Miloš Čermák: 10 věcí, které byste měli vědět o snídani, než vás na ni někdo pozve

1) Snídáme o něco víc než dřív.

Jestli v něčem pandemie koronaviru změnila naše návyky, pak v tom, že víc snídáme. Před dvěma lety vyšlo v jednom průzkumu, že 40 až 50 procent Čechů pravidelně nesnídá. Nyní jiný výzkum ukázal, že je to méně než třetina. Tím, že hodně lidí pracovalo (nebo ještě pracuje) z domova, ušetřili čas věnovaný rannímu dojíždění. Ale přesto potřebují nějaký „předěl“, který oddělí ráno od „pracovní“ části dne. No a pro mnohé se tím předělem nově stala snídaně. Když chodili do kanceláře, koupili si často po cestě velký kelímek kávy. Dnes si ji uvaří doma a dají si k ní jídlo.

2) Chutě se mění.

Například ve starém Egyptě jedli lidé chléb s cibulí a zapíjeli to pivem. To si sem tam dáme i dnes, ale je to většinou signál, že máme za sebou velmi těžký večer. Pokud si opravdu dáme něco s cibulí a k tomu pivo, spíš to znamená, že bychom radši vůbec nebyli naživu. Ve středověku se nesnídalo, lépe řečeno snídaně nebyla považována za regulérní jídlo. Spíš se „dojídalo“, než jedlo, například studené maso od večeře. A opět se pilo pivo! Navíc jíst před ranní modlitbou považoval Tomáš Akvinský za obžerství, tedy jeden ze smrtelných hříchů.

3) Snídani vynalezl novověk.

Formálním jídlem se snídaně stala v době, kdy lidé začali „chodit do práce“. Je tedy, podobně jako parní stroj, něčím, co nám přinesla průmyslová revoluce. V angličtině existuje toto slovo asi od 15. století a etymologicky vychází ze slov „to break“ a „to fast“, znamená tedy jakýsi „konec půstu“, míněno samozřejmě toho nočního. České slovo snídaně má původ ve slově jíst, lépe řečeno sníst, a po vzoru večeře je ženského rodu. S pojídáním daní, jak by se možná mohlo zdát, nemá nic společného.

4) Anglická snídaně je trik mířící na turisty.

Něco jako v Praze trdelník, jeho prodejci také předstírají, že většina Čechů od dětství netouží po jiné laskomině než po trdelníku. I proto jedí anglickou snídani v Anglii hlavně cizinci. Podle nedávného průzkumu takto snídají pouhá tři procenta Angličanů (a bůh ví, co jsou zač, že ano). Rovněž typ čaje označovaný English Breakfast (silný černý čaj vhodný pro kombinaci s mlékem) vznikl v Americe, jako značku ho poprvé použil importér z Bostonu. Až pak se obloukem vrátila zpět do Británie.

5) Soudí se, že je zdravé snídat hodně a pravidelně.

Potvrzují to i lidová moudra a rčení, viz „Snídej jako král, obědvej jako princ a večeři si dej jako žebrák“, případně „Snídej sám, o oběd se rozděl s přítelem a večeři dej nepříteli“.

6) Nebo ne? Snídaně je nebezpečné jídlo.

Tak se jmenuje knížka, kterou v roce 2017 napsal britský biochemik Terence Kealy. Ten tvrdí, že všechna pozitiva jsou mýty. Zejména to, že kdo poctivě a hodně snídá, netloustne, nýbrž naopak hubne. Tuto už na první pohled poměrně nelogickou teorii zdůvodňovali výživoví specialisté tím, že snídaně pomůže nastartovat metabolismus, který pak jídlo během dne lépe spaluje. A že člověk, který se normálně nasnídá, v úhrnu často sní méně kalorií než ten, který nesnídá, ale hřeší během dopoledne méně zdravými „svačinkami“. Mimochodem, „snídaně se do kalorií nepočítá“ je jeden z deseti železných zákonů mého kolegy komika Luďka Staňka. Vzhledem k tomu, že jiným zákonem je „malé příjmy se nemusí danit“, asi si dokážete představit, jak moc vědecky podložené tyto zákony jsou.

