Existuje vůbec work-life balance nebo je to jen moderní mýtus?

O work-life balance se v posledních letech mluví všude – v motivačních knihách, na LinkedInu, při káve v kanceláři i na jogamatce. Zdá se, že mít život v dokonalé rovnováze je nový ideál. Ale co to vlastně znamená? A je vůbec možné mít práci a osobní život oddělené jako dva vyvážené dílky na vahách?

Rovnováha jako moderní mantra

Původní myšlenka work-life balance vycházela z představy, že člověk má přesně vymezený pracovní čas a pak volno, kdy na práci nemyslí. Jenže realita 21. století vypadá jinak. Díky (nebo možná spíš kvůli) notebookům, mobilům a flexibilnímu režimu jsme „připojeni“ prakticky pořád. Můžeme pracovat z kavárny v Karlíně nebo z chalupy na Šumavě – a stejně tak může v sobotu večer přistát e-mail od klienta.

Covidová pandemie tenhle trend ještě posílila. Mnozí si vyzkoušeli home office a zjistili, že hranice mezi pracovním a soukromým prostorem se snadno rozplývá. Z obýváku se stala kancelář, z kuchyně zasedačka a z ložnice improvizovaný meeting room.

Mýtus, nebo realita?

Dokonalá rovnováha je nejspíš iluze. Život často přichází ve vlnách. V určité fázi je člověk ponořený do práce a kariéry, jindy potřebuje víc prostoru pro rodinu, zdraví nebo cestování. Zkuste tedy spíš než hledat přesnou polovinu práce a osobního času uvažovat o tom, co nám v dané chvíli dává energii a smysl.

Některé výzkumy ukazují, že work-life balance není jednorázový stav, ale spíše dynamický proces, který se mění podle životních okolností. Data z European Social Survey, publikovaná v Health Economics Review v roce 2022, navíc ukazují, že samotné zkrácení pracovní doby spokojenost nezaručí. U lidí s nižšími a středními příjmy má kratší pracovní týden pozitivní dopad, zatímco u vyšších příjmů hraje větší roli pocit smysluplnosti práce a autonomie.

Práce a zábava v Karlíně

Stačí se projít Karlínem a work-life balance dostává konkrétní podobu. Ráno potkáte běžce na cyklostezce, kteří se pak přesunou do kanceláří office center. V kavárnách je obsazeno nejen snídaňovými setkáními, ale i lidmi, kteří u cappuccina vyřizují maily. A coworkingové prostory se večer mění v místa, kde se propojuje práce s komunitními akcemi.

Tohle může být reálný obraz městské čtvrti, kde se prolíná pracovní a osobní život na každém kroku. To, co se na papíře nazývá work-life balance, tady v praxi vypadá jako integrace – práce se stává součástí životního stylu.

Dokonalá rovnováha neexistuje

Možná je čas přestat hledat dokonalé vyvážení a začít přemýšlet, jak do svého života práci začlenit tak, aby nám sloužila. Pro někoho to znamená striktní večerní offline režim, pro jiného pravidelný sportovní rituál, pro dalšího schopnost říct „ne“ i lákavému projektu.

Důležité je hledat autentický model, který funguje právě vám – ať už to znamená ranní meeting v kavárně, odpolední lekci jógy, nebo tiché večery bez telefonu.

A co vyhovuje vám?

Work-life balance možná není pevný stav, ale cesta, během níž se učíme vědomě rozhodovat, čemu dáme v danou chvíli prioritu. Není to soutěž o to, kdo má „správný poměr“ práce a života, ale spíš otázka, zda se cítíme naplnění a spokojení.

Možná bychom se tedy měli ptát ne „mám rovnováhu?“, ale „žiju svůj život tak, jak chci?“ – a odpověď hledat nikoli v motivačních citátech, ale v každodenní praxi.