Žít bez plánu. Tomáš Berdych po kariéře sbírá zážitky, dal se na golf a zase hraje tenis

Roky měl život naplánovaný na minuty. A teď si užívá luxusu žádný plán nemít. Nejlepší český tenista moderní éry Tomáš Berdych sbírá zážitky na safari, brázdí vinice Champagne i rumunské horské průsmyky. A hraje zase tenis.

Není to Berdych? Hosté pražské restaurace The Eatery po sobě koukali a zvědavě si špitali. V otevřené kuchyni právě spatřili muže v kuchařském rondonu, který nápadně připomínal českého tenistu. A nepletli se. Příležitostný kuchař nadšenec se domluvil se známými ve svém oblíbeném podniku, že si zkusí jednu směnu s nimi. Na plac nastoupil ráno v devět. „Rychle mi vysvětlili, co kde je, co budu dělat, a už se jelo, za chvíli se vydávaly obědy. Byl jsem tam ‚bažant‘, tak mě nijak nešetřili a dávali mi práci, kterou nechtěli dělat. Třeba nakrájet tři kila chřestu. Jak na to člověk není zvyklý, tak to byl dost záhul,“ vzpomíná. Domů se dostal v půl druhé ráno, úplně vyřízený. Kam se hrabe pětisetová bitva s Nadalem?! ptám se. Souhlasně kýve.

Život Tomáše Berdycha se změnil. Býval profesionálem zcela oddaným tenisu. Na kurtu působil nepřístupně, byl stoprocentně koncentrovaný na zápas. Rozhovory nevyhledával, aby ho nevytrhávaly z jeho rutiny. Rutiny, která ho sice svírala, ale zároveň ho dovedla mezi absolutní špičku v jednom z nejvíce konkurenčních sportů vůbec. I díky ní dosáhl na čtvrté místo tenisového žebříčku, úctyhodně se držel v éře legend, jako je Roger Federer, Novak Djokovič a Rafael Nadal, hrál finále Wimbledonu a dvakrát vyhrál s Českem týmový Davis Cup.

A dnes? Je uvolněný, nikam nespěchá. Ochotně se s každým pobaví. Rád navazuje nová přátelství a otevírá se novým zážitkům. „Jeden můj kamarád mi nedávno říkal: Když jsi hrával, tak jsem ti na chuť moc nepřišel, působil jsi tak studeně. No a teď spolu sportujeme, chodíme posedět…,“ vypráví Berdych. „Jenže to nikdo, kdo nezažil vrcholový tenis, nepochopí. Tam si každý jede na sebe a musí se absolutně soustředit.“

Hromadu kamarádů si možná tenisem neudělal, ale obdiv si sportovními výkony vysloužil: tak dobrého tenistu Česko dlouho nemělo a zřejmě v nejbližší době mít nebude. Úspěch v ostře sledovaném sportu mu vynesl přes 29 milionů dolarů, jen deset tenistů v historii si na odměnách vydělalo více. Převodem na koruny by to dnes odpovídalo zhruba 700 milionům, ovšem mluvíme o sumě před zdaněním. Připočíst se k ní naopak dají výdělky ze sponzorských smluv, které měl Berdych během kariéry třeba se značkou Nike, H&M nebo Adidas. Za roky mezi profesionály se zabezpečil dost na to, aby mohl zbytek života strávit tak, jak si bude sám přát.

Berdych cestovatel

Tenisovou kariéru ukončil na podzim 2019. Trápily ho chronické problémy vycházející z vrozené vady levé kyčle. Spoustu sportovců přepadne v takovou chvíli sentiment: končí velká etapa jejich života, která jim přinášela slávu, opojné pocity vítězství a během níž se věnovali tomu, co umějí nejlépe. Nikoliv však Berdycha. A nostalgii nepropadá ani dnes, s odstupem tří let. „Asi jsem příliš velký realista. Věděl jsem, že už jsem zkusil všechny varianty a jiná nezbývala. Když jsem odehrál v New Yorku poslední zápas, měl jsem dokonce náladu, že nechám rakety na hotelu a domů poletím jen se svými věcmi,“ popisuje.

