Noc v galerii. Navštívili jsme hotel, který ukrývá přes dva tisíce originálů včetně Picassa

Tohle místo připomíná velkolepou galerii, jenže vy tu nebudete jen na prohlídce. Budete tady dnes spát. Navštívili jsme malebnou vesničku uprostřed Dolomit, kde je hotel, který ukrývá přes dva tisíce originálů, včetně těch od Picassa či Dalího.

Procházím chodbou plnou obrazů a vůbec netuším, co mě čeká za dalším rohem. Připadám si jako v kouzelnické škole Harryho Pottera. Proplétám se labyrintem a mám pocit, že při každém průchodu narazím na něco nového. Dosud skryté zákoutí, schodiště, které jsem ještě nepoužil, chodbu, již jsem dosud míjel. Tu na mě vykoukne socha, starobylá skříň, historické památky se tu střídají s moderním designem, originálem od Picassa a českými lustry Bomma. Ne, tohle nejsou filmové Bradavice, ale hotel jako žádný jiný.

Romantik Hotel Turm je něco mezi hradem, muzeem a galerií. Jeho zdi dýchají 800 let starou historií a jsou poseté stovkami originálních maleb, včetně těch od Kokoschky nebo Dalího. Na chodbách a na pokojích ale zároveň postávají vysoce současná designová křesla a další nábytek, jehož hodnota příliš nezaostává za některými z obrazů.

To vše je zasazeno do malebné vesničky Fiè allo Sciliar v severní Itálii, v podhůří Dolomit. Na dosah odsud jsou rozsáhlé vinice, husté lesy, horská jezera i kilometry turistických stezek, které lemují rozeklané alpské vrcholky na obzoru. Když ráno vyběhnete ke kapličce na kopci, naskytne se vám úchvatný výhled na okolní horskou krajinu a město zahalené v mlžném oparu. Tohle místo prostě má své kouzlo.

Chceme překvapovat

Není to jen místem samotným, velký kus práce tu poslední desítky let odváděla rodina Pramstrahlerů, které hotel Turm patří. Přede mnou teď stojí Stephan Pramstrahler, šedesátník ve lněné košili a moderních brýlích, který má se svou manželkou Kathi celý hotel na povel. Právě oni mají zásluhu na tom, že místní podivuhodná směs umění, designu a historie nejen neruší, ale naopak spolu dobře funguje. „Jenom udržuji to, co moje rodina vybudovala,“ říká Stephan skromně. Ale není to tak úplně pravda.

Hotel Turm

Ano, uměleckou sbírku má na svědomí především jeho otec Karl, který během života nasbíral asi dva tisíce obrazů, akvarelů či litografií a většina z nich skončila právě v hotelu. Stephan ovšem v roce 2000 zavelel k rozsáhlé modernizaci, která umně propojila minulost se současností. Jeho hotel je plný historických rekvizit a náhodně umístěných starých předmětů: na zábradlí najdete připevněné okenní madlo, někde potkáte stovky let starou dubovou almaru nebo dětskou postýlku z minulého století. Žádný prvek se ale neopakuje, všechna místa jsou unikátní. „Hodně jsem studoval, jak dělají hotely ostatní. A chtěl jsem to udělat jinak. Pro mě jsou důležité příběhy, osobní drobnosti,“ zdůrazňuje.

Zároveň šéfuje také kuchyni, která si pod jeho vedením vysloužila ve slavném francouzském průvodci Gault Millau 14 bodů z dvaceti a umístila se mezi pěti nejlepšími hotelovými restauracemi v celé Itálii. „Nikdy mi to ve škole moc nešlo, ale naučil jsem se poměrně brzy vařit,“ vysvětluje. Díky němu si hotel Turm vysloužil pátou hvězdu a pověst jedné z nejzajímavějších destinací v jižním Tyrolsku.

Každý z místních 42 pokojů je originál. Míchají se v nich původní trámy, dřevěné truhlice, kamenná umyvadla a tradiční postele s nebesy, poblíž kterých stojí moderní sofa, designová křesla nebo lampy a světla od kapacit současného designu. A výhled mají buď na upravené hotelové terasy plné zeleně, nebo na majestátní Dolomity. Jeden z pokojů ve věži pak funguje jako stroj času: má vybavení ryze původní.

