Miloš Čermák: 10 slov, která podle slovníku Merriam-Webster letos slaví kulaté výročí narození, plus jedno vonící novotou

1920: loudspeaker.

Před sto lety byl nejvyšší čas, aby se začalo používat slovo, kterým se označí ono zázračné zařízení, z kterého se line hlas nebo hudba. Ano, řeč je o reproduktoru. Neboli anglické slovo „loudspeaker“ (doslova přeloženo „hlasitý mluvič“), které se v tisku poprvé objevilo právě v roce 1920. Za zmínku stojí, že čeština má (a dnes už tolik nepoužívá) krásné slovo tlampač. Lidoví etymologové v něm nacházejí stopy slova tlama, avšak bohužel mylně. Předchůdcem či bratrem tlampače byl „plampač“. Tak se původně označoval řečník na svatbách.

1930: Mickey Mouse.

Populární postavičku nakreslil Disney poprvé v roce 1928. Původně měl být hlavní hrdina Disneyových filmů králík, ale kvůli sporům s byznysovým partnerem to nakonec byla myš. Lépe řečeno myšák. Když v roce 1929 v pořadí v devátém filmu poprvé promluvil, byla jeho první slova „hot dogs“. Mickey Mouse se stal v Americe velmi populárním, od roku 1930 se však přídavné jméno „mikymauzovský“ používalo jako charakteristika něčeho nedůležitého nebo až směšně nekvalitního. Například „mikymauzovské“ akcie byly ty, které ztratily hodnotu a hodily se tak leda na vycpání bot.

1940: hipster.

V Karlíně by se asi divili, ale to slovo nemělo původně pranic společného s plnovousy, koloběžkami ani filtrovanou kávou. „Hepsteři“ byli v třicátých letech lidé, kteří se řadili mezi znalce a milovníky jazzu. V tisku se slovo poprvé objevilo v hollywoodském časopise Variety v roce 1938. K „hipsterům“ pak vedl překlep, byť to nevíme jistě. Ale v roce 1940 se v tisku začalo objevovat slovo v této podobě, se stejným významem a tak už to zůstalo. V roce 1957 publikoval slavný spisovatel Norman Mailer esej o tom, jak běloši přejímají tzv. černou kulturu, a tyto lidi označil za hipstery. Tím se však potenciál tohoto slova vyčerpal. Tedy zdánlivě. Na přelomu tisíciletí se hipsteři vrátili v plné síle a už ve významu, který známe dnes.

1950: brainwashing.

„Propírání mozku je způsob, jak se Číňané získávají pro komunistickou stranu,“ napsal v září 1950 novinář Edward Hunter v titulku deníku Miami Daily News. Nové slovo bylo na světě! Hunter popisoval způsoby, které používá čínský komunistický režim, aby obyvatele Číny proměnil v poslušné „komunistické stroje“. Metafora s praním prádla se nečekaně uchytila a používá se dodnes.

1960: cordon bleu.

Smažený kuřecí řízek plněný sýrem a šunkou není bláznivým vynálezem komunistických restaurací, byť v osmdesátých letech byla v Československu popularita tohoto jídla fenomenální. Avšak není to ani tradiční pokrm vycházející z francouzského receptu, jak by naznačovalo nóbl jméno. Ano, modrou stužkou (v překladu „cordon bleu“) se ve Francii označovali nejlepší šéfkuchaři a toto jméno nesla i slavná pařížská kuchařská škola. Ale nápad vzít kuře, sýr a šunku a to všechno pořádně osmažit nemohl vzniknout nikde jinde než v Americe. Důkazy vedou do roku 1960 a víme, že v celých šedesátých letech patřil cordon bleu k ozdobě jídelních lístků stovek, možná tisíců amerických restaurací. Dobrou chuť!

1970: tiebreak.

Není úplně jasné, proč se v tenise tak divně počítají body. Ano, řeč je o tom, proč se postavíte na kurt, jednou minete míček a soupeř už vede 15:0. Navíc nule se říká „love“, tedy láska, a jak každý amatérský tenista potvrdí, na nule nic hodného zamilování není. Kořeny tohoto systému jdou prý do středověké Francie, kde se už od 12. století hrál tenis údery rukou (rakety byly přidány až v 16. století) a počítání prý mělo něco společného s ručičkami hodin (ve čtvrt je velká na 15, v půl na 30 atd.). Pak tam ovšem dělá nepořádek 40. Ale nechme to být, teorií je spousta. Co tenis činí hráčsky a taky divácky zajímavým, je to, že bodovací systém dává šanci oběma hráčům až do posledního míčku. Jinými slovy, dokud nepadne vítězný míček, o zápase není rozhodnuto. Nevýhodou pak je, že některé zápasy mohou být velmi dlouhé, skoro nekonečné. I proto byl na počátku sedmdesátých let zaveden zjednodušený systém. Odborně se mu podle jeho tvůrce Jimmyho Van Allena říkalo zkratkou VASSS (v angličtině „Van Allenův zjednodušený bodovací systém“), v roce 1970 však do angličtiny vstoupilo nové slovo tiebreak.

1980: macchiato.

Kávofašisté se někdy snaží vyvolat dojem, že různé druhy kávy jsou s námi odjakživa, jejich recepty jsou v bibli, a kdo je nezná nebo plete, toho barista odnese do pekla. Není to tak! Například macchiato, tedy espresso s kapkou mléka, vzniklo až v osmdesátých letech minulého století. Italští baristé mu tak začali říkat podle bílé skvrny, kterou mléko na kávě udělá (italské „macchia“ znamená skvrna). Do slovníku se tak slovo macchiato dostalo v roce 1980.

1990: World Wide Web, zkráceně web.

Vynálezce webu popsal svůj návrh, jak by bylo možné sdílet informace prostřednictvím počítačů, už v roce 1989. Ale do běžného jazyka se tento termín dostal až o rok později. Anglický fyzik Tim Berners-Lee si svůj nápad nikdy nepatentoval, a jak později mnohokrát neopomněl zdůraznit, nevydělal na něm ani penci. Nebo cent. Ale stal se světovou celebritou a získal od královny titul, takže může být v pohodě.

2000: speed dating.

Žijeme v době, kdy není dobré ztrácet čas, a už vůbec ne tak banálními věcmi, jako je například seznamování se s potenciálními životními partnery. Na nějaké večeře v restauracích nebo návštěvy biografů není čas. I proto dostal koncem devadesátých let rabín Yaacov Deyo v Los Angeles nápad, že nezadané Židy sezve na jedno místo a umožní jim, aby se seznámili. A protože židovské náboženství má ve věcech rádo pořádek, vymezil každému páru přesně stejný čas. Speed dating byl na světě! Mimochodem, ve stejný rok vstoupilo do slovníku také sudoku, jméno hry, která se v následujících letech stala nesmírně populární. Asi i proto, aby ti, co se nechtějí seznamovat a radši o samotě přemýšlejí, měli po večerech co dělat.

2010: filter bubble.

Ano, museli jsme začít nějak říkat všem těm milým lidem, kteří nás žádají o přátelství, komentují naše tweety, lajkují naše fotografie… plus spoustu dalších věcí, které děláme na sociálních sítích s lidmi, s kterými se navzájem ujišťujeme, že jsme chytřejší, vzdělanější a hezčí než ti, s kterými teď zrovna nemluvíme. Ale nakonec se pohádáme a nenávidíme i v bublině, žádný strach.

Plus 2020: covid.

Zatím slovo roku. Ale neříkejme hop, dokud tenhle rok společně nepřeskočíme. Je teprve léto.