Nezalitoval nikdy. Jednak věděl, že už by na své maximum nedosáhl, jednak proto, že v roce 2020 nabourala tenisovou sezonu pandemie covidu. Turnaje se rušily, některé se hrály bez diváků, rozjelo se věčné testování a karantény… A Berdych? „Ta situace mi přinesla chvíle, které bych asi jinak nezažil,“ říká. Přesunul se do domovského Monte Carla a lockdown trávil v příjemných subtropech Monackého knížectví. „Byli jsme sice zavření, ale bylo tam hezky, klid. Vyrazili jsme s rodiči, s nimiž jsem tolik času nestrávil od čtrnácti, kdy jsem šel hrát tenis do Prostějova, a pak jsem už jen pořád létal po turnajích. Najednou jsem měl čas na své blízké. Bylo to velké zpomalení, ale bylo to hrozně fajn,“ vypráví.

Když to podmínky umožňovaly, plnil si zároveň cestovatelské sny. S tenisem sice projel značnou část světa, jenže tam se o velkém cestování nedá mluvit. Většinu času trávil v hotelech a na kurtech. Zato po skončení kariéry vyrazil třeba do Afriky (to bylo ještě těsně před propuknutím pandemie), po tom toužil už dlouho.

„Tam mě tenis nikdy nedovedl a navíc jsem chtěl zažít totální kontrast oproti Evropě a zbytku světa. Byli jsme hlavně v Namibii, která je rozlohou dvojnásobná oproti Německu a žijí tam jen dva miliony lidí. Jeli jsme měsíční krajinou, pak jsme potkali rangera, který byl nadšený, že nás vidí. Spatří prý totiž člověka asi jednou za čtrnáct dnů… To je úplný extrém, dovedete si to představit?!“ Hlavním cílem ale bylo pozorovat tamní faunu, vyrazili proto na suché safari. „Jeli jsme pouští a pak si rozbalili stany v přírodě. Kempovali jsme v divočině a čekali, kdy se kolem nás objeví zvířátka.“

Letos zase zkusil něco úplně jiného. Jakožto fanoušek aut se vydal na školu driftování do finského Levi. „Totální protipól. Všude byl sníh a led. A zároveň krásné zázemí. Blbli jsme v autech, byly to intenzivní tři čtyři dny. Ten kurz má několik úrovní, splnil jsem první a hned jsem si chtěl dát další,“ ohlíží se Berdych. Na jaře zase procestoval portugalský ostrov Madeira, kam vzal svoji maminku, byl to dárek k jejím 65. narozeninám. „Krásný hornatý ostrov, nádherná příroda,“ líčí. Všechny dovolené přitom mají jedno společné: byly aktivní. Což je další rozdíl proti časům, kdy Berdych hrál tenis na nejvyšší úrovni. „Tehdy když jsem měl týden volna, tak jsem chtěl někam k vodě a prosil jsem, ať mě všichni nechají. Potřeboval jsem dobít baterky! A teď chci vždycky něco dělat, ať už mrznout ve Finsku, nebo lézt na kopec!“

Sběratel krásných věcí

Cestování se navíc dobře propojovalo s Berdychovou další vášní. „O mně se ví, že mám rád autíčka,“ říká něžně, avšak nemyslí tím sbírku angličáků, ale skutečně luxusní vozy. Je spokojeným majitelem Porsche 911 R a Ferrari F12, s nimiž projel mnoho vyhlášených cest po celé Evropě. „Vždycky se sebereme s partou kluků a naplánujeme si výlet na dva až tři dny. Hezké místo, kam se jedeme projet, k tomu nějakou pěknou restauraci…“ Nejvíce mu prý učarovalo putování horskými průsmyky v Rumunsku. „Jeli jsme čtyři dny a poznali zemi totálních kontrastů. V serpentinách jsme jednou zastavili a kousek od nás byl medvěd. Pořád jsem si myslel, že je někde přivázaný a je tam jako atrakce. Ale nebyl. Kdyby se rozběhl, udělá si z nás předložku před boudu.“ Poslední dobou kromě rychlých aut začíná mít slabost i pro ta stará. Připouští, že pokud by vozový park rozšiřoval, pak nejspíš veteránem.

