Miloš Čermák: Bůh bydlí v Karlíně

Bůh nejdřív stvořil svět, pak se zamyslel a poškrábal se ve vousech.
Byl se svou prací spokojen, o tom není sporu. Ale cítil se unavený a zároveň trochu znuděný. Možná znáte ten pocit. Když dokončíte nějakou práci, na které jste si dávali záležet a stálo vás to spoustu úsilí, a ono je to najednou hotové a vy nevíte, co si počít.

Přesně takhle se cítil Bůh.

„Chtělo by to něco na hraní a pro radost,“ řekl sám pro sebe nahlas. „Prostě abych měl nějaké místo, kde si budu moct vyzkoušet, když mě napadne nějaká píčovina.“

Taky jste sebou cukli? Když jste četli to poslední slovo ve větě, kterou pronesl Bůh? Nejste sami. Nebudu to slovo opakovat, protože je podobné razance, jako jsou třeba chilli papričky na stupni pálivosti od čísla sedm a výše.
Když je ochutnáte, je to takový šok, že vám vyhrknou slzy do očí a možná i slabounce vyjeknete. Ale je v tom zároveň něco krásného a neopakovatelného.

No a to přesně platí o tomhle slově. Bůh si ho oblíbil právě pro jeho vzácnost a razanci. Ale tím spíšho po něm nebudeme opakovat.
Ovšem rozumíme si, že ano?
Prostě.
Bůh poté, co stvořil svět, pocítil nutkání dát vzniknout něčemu malému, ale zábavnému.

Jak už bylo řečeno, prostě chtěl udělat něco, co mu bude dělat radost. Kam se uchýlí, když se bude nudit anebo když bude na svět a na lidstvo naštvaný.

Takže se nadechl, ještě jednou se krátce poškrábal ve vousech… a stvořil Karlín.

Ano, takhle jednoduché to bylo.

Tady bude Křižíkova a bude sem jezdit metro, pak ještě Invalidovna, ale to už bude moc blízko Libně.
Uděláme tu asi deset kaváren a dvacet bister, to podle potřeby. Taky tu bude malý obchod s ošklivou zeleninou a ovocem, kde vám udělají čerstvou šťávu. A nesmím zapomenout na tři supermarkety, tedy Alberta, Billu a Lidl, aby si místní lidé uvědomili,že kapitalismus se svým konzumem číhají za rohem.

Všichni lidé ať jsou v Karlíně šťastní, řekl Bůh a myslel tím opravdu všechny, a je jedno, jestli v Karlíně budou bydlet, nebo pracovat.
Nutno říct, že to Boha začalo opravdu bavit. A tak přidal na Sokolovskou dva barbershopy, kde se hipsterům budou šamponovat plnovousy a zastřihávat vlasy kolem uší. A nesmím zapomenout na pekárny, kde ke koupi bude chléb náš vezdejší a také špaldové koláče a krajíce namazané vajíčkovou pomazánkou z vajec od slepic z farmy.
Farmářské trhy budou hned vedle kostela, rozhodl se Bůh, ať to mám blízko, až o víkendu dostanu chuť na kozí kefír nebo nějakou podobnou pitomost.
Uf, vydechl unaveně, už byl skoro večer a práce byla víceméně hotová. Karlín byl stvořený.

V tu chvíli dostal Bůh geniální nápad.

„Co kdybych tady bydlel?“ řekl. A protože byl Bůh, mohl si klidně ještě stvořit – sám pro sebe – pětipokojové apartmá s terasou a vířivkou, které by viselo na obláčku nad Karlínem.
Jenže Bůh tak nějak tušil, že se to nehodí. Že tohle by v Karlíně neprošlo, protože tady si jsou všichni ve svém štěstí a radosti rovni. A tak zapnul počítač a otevřel si web jedné karlínské realitní kanceláře.
Ten byt mu padl do oka! Byl v Šaldově ulici, číslo popisné 1CD, ve čtvrtém patře. Byl to jen pokoj a ložnice a také pěkná slunná terasa. Bůh si řekl, že stejně nic většího nepotřebuje a že se mu to líbí.

„Stojí to pětadvacet tisíc měsíčně. Já vím, není to málo, ale máte k tomu místo v garáži a dobrýpocit, že bydlíte ve čtvrti, kde se dějí věci!“ řekl realitní agent a Bůh se musel v duchu zasmát, protože když stvoříte člověka a taky peníze, tak opravdu nemáte problém s placením nájemného. Večer si Bůh sednul na terasu, otevřel si láhev francouzského vína, které si koupil v Lidlu (doporučuje ho herec Vašut!), a pozoroval slunce zapadající za střechy karlínských domů.

Na malou chvíli ho napadlo, že je šťastný.

Jen na malou chvíli. Protože pak se z vedlejšího bytu, vzdáleného jen několik metrů vzdušnou čarou, začalo ozývat vzrušené vzdychání.
Bůh je vševědoucí, a tak věděl, že ve vedlejším bytě bydlí mladá žena holdující sexu s pohlednými nezadanými muži. Upřímně řečeno, po celodenní šichtě, kdy tvořil Karlín, byl Bůh unavený a neměl na nějaké rámusení, ozývající se ze sousedního bytu, náladu.

Ale zároveň si uvědomoval, že tohle je Karlín, že Karlín je láska a radost a hlučný sex a štěstí ašamponované plnovousy a špaldové koláče a taky ošklivá zelenina.
Jistě, mohl hlučnou náruživou sousedku zabít úderem blesku, mohl udělat cokoli, ale Bůh si nalil ještě sklenici Bordeaux, ubalil si cigaretu z trávy, kterou si koupil na Invalidovně, a slastně se rozvalil na dřevěné židli z IKEA.

Miluju Karlín, napadlo ho.