Miloš Čermák: 10 věcí, které nevíte o nudě a které vás pravděpodobně nudit nebudou

1) Dá se na ní vydělat.

Definitivně se to potvrdilo letos v květnu, kdy Francouz Fréderic Desnard dostal kompenzaci 50 tisíc eur za to, že ho jeho zaměstnavatel nechal, aby se v práci nudil. Proces trval čtyři roky, až teď soud definitivně rozhodl ve prospěch muže. Desnard pracoval jako manažer farmaceutické firmy s ročním platem v přepočtu 2,1 milionu korun, prací však netrávil víc než dvacet až čtyřicet minut denně. Zbytek času se nudil, což mu podle žaloby způsobovalo utrpení.

2) Nuda je relativně nový koncept.

Lépe řečeno určitě je to nové slovo. Anglické „boredom“ se používá zhruba od poloviny 19. století, jako první ho v literatuře použil snad Charles Dickens. Už v antice filosofové popisovali stavy trýznivé nečinnosti, zahálky a lenosti. Ve středověku byla lenost považována za jeden z vážných hříchů. Ale něčím běžným, o čem se lidé baví nebo na co si stěžují, se nuda stala až v posledních asi 150 letech.

3) Do češtiny přišlo slovo nuda z ruštiny.

Nebo se tak jazykovědci aspoň domnívají. V ruštině znamenalo slovo „nudný“ původně „otravný“ a „nepříjemný“, v češtině pak získalo víc neutrální význam. V praslovanštině asi existovala souvislost mezi „nudit“ a „nutit“, nuda je tedy etymologicky něco, co nám život násilím vnutí a my se s tím musíme vyrovnat.

4) A přitom to umíme hezky opsat, podle německého vzoru.

Německy se totiž nuda řekne „die Langeweile“ neboli „dlouhá chvíle“. To je hezké a přesné: popisuje to ten stav, kdy se nám i chvíle zdá dlouhá (a nikoli, rozhodně nejde o tu chvíli mezi běžným a odloženým zazvoněním budíku, která je naopak nesnesitelně krátká).

5) Definice nudy je nejasná.

Psychologové většinou říkají (a tak je to i v českém hesle na Wikipedii), že je to „nepříjemný přechodný duševní stav, v němž jedinec cítí pronikavý nedostatek zájmu o své obvyklé aktivity a je pro něj obtížné se na ně soustředit“. Zajímavostí je, že podobně jako se uchytil termín „vyhoření“, v angličtině „burn-out“, začínají dnes někteří terapeuti či životní koučové prosazovat výraz „bore-out“. Český termín ještě nemáme. Co třeba VYNUDĚNÍ?

6) Nuda může zabíjet.

Britové v letech 1985 až 1988 zkoumali asi 7 500 zaměstnanců státních úřadů a zjistili, že asi deset procent z nich uvádí, že se v minulém měsíci cítili znudění. Častěji to byli lidé mladší než starší a spíše ženy než muži. Všichni byli v té době ve věku 35 až 55 let. V roce 2009 dostali Annie Britonová a Martin J. Shipley zajímavý nápad: vzít data ze zmíněné studie a zjistit, kteří z respondentů jsou ještě naživu, případně na co zemřeli. Výsledek byl zajímavý: u lidí, kteří uvedli, že se cítili znudění, byla o víc než třetinu vyšší pravděpodobnost, že už nežijí. Nejčastější příčinou smrti byly infarkt či mrtvice.

7) Nuda se dá zapít, byť to asi není dobrý nápad.

Různé studie ukázaly, že lidé, kteří „reportují“ pocit nudy, mají častěji sklon ke špatným návykům, jako jsou kouření, nadměrné pití alkoholu, ale i přejídání či nedostatek pohybu. Znuděnost se někdy zaměňuje s jinými psychickými stavy, jako jsou apatie, či dokonce deprese, ale psychologové tvrdí, že si jsou podobné jen zdánlivě. Pravda ovšem je, že některé studie prokázaly, že lidé, kteří mají sklon k tomu se nudit, mají vyšší pravděpodobnost, že trpí nebo budou trpět i depresemi. Viz třeba studie Columbia University z roku 2003: podle ní ti teenageři, kteří se cítí znudění, mají o 50 procent vyšší pravděpodobnost, že budou pít, kouřit nebo brát nelegální drogy.

8) Nudiči jsou postrach ostatních.

Když se v různých testech hodnotí povahové či jiné charakteristiky lidí, je hodnocení „nudný“ považováno za jedno z nejhorších. Dopadá lépe než vyložené negativní odsudky (typu „zlý“, „zákeřný“ nebo „násilný“), ale mezi hodnoceními, která se považují za spíše negativní a neutrální, si vede velmi špatně. Když mají lidé odpovědět v testu, dají přednost tomu, aby jejich partner byl například „vulgární“, „hrubý“ nebo „nespolehlivý“, ale ne „nudný“.

9) Nudy se bojíme, ale možná zbytečně.

Mnoho psychologů tvrdí, že pro psychicky zdravého a silného člověka je nuda prospěšná. Že představuje čas, který trávíme jen sami se sebou, a že to může být cesta k tomu, jak přemýšlet o složitých věcech, hledat řešení složitých problémů nebo být kreativní. Člověk se musí „umět nudit“, aby dosáhl stavu, který mu přinese tyto benefity. Ano, může to být bolestné a nepříjemné, a proto se někdy snažíme nudu odhánět třeba i s pomocí technologií, zejména chytrými telefony připojenými k internetu. Nedělat „nic“ je těžší než dělat „něco“. Paradox je, že když „něco“ děláme, je to ve výsledku velmi často čas, který je mnohem méně intenzivní a plodný než čas, kdy neděláme „nic“.

10) Jsem tím vším už unuděný.

Nikoli já jako autor tohoto textu (i když možná taky, a proto bude desátý bod jako obvykle poslední). V tomto případě jde však o poslední slova Winstona Churchilla předtím, než v 90 letech upadl do kómatu, z kterého se už neprobral. O devět dní později zemřel. Ale kdo ví, co chtěl ve skutečnosti říct. A kdyby věděl, že o 55 let později bude obviněn z rasismu a jeho socha v Londýně bude ubedněna do plechové krabice, nenudil by se ani trochu.