Auta za každou cenu shromažďovat nepotřebuje, ale sběratelskou vášeň v sobě má. Ví se o něm, že má velkou slabost i pro hodinky. Jako první si koupil Omega Seamaster, to bylo za první titul na okruhu ATP v roce 2004. „Ale nebyly to ty klasické bondovské, tyhle měly oranžový pásek a víc detailů vevnitř. To mi ještě nebylo ani dvacet,“ pokrčí rameny. Zatímco dřív volil výraznější a okázalejší modely, teď už sahá po drobnějších, čistších a elegantnějších hodinkách. Nedávno se stal tváří české hodinářské společnosti Carollinum, s níž se už natěšeně chystá na výlet do věhlasné manufaktury Patek Philippe.

Baví ho také umění. Doma má sochy od uznávaného rožnovského umělce Igora Kitzbergera či známého Pičuse od Viktora Freša. Pořídil si i několik obrazů od Michaela Rittsteina. „Nekoukám ani tak na to, co bude jednou ceněné. Prostě sbírám to, co se mi líbí,“ vysvětluje. A jak už bylo zmíněno, potrpí si i na gastronomické zážitky. Do své oblíbené restaurace v Římě, kterou pravidelně navštěvoval při tamním turnaji, si klidně udělá výlet jen na víkend. Kromě toho miluje dobré víno i příběhy, které jsou za ním, proto předloni vyrazil ochutnávat do francouzské oblasti Champagne.

Do nových pracovních štací se příliš nežene. Převážně z kamarádství se zakladateli a z lásky k cyklistice vstoupil do českého výrobce kol Festka jako investor a účastní se vybraných porad. Podobně funguje také v servisu vozidel Lex Auto. „Vede ho rodinný známý a nabídl mi, jestli nechci být parťákem. Baví mě to, jsou to autíčka a je to taky investiční příležitost,“ říká Berdych.

Zpět na kurtu

Když je řeč o nejlepším českém tenistovi poslední dekády, musí pochopitelně dojít i na sport. Momentálně ho nejvíc baví opět odpalování míčků, i když trochu menších a místo rakety drží v rukou golfové hole. Zatímco na začátku svého sportovního důchodu se věnoval hlavně zmiňované cyklistice, nyní už převážily výlety na green. „Je to herně zábavnější než jen hodiny strávené na kole. Je to soutěživější a bližší tenisu. A hlavně se můžu pořád zlepšovat. V tenise už to bude jen horší,“ pousměje se.

Je samoukem a na amatérské pravidelné soutěže zatím nepomýšlí. Stačí mu vyrazit s partou kamarádů či známých. Právě to ho na golfu baví. „Člověk se projde venku a narazí na zajímavé lidi. Tenis mě spíš vysával a s lidmi mimo něj jsem už neměl sílu se bavit,“ uznává.

Ovšem i tenisovou raketu teď bere do ruky častěji, než si ještě nedávno představoval. Jeho bývalý reprezentační parťák Radek Štěpánek ho totiž zlákal na veteránskou soutěž Legends Team Cup, seriál tří turnajů, v nichž se utkávají dva týmy složené z bývalých elitních tenistů. „Když mi zavolal poprvé s tím, jestli nechci hrát, tak jsem odvětil, že nechci. Zkusil to ještě asi čtyřikrát a nakonec to ve mně uzrálo. A je příjemná výhoda, že se do toho Radek pustil taky.“ Mají rozdílné povahy, Štěpánek je rozpustilý extrovert, Berdych klidný introvert. Během aktivní tenisové kariéry k sobě zprvu neměli nejblíž, týmový úspěch v Davis Cupu je ale spojil. „A teď spolu trávíme víc času než kdy dřív. Občas spolu trénujeme, chodíme i na golf. Protiklady se přitahují,“ vypráví 36letý Berdych.

První turnaj se odehrál začátkem srpna v historickém amfiteátru v chorvatské Pule, kam sice Berdych odjel, kvůli zranění ale nakonec nehrál. Série pak bude vrcholit v listopadu v Dubaji. Nejde přitom jen o exhibici, na vítězný tým čeká odměna milion eur. I proto Berdych dlouho zvažoval, jestli se zúčastní, než na nabídku kývl. Bylo zřejmé, že nepůjde o žádnou selanku. Navíc tuší, že se jeho život zřejmě ještě jednou trochu změní, a to až s manželkou Ester založí rodinu. Na to ale prý zatím nespěchá. Nechává věcem volný průběh a rozhoduje se podle instinktu. To mu zatím vždycky fungovalo nadmíru dobře.

Za poskytnutí prostoru pro focení děkujeme hotelu Andaz Prague.