„Náš hotel nepůsobí prvoplánově, aby si ho každý zamiloval na první pohled. Chceme naopak hosty překvapovat, snad i trochu šokovat. Přidáváme moderní prvky a přitom maximálně zachováváme jeho původní podstatu. Nic u nás není umělé – stěny jsou z kamene a ne ze sádry, podlahy jsou kamenné a dřevěné a místo koberců tu leží kožešiny,“ popisuje Stephan Pramstrahler. „Chceme, aby bylo vidět, že stavení pochází ze 13. století.“

Muž mnoha zálib má mimo jiné slabost pro ptactvo, a tak mě s sebou vezme na jednu z teras nazvanou Soví, kde odvypráví historii místa. Kdysi tady byla jen jedna věž, kterou nechal postavit baron Colonna a sloužila v průběhu let postupně jako obydlí pro faráře, soudní dvůr, obecní šatlava a později se stala hostincem.

Po první světové válce si Jižní Tyrolsko, patřící do té doby Rakousku‑Uhersku, uzmul pro sebe italský diktátor Benito Mussolini a připojil ho ke „své“ Itálii. Oblast začal poitalšťovat, a kdo se nepřihlásil k italské národnosti, musel odejít do Rakouska, respektive německé Říše, i když to znamenalo ztrátu veškerého majetku. Stephanův dědeček, který na místě provozoval zájezdní hostinec, ale odejít odmítl. „Už jsem tady dlouho, tak kam bych chodil,“ prohlásil prý. Příliš mnoho hostů však tehdy neměl a i ti, co přijeli, neměli moc peněz na útratu. Občas ale dorazil nějaký umělec, a tak zaplatil svým dílem. To byl počátek velkolepé sbírky, kterou pak mohutně rozšířil mecenáš umění Karl, Stephanův otec. „Za jeho života se náš hotel stal dostaveníčkem umělců. Bylo po válce a všichni byli rádi, když dostali něco k jídlu a mohli někde přespat,“ vypráví Stephan. „Z Turmu se stalo místo, kde se začalo kupit umění, otec se stal galeristou a doba mu přála, protože v 60. letech s hospodářským rozkvětem zájem o umění rostl.“

Masáž v seně i víně

Stejně jako všechny obce v jižním Tyrolsku má i ta místní kromě italského také rakouský název: Völs am Schlern, tedy Město na skále (respektive masivu). A Stephan se rozhodl skálu zapojit i do samotného hotelu. Do skály je vytesaná solná jeskyně i vinný sklípek, skálu využívá jako prostor pro lezeckou stěnu a občas na vás kus skály vykoukne, i když procházíte po chodbách. Věží má dnes pět a i díky tomu se v hotelu můžete bloumat jedenácti patry.

Určitě byste ale neměli vynechat nižší podlaží s wellness. Aromatické sauny, parní lázně, masáže na horkých kamenech. Relaxovat můžete v odpočívárně vytesané do skály a když proplujete z vnitřního bazénu do venkovního, budete se moci nerušeně kochat výhledy do horské krajiny. Stojí za to vyzkoušet i sennou koupel – v seně a bylinách z alpských luk a pastvin, která je ideální k uvolnění a pročištění těla. V jiné místnosti vás zase čeká koupel vinná, s masáží a peelingem z vylisovaných hroznů.

U vína ještě chvíli zůstaňme. Nepochopili jste‑li to doteď, majitel Turmu je ve všech směrech maximalista. A tak si tady založil vlastní vinice, v příkrém svahu na statku Grottnerhof ze 13. století, který leží asi patnáct minut od hotelu. Pěstované jihotyrolské odrůdy pojmenoval po tamních ptácích: Weißburgunder Pica (straka), Sauvignon Bubo (výr), Blauburgunder Corvus Corax (krkavec) a Gewürztraminer Tetrix (tetřev). Zrekonstruovaný statek má své kouzlo, zůstala v něm původní středověká kuchyně, a pokud by se vám tam obzvlášť zalíbilo, můžete se ubytovat ve dvou designových pokojích a degustovat, co vám hrdlo ráčí.

„Snažíme se pracovat s tím nejlepším, ať už v prostorách hotelu, pokojích nebo kuchyni. Důvod je jednoduchý: kvalita má daleko větší poločas rozpadu a dává nám více času,“ prohlašuje odhodlaně hoteliér. Usazeni na terase, se sklenkou vína z místních vinic a výhledem na nekonečné panorama Dolomit si budete přát, abyste toho času tady měli nekonečně.

Vášnivý hoteliér

Stephan Pramstrahler neustále přemítá, co nového by podnikl, koupil nebo zrenovoval. Jeho nejnovějším projektem je Gatschhof, zrekonstruovaný statek asi kilometr od hotelu, který kombinuje stáje, galerie a luxusní ubytování s bazénem i privátní saunou. Stephan a jeho manželka se totiž věnují chovu arabských koní, kterých se sem vejde až osmnáct. Ve vstupní hale vytesané do skály se mohou procházet mezi retro vozem Porsche, sochami od italských umělců, Stephanovým motocyklem a fotografiemi celebrit od Grega Gormana, jehož výstava tu právě probíhá.