7) Ano, po snídani se tloustne.

Významně to potvrdila metastudie (tedy studie založená na studování jiných studií) publikovaná v časopise BMJ, považovaném za nejprestižnější odbornou lékařskou publikaci na světě. Ta zjistila, že je úplně jedno, jestli jídlo konzumujete ráno, v poledne, nebo večer. A že snídaně tudíž není zázračnou černou dírou, do které padají kalorie místo do našeho těla. Sorry! Naopak dnes jedna z nejpopulárnějších (a dle dietologa i nejúčinnějších) metod hubnutí, založená na přerušovaném půstu, spočívá v tom, že lidé jedí či pijí kalorické nápoje pouze osm hodin denně. Toto období si většina lidí stanovuje od večera (například od sedmi) do přibližně poledne druhého dne (v tomto případě do jedné). To znamená, že mohou obědvat i večeřet, ale ráno pak přeskočí snídani.

8) Kde se to vzalo? Celé je to PR.

Že je dobré začít den pořádným, na kalorie bohatým jídlem, má kořeny v první polovině 20. století. Konkrétně ve smlouvě mezi firmou Beech-Nut a Edwardem Bernaysem. Obě jména stojí za bližší představení. Beech-Nut byla potravinářská firma založená v roce 1890, která měla ve dvacátých letech v nabídce spousty produktů: mimo jiné burákové máslo, fazole, kečup, marmeládu či kávu. A taky slaninu. O ni šlo, jak asi tušíte, a vlastně i o další zmíněné produkty. A kdo byl člověk, který původně utajovanou smlouvu s touto firmou podepsal? Edward Bernays, původem Rakušan, je považován za otce PR. Tedy oboru, který dokázal, že když máte dostatečný rozpočet a všech pět pohromadě, dokážete nacpat lidem do hlavy jakoukoli pitomost. Třeba i to, že snídaně je zdravé jídlo. Bernays o tom sepsal veřejný dopis, pod který se mu podařilo sehnat podpisy 500 význačných lékařů té doby. Takže to bylo oficiální. Snídaně je nejdůležitější jídlo dne a vyuzené nakrájené tlusté maso z vepřového bůčku zase lahůdka k pohledání. Povedlo se, dobrou chuť!

9) Když muž se ženou snídá?

Nikoli, nebudu připomínat hity zapomenutých normalizačních let. Ale rád bych zmínil několik let starý německý průzkum, z kterého vyplynulo, že snídaně je nejlepší začátek pro nevěrné muže a ženy. Lépe řečeno, pokud si chcete „odskočit“ od svého partnera a prožít románek například s kolegou nebo kolegyní, je tím ideálním startem pozvání na snídani. Odpolední káva je příliš bezvýznamná, oběd úmorný a bez jiskry, večeře to zase žene moc „na sílu“ a hrozí odmítnutí. Snídaně? Tam nic nehrozí. Zvlášť když ji ještě orámujete slovem „pracovní“. Nemusíte se bát, že vás někdo známý uvidí a dostanete se do řečí. Nemusíte se bát ani toho, že nebudete stačit intelektem. Jak napsal Oscar Wilde do jedné ze svých divadelních her: „Jen hlupáci jsou oslniví u snídaně,“ říká paní Cheveleyová ve hře Ideální manžel. A když mezi vámi a dotyčným či dotyčnou nepřeskočí jiskra, můžete v klidu předstírat, že vás ANI NENAPADLO nic nad rámec „pracovního“ setkání. Geniální!

10) Snídaně je fajn, ne že ne.

Jak ostatně potvrzuje i Medvídek Pú. Když se ho Prasátko zeptalo, jaká je první myšlenka jeho dne, odpověděl, že myslí na to, co bude k snídani. Prasátko řeklo, že přemýšlí o tom, co ho daný den čeká zajímavého. „To je v podstatě totéž,“ přikývl souhlasně Pú.