Miloš Čermák: Deset příkladů, jak takzvané placebo funguje i v normálním životě

1) Tlačítka pro chodce na semaforech.

Někdy fungují, jindy ne. Žádnou statistiku se nedozvíte. V New Yorku dělal jeden časopis před skoro dvaceti lety průzkum a zjistil, že 60 procent těchto tlačítek na Manhattanu nemá na střídání světel vůbec žádný vliv. A když fungují, tak rozhodně nepomůže, když tlačítko zmáčknete víckrát. Podle psychologů v podstatě neexistuje člověk, který když čeká déle než dvě minuty, nezačne dotyčné tlačítko mačkat opakovaně.

2) A taky tlačítka ve výtahu, kterými se zavírají dveře.

Ani ta nefungují. Nelze generalizovat, ale odhaduje se, že víc než v polovině případů jsou na ovládacím panelu jen „pro okrasu“.

3) Cena vína.

Ani ti nejlepší someliéři nedokážou bezpečně poznat, jestli víno stojí sto, tisíc, nebo deset tisíc korun za láhev. To bylo mnohokrát potvrzeno. Poznají, když má nějakou vadu. Dokážou poznat spousty detailů: často odrůdu, oblast či přibližné stáří. Poznají, jestli jim víno chutná, nebo ne (což tedy poznáme všichni, pokud se nenecháme ovlivnit). Poznají i to, zda víno běžným zákazníkům spíš bude, anebo nebude chutnat. Ale jestli poznají cenu, za kterou vinař toto víno z jakýchkoli důvodů nabízí na trhu? Bohužel. Na druhou stranu existují i průzkumy, které jasně ukazují, že když respondentům dáte ochutnat víno ve slepé degustaci, tak čím vyšší cenu jim řeknete, tím lépe jim bude chutnat. Trik koupit málo známé levné víno a vydávat ho na večírku za výjimečný kousek, fungoval dlouhá desetiletí. Ale pozor, teď už ne. Vždycky se najde někdo, kdo má v telefonu aplikaci, která víno a cenu pozná podle viněty. A jste prozrazeni!

4) Chuť vína ovlivní tvar skleničky.

Tak to aspoň tvrdí firma Riedel. Její šéf Maximilian Riedel a předtím jeho otec Georg dělali dokonce i v Praze nóbl prodejní show pro milovníky vína, kde při rafinovaně a charismaticky vedené prezentaci dokážou přesvědčit účastníky, že Veltlínské chutná výrazně líp ze skleničky, která je pro Veltlínské vyrobena a určena. Odejdete přesvědčeni, věřte tomu. Až na to… že to prostě není pravda. Empiricky nelze vliv tvaru sklenky prokázat a teoreticky platí, že i když budete pít víno za desetitisíce z plastového kelímku (tak jako hlavní hrdina filmu Bokovka), chuti tím neublížíte. ZÁŽITKU ano. A v tom to je. Nejmíň devadesát procent, spíš víc, je v téhle magii obyčejná psychologie. Riedelovým se podařilo přesvědčit i největšího světového guru vína Roberta Parkera. Good job!

5) A vlastně všechny věci jsou lákavější, když jsou dražší.

Jen se to nesmí přehnat. Ale pro lidskou psychiku obecně funguje vtip, který se říká o dvou Rusech, kteří se potkali v Paříži. „Vidíš ty rolexy? Koupil jsem je támhle v tom obchodě za dva tisíce eur!“ říká jeden. A druhý odpoví: „Panebože, to jsi ale hlupák. Znám obchod, kde je mají za tři tisíce!“

6) Je to hnusné, tak to bude zdravé!

Před padesáti lety vyráběl v Americe nejoblíbenější kapky proti kašli ve své farmaceutické firmě Frank Buckley. Používal slogan: „Chutnají hrozně. Ale zabírají!“ A tak to bylo, lidé prostě odpornou chuť akceptovali jako určitou daň za to, že se jim ulevilo od kašle. Firmu později koupila konkurence a dnes už tyto kapky na trhu nejsou. Ale všechny léky proti kašli stále nechutnají moc dobře, všimli jste si? Asi by nebyl problém vyrobit účinný lék tak, aby byl chutnější. Nebo dokonce dobrý! Jenže se ukázalo, že když některá firma dala na trh kapky, které měly lepší chuť, klesl jí prodej. Že by něco léčivého a zdravého mohlo zároveň chutnat senzačně? Kdepak. Na tyhle pohádky nikdo nevěří.

7) Nemluvě o tom, že někdy se opijete i bez alkoholu.

Opilost může být do určité míry imaginární. Když si myslíte, že pijete alkohol, ale ve skutečnosti jde o nealkoholický nápoj, můžete mít subjektivní pocit opilosti. Četl jsem o experimentu, ve kterém během večera respondenti na večírku vypili pět koktejlů. Dvě kontrolní skupiny byly tvořeny jednak lidmi, kteří věděli, že pijí nealkoholické verze, a opravdu je pili, jednak těmi, kteří věděli, že pijí koktejly obsahující alkohol, a pili je. Dále byla skupina těch, kteří si mysleli, že pijí alkohol, ale dostali koktejly bez alkoholu, a čtvrtá skupina, kde to bylo přesně naopak. Pokud byl v koktejlech alkohol, šlo o množství, které pro cca 80 kilogramů vážícího muže představovalo po dvou hodinách pití asi 0,7 promile alkoholu v krvi. Na závěr všichni absolvovali jednoduchý test (otázky a odpovědi plus různé jednoduché dovednosti), který měl určit subjektivní míru opilosti. Výsledek? Respondenti, kteří pili nealkoholické koktejly, si připadali stejně, nebo dokonce o něco málo víc opilí než ti, kteří pili alkoholické koktejly (a oběma skupinám obsluha tvrdila, že v koktejlech je alkohol). Ponaučení: cucejte večer u televize vodu z kohoutku, opakujte si v duchu „alkohol, alkohol“ a ušetříte spoustu peněz!

8) „Zkusili jste to vypnout a zapnout?“

Nesmrtelná rada všech ajťáků. Samozřejmě že to někdy pomůže. Například tím, že to v telefonu či počítači restartuje aplikace, které jsou zaseklé nebo přetížené daty. Ale rozhodně to nemá ten očistný průběh, jak si někdy představujeme. Že se  procesor rozběhne s novou energií a počítač či telefon budou pracovat jako znovuzrozené. Spíš si odpočinete vy. A taky ten člověk z IT, který od vás bude mít minimálně deset minut pokoj.

9) „Zavolejte mi svého nadřízeného.“

Nic rozčíleného zákazníka neuklidní tak, jako když si promluví „s šéfem“. I když ho nadřízený pouze vyslechne a bude kývat hlavou, podobně jako jeho podřízený. Je to v přirozenosti většiny lidí: nechtějí problém ani tak vyřešit, ono to často ani nejde. Ale chtějí to „pohnat výš“. To nás uklidní.

10) Kafe jako životabudič.

Kolikrát jsme to slyšeli? „Hele, bez kafe nefunguju.“ „Nemluv na mě, dokud si nedám kafe.“ „Promiň, že jsem nepříjemnej, ale ještě jsem neměl kafe.“ Jako kdyby káva byla nějaký zázračný prostředek. Panebože, bavíme se o kofeinu, nikoli kokainu! Účinek kofeinu fyziologicky rozhodně není takový, jak se to v běžném životě může zdát. Že se napijete patoku z plastového kelímku, který jste si koupili v nějaké rádoby kavárně na rohu, a okamžitě zázračně pookřejete. Haha!