Miloš Čermák: 10 druhů lidí rozdělených podle toho, který den nejvíc připomínají

1) Pondělí.

Nikdo je nemá rád. Došlo to tak daleko, že vám je jich někdy až líto. Ale pak je potkáte a hned vám dojde, proč je nesnášíte. Jsou otravní a nepříjemní. A protože jsou dost chytří na to, aby si to uvědomovali, tak se rozhodli, že na tom založí svou osobnost. „My jsme ti, koho každý nesnáší.“ Jistě, najdou se lidé, kteří je milují. Ale ti jsou buď taky pondělí, anebo divní. 

2) Úterý.

Upřímně řečeno jsou úplně stejní jako pondělí, ale naučili se přetvařovat. Což je činí ještě nebezpečnějšími. V úterý se konají třídní schůzky a na úterý vám na poliklinice naplánují kolonoskopii. Až jednou bude konec světa, vyjde na úterý. Všechny to překvapí, ale pokud by měli aspoň pár vteřin na to, aby se nad tím zamysleli, došli by k závěru: „Ach ano, kdy jindy než v úterý?“

3) Středa.

Naprosto přehlédnutelní. Řekněme, že se jmenují Robert. Byli jste na večírku a druhý den vám volá organizátorka, jak se vám večírek líbil. Odpovíte, že to bylo fajn (nechme stranou, co si opravdu myslíte). „A co jsi říkal Robertovi?“ „Robertovi?“ podivíte se. „Ano, Robertovi. Mluvila jsem s ním a říkal, že jste si báječně popovídali.“ „Nikoho takového si nepamatuju.“ „Počkej, Roberta si musíš pamatovat. Takový černovlasý, průměrně vysoký, hodně tichý.“ „Fakt nevím.“ „Měl na sobě takový šedivý oblek a skoro celý večer seděl na křesle v rohu obýváku.“ „Počkej… jo, možná si ho pamatuju. Ale fakt už nevím, že jsme spolu mluvili.“ Tak tohle jsou lidé, kteří jsou jako středa. 

4) Čtvrtek.

Hele, tohle jsou nejlepší lidi. Bez přehánění. Když se s nimi seznámíte, nijak zvlášť vás nezaujmou. Nic si od nich neslibujete. Ale jsou to pohodoví držáci. To je na nich nejlepší. S nimi si postavíte dvojdomek, založíte firmu nebo poletíte v jedné kosmické lodi na Mars. Anebo to nemusí být nic velkého. Potkáte je na nákupu v IKEA a skončíte na tahu po striptýzových barech.

5) Pátek.

S nimi chce každý kámošit. Začne to už ve škole. Polovina spolužáků opačného pohlaví se s nimi chce vyspat. A taky desetina spolužáků stejného pohlaví. Nikdy se nestanou opravdu dospělými. Vždycky to budou ti lidé, s kterými půjdete na večírek v Praze, a když skončí, zjistíte, že jste v Amsterdamu a je pondělí. Nebo nedejbože úterý.

6) Sobota.

Navoněná, trochu nafrněná. Tedy když je to žena. Když je to muž, je to takový ten týpek, který na sobě maká v posilovně. Každý tyhle dva miluje. A chtěl by se s nimi přátelit. Aby taky ne, vždyť bydlí v Karlíně a jezdí na koloběžce. Ale když je opravdu dobře poznáte, pojmete podezření, jestli ona není trochu nudná a on tupý. Nebo naopak. Když vám začnou lézt na nervy, vždycky pomůže si uvědomit, že jsou i lidé jako pondělí nebo úterý. To si pak soboty hned budete zase vážit.

7) Neděle.

To jsou nóbl lidi. Ve všech významech toho slova. Angličani říkají „posh“ a Němci „appetitlich“. Jsou snobové, ale nejsou to rychlokvašky. Oni v té své bublině autenticky žijí. Někdy jsou trochu navoněná bída, ale nevadí jim to. Můžou mít ošoupané sako, ale umí ho nosit. 

8) Státní svátek.

Jak to vysvětlit? Ráno se probudili a byli pondělí, středa nebo pátek. Ale pak zjistili, že vyhráli ve sportce nebo nečekaně zdědili velké peníze, a stala se z nich neděle. Samozřejmě ten původní den nemůžou zapřít a pořád z nich tak trochu vykukuje. Nebo i hodně. Asi takhle: když se jednou narodíte jako pondělí, tak vám ani to sako od Bosse nakonec nepomůže.

9) Narozeniny.

To je jednoduché. Tihle lidi jsou pro všechny ostatní běžným dnem v týdnu (a ano, můžou být dokonce pondělí nebo nedejbože úterý!), ale pro vás jsou neděle. Dycinky, jak se říká. Tak se jich držte.

10) 29. února.

To jsou výjimeční lidi. Celebrity, jestli mi rozumíte. Je jich tak málo, že úplně zapomenete, že existují. A pak je potkáte, jste celí vyjevení, že mluvíte s někým tak vzácným, a chcete si z toho zapamatovat každičkou chvilku. Ale čím déle s nimi mluvíte, tím víc ve vás sílí podezření, že vlastně výjimeční nejsou, a vy si v duchu říkáte: „Hele, jako jsou extra, to je jasný, ale na zadek si z nich nesednu. Ve finále jsou den jako každej jinej.“