčastěji zmiňované důvody, jako že děti dělají rodičům radost nebo že se o ně ve stáří postarají, nemají moc oporu v realitě.

„Nezpochybnitelnou výhodou je, že svým dětem můžeš dát jména!“ řekl jeden z nich.

Ten druhý se podivil, že pojmenovat lze přece leccos.

„To si nemysli! Ve skutečnosti je toho strašně málo. Jistě, pokřtít můžeš například loď nebo jachtu. Ale kdo si dnes může dovolit jachtu?“

„Málokdo.“

„Tak vidíš!“

„Počkej, pamatuju si, že jako dítě jsem měl sousedy, kteří dávali jména svým autům.“

Ano, byli to cvoci, ale svým způsobem to bylo roztomilé.

„Nejdřív měli zeleného Žabáka a pak červenou Berušku. Ale potom s tím přestali.“

„Proč?“

„Koupili si takovou okrovou škodovku 120. Jestli pamatuješ, v osmdesátých letech jich byla spousta.“

„Jo, ta barva připomínala psí hovno,“ potěšilo ho, že si vzpomněl.

„A to byl přesně ten důvod, proč s tím přestali.“

On pak ještě dodal: „Po převratu ten soused začal podnikat a koupili si ojetýho mercedesa z Německa. Říkali mu Medvěd. Ale to se už za jméno nedá považovat.“

„To ne,“ souhlasně přikývl.

Upadli do soustředěného mlčení.

„Četl jsem, že v Británii dělali průzkum a z něj vyplynulo, že sedmdesát procent mužů dává jméno svýmu penisu.“

„Panebože, kdo dělá takový průzkum?“

„Nějakej výrobce kondomů, myslím.“

„Aha,“ řekl, „tak to dává smysl.“

Společně se zasmáli tomu, že podle toho samého výzkumu je v Anglii nejčastějším jménem pro penis Vilém Dobyvatel. Hned za ním Herkules a Caesar.

„Pochopitelná jména,“ řekl. „Zajímavý je, že v první desítce se umístil také Napoleon.“

„Proč je to zajímavý?“

„Tobě se zdá normální pojmenovat pinďoura po vojevůdci, kterej nedobyl Moskvu, a ještě byl malýho vzrůstu?“

„Jenže to je známej mýtus,“ byl rád, že může toho druhého poučit. „Napoleon měřil 169 centimetrů, což byla v jeho době dokonce výška lehce nadprůměrná.“

Pak ještě dodal: „I když je jasný, že v porovnání s Petrem Velikým, kterej měl přes dva metry, to byl prcek.“

Ty tvoje vygooglované vědomosti, mávl jeho kamarád rukou. „Spíš řekni, co ty.“

„Co já?“ zeptal se udiveně. „Jako kolik měřím?“

„Ne! Jestli máš pojmenovaného ptáka.“

„V žádným případě!“ řekl.

Přitakal, že on také nikoli. Pak se mu rozzářil obličej, jak ho nečekaně políbila inspirace. „Bylo by vtipný pojmenovat svůj penis třeba po nějakým politikovi.“

„Jako že bys mu třeba začal říkat Donald?“

„Myslel jsem spíš po nějakým českým.“ Bylo vidět, že v hlavě už mu běží různé nápady.

„Víš, co je blbý? Že se spousta českých politiků jmenuje zdrobněle. Došlo mi to až teď.“

„Je fakt, že zdrobnělý jméno se moc nehodí.“

„Právě. Třeba Hamáček. To je pro penis strašně blbý jméno.“

Oba se rozpomínali a zároveň se doplňovali.

„Kalousek.“

„Sobotka.“

„Faltýnek.“

„Horáček.“

„Ovčáček.“

„Počkej, ale to není politik.“

„Možná ne. Ale je to…“

Přerušil ho. „Vím, co chceš říct.“

Zaorálek vůbec nepřichází v úvahu, to bylo bez debaty.

Pak ale našli i dobrá jména. „Například by mi nevadilo dát svýmu penisu jméno Drahoš,“ řekl.

„Seš pražská kavárna,“ řekl mu ten druhý s despektem.

Nesouhlasil. „Vůbec to politicky neřeším. Špatný jméno není ani Filip, a to je komouš. Ale ženský by o tobě mohly říkat s obdivem: Ten má ale Filipa!“

„Nebo Gross, to je vyloženě důstojný jméno. Ale bohužel už je mrtvej.“

Nápady se teď jen hrnuly.

„Dobrý jméno je Babiš. Protože tím zároveň tvůj penis získá i krycí jméno.“

„Chápu. Manželka se tě zeptá: Kam jsi toho svýho Babiše zase strkal? A ty odpovíš: Nikam! To byl Bureš!“

Někdy je napadlo jméno rovnou s reklamním sloganem. Například: „Miloš. Sám se už nepostaví.“

Také se shodli na tom, že jméno Hřib není špatné, ale v daných partiích může evokovat nepříjemné zdravotní problémy.

Ani Klaus není moc dobré jméno, protože to by zase bylo nutné upřesnit, zda jde o Klause bez přívlastku, anebo juniora.

Kreativní pětiminutovku uzavřeli důstojně. 

„Okamura. Jakože opravdu velkej…“

Přerušil ho. „Vím, co chceš říct.“

Bylo jasné, že téma vytěžili na maximum. Oba překvapilo, kam až se člověk může dostat, když se začne bavit o dětech. Mávli na číšníka, že si dají ještě jednu dvanáctku Karlín.